» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141585

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Příběh XIX. Hektický ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 06.11.2010, 11:16

Pro nedočkavého Čuka


	Ivonka byla kdysi dávno posedlá. Byla tak posedlá, že si na ni kdekdo posedal. A to nebylo nejhorší. Představte si, že když byla takto posedlá, byla k tomu ještě neposedná. Tato neposednost se zvláště projevovala, když byla posedlá. Celou touto posedlostí konjugované s neposedností se zabýval její blízký přítel exorcista Ivo. Ivo byl velmi příjemný pán. Byl to tak moc příjemný pán, až ho všichni nenáviděli, a tato nenávist se jim stala posedlostí. Příjemnost Ivova dosahovala takových mezí, že ji nikdo nedokázal zabránit. Hrnula se v jeho přítomnosti ze všech stran. Ivo ji přímo i nepřímo emitoval a tímto i emanoval příjemnost vlastní. Jednoho dne exorcista Ivo přišel za posedlou Ivonkou, na které zrovna sedělo zhruba dvanáct osob. Bylo faktem, že Ivovy vlastnosti tyto osoby docela iritovaly, zvláště poté, co začal svým velice příjemným hlasem prozpěvovat jakousi žánrovou splácaninu na křesťanské motivy. Nepřímým důkazem jeho úchvatně příjemného talentu bylo, že se osoby na posedlé Ivonce začaly vrtět. Vrtěly se tak intenzivně, že posedle neposedná Ivonka počala hluboce ječet svým absurdně neposedným hlasem. Celý tento tyjátr pak sledoval Michal z povzdálí. Byl z toho pramálo konsternoval a bezprostředně po kolizi celé kupy lidí, jež byli navzájem posedlí, zívnul. Ivo se velmi snažil uchlácholit všechny svým ohromně příjemným zpěvem, avšak Michal mu to překazil tím, jak směle se celou dobu pochichtával. Ivonka následně, po této neuvěřitelné srážce několika náhodných prvků byla osvobozena z celoživotního údělu posedlosti a byla už jen neposedná. Na to však nikdo neměl léku, až na... Ivonka ji vyhledala. Byla to malá, zcela nepatřičná špeluňka pod schody, kde bydlela malá, zcela nepatřičně malá Zdenička. Byla to však – ostatně jako vždy – moudrá žena. Její moudrost dosahovala odpočívadla v třetím poschodí a tudíž věděla víc, než pán z osmého patra, který se schovával v hale nad schody. Ivona lehce obscénním gestem popadla klepadlo a úpěnlivým klepáním shledala, že již dveře rozmlátila napadrť. Tento úkaz Zdenku velmi konsternoval a mrknuvši na Ivonku popadla ji a zatáhla do špeluňky. Tam se děly věci, o nichž se raději zmíním. Zdenička pravila: „Ňho.“ Vytáhla žlutý knoflík, připnula ho Ivoně na kabátek, poté zakroužila pohledem okolo svého modrozeleného kabrioletu – obě nasedly a rozjely se skrze portál do jiné dimenze. Když se vrátily pravila Zdenička: „Ňho.“ Ivonka se podivila a utekla. Utíkala, jakoby ji na nože brali a snažila se neutrhnout si nohy. Utíkala skrze temný les plný nezištných a dobráckých úchylů, kteří zcela neperspektivně zamýšleli podnikat jakési podezřelé pohyby za stromy. Vůbec jim to však nevyšlo, protože Ivonka utíkala. Utíkala tak zběsile, div nevzala nohy na ramena. Tato nezbedná divoška náhle přiběhla před Iva, který ji pokynutím svého mohutně zlatého kříže zastavil a pravil: „Ale ale, dítě, kampak kampak, nepředvedeš mladému knězi, jak vypadaly antické sochy?“ Ivonka se udiveně podivila, popadla blízkého ptáka za nohy a odletěla s ním do teplých krajů. Byl to čížek. Z počátku byl jejich vztah velmi chladný. Letěli nad Arktidou, čížek totiž zmaten zřejmě zabloudil. Ivona žila, ale umírala, když tu ji cosi položilo na zem, opláchlo její chladné tělo, nakrmilo, a zcela očistilo. Nakonec byla tímto uložena do jakéhos pelíšku a usnula sladkým spánkem utečence. Celou dobu, když spala, hladila ji nějaká ruka po vlasech. Ivonu to uklidňovalo, byla chlácholena teplotou dlaně a vlastního těla, schoulila se a spala. Spala hodně dlouho. Když se probudila, byla oblečena v antickém rouše, a byla poněkud odhalená celému zástupu lidí na Times Square v New Yorku. Vedle ní stál vítězoslavně exorcista Ivo a tvářil se příjemně. Ivonka ho popadla za šos a hodila jej do roztaveného olova, které měl mlčky položené před sebou na borovici vejmutovce. A byl klid.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lara	20.11.2010, 22:38:20

Můj vlastní zmutovaný vejr tedy pěkně kouká. Rozvířil hrozivou představu čížka. A ten má rozhodně podivně deformovanou hlavu. O tom žádná...

lotty	06.11.2010, 17:24:19

Zdravím tě, to byl zase jednou zážitek. Vážně. Tohle mě napadlo po prvním přečtení. Víckrát jsem příspěvek nečetla. Byla to taková hezky úsměvná hříčka. Líbilo se mi to. S tou dimenzí to taky nebylo špatné, bylo to spíš nečekané. A v tom parku taky. Jen nevím, jestli jsem ten konec pochopila správně, ale nejspíš ano, nevím. Každopádně jednička je tam.


ze dne 06.11.2010, 19:21:59
Gilbert Cunninghamm: Díky moc! Myslím, že tohle se nedá pochopit špatně, a to je na tom to kouzelné. To člověk zkrátka buď nepochopí, nebo pochopí. Ale hodnotu bych asi raději nechal stranou :) Jsem rád, že jsem způsobil takovéto pozitivní zážitky, opravdu :) Děkuji

čuk	06.11.2010, 11:15:25

Děkuji za věnování, ale ještě před přečtením říkám: nedám se tím ovlivnit. Slovní hříčky mám rád i absurdní úlety. Jak mnohovýznamné a krásné je slovo Ňho (copa jím Zdenička, copa chce říci. Není to něco jako joj?) Nebyl to Noh a nechytla ho za...? Pořád jsem čekal jestli Ivonka taky nasedla a sesedla nebo sesedla se. Mám dojem, že Ivo byl úchyl- nebo to byli jeho příbuzní, kteří běhali v lese? Líbí se mi jemné erotické náznaky (jaké božské tělo muselo hrdinka mít!). Vejmutovka, samozřejmě bravo. Ovšem mohl by nastat i formální vývoj, na př měl by tam vejr mutovat nebo po gramatické úpravě vyšlechtit vermutovku, jejíž pryskyřice a vůbec složení...destilaci ne! Spíš jako u Hevey brasiliensis. Cože já to? Ano, text vidím jako komiksový film a samozřejmě se mi líbí, ale vzhledem k protikorupční náladě mírně zhoršuji známku.