» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141586

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Ona a on ::

Resmmett	publikováno: 13.11.2010, 13:18

...jak to popsat? přečtěte si a uvidíte sami...


	"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou. Pravil pan Oscar Wild." "Zas je čteš? Ty tvoje citáty..." pousmál se, byť trochu znuděně. "Chceš-li být milován, miluj." sledovala ho skrz brýle. Odložil svou práci a měřil si ji pohledem. "No tak si pojď pro trochu té lásky." řekl s mírně rozechvělým hlasem. "Čím temnější je nebe, tím světleji vyvstanou hvězdy" řekla a pokládala knihu s citáty slavných. Byli spolu už dlouho tak on byl vlastně rád, za takováto zpestření večerů. Nebyli jako ostatní, kteří večery trávili v přítomnosti televizní obrazovky, běžného vysílání a nebo DVD přehrávače. Z televize se dobře utírá prach a skvěle vyplnila místo na stolku mezi skříněmi a to byl pro ně celý důvod její existence. Podívala se mu do očí, pohladila ho po tváři a čekala co se bude dít. "Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě." řekl prozměnu on. Zlehka ji objal a přivinul k sobě. Ráda se k němu takto tulila. Milovala to teplo kterým ji uklidňoval, neboť právě u něj v náručí se cítila bezpečně. "Nemůžeme přírodě poroučet, musíme ji poslouchat." Vstala a brala svého milého za ruce, když ho očima prosila, ať jde s ní. Dovedla ho do chodby bytu a oblékla si kabátek. "Pojď se projít a trochu se zaposlouchat." Rádi chodili na procházky, měli již své oblíbená trasy. Jak procházeli městečkem, míjeli zahradu sakur, u nás tak neobvyklých, okolo kostelíka k řece, podél řeky k rybníčku a přes pole na silnici, která je odvedla vždy zpátky domů. Byla už tma a v letní horké noci hráli cvrčci neúnavně svou písničku. Měsíc hrdě vystavující svou první čtvrť zářil nadšením a s radostí vyzýval hvězdy k tanci po obloze. Ale jen pro ty, kteří nebyli zkaženi dnešní vědeckou dobou. "Ústa líbáním nabývají. Rozvíjejí se jako měsíc rostoucí k úplňku." sledoval ji a toužil ji políbit. "Měla bych ti něco povědět." řekla, když se k němu otáčela zády a vzhlížela ke hvězdám. "Tak pověz." Odvětil poněkud zklamaně. "Vždy jsem ti říkala, jak bych si prála, abychom byli vlky, ničím nepoutáni, nevázáni, divocí a volní, jeden pro druhého. Přál by sis to také?" "Jistě že přál..." byl poněkud zaskočen její otázkou. "Pak se tedy nezděsíš toho, co doopravdy jsem." Nechápal, co se mu snaží naznačit. Znal ji přeci roky a věděl, kým je. "Nikdy jsem ti to neřekla a čekala jsem takovou dobu proto, abych se přesvědčila, že mě doopravdy chceš, že chceš být se mnou navěky, neboť to čím si projdeš nelze vzít zpět, pokud budeš souhlasit." "Tak už mi pověz o co jde." začínal být silně netrpělivý, připadalo mu to jako hloupá hra na hádanky, kterých už toho večera bylo dost ukryto v citátech. "Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči..." řekla "...Nejsem ptákem, ale jsem vlkem a člověkem. Nelze to vysvětlit, mohu ti to pouze ukázat, ale teprve až mi slíbíš, že se staneš jedním z nás." "O čem to mluvíš? Co je to za hloupé vtipy?" stále nechápal, že k němu mluví zcela vážně. "Je to prosté. Stále toužíš být volným vlkem a nespoutanou součástí přírody navěky? Stále chceš být se mnou až do konce světa, na věky se mnou védst nekonečné toulky světem?" "To víš, že chci, vážně chci, ale proč mi tohle všechno říkáš?" neměl zdání, jakou věc právě odsouhlasil. "Pak jimi tedy budeme. Pojď sem, obejmi mě a polib." Konečně, myslel si. Už nebude pokračovat s dlouhými proslovy plnými hádanek a citátů, už nebude. Teď je jen mou, celičkou pro mě, za svitu měsíce, v polích u rybníčku... V hlavě se mu rojily spousty romantických myšlenek, když k ní přistoupil, objal ji a políbil. Měšíc podivně zazářil a v poli místo těch dvou stáli dva šedí vlci, z nichž jeden zděšene zakňučel, odskočil od druhého a prohlížel sám sebe. Poté se otočil a uviděl ležet v trávě dvě lidská mrtvá těla svírající se v objetí. Pochopil, co se mu snažila naznačit a jen podivně zářící měsíc byl svědkem, jak dva šedí vlci bok po boku utíkají přes louku a mizí v lese.


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

40	15.11.2010, 9:27:40

Líbí, jen ti občas zdivočelo nějaké to písmenko a interpunkce, asi někde by to chtělo sáhnout do slovosledu. Trochu prvoplánové a lehce naivní. Na takhle krátký text poněkud přecitátováno. To jsem si poryl. Tak už mohu říct, že se mi líbí. Má dost velký potenciál, jehož využití by ale vyžadovalo jiný prostor, než je zde. Známku bych dal si 1,35, takže jsem zaokrouhlil.


ze dne 17.11.2010, 21:50:51
Resmmett: jo písmenka ty utíkají často mým problémem je že často ani nevnímám že je něco špatně neboť prostě vím, co je tam napsáno a tak mi nic nesprávně nepřipadá... navíc se dvěma dioptriemi ti taky sem tam něco uteče. ale jinak díky za koment, potěšil ;-)

Kaileen	14.11.2010, 10:12:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 13.11.2010, 14:25:28* No, tak to čtenář samozřejmě udělá, ale jde o to, že nejdřív vlk zděšeně zakňučel (což signalizuje, že se mu to moc nelíbilo) a potom dva vlci spolu odchází (takže mu to spíš asi přišlo vhod anebo prostě jen neměl na výběr?). Třeba v komentáři nade mnou se podle citátu zdá, že čtenářka by tak skončit nechtěla, na druhou stranu mně osobně by to přišlo vhod. Každá jsme si to vyložily po svém, ale nezdá se, že by to bylo od začátku záměrem textu. V takovém případě bych to ukončila, že vlk zavyl a zda spolu odchází nebo neodchází, ať už odtud nad tím čtenář přemýšlí. Jinak mi to přišlo, jako by se ti úplně nepovedlo nás navést tam, kam jsi chtěla. Otázka, jestli jsi nás někam navést chtěla.


ze dne 17.11.2010, 21:48:40
Resmmett: nechtěla je to na fantazii každého :-)

Sidonie Kermack	13.11.2010, 14:28:40

Poněkud zvláštní, ale zaujalo mě to. Jak to komentovat? Též citátem: "Střez se svých přání, mohla by se ti vyplnit."


ze dne 13.11.2010, 23:21:53
Resmmett: děkuji za komentář i známku, potěšili

Kaileen	13.11.2010, 14:25:28

Ahoj, vcelku bych asi mohla napsat to co Šíma, taky mi ti dva ze začátku trošku lezli na nervy a chvílemi mi to připadalo až moc sladké... Na konci bych možná zmínila pocity onoho muže. Přeci jen byl vlkem a píšeš, že se prohlížel, tak z toho asi měl nějaké dojmy. To mi tam chybělo, jinak se mi to líbilo.


ze dne 13.11.2010, 23:21:18
Resmmett: díky moc a za koment i známku. pocity jsem nechala na každém z vás, představ si tu situaci a zkus uvažovat nad tím, co by jsi dělal...

Šíma	13.11.2010, 12:56:15

Zdravím! Ze začátku jsem si řekl, že půjde nejspíše o docela normálně nenormální rodinku, která je ujetá na příslovích a bonmotech. Mi osobně by něco podobného šlo na nervy, kdyby namísto normální mluvy má milá (drahá polovička) vykládala citáty slavných. Šílená dokonalost a strojenost se brzy proměnila v horor, čekal jsem, že našeho hrdinu jeho protějšek alespoň kousne... On po celý čas toužil po troše té fyzické lásky, zatím co ona mu dávala jen tu duchovní (duševní, pocitovou), dokud se oba nepřetransformovali do docela jiné podoby. Aby je onen poslední polibek (dlouhý polibek na dobrou noc) oba změnil ve zvířata, aby mohli navždy prožívat svou hlubokou lásku jako někdo jiný... Trochu klišátek se zde mísí s trouchou absurdity a špetkou hororového nádechu. Není to špatné čtení, překvapí i pobaví (onou strojenou mluvou obou hrdinů). Příběh mohl být dotáhnut až do konce, tedy na samou hranici absurdna, oné lidské strojenosti i zvířecí přirozenosti. (jde tu přeci o kontrast obou světů - lidského i zvířecího) Ale jinak je to vlkodlačí romantika jako hrom, takto jsem ještě proměnu člověka ve vlka neviděl - z lásky. A běhat šťastně jako vlk při měsíčku po lesích, polích a lukách? Konec je hodně optimistický (alespoň v tomto obraze), kdo ví, jaký by byl jejich běžný vlčí život... Co mi padlo do oka? Chyby při psaní přímé řeči: ================= -- "Chceš-li být milován, miluj." sledovala ho skrz brýle. -- "Chceš-li být milován, miluj," sledovala ho skrz brýle. -- nebo -- "Chceš-li být milován, miluj." Sledovala ho skrz brýle. (nikdy tečku na konci přímé řeči a malé písmenko na začátku uvozovací větě) -- "Čím temnější je nebe, tím světleji vyvstanou hvězdy" řekla... -- schází interpunkce na konci přímé řeči -- "Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči..." řekla "...Nejsem ptákem, ale... -- řekla. "Nejsme ptákem, ale..." (znovu chybí znaménko na konci věty, tři tečky v pokračování přímé řeči být nemusí, klidně postačí tři tečky před uvozovací větou jako určitou proluku v jejím vyprávění) Překlepy a stylistické přehmaty: ==================== -- Byli spolu už dlouho tak on byl vlastně rád, za takováto zpestření večerů. -- Byli spolu už dlouho a on byl vlastně rád za takové to zpestření večerů. (toto zpestření večerů ?) -- "Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě." řekl prozměnu on. -- řekl pro změnu on. -- Stále chceš být se mnou až do konce světa, na věky se mnou védst nekonečné toulky světem? -- védst ? (neodvažuju se hádat, jaké sloveso tam má být) Chyby při psaní čárek: ============== -- Podívala se mu do očí, pohladila ho po tváři a čekala co se bude dít. -- schází čárka před "co" na konci souvětí -- Milovala to teplo kterým ji uklidňoval, neboť právě u něj v náručí se cítila bezpečně. -- čárka před "kterým" chybí (zkus si spočítat slovesa (přísudky) a uvidíš, že někde nějaká čárka schází -- Nikdy jsem ti to neřekla a čekala jsem takovou dobu proto, abych se přesvědčila, že mě doopravdy chceš, že chceš být se mnou navěky, neboť to čím si projdeš nelze vzít zpět, pokud budeš souhlasit. -- vrazil bych čárku před "nelze" (našel jsem zajímavou adresu na netu: http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-nerovny-boj-s-carkami/ ) Abych jen nehuboval, tato pasáž se mi fakt líbí: ============================== ++ "Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti a člověka po řeči..." řekla. "Nejsem ptákem, ale jsem vlkem a člověkem. Nelze to vysvětlit, mohu ti to pouze ukázat, ale teprve až mi slíbíš, že se staneš jedním z nás." Hezký den přeji a hodně zdaru v další tvorbě! ;-)


ze dne 13.11.2010, 23:18:22
Resmmett: děkuji za komet a publikaci. poslední dobou se má tvorba neubírala nijakým směrem, jak jsi si možná všiml. tohle byl pokus vrátit se do starých kolejí ke kterým se pokoušim dobrat už něakou dobu a nedaří se mi. proto také zanedbávám vývoj Othela. zatím zdravím, a děkuji