» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141585

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Neocortext38 ::

kilgoretraut	publikováno: 03.11.2010, 21:24

Tu:


	Probírám se: do čího snu? Nebo snad: ze svého snu do jiného? Jak tomu mám rozumět? Někde jsem ztratil nit a nijaká femme fatale mi nepomůže, stanu se bloudem, někým na prahu skutečnosti a snu, ztracencem ve svém vlastním Nebi. Nebo Pekle? Nebo v obojím? K čertu s tím! Měl bych se učit inkvizitorskému umění, takhle nesměle se ptát je na draka. Zkrátka a nikterak dobře: Jsem všude, nikde a zároveň nikdy. Čas už jsem zapomněl počítat, žádné robinsonovské self-made-in-Empire zařezávání či stavba slunečních hodin, beztak mám pocit, že slunce, je-li přes den nějaké vidět, pomalu ale jistě vyhasíná, ztrácí naději podobně jako já. Procitám nerad – vrací se mi bolest, mezitím spala někde v kostní dřeni, ubohá, schovávala se před nevědomím, teď musí jinými zbraněmi bojovat s vědomím: rve mi nervy, usekává jejich lezavé dráhy a znovu je sestavuje podle svých nekalých plánů. Miluji ji a skrze lásku ji začínám nenávidět. Ta moje sestřička... zasnoubíme se až po smrti, takhle bychom se navzájem sežrali, ale dosti srdceryvností. Nyní pod sebou zase vidím ulici: je zšeřelá, ačkoliv podle okolností noc ještě nezahájila svůj den, nikdo v ní, zřejmě zákaz vycházení před desátou hodinou i po ní. V tom tichu se podívám na sebe: zpřelámané prsty, některé dokonce chybí, zpustošený hrudník, loket a kolena zahnuty v nezemských úhlech, tadytam otevřená rána, někdy zkrášlená zvědavými vnitřnostmi („Jen se ochladíme a hned zase půjdeme,“ pištivě volají střívka), vždy však poslušně strupatá nebo mokvavá krví („Tak to má být, ať všickni vidí mé rány těla, důkaz, že jsem tak nějak usmrtitelný,“ bručím si spokojeně do sebe). Jsem přeskládaná stavebnice, restrukturalizovaný možná krystal?, možná kus žvance než mě stráví svět, do kterého jsem se mimoděk dostal? Jaký je můj cíl? Nezapomněl jsem ho? Nezmizel mi před nosem, nepřestěhovali jeho rovinku někam, kde ho nikdo nikdy nenajde? Smysl, musím znovunajít smysl. Naučit se chodit s novou tělní strukturou, přitom doufat, že nikde ve mně nedochází ke krvácení, o němž bych nevěděl. Musím věřit v něco většího, než jsem sám – být sobě bezpečný optimista. Ne nadarmo se střechám říká „silnice zlodějů“, smysl tohoto označení plním svou cestou dokonale, jsem teď doslova jejich králem: lup pečlivě skryt v tělním oběhu, vyabstrahován, zneužit. Vlastně jsem podvodník, antizloděj, co si chtěl infantilně užít kradeného. Střešní porost: nějaká ta mladá břízka, polopropadlý komín, odmontovaný satelit, průduch, vikýř, všecko to známé harampádí, co míváme nad hlavami, aniž bychom tušili (ovšem vyjma středověkých vykradačů, kominíků, pokrývačů, posledních akčních hrdinů aj.), je ke mně v této klidné chvíli přátelské, nesnaží se mi zahradit cestu, udělat nepřeskočitelnou hradbu z drátů, cihel či větví. Účinek Drogy je ten tam. Zbývá jen bolest a bodavá nejistota, kudy se vydat: tašky se lesknou deštěm a jinou vlhkostí, jako kdyby mi říkaly „Tudy nechoď, je to tu kluzké, můžeš spadnout dolů, roztříštit si to, co se ještě tříštit dá...“, ale co mi zbývá jiného? Jsem nucen opatrně našlapovat po slizkých zádech střech znovu neodbytně připomínaje provazochodce.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Carolina	05.11.2010, 7:51:45

Padly tu zajímavé otázky, o kterých, jak si myslím, přemýšlelo už hodně lidí a i já sama. Text je rozhodně zajímavý, pěkně napsaný. Líbí se mi


ze dne 05.11.2010, 16:02:01
kilgoretraut: Vítej!

animovaný medvídekPú	04.11.2010, 16:19:52

Líbí líbí, čtu neustále..

Šíma	03.11.2010, 21:23:41

Zdravím! Další díl Neocortextu je tady... První odstavec mi padl do noty! Pěkné "zamyšlení" nad tím, zda je naše realita skutečně naší realitou a ne snem, který se zdá všem! Vážně, co by se stalo, kdyby to bylo pravdou, tedy že by tato realita nebyla skutečná a my všichni bychom se probudili do docela jiného světa? Kým bychom v něm byli? Nebo čím? A vůbec, kde bychom se ocitli? Když už jsme u toho, stanou se naše těla stavebnicí? Druhý odstavec je dost "nechutný", ale napsaný zajímavě. Myslím tím pro silnější žaludky! ;-) Pokud svět existuje ve více dimenzích (jak někteří vědci předpokládají), pak mohou mít naše těla v těchto dimenzích i docela jiné tvary a jeho části i jiné funkce... (docela mě z toho mrazí) Ono běhání po střechách mi připomnělo naši smrtelnost a možnost roztříštění se na kousky, což bychom asi nepřežili, pokud by každá naše část těla nežila samostatně (třeba i v určité alianci s tím zbytkem). No, už pomalu začínám myslet jako Ty, přestože jsem jen čtenářem a snažím se prokouknout to, cos zaklel do svých obrazných textů... A také jsem se pozastavil nad potřebou věřit v něco většího, než jsme my sami. Lidé potřebují v něco věřit, jako by to bylo součástí nás samotných. Kdo však věří v nás? To je otázka... Proč tedy nevěřit v sebe a zároveň i něco, co nás převyšuje?


ze dne 04.11.2010, 14:43:53
kilgoretraut: Ty se taky měj!


ze dne 04.11.2010, 11:43:46
Šíma: Ano, nejsme-li skuteční, ale jen se tak sami sobě zdáme (nebo někomu), pak není nic, co uděláme reálné (cokoliv), jen nám se to tak jeví... Není toto tvrzení pak určitým způsobem absurdní? Opravdu žijeme v Matrixu, nebo v jakémkoliv jiném "umělém světě"? Jak je možné, že cítíme (ať už bolest, vjemy, nebo pocity)? Narodíme se a můžeme umřít? Odkud čerpáme všechny vědomosti? Jak je možné, že myslíme, vynalézáme, tvoříme? No, patrně jsou to otázky na palici! Nehledě na to, že i nám se zdají sny, občas i v těch snech se zdají další... Hezký den a hodně zdaru! ;-)))


ze dne 04.11.2010, 11:38:02
kilgoretraut: Taky zdravím! Nejdřív se musíme ptát: kdo jsme my? Jsme vůbec? Je námi čtený text skutečností? Pokud je, tak: kdy je skutečný? Když ho čteme, nebo už tím, že existuje(me)? A dál: existují i texty, které nikdy nebyly napsány? Které jsme kdy snili, snili o nich? Hodně energie do dalších textů přeje Vojta...