obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915412 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39582 příspěvků, 5748 autorů a 390728 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Jeden ostrov, jako druhý ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zabili nám Ferdinanda!
 autor salvator publikováno: 15.11.2010, 14:13  
Sejdeš-li ze své cesty, je to zlé. Nemáš-li však již žádnou jinou...
 

Nad ulicí se vznášely mraky tak nízko, že by je jeden mohl skoro pohladit, kdyby chtěl.
Ráno se už přelévalo ve svých hřejivých obloucích do myslí chodců. Městem se šířil klid.
Poslední sobotní představení místního nevelkého divadla, začínalo těsně po poledni. Byl tedy ještě čas. Ostatně, plakát, hlásající onu hru, počínal se již vážně odlepovat od sloupu, na který byl před měsícem přilepen. Nic není věčné.

Naproti divadlu postával malý chlapec. Chvílemi by se kolemjdoucímu mohlo zdát, že prostě
jen neví, co s časem. Při bližším pohledu by jste však mohli zahlédnout, jak se jeho oči lesknou napětím, jak si až příliš okatě pohrává s kamínkem u obrubníku a stále usměrňuje svoje tělo k většímu klidu. Což se mu ovšem dařilo jen ztěžka.

Přestože měla být dnes již derniéra, bylo zcela neobvykle vyprodáno. Ředitel Kalous si od samého rána pohrával s myšlenkou, představení ještě třeba o týden prodloužit. Herci by jistě neměli námitek. Ostatně, takovou hru tu ještě nikdy neměli a kdo ví, jestli někdy v budoucnu mít budou. Byl tu ale malý zádrhel, se kterým si ani on sám a to měl zkušeností
za ta léta v divadelním světě, nevěděl rady. Tahleta hra, jim přišla před šesti měsíci poštou, ovšem nikdo, jakožto odesílatel, se k ní nehlásil. Na jednu stranu to tedy mohlo být celkem jedno, jestli ji bude hrát o něco déle, na druhou... v přiloženém dopise, onen neznámý předepsal stanovenou dobu představení přesně na třicet dní, ani o den více.
Jinak by prý nemohl zaručit úspěch. Jinak by se mohlo divadlo dostat do jistých, řekněme problémů. "Tak, a teď babo raď!" odfrkl si ředitel Kalous od svého pracovního stolu a zašmátral po dýmce s tabákem, uložené v jedné z přihrádek.

"Dnes hrajeme naposledy, co ty na to, Karolíno?!"
"Co by, já jsem už docela dost unavená."
"A co ty, Tomáši?" taky jsi už unavený tak jako Karolína??" obrátil se na něj Marek.
"Já?" odpovídal s docela klidnou tváří Tomáš. "No, je to trošku náročnější, co se týče kostýmů a herního projevu, než obvykle, ale dnešek ještě zvládnu v pohodě, myslím."
"Trošku náročnější?!" vyjela Karolína. "Měli by nám za tohle dávat nejmíň dvakrát tolik a ne jen nějaké to procento z návštěvnosti navíc!"
"O tom ty stejně nerozhoduješ," přidal se do hovoru Michal, představující v oné hře nápadníka nevěsty.
"Mám toho už dost! Vás všech. Vždyť ani nevíme, od koho to je! Hlavně, že si ředitel nejspíš vymyslel takové podivné jméno hry, co ani nejde skoro vyslovit, prý futarihakama! Pche!" Vyprskla Karolína opovržlivě.
"Ale na plakát nechal natisknout komedii "Kalhoty pro dva," přerušil
její proud slov Marek.
"Jasně, ale stejně si to všechno prostě vymyslel, nemá tam ani autora, jen jakési zkratky, nebo co to je, to mi nevymluvíš!" rázně zakončila Karolína svůj výstup a bez dalšího se odporoučela z místnosti.
"Kam jde?" tázavě se opáčil Marek ostatních kolegů.

Těsně u chodníku zastavilo nákladní auto. Řidič po chvíli vystoupil, obešel vůz a z vedlejšího sedadla sebral jakýsi balík. Za dvě hodiny začne představení, snad ještě nejde pozdě.

Někde na obzoru se obloha trošku zatáhla a zšedla. Nikdo si toho nevšímal. Ti, kteří se chystali jít do divadla, se na oblohu nedívali a ostatní to nezajímalo. Polední klid se vytratil.
Chlapec z protějšího chodníku také zmizel. Nejspíš musel jít na oběd, protože na to, že by měl pomyšlení na něco jiného, než pozorovat vchod do divadla, nevypadal.

Probíhaly poslední přípravy, které se již po oněch dvanácti představeních, neboť se hrálo obvykle vždy v sobotu a v neděli, daly nazvat téměř rutinními. Ano, ohlas veřejnosti na tuto hru, byl tak veliký, že některé dny museli ještě téhož dne po malé přestávce opakovat.
Ředitel byl nadšen, ne však již někteří z herců. Vlastně, hlavně jeden.

"Kde najdu ředitele?" ozvalo se za zády pokladní, která si zrovna chystala stolek s kasičkou
na vstupné.
Zvědavě si přeměřila vysokého muže s balíkem v rukou. "To musíte tady dozadu a hned jste tam. Ví o vás?"
"Myslím, že ne."
"Hm," a pokladní jen pokrčila rameny, jako že jí to víc nezajímá.
Ředitel Kalous si pohrával prsty se šňůrkou na balíku. Vypadal dost podobně tomu předchozímu, ve kterém byl onen scénář k jejich nynější hře.
Nakonec odložil nedokouřenou dýmku na stůl a rychlými pohyby jej otevřel.

Několik vrabců přelétlo z vrcholku topolů na protější střechy. Sluneční kotouč se díval zvysoka oslepujícím pohledem. Zapomenuté noviny na nedaleké lavičce si vzdychly nečinností.
Zpoza rohu vedlejší ulice se vynořil malý klučina a něco svíral na prsou.
Když spatřil, že se před divadlem pomalu začínají scházet lidé, v poslední chvíli zmizel ve vchodu do vedlejší budovy.
Od občasně projíždějících automobilů se do ulice zvedal lehký oblak prachu.
Jakási žena se zvonivě zasmála.
Za půl hodiny začínalo představení.

"Kam sakra zmizela ta Karolína!" neodpustil si štiplavou poznámku Marek.
"Kdo ví," odpověděl mu Tomáš.
"Jenže za chvíli musíme na scénu, tak kde se fláká!"
"Třeba si ještě šla pohladit k řediteli to svoje prasátko pro štěstí, co si k němu loni přinesla."
"Myslíš to protivně růžový?!"
"Nechte toho," vložil se do hovoru Michal, soukající se do pestrobarevného kimona. "Co když
nepřijde, kdo bude hrát místo ní nevěstu, co?!"
"Jak to myslíš, nepřijde?!" vypoulil na Michala oči Marek.
"Tak, jak to říkám." odvětil Michal.
"Tak to bude ještě hodně zajímavý vystoupení," sykl Marek.
"Běžte se někdo po ní podívat," pronesl polohlasně Michal.

Hra začala. Plný sál diváků ani nedýchal a to na ni jistě někteří z nich nebyli poprvé.
Šoupavými kroky se z jedné strany hladkého povrchu jeviště přibližovaly dvě postavy, otec a syn. Šli na námluvy. Syn měl očividně úplně nové a drahé kalhoty, jaké se pro tento účel
zajisté hodí. Když zaklepali na dveře nevěstina příbytku, otevřel jim sluha a s hlubokou úklonou je zval oba dovnitř...
"Ne, ne, já jen doprovázím svého syna..." odporoval otec nápadníka.
"Jen prosím, pojďte dál, Hirosan, jste zván také," nedal se přesvědčit sluha, Tomáš.
Nezbývalo, než pozvání přijmout a neurazit tak budoucího tchána.
Vzápětí je již z druhé místnosti vítal pán domu, Takedasan. Hrál jej sám ředitel divadla. Ta role mu sedla jako ušitá. Přesto by si mohl ten, kdo již hru jednou viděl všimnout, že je poněkud nezvykle upjatý a jaksi roztržitý.
"Kde je Karolína?" procedil mezi zuby Marek směrem k Michalovi.
"Jak to mám krucinál vědět?!"
"Běž zatím dál a já na tabe počkám v zadní místnosti," pronesl rychle Marek Hirosan a zmizel za rohem.
"Vítejte v mém domě," ukláněl se Takedasan. Kde máte otce?" Tomáš byl na rozpacích, ale odpovídal jen naučenými úklonami také.
"Pojďte se posadit, prosím," nabízel mu místo na zemi s malými stolky na saké Takedasan.
"Hai, souhlasil Michal, coby Okumi a posadil se.
V obecenstvu to zašumělo, jak se Marek schovával v zadní části domu a občas vykukoval, zcela nenápadně do uličky.
Michal se rozhlížel se po místnosti. "Kde máte Notochan, Takedasan?"
"Hned tu bude, nebuďte netrpělivý. Šla pro saké."

Karolíně bylo jasné, že pokud se neobjeví na scéně včas, nemá ji kdo nahradit a tudíž
bude poslední představení přinejmenším ohroženo. Zachtělo se jí trošku si zastávkovat a proto se rozhodla, že sice na scénu přijde, ale zajímalo jí, jak si ostatní bez její přítomnosti poradí.
Byla tak zabraná do svých úvah, že si téměř nevšimla malého klučiny, váhavě postávajícího
u zadních dveří.
"Co tu děláš?" zeptala se ho přísně.
Jelikož neodpovídal, šla blíž, aby se ujistila, že je v pořádku. Všimla si, že cosi drží v rukou.
"Něco nám neseš?" změnila tón hlasu, když viděla jeho poplašený pohled. "Nejspíš jsem ho vylekala," pomyslela si.
"Ukaž, co to máš?"
Podával jí cosi, co vypadalo jako kniha zabalená v látce.
Zvědavě látku rozbalila. Byla to jakási krabice a v ní podivná, zřejmě obličejová maska. Co víc, hned na obalu stálo něco, co Karolínu dokonale překvapilo. "To snad není možné!" téměř vykřikla.
Držela masku v obou rukou a slyšela, jak začíná první dějství hry, ve které se měla za několik
okamžiků také objevit.

"Ehm, počkejte, prosím moment, Okumisan," a Takeda se poněkud namáhavě zvedal od svého stolku. "Podívám se, kde se mohla Notochan zdržet."
Divadelní scéna utichla v očekávání.
Diváci s nebývalým napětím sledovali, jak Takedasan mizí za zasouvacími dveřmi. Jakýsi pán
ve čtvrté řadě totiž vehementně šeptal svým spolusousedícím, že tohle je něco nového, že tohleto v minulém představení nebylo a že tedy ani on neví, co bude dál.
Poté se zvednul i Okumi a spěchal si honem vyměnit kalhoty se svým otcem, aby i on se mohl usadit u slavnostního stolku.
Sluha Tomáš začal podle scénáře uklízet před domem.
"Teď už by se tam měla objevit nevěsta," šeptal opět nahlas pán ze čtrvté řady.
Tomáš však dlouho zametat nevydržel a po chíli se vytratil za oponu.
Hirosan Marek se posadil ke stolku s prázdnou nádobkou a usmíval se.
Jemná hra na flétnu uvolnila napětí a vyplnila zničehonic ten kus prázdného prostoru mezi diváky a herci. Uběhlo několik minut.
Poté orientální zvuky dozněly. V zákulisí bylo slyšet několikero vzrušených hlasů.
Zatím vše vypadalo, jakoby to tak mělo být.

Zadní závěs se zavlnil.
Diváci napětím už ani nedýchali.
"Kde je Notochan!" cloumal Michal s ředitelem, a na okamžik bylo vidět, jak jej drží za svrchní část kimona.
"Opravdu nevím, poslal jsem ji přece..."
"Tak kde teda je?!"
Scéna se počala ubírat podivným směrem. Diváci začínali tušit, že tenhleten průběh není
jen hra. Dokonce ani pán ze čtvrté řady nešeptal.
Marek Hirosan vstal.

Když si Michal uvědomil, že jsou již v podstatě téměř na jevišti, sice neochotně ale přece jen ředitele pustil. Vrátil se do role a otočil se k Takedovi zády.
"Notochan nepřijde, odešla s jiným," pronesl suše.
"Cože!" moje dcera, odpověděl Takeda.
"Ano, nechápu to také. To co jsme našli v jejím pokoji, znamená jen jedinné."
"Ale vždyť...!"
"Žádám vysvětlení, Takedasan!
"Já vám to ale nemohu nijak..." dávaje si hlavu do dlaní Takeda a sesouvaje se na zem mezi zasouvacími dveřmi.
Na scéně se objevil i sluha Tomáš.
"Zahlédl jsem ji, jak někam odchází mezi domy," hlásil udýchaně. "Spěchala."
Hirosan Marek to všechno jen pozoroval a vždy jen otevřel ústa, jakoby se chtěl vmísit do hovoru. Pokaždé je však zase vzápětí zavřel a nevydal ani hlásku.

Všechno opět výrazněji podbarvily jasné zvuky strun s hlasem japonské flétny.
V hledišti všichni čekali, jak bude hra pokračovat, když vlastně ani nemají to hlavní, kvůli čemu se tu všichni sešli.
Pán ve čtvrté řadě se bavil a pomyslel si, že tahle nečekaná změna je jen proto, aby měl příště zase o čem vykládat.

"Hahaha, rozesmál se na celé kolo zničehonic Takedasan. Už je mi jasné, proč tu není nevěsta, copak by s takových ženichem mohla jít dnes ke stolu!" A posměšně ukazoval na
Okumiho docela obyčejné plátěné kalhoty.
"Ženich, který nemá ani na pořádné kalhoty, ten ať si hledá nevěstu tam, kde na ně také nemají!!" volal už docela hlasitě Takeda.
Hirosan i Okumi ztuhli, když si uvědomili, že docela zapomněli na to, že jsou oba dva současně v přítomnosti pána domu. Jejich pokus ošálit bohatšího souseda z vedlejší vesnice, byl odhalen.
Nezbývalo, než hru vzdát a jít domů. Co víc, Karolína byla skutečně pryč, vrtalo hlavou téměř všem zúčastněným.
To byl konec.
Všichni se počali uklánět k obecenstvu.
Byla vyhlášena mimořádná přestávka. Představení však už ve skutečnosti pokračovat nemohlo a ani se tak později nestalo.

Po chvíli se ředitel Kalous sešel se všemi herci ve své pracovně.
"Tohle jsme tady našli s Michalem," ukazoval ředitel překvapenému Tomášovi s Markem.
Všude byly rozházené růžové střepy Karolínina prasátka. Po zemi se povalovaly okvětní lístky bílé růže a na stole ležely dvě krabice. Obě byly otevřené.
Když nahlédli do první, ležela v ní jen dopisní obálka.
Marek ji vzal a otevřel. Stálo tam:" Dnešním dnem končí jedno představení, aby druhé mohlo začít. Je to vlastně jako v životě. Smlouvu jste dodrželi, tak vám posílám další hru, které se ještě u nás nehrála. Věřte, že bude mít u obecenstva úspěch. Možná dokonce větší, než ta předchozí.
Vaši kolegyni nehledejte. Prostě to berte tak, že odešla na lepší. Další nechám na vás.
Teď by jste se však měli spíše soustředit na vaši novou hru. Když všechno vyjde, dám o sobě zase vědět. Brzy dokončím další scénář. Přeji hodně zdaru.

Všichni čtyři pohlédli současně na fascikl ve druhé krabici, ručně nadepsaný velkými písmeny. Stálo tam:" Zabili nám Ferdinanda."
Jejich pohledy se poplašeně střetly. Pochopili.
Mají teď ještě asi něco přes měsíc na nacvičení nové hry. A pak dalších třicet dní, aby si ji mohli zahrát.
"Dá se předpokládat," promluvil rozrušeným hlasem ředitel Kalous, že na další hru, která nám jistě přijde tímto způsobem, nebudeme potřebovat takové obsazení, jako nyní. Poté se sehnul a začal pomalu uklízet ze země růžové střepy rozbitého prasátka pro štěstí.

Nedaleko v parku si jakýsi nevelký klučina pohrával s mičudou a vypadal docela bezstarostně, tak, jak by se dalo u dítěte předpokládat.
Zafoukal vítr a těsně kolem něj prolétl plakát.
Ani si jej nevšimnul, jak byl zabraný do hry s míčem.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alak 08.12.2010, 19:45:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Alak ze dne 17.11.2010, 13:05:35

   Taky se mi to stává. :) Nějak vždycky počítám s tím, že příběh každý chápe, protože ho chápu já.
 Šíma 28.11.2010, 17:26:41 Odpovědět 
   Ahoj,

přečteno, přelouskáno. Musím tak trochu souhlasit s čukovým komentem, nenapsal bych to lépe, ale také musím napsat, že se mi text líbil. Jakýsi "fantom divadla" řídí hraní v tomto kulturním svatostánku, každý měsíc přináší docela nedůležitý muž nový scénář v krabici. Nač ta maska a proč zmizela Karolína? Příběh má svou atmosféru a docela dost podrobností, jen si nejsem jistý svými závěry... ;-) Co se týče samotného zadání, dílko je z divadelního prostředí, prasátko tam je - jako kasička a dokonce se na konci mihl název nové hry (scénáře): Zabili nám Ferdinanda. Přestože toto dílko není detektivkou (se vším všudy, tedy v plném pojetí tohoto žánru), není to špatné čtení... A já mizím k dalšímu textu! Snad si z tohoto poměrně krátkého komentáře něco vybereš!
 ze dne 29.11.2010, 12:42:13  
   salvator: Nazdar Šímo,

díky za opětovné zastavení a koment. Vždycky si vyberu, tím si můžeš být jistý. Člověk se pořád učí a ani na smrtelné posteli o sobě nebude moci říci, že vše, co udělal, bylo to nejlepší. Ono je to nakonec stejně v podstatě téměř jedno, důležité je, aby to co udělá, bylo v dobrém... nic víc.
Přeji ti hezké dny, plné závějí myšlenek. S.D.
 čuk 26.11.2010, 13:13:42 Odpovědět 
   V textu je několik linií, které jsou jen málo propojené a dopracované, detektivní povídka je jen naznačena.
a) zmizení Karolíny.Karolina dostala od klučiny masku a odešla s ní (nebo v ní- pak by ji sluha Tomáš musel zapřít, když tvrdil, že ji viděl), cosi tajemného bylo psáno na obalu. Nebo byla odvlečena (pak za spolupráce sluhy Tomáše)- sluha Tomáš může hrát dvojjakou roli
b) tajemství tří krabic: první s maskou přinese klučina, Karolina si ji odnese
druhou se scénářem přinese vysoký muž je se scénářem nebo s dopisem)
třetí s dopisem přinese kdo? není řečeno. Byla to ta co přinesl vysoký muž?Zřejmě opět klučina, ale pak zadní dveře bez vrátného musely být otevřené.Karolina je asi nezavřela. Klučina zřejmě slouží tajemnému únosci nebo tomu, kdo Karolinu odláká. Nebo je to kdosi třetí.
Kdo otevřel ty krabice. O řediteli víme bezpečně, že jen jednu (kterou?)
c: kdo je tajemný autor a proč ty divné podmínky.Má spojitost s Karolinou ajejím odchodem Proč název hry Zabili nám Ferdinanda. Proč první hra je z japonského prostředí: zde jsem symboliku nepochopil
d: rozbité prasátko: shozeno doručovatelem třetí krabice s dopisem: náhodou, nebo jako poselství od neznámého (islamisty).
jakým písmem byl psán vzkaz?
Tedy dosti složité k rozšifrování- jestli nám s tím autor pomůže. Příběh spíše s tajemstvím buď velmi sofisatikovaným nebo překombinovaným nebo dokonce jen nahozeným. zadané reálie okrajové, neovlivňující příběh(pokud rozbití prasátka nesouvisí s islamistickými únosci)
Režisér se chová nevěrohodně nebo je jeho jednání skryto. Příběh by měl ještě pokračovat ověřováním resp vyšetřováním
Tedy buď je vše propojeno příliš skrytě ( a autor sdělí vysvětlení) nebo motivy nedomyslel.
 ze dne 29.11.2010, 12:37:45  
   salvator: Díky čuku za podrobné rozebrání, ze kterého si hodně vezmu pro svou další tvorbu. Rozhodně jsi mne nezklamal, co se týče
tvého vysoce profesionálního přístupu.
Je pravdou, že příběh je lehc enahodilý, ale také je to svým způsobem dáno mým stále ještě nevypsaným stylem, čehož jsem si plně vědom.
Díky tobě, na něm mohu dál a myslím, že i s malým úspěchem do budoucna pracovat ve správném směru.
Ještě jednou mockrát díky za tvůj čas. S.
 Joa 23.11.2010, 23:11:23 Odpovědět 
   Tak se pustím do komentování. :-) Dílko se mi líbilo, ale mám pár výhrad a hnidopišských poznámek. Nevím, jestli jsem četla nepozorně, ale trošku jsem se v tom ztrácela a některé věci mi nedocházely, takže jsem se musela zpětně vracet k některým pasážím. Možná by to chtělo tolik neskákat tam a zpět a víc se věnovat tomu, co chceš příběhem říct. Ale je to jen návrh, nevím, jestli jsem s tím měla problém jen já. :-)
A tvar by jste není spisovný = správně má být BYSTE.
V příběhu se mi líbil popis toho, co se děje "navenek" - přidalo to trochu tajemna a očekávání, co se stane.
Tak, to by bylo ode mne vše. :-)
 ze dne 24.11.2010, 10:36:45  
   salvator: Díky za přečtení i tvůj koment, jsem ostatně rád za každou dobrou připomínku.
Rozhodně se těším na příští setkání.
S.
 Alak 17.11.2010, 13:05:35 Odpovědět 
   Sice jsem moc nepochopila, proč se po sobě poplašeně podívali- to se tam někdo jmenoval Ferdinand a já jsem to přehlédla? Ale jinak zajímavé. Takové téma by mě nikdy nenapadlo :)
 ze dne 17.11.2010, 23:18:42  
   salvator: Díky za koment. Abych ti to vysvětlil, což udělám docela rád, tak se po sobě poplašeně podívali, kvůli tomu, že Karolína byla pryč, nikdo, tady alespoň si to ostatní o každém z nich mysleli, nevěděl kam a navíc, téma nové hry bylo prakticky o "zabití", tudíž si z toho hned vyvodili jedinný možný závěr. Tedy, že je to čeká taky, a postupně zmizí všichni, až už zbyde jen jedinný herec, aby mohl hrát už jen sám sebe, do úplného konce. Chápu, že mé myšlenkové pochody, jsem patřičně nedokončil, ale je to tak, jak to má prostě být.
Snad ti mé vysvětlení postačí.
Příjemný den. S.
 An!tta 16.11.2010, 14:10:07 Odpovědět 
   Á koukám, že tu máme další příběh, kde se nám někdo před či během divadelního představení kamsi nevysvětlitelně zašije (shodou okolností se tam řadím i já, jelikož mně se ztratí během hry zase prase a počase i jeden z chudáků herců :-D). Jinak příběh se povedl, líbilo se :-)
 ze dne 17.11.2010, 23:08:51  
   salvator: No jo, taky jsem si říkal, jestli se někde, někteří z nás v něčem střetnou a ono, ejhle, nebylo to jen jednou a u jednoho.
Ale je faktem, že zadání mělo jistá specifika, kterými se jeden musí držet, no a pak...
Jinak moc děkuji za tvou pozornost a děkuji za tvoje slova.
Těší mne to velice a rád bych ti popřál hezký večer, nebo spíše už ráno? Měj se.
 salvator 16.11.2010, 12:52:06 Odpovědět 
   Tímto se omlouvám za chybu, které jsem si všimnul až teď...takových- takovým ženichem, je samozřejmě správně. No, co se dá dělat. Snad jich nebude více.
Díky.
 Carolina 16.11.2010, 8:30:18 Odpovědět 
   ahoj, přečteno a nechávám bez komentu:)
 ze dne 16.11.2010, 12:43:43  
   salvator: Jasně, díky a ...díky.
 Šíma 15.11.2010, 22:06:57 Odpovědět 
   Zdravím!

Přelouskáno a protože jsem se WS-ka zúčastnil také, nebudu zatím komentovat, ani hodnotit! ;-)
 ze dne 15.11.2010, 22:36:01  
   salvator: Chápu a přepínám...
 čuk 15.11.2010, 17:19:19 Odpovědět 
   Přečetl jsem. Jako účastník WS nekomentuji ani neznámkuji.
 ze dne 15.11.2010, 22:35:37  
   salvator: Chápu a rozumím.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
obr
obr obr obr
obr
Eretea II - 6. ...
Garathea
Živý mrtvý
Hugozhor
Základy entomol...
roderick.s
obr
obr obr obr
obr

Být
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr