obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zabili nám Ferdinanda! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zabili nám Ferdinanda!
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 15.11.2010, 14:12  
Tak, a je tady další dílko do Workshopu, snad se bude líbit. ;-)
 

„Soudruhu kapitáne, tady vám vedu toho svědka, jak jen se jmenuje... Čuně!“ řekl strážmistr, když nahlédl do svého bločku a pak krátce pohlédl na muže v divadelním kostýmu, aby si nakonec promnul nos a pokrčil bezradně rameny.

„No, dovolte?“ obořil se na něj umělec v prostém zaprášeném vesnickém oděvu.

„Jaké čuně, Vorel?“ zvedl oči v sloup kapitán Veřejné bezpečnosti Holan, promnul si ruce a podíval se na trochu obtloustlého kolegu, který nervózně přešlapoval vedle zaraženě stojícího muže s čapkou v ruce. „Ten muž je národní umělec, chápete to? Nechápete? Buďte rád... A běžte mi z očí!“

„Provedu!“ kývl strážmistr a zmizela na chodbě. Dveře do chodby zůstaly otevřené.

„Proboha člověče, vzmužte se, jste tu jen jako svědek,“ pousmál se, když vstal ze židle a poplácal jej po rameni.

Divadelní představení sice skončilo asi před hodinou, ale i tak se v divadle ještě pohybovalo dost lidí, včetně příslušníků Bezpečnosti, kteří prohledávali celou budovu od střechy až po sklep. Co hledali? Zatím to nebylo jasné. Tedy lépe řečeno, nebylo to jasné nikomu - hercům, divákům, ale ani policistům, kteří přijeli do divadla v hojném počtu. Nějaký anonym totiž zavolal na linku 158, že se v místním městském divadle, kulturním svatostánku, na který byli všichni pyšní, stalo něco strašného. Pokus o vraždu, ne-li hotový mord, jehož obětí se měla stát velmi významná osoba a protože jich bylo divadlo plné, hned se zalarmovaly všechny dostupné složky Veřejné bezpečnosti a pomocníků VB. Mnoho nechybělo, aby přijela i armáda.

Jen co skončilo představení a diváci se rozešli do svých domovů, mimo osazenstvo první řady, ze které byl na vše velmi dobrý výhled, ti se museli podrobit sepsání protokolu. Protože události, které se toho večera v tomto divadle udály, si budou všichni pamatovat ještě velmi dlouho. Ono se totiž stalo hned několik věcí najednou, což bylo velmi podezřelé a protože se začalo mluvit i o možném atentátu na stranické osoby, které také přišly zhlédnout nové představení nastudované podle divadelní hry jistého nejmenovaného sovětského umělce, byli všichni na nohou a čekalo se jen to nejhorší. Nakonec vyšlo najevo, že o ně zase tolik nešlo, ale to víte, když se do něčeho zamotá politika a nekalé živly, neřkuli přímo imperialistické živly, které jsou rozhodnuty stůj co stůj škodit naší socialistické vlasti, pak se nehledí nalevo, nebo napravo. A když se kácí les, létají třísky...

„Tak si sedněte, člověče,“ řekl kapitán Holan vlídně muži, který si tak trochu připadal jako za dob druhé světové války, kterou jen tak mimochodem skutečně prožil a také se sám ocitl v jednom z mnoha nacistických koncentračních táborů. Od války sice uběhl už nějaký čas, ale ten pocit strachu a ponížení z člověka jen tak nevymizí.

„Provedu...“ přikývl muž zpitoměle a sedl si na nabízenou židli. „Děkuji, soudruhu...“

„My nejsme Státní policie!“ zamračil se kapitán Veřejné bezpečnosti. „Nemyslete si, my víme všechno...“

„Tak nač ty otázky, soudruhu kapitáne?“ zeptal se jej umělec v obnošeném oblečení mlynáře. Ještě se nestačil ani převléci do civilu, natož se vzpamatovat z prožitého šoku.

„Vy jste byl přeci u toho, když se to stalo...“ řekl mu kapitán a vlídně se na postaršího muže usmál.

„Víte, že já ani dohromady nevím?“ pokrčil herec rameny. „Všechno se seběhlo tak rychle...“

„Zkuste si vzpomenout... Tak co se tu vlastně stalo? Uvidíte, že si vzpomenete a nám to taky hodně pomůže...“ řekl mu znovu a otočil se ke stenografce, aby zapisovala jeho výpověď. Měl smůlu na pikantní případy. Mnohdy si připadal jako hromosvod, který musí vytrpět ty nejhorší rány. „Jen pro pořádek: vaše jméno?“

„Arnošt Čuně! Narozen 25.2.1921 v Plzni,“ řekl muž nesměle.

„Ano... jaké je vaše vzdělání?“ zeptal se jej kapitán a chystal si zapálit cigaretu, kterou si vytáhl z tabatěrky ukryté v kapse u saka.

„Tady se nekouří, soudruhu!“ ozval se ředitel divadla, který stál ve dveřích do maskérny. Za ním krčil rameny nadstrážmistr Bouda. Urostlý, svalnatý a mírně zarostlý muž, který se za nic na světě nehodlal oholit a ostříhat tak, jak tomu velel služební řád. Snad proto byl stále jen nadstrážmistrem.

„Nekuřte tu, soudruhu kapitáne!“ opakoval svou výzvu ředitel divadla. „Chcete, abychom ještě i vyhořeli?“

„Jako Národní divadlo, že ano?“ pousmál se kapitán a pomyslel si, že by to tak bylo možná lepší. Vrátil cigaretu zpět do pouzdra a povzdechl si: „Máte pravdu, když předpisy, tak pro všechny...“

„Já ho sem nepustil, soudruhu kapitáne,“ bránil se nadstrážmistr. „Říkal jste přeci, že vyšší šarže sem mají přístup a ředitel divadla je přeci v divadle nejvyšší šarže, nebo snad ne?“

„Ale nechte toho!“ mávl kapitán rukou kapitán rukou a promnul si bradu. I jemu táhlo už na dobrých pět křížků. Vlastně se cítil mnohem starší, než ve skutečnosti byl. Práce, kterou vykonával mu přinášela každý den jen vrásky navíc a kdyby nepracoval u Veřejné bezpečnosti, mohl by kdejaký pozorovatel hádat, že maká někde v kamenolomu a dře jako odsouzení z doby před Velkou francouzskou revolucí. „Pro příště, soudruhu řediteli, nemíchejte se mezi nás, až po vás budu něco chtít, dám vám vědět...“

„Ano, samozřejmě, spolehněte se...“ přikývl konsternovaný ředitel divadla a otřel si čelo kapesníkem, který nervózně vytáhl z kapsy pruhovaného saka druhořadé kvality. Tak nějak mu z toho všeho už bylo na omdlení. Málem nepodařené představení, ostuda okresního formátu a ještě hasiči? Raději nemyslet, to by si už rovnou mohl hodit mašli. „Ale musím dbát na předpisy, soudruhu, protože kdyby nebylo předpisů, mohl by se mi tu každý, víte co!“

„Já vím,“ souhlasil kapitán. „Vydělat na hlavu, rozumím vám... A teď si běžte po svých!“

„Budu vám plně k dispozici,“ přikývl ředitel divadla, div se neklaněl až k zemi, a kamsi poodešel. Stenografka se tázavě podívala na svého nadřízeného a ten pohlédl na umělce sedícího na židli. „Takže, kde jsme to skončili?“

„U bydliště... Mého,“ řekl herec tichým hlasem. „Vlastně ne... U zaměstnání... Herec, národní umělec, prosím...“

„Zajisté,“ zamračil se kapitán. „Ze mně nemusíte mít strach, poslyšte... Měl jste někdy nějaké nepřátele? Myslím teď, v nové době, tedy v posledních letech?“

„Nepřátele? Já?“ zeptal se jej umělec. „Měl bych mít?“

„Nikdo vám nikdy nic nezáviděl? Třeba to, že jste národním umělcem? Že jste někdo... A ne obyčejným komediantem, víte jak to myslím?“ řekl mu kapitán bodrým hlasem. „Nikdo vám nevyhrožoval?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou a zamyslel se.

„Soudruhu kapitáne, poslušně hlásím, že jsme se psem prošel celý objekt, ale pes nenašel žádnou podezřelou stopu!“ zasalutoval psovod i se psem u dveří do maskérny. Pes něco přežvykoval v tlamě, svého nadřízeného nemínil ani pozdravit, byť usilovně vrtěl ocasem, jako poslední čokl z ulice.

„Proboha, Pásek, co ten váš pes zase žere?“ zhrozil se kapitán. „Vždyť namísto aby hledal stopu, tváří se nanejvýš spokojeně, jako by byl v sedmém nebi...“

„No, on...“ zarazil se psovod. „Hlásím, že při prozkoumávání objektu jsme narazili na dvě, či tři, pečené klobásy. Jednu odhozenou svačinu a několik sušenek a ten pes už celý den nežral, soudruhu kapitáne!“

„Tak co tu s tím psem vlastně děláte?“ vybuchl kapitán Holan, až vyslýchaný herec na svědecké židli div leknutím neposkočil. „Pardon, to nepatřilo vám, mistře.“

„Hlásím, že hledáme podezřelé osoby, či jiné živé tvory v objektu divadla, soudruhu kapitáne!“ postavil se psovod do pozoru. Jeho pes se leknutím zakuckal a mnoho nechybělo, aby se začal dávit. „Tedy... Zatím jsme nikoho nenašli, soudruhu kapitáne.“

„Víte co, Pásek? Vemte si tu chlupatou obludu s sebou a ještě jednou projděte celý objekt!“ ukázal mu kapitán rezolutně rukou, kam má jít. Psovod poslušně zasalutoval a i se psem zmizel bůh ví kam.

„Mohl bych prosit o sklenici vody?“ zeptal se kapitána zkroušený herec.

„Samozřejmě!“ souhlasil policista a houkl na strážmistra Vorla, ať přinese pořádný hrnek horkého černého kafe s cukrem. Voda je pro umělce takového formátu přeci jen nedůstojným pitím. „Řekněte mi, co se tu vlastně stalo a kdo si myslíte, že vás chtěl zabít?“

„Pokusím se, soudruhu kapitáne,“ řekl mu umělec a div také nezasalutoval. „Obávám se však, že o mne zde ani tak nejde...“

„Jak to, že ne? Bylo nám přeci nahlášeno, že jste byl... Že jste se stal obětí atentátu, soudruhu... A jako civil mi salutovat nemusíte,“ usmál se kapitán a zamyslel se. „Opravdu se tu nesmí kouřit? Vždyť je to tady cítit, jako v kuřáckém salónu na tom Divokém západě...“

„Tam vzadu za závěsem, soudruhu,“ ukázal mu herec rukou. „Je tam popelník z tlustého skla...“

„Prosím, soudruhu kapitáne,“ podala mu jej s úsměvem stenografka, která měla k onomu místu nejblíže. Muž zákona si zapálil a blaženě do sebe natáhl kouř z cigarety bez filtru. „Tak tohle jsem potřeboval... Dobře, popojedem! Tak vyprávějte...“

„Tady je to kafe, soudruhu kapitáne!“ přišel strážmistr Vorel do maskérny a zůstal na chvíli nerozhodně stát.

„Postavte to na stůl před pana umělce... Soudruha...“ ukázal rukou a ještě jednou popotáhl z cigarety. „Tak co se stalo?“

„No, co by?“ pokrčil herec rameny. „V polovině představení na jeviště vtrhlo živé prase, porazilo oba mé kolegy, shodilo na podlahu židli i stůl s imitací pivních půllitrů a zmizelo za oponou. Krátce na to spadla také opona a za chvíli pak zhasla nad scénou všechna světla. Hlediště i jeviště se ocitlo ve tmě, dokud někdo nerozsvítil nouzová světla. Tedy, ještě před tím, než se ozval ten strašný rachot a nadávky pánů techniků za jevištěm v zákulisí...“

„Živé prase?“ nechápal jej kapitán. „Co tu dělalo?“

„Jako rekvizitu jsme měli, soudruhu kapitáne, prase... Tedy, původně bylo vycpané, ale bohužel před dnešním představením prostě zmizelo a nikdo jej nemohl najít. A kolega Jouda dostal nápad...“ pokračoval herec v monologu.

„Odkud to prase přivezl?“ zamračil se kapitán. „A jak k tomu vůbec došlo, že se přišlo na ten atentát?“

„No... Když ona celá hra se jmenuje: Zabili nám Ferdinanda!“ pokrčil herec rameny.

„To byla historická hra?“ zamyslel se kapitán a protože byl trochu historie znalý, nemohl tento okamžik jen tak přejít. „V Sarajevu?“

„Tady se nekouří!“ proběhl okolo ředitel divadla. „Jestli kvůli vám vyhoříme, budu si na vás stěžovat, soudruhu... Zavolám na vás požární hlídku...“

„Ale jo, to klidně můžete!“ mávl kapitán rukou. „Tak pokračujme... Jakého Ferdinanda?“

„No, je to ve scénáři, soudruhu kapitáne,“ ukázal umělec na užmoulané desky s hromadou očíslovaných listů.

„Já takové věci nečtu,“ zamračil se kapitán. „Jak se to tu prase dostalo a o jakého Ferdinanda šlo?“

„To prase přivezl tady Jouda, který čeká na chodbě...“ pokrčil umělec rameny.

„Vorel, Joudu sem!“ přikázal kapitán svému podřízenému a oklepal cigaretu do popelníku. Po pravdě v tom ještě jasno neměl, ale cítil, že není daleko od vyřešení celého případu.

„Provedu, soudruhu kapitáne!“ zasalutoval strážmistr Vorel a nakoukl do chodby. „Jouda k výslechu, poklusem v klus!“

„Kristovo noho!“ otočil kapitán oči v sloup. „Prý se tu také střílelo... Je to pravda?“

„Tak o tom já, prosím, nic nevím,“ pokrčil národní umělec rameny a napil se černého horkého kafe.

„Jouda, jméno mé,“ nahlásil se technik ze zákulisí. „Jouda Jaroslav, toho času pracovník zdejšího divadla...“

„Pohov!“ otřásl se kapitán. „Hele, Jouda, jak to bylo s tím prasetem? Tady soudruh Čuně, pardon... Národní umělec, mi něco povídal o tom, že jste jej přivezl neznámo odkud...“

„Ano prosím,“ souhlasil zničeně Jouda. „Abych uvedl vše na pravou míru...“

„No, to musíte!“ usmál se na něj kapitán. Otočil se k stenografce, která vše zapisovala. „Máte všechno?“

„Zatím ano, soudruhu kapitáne,“ špitla a potutelně se usmála.

„Co se tak culíte?“ nechápal ji vyšetřující policista. „Případ jako případ a nezapomínejte, že tu jsme na rozkaz z těch nejvyšších míst!“

„Jsem si toho vědoma, soudruhu kapitáne,“ pokrčila rameny a čekala na další otázky a odpovědi.

„Tak dobře, prase bylo odkud?“ zeptal se pro změnu Joudy.

„Ze statku... Tedy z JZD, které je nedaleko... Můj otec...“ zarazil se technik.

„Vy jste to prase prostě sprostě ukradl?“ zděsil se kapitán. „Vy jste se dočista zbláznil! Za to je kriminál! Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví...“

„Jen jsem si jej vypůjčil, chtěl jsem ho vrátit, soudruhu...“ pokrčil Jouda rameny. „Bohužel také zmizelo...“

„Jak také?“ nechápal kapitán Holan. „Co zmizelo ještě mimo toho živého prasete?“

„Ještě to vycpané, prosím,“ řekl Jouda nesměle.

„A nejde jen o nějaký žert, nebo pomstu ze strany kolegů?“ zamračil se kapitán. „Copak jste si to nemohli nechat na potom? Vždyť jste hráli takový kus! Proboha, kde se ve scénáři slavného sovětského dramaturga objevilo živé prase? Nebo to vycpané?“

„Prosím, soudruhu kapitáne, ten kus je z prostředí sovětského zemědělství a jde tam o to Stachanovské hnutí...“ řekl mu národní umělec, čímž přerušil nejen Joudu, ale i samotného vyšetřujícího. „Bylo tam důležité, doslova klíčovým prvkem celé hry!“

„A proč potom spadla opona a zhasla všechna světla?“ mračil se kapitán stále více a více.

„Ono se to prase něčeho leklo, začalo kvičet a pak vyrazilo, jako by do něj střelil, soudruhu kapitáne,“ řekl přešlapující Jouda, který musel stát, protože nebyl národním umělcem, ale prostým technikem docela obyčejného městského divadla.

„Tak abychom se někam dostali a nestrávili tu celý večer, neřkuli noc...“ zamyslel se kapitán, když tu do místnosti vpadl psovod s usmívajícím se psem.

„Hlásím, soudruhu kapitáne, že...“ zarazil se psovod. Jeho pes zůstal překvapeně stát na délku vodítka a poslušně si sedl na zadek. Jazyk přitom vyplazoval vesele z tlamy.

„Že co?“ otočil se k němu kapitán, div mu leknutím nevypadla cigareta z úst. „Tak se vymáčkněte! Copak se tu dneska všichni zbláznili? Zdá se, že nejlépe je na tom tady ten pes, který se zadarmo nažral a nemá nic na práci, protože tu není co najít...“

„Našli jsme to prase!“ řekl psovod a nesměle se podíval na národního umělce. „Nic proti, soudruhu! A přestože je v divadle plno pachů...“

„Ne, nezlobím se, já už si začínám pomalu zvykat,“ řekl národní umělec zničeně.

„Tak ta elektrika patrně zhasla díky tomu, že to prase sebou vzalo všechny kabely a nedopatřením i lana zajišťující závaží od opony, soudruhu kapitáne!“ řekl psovod, jako by právě objevil Ameriku.

„A to víte odkud?“ zeptal se jej kapitán zaraženě.

„Náš policejní technik Provaz vše vyšetřil, přeměřil a určil pravděpodobnou dráhu utíkající svině, tedy prasete... A...“ pokračoval psovod, hrdý na svou krátkodobou důležitost. „A co se týče té střelby...“

„Tak přeci se tu střílelo...“ řekl si kapitán Holan polohlasně. „A doličnou zbraň máte zajištěnou?“

„Soudruh Provaz prozkoumal zbraň, která sloužila jako rekvizita, a prohlásil, že jde jen a pouze o atrapu, která není funkční a schopná střelby, soudruhu kapitáne...“ řekl psovod jako posel dobrých zpráv. „Střelba byla čistě fingovaná z rozhlasu.“

„No, povýšení z toho nečekejte!“ řekl mu kapitán. „Zavolejte sem toho našeho technika.“

„To bohužel nemohu,“ řekl psovod tiše a podal kapitánovi kus papíru. „Tady je hlášení, soudruhu kapitáne. Soudruh Pásek byl převelen k jinému případu!“

„To je typické...“ zabručel Holan a dal se do čtení. „Nu, zdá se, že tu není co řešit...“

Odněkud se ozval nelidský řev, pak střelba a nakonec kolem dveří proletělo chodbou prase se smrtí v očích. Kvičelo, jako by jej zaživa drali z kůže. Jen několik vteřin na to se kolem prořítil nadstrážmistr Bouda s kouřící pistolí v ruce se slovy: „Já to prase vážně zabiju!“

„Bouda, tady nejsme na Západě!“ křičel za ním kapitán Holan a něco si přitom nesrozumitelně zamumlal pod nosem. „Já chci jít do důchodu... Do je blázinec! To je děs! Komedie! Tragédie... Kde jsme to skončili?“

„U soudruha Páska, soudruhu kapitáne!“ řekl psovod v pozoru. Pes se střídavě díval na chodbu a na osazenstvo maskérny. Vypadalo to, že je naprosto nad věcí.

„Ach, ano,“ souhlasil kapitán Holan. „Takže to dopíšeme a zabalíme... A to prase, ať si najdou a chytí třeba veterináři, nebo rovnou někdo z Mysliveckého spolku! A jestli ne, tak mi nejspíš selže pistole.“

„Soudruhu kapitáne, dovolte mi odejít,“ řekl psovod. Pes neříkal nic.

„Vypadněte i se psem a to čuně, prase, nebo co to vlastně je, to si vezměte s sebou!“ vydechl zničeně kapitán Holan.

„Provedu, soudruhu kapitáne,“ řekl psovod a zmizel i se psem na chodbě. Odněkud se ozývala vzdálená střelba.

„Doufám, že to prase trefí, než trefí mě, ale šlak!“ řekl si kapitán Holan. „Jouda, víte, co jste způsobil?“

„Nevím, soudruhu kapitáne, nejsem si ničeho vědom...“ pokrčil divadelní technik Jouda rameny.

„Vy jste sabotoval divadelní hru, na kterou se přišlo podívat celé vedení KSČ v tomto městě... A ještě jste k tomu ukradl to prase...“ řekl mu Holan a zapálil si další cigaretu. „Nejspíš vás budu muset zavřít, až zčernáte, chlape jeden bídná!“

„To prase zaplatím, soudruhu kapitáne,“ řekl technik zkroušeně. „Na mou duši, chtěl jsem jen za každou cenu zachránit naši hru! Takový kus...“

„Čeho?“ zeptal se jej kapitán Holan. „Prasete?“

„Ne, soudruhu, divadelní hra... Napsaná na motivy neochvějné práce našich východních bratří...“ zaslzel technik a vytáhl z kapsy užmoulaný kapesník, aby se vysmrkal.

„Nechte toho, nebo se tu taky rozbrečím,“ řekl mu kapitán Holan. „Co mám s váma dělat? Vždyť z vás mohli lidi chytit šlak? A co ředitel téhle boudy? Pardon... Divadla? Na něj jste nemyslel? Ne? Nejraději bych vás zabil a to prase s vámi...“

„Budete mě ještě potřebovat?“ zeptal se národní umělec vyšetřujícího policisty. „Já... Měl jsem být už na cestě do Prahy. Dnes mi hostování v tomto divadle končí, soudruhu kapitáne.“

„Jeďte, soudruhu, jeďte, než si vás tu někdo splete s prasetem a já se tady se soudružkou stenografkou dám do dopsání hlášení, protože se zdá, že dalších výpovědí není potřeba...“ vzdychl si kapitán Holan. „Že jsem já vůl nejel na tu dovolenou do Bulharska, alespoň bych měl klid a tady s tím bordelem by se trápil někdo jiný... Jeďte, Čuně, jeďte a užívejte si Národního divadla!“

„Na shledanou...“ řekl způsobně národní umělec. Kapitán Holan se zamyšleně otočil k soudružce stenografce a hlasitě se rozesmál. „Budeme pokračovat? Není ten život svině?“


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 34 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 73 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:22:26 Odpovědět 
   27. 07. 2014

Text mi nesedl a dost mě rušilo ustavičné vyrušování výslechu. Vtipný to nebylo a pointa žádná.
 ze dne 01.08.2014, 13:27:56  
   Šíma: Ahoj, přerušování je čistě účelové... Nevadí, příště to snad bude lepší (z mé strany). Osobně jsem si psaní docela užíval... Divadlu, praseti (a tak dále) zdar!

Dík za zastavení a komentík.
 Kondrakar 04.10.2011, 9:17:39 Odpovědět 
   Zdravím,

moc pěkné. Takové správně zamotané, policajti mírně přiblblí, vyděšené prase a zmatení zaměstnanci divadla. Čekal jsem co z toho vyleze.
 ze dne 04.10.2011, 11:52:40  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Cyrano 03.12.2010, 16:55:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 29.11.2010, 13:39:35

   Vynasnaží se net-přítel,
aby z něj nebyl nepřítel.
Což při mém software nastavení
pro biota zas těžké není...;o)))
 ze dne 10.09.2011, 19:19:00  
   Šíma: :-)))
 čuk 29.11.2010, 14:42:23 Odpovědět 
   Velmi dobře jsi vystihl dobu a zparodoval tupost a rozvláčnost policistů. Satira i humor trochu švandrlíkovský.Jednající figurky jsou zajímavé. Velmi zábavné, i výskyt prasete v divadle dobře motivován. I když echt detektivka to není. Líbilo se mi. Rozvláčnost jsem tentokrát nepřičetl autorovi, ale těm příslušníkům s mírně vygumovanou hlavou.
 ze dne 29.11.2010, 15:00:02  
   Šíma: Díky, čuku, za kladnou kritiku, ano, za detektivku toto dílko také nepovažuji, ale jsem rád, že se líbí! ;-)

P.S. A kdo může za námět, či motivy (staré doby)? Major Zeman! ;-))) Prostě mi hlavou probleskla taková myšlenka, když jsem viděl reklamu na "Třicet případů..." (nápady se válejí na každém kroku, stačí je jen najít, nebo je zvednout "ze země") Nakonec jsem také rád, že toto dílko ukočíroval, osobně moc tento žánr nepíšu...
 Cyrano 29.11.2010, 13:39:35 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 29.11.2010, 11:44:06

   Je snad šíma závislý na svém psaní?
Zdá se, že trochu moc se klaní!
Napřim se, narovnej si záda,
Fortůna smělce spíš má ráda,
nežli podajné lokaje.
Pro ty jen ztěží roztaje
a věnuje jim přízeň svou!
Buď hrd, když kritikové jdou!

Jo, přečti si na fóru /Co když vás čtenáři nevidí!, teda myslím, že tam jsem to kdysi dával!/ monolog Cyranův. Prostě Ti nějak nevěřím ten ponížený postoj...Hezký den!
 ze dne 29.11.2010, 14:57:41  
   Šíma: ;-)))

Složil jsem poklonu Tvým slovům díků, net-příteli!

(nic méně a nic více a jsem rád, že se líbilo, hihihi)
 Cyrano 29.11.2010, 11:44:06 Odpovědět 
   Teda Šímo! Netušil jsem, co všechno se v Tobě skrývá! Měl bys to poslat i někam do novin. Je to pěkné, vtipné, škoda, že už nejsou televizní Bakaláři...A další, že nemám kompík s nette doma. Třeba bych se taky zapojil a překvapil sám sebe! I když já bych to asi pojal kombinovaně, takže bych sem vsunul i píseň smrti čtvernohého bojovníka se šlichtou, Ferdinanda...Měj se fajn a hodně dalších originálních nápadů...;o)))
 ze dne 29.11.2010, 13:31:48  
   Šíma: šíma se mocka klaní a děkuje! ;-)))
 Carolina 25.11.2010, 15:40:10 Odpovědět 
   Ahoj, tvé dílko se mi líbí. Je vtipné a čte se samo. Zajímavá to doba tehdy byla:))))
 ze dne 25.11.2010, 19:27:56  
   Šíma: šíma moc děkuje a klaní se! Jsem rád, že se líbilo...
 Joa 23.11.2010, 22:57:18 Odpovědět 
   Dílko mě opravdu pobavilo, odsýpá, kochala jsem se postavami a úplně nejvíc mě dostal národní umělec Čuně. :-) Nemám co bych vytkla, tedy až na některé čárky před a. Workshopu zdar! :-)
 ze dne 25.11.2010, 19:27:18  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Anna Weberová 22.11.2010, 14:27:33 Odpovědět 
   Ahojky, přečetla a zasmála se, dejchlo to na mne absurditou tý doby, i když ji moc nepamatuju. :-)
 ze dne 22.11.2010, 20:01:12  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Aini 19.11.2010, 14:34:05 Odpovědět 
   Ahojky;
časem tentokrát moc neoplývám, ale zabrousila jsem k tomuto textu, a přečetla celý, neboť mě pobavil a nezdržel. Líbí se mi popis dialogů a živě popsaných reakcí účastníků povídky. Až na toto jedno malé zaškobrtnutí zde: ..." Do je blázinec!"… (To…), a možná nějaká ta čárka chybějící či přebývající. Ale celkový dojem jedna (hlavně, že tato doba už není aktuální).
Nominovat nebudu s osobním přesvědčením spravedlivého postoje k ostatním textům WS. Tyto projdu náhodným „výběrem" později. Děkuji.
:-)
 ze dne 20.11.2010, 13:45:39  
   Šíma: Ahoj! Já děkuji za zastavení a komentík! Ano, chybky ve vlastním textu se hledají těžko! Jsem rád, že se líbilo a také, že třeba i pobavilo! Hezký den! ;-)
 40 16.11.2010, 18:15:27 Odpovědět 
   No, po pravdě řečeno jsem porušil svá předsevzetí a kromě jedné mladé autorky jsem po Čukovi přečetl i Tvoje pojetí Ferdinanda. Velice živé pojetí, řekl bych, jako by téměř s prvky autobiografičnosti... Pobavil jsem se, nemám co vytknout.
 ze dne 16.11.2010, 20:07:54  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo!
 Dědek 16.11.2010, 11:28:05 Odpovědět 
   Jako dědek, který se v té době vyskytoval, jsem se pobavil, ač svým způsobem to nebyla právě veselá doba. Píšeš dobře, Tvůj styl je nezaměnitelný a jen kapku více ukecanější než má být. Něco by se mohlo trochu očesat, ale já to znám. Autor se nerad loučí s každou větou, která se mu líbí a myslí si, že tam patři. Bohužel, dnes už není vhodná doba pro rozsáhlá díla Dumase, Balzaca, ale preferuje se rychlé čtení, které má spád. Někteří staromilci, včetně mojí osoby, se s tím těžko vyrovnávají.
Přesto si ty Tvoje "koniny" najdou dost čtenářů a to je dobře, protože jsi psavý komik, který nenudí, ale naopak pobaví. Jako neúčastník WS dávám jedničku.
 ze dne 16.11.2010, 20:06:47  
   Šíma: Díky, Dědku, za zastavení i komentík, jsem rád, že se líbilo! ;-)))
 Carolina 15.11.2010, 17:08:03 Odpovědět 
   Šímo... :)))) nebudu známkovat, ale líbí se mi to.)
 ze dne 16.11.2010, 20:05:10  
   Šíma: Děkuji, jsme rád, že se líbilo! ;-)
 čuk 15.11.2010, 16:19:32 Odpovědět 
   Přečetl jsem, ale jako účastník WS nekomentuji ani neznámkuji.
 ze dne 16.11.2010, 20:04:48  
   Šíma: Díky, čuku! ;-)
 chris ONNE 15.11.2010, 15:14:35 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: chris ONNE ze dne 15.11.2010, 14:53:37

   Opravdu to chceš?? ;-)
 ze dne 15.11.2010, 15:33:43  
   Šíma: Jsem zvědavý, kolik jsem toho přehlíd! ;-)))))
 chris ONNE 15.11.2010, 14:53:37 Odpovědět 
   Ahoj šímo!

Některé pasáže se mi zdají být krapánek zbytečně dlouhé, ale celkově jsem se zase bavil. I když jsem v minulém režimu žil dva roky, moc si z něho nepamatuji. Avšak mám takový nutkavý pocit, že i tohle se mohlo stát! :-D

Šotky jsem nezahlédl, ale musím říct, že patolog zrovna odpočívá, tak kdo ví… ;-)
Jj, je to dobrá šímovina!

Hezký den!

chris
 ze dne 15.11.2010, 15:11:48  
   Šíma: Děkuju za zastavení a milý komentář! ;-)

P.S. Až se vrátí mistr Patolog z dovolené, zkus jej do tohoto textu nahnat!!! ;-)
 salvator 15.11.2010, 14:35:03 Odpovědět 
   Zdravím Šímu,
volně, lehce a s nadhledem psáno, řekl bych téměř jako divadelní scénář. Má to poměrně rychlý spád s jasnými konci...
Námět je úsměvný s odkazem na dobu, ne zase tak vzdálennou. Pořád jsem se musel u čtení usmívat, úplně jsem ten "výslech" viděl, skoro tak to nějak docela určitě ve většině případů mohlo tehdy vypadat. Ale o to tady určitě nešlo.
Mám tvůj styl psaní rád, na nic si nehraje a je pro všechny příjemně čitelný.
Tak, aby život nebyl jenom svině, ale taky aby jsme z toho prasete něco měli, ne?
D.
 ze dne 15.11.2010, 15:12:15  
   Šíma: Dík za návštěvu, jsem rád, že se líbilo! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr