obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915265 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39351 příspěvků, 5725 autorů a 389629 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ochotníci ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zabili nám Ferdinanda!
 autor Carolina publikováno: 15.11.2010, 14:13  
Ferdinand zmizel. Nikdo netuší, kde je a tak se ho skupinka přátel vydá hledat. Najdou ho?
Původně jsem to do WS ani dát nechtěla, ale tak když už to je napsané ... proč ne;)
 

Je sobota dopoledne a jako každý týden se v malé vesnici Bezstrachov připravuje další divadelní představení místního ochotnického divadla. V sále, který si herci předělali na zkušebnu, si Karel láme hlavu nad scénářem, aby nalákali co nejvíce lidí. Beznadějně sedne na židli, podívá se na ostatní členy a vzdychne.
„Tak vám nevím, nenapadá mě už nic, na co by ti lidi zabrali a divadlo nám pomalu upadá. Chce to oživení, něco co tu ještě nebylo. Babička i s Divou Bárou už jsou asi pase, nehledě na to, že divá Bára je těhotná, je jak sud a hlavní roli by za ni mohl alternovat akorát Pepan, ale tomu to manželka zakázala. Naposledy mu řekla, že jestli ho ještě jednou uvidí v těch ženskejch hadrech, tak se nechá rozvést a nebo uteče k mamince.“
V hloučku herců to zašumí a začnou se radit, co by bylo nejlepší. Dana odstoupí od ostatních, stoupne si vedle Karla a řekne.
„Fajn, lidi, máme půl jedenáctý. Nejpozději do dvou odpoledne musíme něco vymyslet, abychom to nacvičili a zítra večer mohli hrát. Jsem pro, abychom šli na oběd k Vokounovi. Třeba nás tam něco napadne. Co vy na to?“
„Jo dobrý, jdeme se najíst. Mám hlad, že bych i prase snědl.“ Řekl kdosi z davu.
Všichni se začali smát a podívali se na Tondu, mladýho kluka, trochu víc kulatýho, než je zdrávo.
„Hele a je nějaká doba, kdy hlad nemáš?“ Zeptal se Karel se smíchem Tondy.
„Hele nech si ty kecy od cesty, jo. Prostě jsem od rána ještě nic nejedl a kručí mi v břiše.“
Tonda se téměř rozčílil a rozhodil rukama. Odešel stranou od ostatních a sedl si na volnou židli. Tvářil se uraženě a na oko sledoval reakci svých kamarádů. Bylo mu jasné, že tak dlouho nevydrží, ale rád dával najevo svou nevoli takovým způsobem.
„No dobře, jdeme tedy k Vokounovi. Pravda, že s plným žaludkem se líp myslí.“
Karel se zvedl, šoupl židli stranou a vzal si z věšáku bundu. Ostatní ho následovali, jen Tonda sledoval dění kolem sebe. Dana se na něj podívala a řekla.
„Nedělej uraženýho, stejně tu nevydržíš sedět dlouho a za chvíli budeš u nás. Pojď, ať nečekáme dlouho. Nemáme na to celý den.“
„A no jo, vždyť už jdu. Abyste se nezbláznili, kdybyste se zdrželi o pár minut.“
Tonda se zvedl a pomalu se přidal k ostatním. Když už všichni vyšli ven, tak Karel zamkl sál a vydali se do vesnice na oběd. Cestou se dohadovali, co by se mohlo hrát, ale žádný návrh se jim nezamlouval.
„Hele a co kdybychom zahráli nějakou komedii. Vždycky hrajeme klasiku a to se jaksi už moc nelíbí. Zkusme nový žánr.“ Ozval se Pepan, jeden z nejstarších členů divadla.
„No to je sice hezký, ale tak řekni, co konkrétně. Víš, ono říct, pojďme hrát něco jinýho, je lehký. Pořád, ale nemáš žádný nápad“. Karel si odplivl a hodil pohledem po Daně.
„Mám to!“ vykřikl Tonda.
„Co tě napadlo tentokrát?“ zeptala se Dana.
„No… stařeček chce porazit Ferdinanda. To přece nemůžu dopustit, vždyť je to mazlíček. Tak ho využijeme pro novou hru. Prostě, když Ferda bude vystupovat, tak stařeček nemůže dělat zabíjačku. No a budeme hrát komedii. Vždyť já ani nic jinýho pořádně neumím, než si dělat legraci.“
„Teda Tondo, ty bys fakt oželel jitrničky a jelítka, jen abys zachránil Ferdu? To nemyslíš vážně.“
Pepan byl dost překvapený a zároveň i plný smíchu.
„Budeme hrát s prasetem. To tu fakt ještě nebylo.“
V tu chvíli se spustila lavina smíchu i od ostatních herců. Karel se pomalu zakuckal, až mu tekly slzy. Když došli k Vokounovi, tak se trochu uklidnili a nápad se jim začal zamlouvat čím dál víc. Sedli si do zadní místnosti, kterou měli zamluvenou jen pro sebe, objednali si oběd i pivo a začali se radit.
„No, takže když se shodneme na tom, že do hry přidáme Ferdinanda, tak teď by bylo dobrý na to vymyslet i hru. Tondo, ty si vezmeš na starost Ferdu a budeš i jeho cvičitelem. Dano, ty budeš hrát zlou ženskou a Pepan tvýho manžela.
„Karle a ty bys mohl být Mrazík.“ Ozvala se Dana.
„No jo, to bych mohl. Pořád jsem nemohl přijít na to, koho bych měl hrát.“
„Takže, najíme se a já letím domů za stařečkem, že ze zabijačky nic nebude. Musím ho přesvědčit, aby mi Ferdinanda půjčil.“
Všichni jsme se podívali na Tondu.
„No bez něj to přece nepůjde hrát a Ferda je teď hlavní postavou hry. Aspoň mu prodloužíme život o nějakou tu hodinu.“
Pepan se začal smát zrovna ve chvíli, kdy upíjel pivo a zakuckal se. Karel ho pořádně bouchl do zad a přitom mluvil na Tondu.
„Vidíš co děláš, ještě se nám tu utopí manžel Dany a co potom budeme bez něj dělat.“
„Co zase já? Já za to nemůžu. Neříkal jsem mu, že se má smát, když chlastá pivo.“
„Když ty pokaždý řekneš nějakou blbost, se pak nediv, že nám jde o život.“ Ozval se Pepan a díval se přitom na Tondu.
„Jakou blbost? Nic jsem neřekl, jen že musím ukecat stařečka.“
„No a co to prodloužení života, jak jsi dodal, o pár hodin. To taky nic není?“
Karel s Danou už to nemohli smíchy vydržet a jednohlasně řekli „STOP!“
„Aspoň dokud budeme jíst, prosím. Už nám nesou jídlo a ráda bych se najedla v klidu.“
Dana dala najevo, že chce už klid, trochu vážněji, než bývá u ní zvykem.
„A jéé, to vypadá, že Dana má svoje dny.“
Karel si do Dany rejpl víc než by to čekala. Podívala se na něj a nasupeně se do něj pustila.
„Co ty se do mě navážíš! Jen jsem chtěla mít klid aspoň u jídla! Je na tom něco divnýho, nebo co!?“
„Ale no tak, Dano, přece se nerozčiluj. Znáš Karla, ten klidně píchne i do vosího hnízda.“
Pepan se snažil Danu uklidnit. Neměl rád, když se zbytečně jeho kamarádi a kolegové hádali.
„No tak ať si píchá do hnízda a ne do mě.“
Karel jen nechápavě kroutil hlavou. Podíval se na Danu, vzal ji za ruku a řekl.
„Tak už se nečerti, víš přece, jaký jsem, a pořád se rozčiluješ. Dobře, omlouvám se. Mír?“
„Fajn, ale už do mě takhle nerejpej laskavě.“
„Sláva, už je klid a mír, tak jdeme jíst. Dobrou chuť. Já nečekám, už hlady nevidím.“
Tonda se pustil do jídla, aniž by počkal na kamarády. Když se nacpal velkým soustem, spokojeně se na všechny podíval a jen pokýval hlavou.
„Neskutečný, on už se cpe. Podívejte se na něj.“
U stolu to opět zahřmělo smíchem. Karel se zarazil, podíval se na Danu a rychle dodal.
„Tak kamarádi, dobrý. Smíchu už vážně bylo dost. Pusťme se do jídla. Tonda potom dojde domů za stařečkem, my se vydáme do sálu a připravíme se tam. Přeju dobrou chuť všem.“
Popřáli i ostatní dobré chuti a u stolu nastalo ticho. Bylo slyšet jen cinkot příborů o talíře.

Zatímco Tonda přesvědčoval stařečka, aby mu půjčil prase na představení, tak ostatní připravovali scénář.
„Měli bychom taky udělat nějaký poutač a vyvěsit ho, aby lidi vůbec přišli. Chtělo by to název hry, který by je nalákal.“ Zapřemýšlela Dana a sledovala reakci ostatních.
„No to je fakt. Název nám ještě chybí. Co kdyby se hra jmenovala „Mrazík... prasata v ruské trojce.“ Nic lepšího mě nenapadá. Nebo máte někdo nějaký jiný návrh?“
Pepan se tvářil dost vážně a čekal, co na to ostatní. Karel se rozhlížel, ruce v kapsách a přežvykoval sirku. Ani Dana se neozvala a jen sledovala dění.
„Tak fajn, nikdo nic neříká, takže to necháme tak. Počkáme na Tondu a začneme se zkouškou. Zejtra to musí bejt v cajku.“
Tonda přiběhl do garáže a celý udýchaný slavnostně vykřikl.
„Je to v kapse. Ferdinand je náš a můžeme si připravit představení.“
Karel odhodil sirku, podíval se na ostatní a začal tleskat rukama.
„Super, tak všichni do práce. Tondo, řeknu ti, na čem jsme se tu shodli, ať jsi v obraze. Tak šup, šup, času je málo.“
Všichni se vrhli do práce a začali dělat na scénáři. Dlouho jim trvalo, než se shodli na některých frázích, ale nakonec se dohodli. Jen s Ferdinandem měli menší problémy, svou roli naprosto nechápal. Utekl do hlediště a začal na zemi hledat rozsypané brambůrky, které uklízečka přehlédla, když zametala po zábavě, která byla v sále minulou sobotu. Blížilo se již k půlnoci, když se rozhodli pro dnešní den skončit a trochu se prospat. Čekal je náročný den a hodně se na něj těšili. Bylo to něco, co ještě nehráli a doufali, že jim vyjde vše tak, jak si představují.
Druhý den celé dopoledne, ještě pilovali hru a snažili se i prase udržet v klidu a lákat ho na jeviště tím, že pro změnu brambůrky rozsypávali tam. Zabralo jim to několik hodin, ale nakonec přišli na způsob jak to udělat, aby Ferdinand šel tam, kam potřebují. Všem došlo, že Ferda jede po smažených brambůrkách. Večer se kvapem blížil a herci začínali mít pochybnosti, jestli se jim to povede a probudí tak divadlo zpět k životu. Připravili si jeviště, oblékli se do kostýmů a vyčkávali. Karel se postavil a promluvil k ostatním.
„Kamarádi, to zvládnem. Tohle bude naše vrcholný představení. Hlavně aby to Ferda nezvoral.“
Všichni se na Ferdu podívali a začali se smát. Jako obvykle čmuchal něco v rohu jeviště a dost ho to zajímalo.
„Hi, hi. Tak vám nevím, jak tohle dopadne. S prasetem jsem ještě nehrál.“
„Pepane, bude to mazec, to mi věř.“ Řekla se smíchem Dana.
Nastal večer, všichni se pomalu zvedli, a šli do centra vesnice, kde se představení konalo. Ještě před představením zkontrolovali Ferdinanda, jestli je na svém místě pevně uvázaný za portál a opona šla nahoru. Diváků přišlo překvapivě víc, než čekali.
„Tak hodně štěstí kamarádi.“ Prohodil ještě rychle Karel, než se ocitli na jevišti.

A teď to začalo, už nešlo couvnout. Představení se rozjelo.

Dana si dala na roli opravdu záležet a byla přesvědčivější než kdy jindy. Zlou ženkou hrála tak, až z ní šel strach. Pepan jí jako manžel jen stěží sekundoval. Zdálo se, že se jí fakt bojí. Všechno šlo dobře, až neobvykle dobře. Nikdo nezapomněl text, všechno bylo, jak se dohodli. Vypadalo to, že tohle představení bude mít opravdu úspěch. Všichni byli nadšení a hráli jak nikdy.

Právě měla přijít vrcholná scéna celého představení, kdy Ferda na jeviště vytáhne sáňky. Už předem tam inspicient vysypal cestičku z brambůrků. Chvíle ticha… a NIC. Nikdo nechápal, kde je Ferda? Vždyť to tak zabíralo? V hledišti nastal šum a herci byly zmatení.
Tonda se šel podívat do portálu a všichni ho následovali. Ferda nikde!
„Kdo ho pustil!?“ zeptal se Tonda. Celí zmatený se rozhlížel, jestli Ferdinanda někde neuvidí. Začal pobíhat po zákulisí a přitom se podíval na Danu. S hlasem plným strachu se jí zeptal.
„Dano, zkontrolovalas provaz?“
Dana byla bledá jak stěna. Vůbec nechápala co se děje a jak se Ferda dostal z provazu.
„Jasně, že zkontrolovala, a nejen já. Přece vidíš, že tu Ferda byl!!“
Na zemi ležely neoddiskutovatelné důkazy prasečí přítomnosti. Všichni šli po stopě mírné devastace kulturního zařízení, kudy Ferda zaručeně musel projít. Stopy vedly ven, ven z rampy a pak už nic, jen náves. Nikdo netušil, co si počít.

„Potřebuju panáka, protože tohle stařečkovi asi nevysvětlím“ prohlásil Tonda.
„Panáka potřebujeme všichni, protože tohle je nejhorší propadák, co jsme kdy hráli!! Bude se nám smát celá vesnice!!“ řekl Karel a svěsil hlavu.

Ferda byl pryč, nikde po něm ani stopa, a tak společně zamířili k Vokounovi. Sedli si do koutku a dělali, že tam vůbec nejsou. Nikomu z nich nebylo do řeči. Karel se podíval na své kamarády a zklamaným hlasem řekl.
„Taková ostuda! Ještěže bude příští týden pouť a na tohle se snad zapomene.“
V tom si Tonda všiml rozmazané cedule "Vepřové hody" a zesinal.
„Vokoun věděl, co chystáme a teď to navlíkl tak, že Ferda utekl.“
Tonda se zvedl a rázně si to namířil za kuchařem. Všichni se ho snažili zadržet, ale nešlo to. Vlítnul do kuchyně a řval...
„Kde je náš Ferda?!“
Kuchař se na Tondu nechápavě podíval a dál krájel škvarky. Vonělo to tam po česneku, ovaru, křenu, zelí a pečeni, a to Tondu ještě víc rozzuřilo. Teď se mu teprve vybavilo, jak bude vypadat před celou vsí. Bezradně se rozhlédl a v tom v koutě uviděl provaz.
„Tááák, a mám jasno!“ zařval.
„Hele ... to prase ... Ferda ... to je rekvizita, neříkej mi, že jste ho zabili?“
Celý rudý a zpocený hulákal přes celou kuchyni.
„Jakej Ferda?“ lakonicky pronesl kuchař.
„Náš Ferda, ty vole!“
„Komu říkáš vole? Hele, já se o tohle nestarám, dostanu maso a vařím. A vypadni, protože mám práce nad hlavu, není lehký dělat vepřový hody. Jestli máš problém, dojdi si za šéfem.“
„A co ten provaz!!!??“
„Jakej provaz?“
„Tady ten!“ Ukázal Tonda na kousek provazu, kterého si všimnul už dřív.
„Jooo tenhle. Byly jím svázaný nějaký balíky a ještě to nikdo neuklidil.“

Tondovi se podlomily kolena nejen z toho, že svým divadlem si zavařil pořádnej průšvih, ale i z toho, že se ztrapnil v hospodě. Který chlap by tohle vydržel. Tak se vrátil ke stolu a neříkal nic.
„Tak co je?“ zeptala se Dana.
Tonda se na Danu podíval a jen zavrtěl hlavou.
„Nic.“
„Jak nic? Co to má znamenat, to tvoje NIC. Chceš snad říct, že nám Ferdu sežrali?“
„Já nevím, dám si dalšího panáka... asi jo.“
Tohle bylo něco na Danu. Tou rolí zlé ženské nějak žila a nechtělo ji to pustit.
„Jste totálně na nic. Někdo vám něco svěří a vy si fakt neumíte poradit. Jasně, prostě chlapi.“
Dana se rozčílila a šla si zapálit. Když procházela kolem hospodskýho, tak ještě vztekle pronesla.
„Pane Vokoun, to jsem si teda o vás nemyslela.“
Hospodský se na ní podíval, jen nechápavě zakroutil hlavou a šel si dál po svém.

Karlovi to nedá, zajde za hospodu a začne prohledávat chlívky. „Přece tu nějaká stopa musí být.“ Řekne si a rozhlíží se, kam by se ještě podíval. Ve chvíli, kdy otevírá další dvířka, tam vejde hospodský.
„Co tady děláš! Vypadni odsud, než zavolám policajty!“
„No tak je zavolejte. Ušetříte mi aspoň čas. Já tu hledám našeho Ferdinanda.“ Procedí skrze zuby Karel a odplivne si.
„Jakýho Ferdinanda, tohle je můj majetek a ty mi v něm šmejdíš!“
Hospodský začal zuřit a vztekle se rozmachoval rukama. Karel udělá pár kroků k němu, upřeně se mu zadívá do očí a řekne.
„Vážený pane Vokoun. Ferdinand, je naše prase. Tohle přece musíte vědět. Když jsme tu byli na obědě, tak jsme se o něm bavili. A vy jste stál jen kousek od nás. Tak laskavě nedělejte blbýho.“
„Jak to se mnou mluvíš ty spratku jeden!“ rozlítil se hospodský. Mě je vaše prase ukradený, rozumíš! Já tu mám jen svoje!
„Právě, naše prase je ukradený“, řekne Karel.
Mezitím přišel do chlívku i Tonda a sledoval rozhovor Karla s hospodským. Po chvíli, když už toho měl dost, se do rozhovoru vložil taky.
„A jak mi Vokoune, vysvětlíte ty provazy, co máte v kuchyni?“
„Jaký provazy!? Cos vůbec dělal v mojí kuchyni!? Kdo ti dovolil tam lízt!?“
„No… provazy. Válí se tam na zemi. Docela by mě zajímalo, z čeho jsou.“
„Vážený pane, “ začne vážným tónem hospodský, „provazy v kuchyni, máme skoro pořád. Řezník, když doveze dodávku masa, má bedny svázaný. Ještě nějaký dotazy? Mám dost jiný práce, než se tu dohadovat s takovýma usmrkancema.“
„Jo,“ ozve se Karel, “kdo je vaším řezníkem. Chci jméno, a kde ho najdu.“
„Je to mladej Prokeš, takže, jestli máte něco na srdíčku, jděte za ním. Možná je ještě za kuchyní.“
„A co ta cedule, „Vepřový hody“, trochu divný, zrovna když nám zmizel Ferdinand!“ vykřikl Tonda zlostně.
„No jo, na hody se připravujeme, a jste zvaný, jestli teda máte chuť na nějakou tu jitrničku nebo jelítko.“
Hospodský se začal smát a zlověstně hodil pohledem.
„Tondo pojď, kašli na něj.“ Hlesne Karel.
Oba vyjdou ven, opřou se o zeď a hodnou chvíli mlčí.
„Stařeček mě zabije, nevím, jak mu tohle vysvětlím,“ řekne polohlasem Tonda.
Karel plácne Tondu po rameni a řekne.
„No tak chlape, samotnýho tě v tom nenecháme. Jedeme v tom všichni, tuhle blbost s prasetem jsme vymysleli společně. Jdeme do hospody za ostatníma a řekneme jim, ať na nás čekají v sále. Pak se vydáme za tím Prokešem. Ten mladej je docela zmetek.“
Tonda si vzdychne a souhlasí s návrhem. Nic jiného mu ani nezbývá a i tak neví, co se vyřeší, když zjistí, kdo Ferdinanda vzal.

Řezník Prokeš už si balí svoje nástroje a mumlá. „Za to, abych porazil tři prasata, mě teda Vokoun hodně blbě platí.“
Spěšně si do své tašky schová kus masa. V ten moment do místnosti přijde Karel s Tondou, podívají se na sebe a oba pozdraví.
„Dobrej, Prokeši.“
S řezníkem to cuklo, zlostně se na ty dva podíval a zakoktal.
„Do-do-dobrej, co tu kruci hledáte!“
Tvářil se dost překvapeně a začal se hned rozkřikovat.
„Jdeme za vámi,“ řekl Karel s naprostým klidem.
„Co chcete, dneska už nezabíjim.“
„To chápu, po třech prasetech musíte toho mít docela plný zuby.“
Procedil skrze zuby Tonda téměř ironicky.
„Nějakej problém, nebo co? Vokoun chtěl zabít prasata, tak sem mu je zabil. Jo, mám toho plný zuby po celým dnu. A kdo by neměl? A ještě za takovou almužnu!
„A kdy vám o tý porážce řekl?“
Karel čekal na odpověď a přitom si dal ruce do kapes. Opřel se o zeď a upřeně sledoval řezníka.
„No…dneska ráno přišel, že potřebuje zabít prasata. A vůbec, co je vám po tom? Nemusím se vám dvěma z ničeho zpovídat! Zmizte, než zavolám Vokouna!
„To můžete, to on nás za vámi poslal.“
Vložil se do hovoru Tonda.
„A hele, co má ten všivák za lubem.“
„Ty prasata, dal vám je Vokoun? Nebo jste přivezl svoje?“
„Ty vaše otázky se mi nelíbí, nemusím vám nic říkat. A teď, kdybyste byli tak laskaví, zmizte. Mám dost jiný práce, než se tu s vámi dvěma vybavovat.“
„Tak si vyberte, Prokeši. Buďto se budete bavit s námi, nebo s policajtama.“
„Kruci, o co vám jde. Prasata mi dal Vokoun, já mu vozím jen uzeninu a divočinu.“
„Všiml jste si, kolik těch prasat měl?“
„No co já vím? Tři, možná čtyři. Já mu to sakra nepočítám. To není moje věc.“
Karel se zarazil a podíval se na Tondu.
„Zajímavý, říká tři, nebo čtyři a ve chlívě jich je pět.“
„Ještě jedna otázka Prokeši.“
„No co je zase.“
„Když vezete Vokounovi zboží, máte ty bedny nějak zabezpečený?“
Prokeš se zmateně podíval na Karla a zapřemýšlel.
„No… jak kdy. Když mu vezu divočinu a mám jen malou bednu tak to převážu. Ale dneska sem mu nic nevezl. Naposledy ve středu.“
Ani jednoho už nenapadla otázka. Oba už naprosto přesně věděli, co se stalo. Rozloučili se s Prokešem a šli pomalu ven. Tonda se chytil za hlavu a zlomeným hlasem řekl.
„Je to jasný. Ten parchant Vokoun, nám zabil Ferdinanda!“
Karel nevěděl, co na to říct.
„Hele, jdeme ještě na Vokounem. Tohle nám musí vysvětlit.“
Tonda potáhl nosem, plivl a řekl.
„A jak to chceš asi z něj dostat. Ten hajzl nic neřekne.“
Když se chystali jít zpátky do hospody, tak na ně zavolala Dana.
„Hej, kluci.“
Oba se otočili a viděli Danu s Pepanem, jak k nim spěchají.
„Co tu děláte? Myslel jsem, že budete čekat v sále.“
Tonda byl překvapený a stejně tak i Karel.
„Nemohli jsme to vydržet. Víte už něco novýho?“ zeptal se Pepan.
Tonda mírně zvedl hlavu a řekl vážným hlasem.
„Kamarádi… vypadá to, že nám Ferdinanda zabili.“
„Cože!?“ téměř jednohlasně a překvapeně vykřikli Dana s Pepanem.
Karel si vzdychl.
„No, už to tak vypadá. Jdeme ještě za Vokounem, ale i tak už je to jasný. Náš Ferdinand bude plnit stoly toho hamouna a zloděje.“
Dana to nemohla vydržet, měla na krajíčku. Vytáhla si cigaretu a šla si stranou zakouřit, když v tom jí upoutal zvláštní zvuk za dvora hospody. Podívala se na kluky, ale ti měli jiný zájem a tak se šla podívat sama. Podivný zvuk vycházel od kontejnéru. Opatrně se vydala tím směrem a najednou zkameněla. Otevřela pusu a jen nechápajíc koukala.
„Kluci!!“ vypadlo z Dany.
Karel přestal mluvit uprostřed věty. S kamarády se na sebe podívali a pak se rozběhli směrem, odkud slyšeli Danu.
„Co je, co se děje?“ zeptal se Udýchaně Karel.
Dana se začala smát a řekla.
„Podívejte se támhle.“
Všichni se podívali na místo, které ukázala Dana a nevěřícně sledovali stvoření, rejpající se v odpadcích.
„To je náš Ferdinand!!“ vykřikli všichni najednou.
Během chvilky na všechny padla úleva a začali se smát. Tonda si oddechl, že nebude muset starouškovi vysvětlovat ztrátu Ferdinanda. Nikdo z nich si ani nedělal hlavu z ostudy, kterou si udělali během představení.

O týden později

„Tak co, chutná?“ zeptal se Tonda kamarádů.“
„No jo, a komu by taky nechutnalo. Takový jitrničky, o těch sem si mohl nechat jenom zdát.“
Odpověděl Pepan s plnou pusou a ostatní jen souhlasně kývali hlavou.

A tak jsme všichni společně sežrali Ferdinanda.


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 75 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.11.2010, 18:27:03 Odpovědět 
   Ahoj,

dílko je čtivé, milé a úsměvné. Zadání bylo splněno, přestože je popis oné divadelní hry zcela neurčitý, hlavním hrdinou zde bylo prase Ferdinand a vo to tady jde! ;-) O vyšetřování (v pravém slova smyslu) zde mluvit nelze, přestože se naši hrdinové (herci) pustili do svého "amatérského" vyšetřování (byť byli mnohdy zavedeni na falešnou stopu a Ferdinanda našli jen čirou náhodou)! Není divu, když byla v hospodě zabíjačka (mezi námi, také bych si dal!) Ale i tak je toto dílko snad nejvydařenější z celého workshopu a bylo mezi mými favority! ;-)

P.S. Pokud jsem to dobře pochopil, Ferdinandovi se nějakým způsobem podařilo rozvázat (utrhnout) provaz, vyjít ven ze sálu (zadem) a procházet se po návsi, aby nakonec skončil mezi odpadky! Pak měl sakra štěstí, že neskončil pod řezníkovým nožem dřív, než za týden, ale kdo ví, třeba je týden života prasete docela jiný, než týden života člověčího. Každého zvířete je škoda, ale pokud nasytí mnoho lidí a stane se prospěšným? Klaním se Ferdovi, přestože bych se sám sežrat nenechal! ;-)))
 ze dne 28.11.2010, 18:35:23  
   Carolina: Ahoj, jsem ráda, že se dílko líbilo a i pobavilo:) Sakryš, taky bych si dala jitrničky, tlačenku, ovárek:)))) Jak se dostal ven atd, no... po pravdě, nad tímhle jsem neuvažovala, vzhledem k tomu, že to mělo být na určitý počet stránek a mě krátké texty moc nesedí. Bylo to osekané hodně a zcela jistě by se to dalo rozepsat i s detaily daleko lépe:)
 čuk 27.11.2010, 9:56:47 Odpovědět 
   Vtipné, i když trochu dlouhé uvádění praseta na scénu.
Ferdovo zapojení je také vtipné, i když o celé hře se toho nedovíme příliš. Představa zavražděného herce se vznáší ve vzduchu, rozjede se pátrání, .Pokud Prokeš Vokounovi zabíjel prasata a Vokounovi nic nevezl, měl být Ferdinand ještě u Prokeše (nebo je to jinak?)
Pak by se tam měli pokusit hledat. Naštěstí je nalezen (i když je otazné, jak se dostal do kontajneru), Při vší veselosti je pointa nakonec dost smutná (mně by asi zvíře, které dostalo jméno a se mnou "spolupracovalo" příliš nechutnalo.Takový je život. I když jsem čekal zázračnou záchranu. Pobavilo, psáno plasticky, ale po stránce detektivní neúplně dotaženo.
 ze dne 27.11.2010, 10:41:09  
   Carolina: No jo, ono detektivky jsou moji slabou stránkou. Vlastně je ani nepíšu, i když se nějaký ten náznak někdy objeví. Ono Prokeš ani Vokoun se zmizením Ferdy neměli nic společného, i kdyyž přebývající prase, provazy v kuchyni a jistá jejich chamtivost, tom,u napovídaly. Ten konec... no, taky mám doma zvířátko, které má jméno, a jiný by ho radši viděli na smetaně :)))) Ale ne, mě by také nechutnalo, ale některým lidem to nevadí:)
 Joa 25.11.2010, 14:40:20 Odpovědět 
   Také gratuluju k výhře a přidávám komentář. :-)
Dílko je čtivé, zvlášť se mi líbila pointa - celou povídku si hrdinové myslí, že chudák Ferda skončil pod rukama řezníka, a nakonec ho sní sami. Sice se mi tak úplně nezdá slovo "sežrali", ale nechám své subjektivní pocity stranou. :-)
Jenom bych upozornila na přímou řeč: „Karle a ty bys mohl být Mrazík.“ Ozvala se Dana. --> „Karle a ty bys mohl být Mrazík," ozvala se Dana.
 ze dne 25.11.2010, 15:08:00  
   Carolina: Ahoj, jsem ráda, že se líbilo. Ono slůvko, sežrali, tam bylo záměrně. Snad se to tím až tak nezkazilo. Jinak, chybek v textu jsem si bohužel, všimla pozdě. Přesto moc děkuji:)
 An!tta 23.11.2010, 16:33:33 Odpovědět 
   Gratuluju k výhře, tohle dílko si výhru určitě zaslouží :-) Mně přišlo rozhodně jako jedno z nejlepších.
 ze dne 23.11.2010, 16:40:20  
   Carolina: Ahoj, děkuji moc, vážím si toho a jsem ráda, že se tí líbí:)
 RastoO 17.11.2010, 15:45:21 Odpovědět 
   Přiznávám musel sem se zasmát... líbilo... =) jelikož nejsu prozaik tak nemůžu nic víc posoudit =) 1
 ze dne 17.11.2010, 15:48:08  
   Carolina: to mě těší, že tě to rozesmálo, to byl účel :) a děkuji za návštěvu
 An!tta 16.11.2010, 14:16:00 Odpovědět 
   Ten konec mě opravdu dostal. :-D Dobrý nápad i zpracování, líbilo se! ;-)
 ze dne 16.11.2010, 14:32:41  
   Carolina: Ahoj, jsem ráda, že se ti to líbilo. Díky :)
 salvator 15.11.2010, 22:22:39 Odpovědět 
   Nakonec, hlavně že všechno dobře dopadlo. Tedy, pro herce.
Měj se a zatím.
 ze dne 16.11.2010, 14:31:55  
   Carolina: no jo... pr herce ano :)))
 Šíma 15.11.2010, 21:40:13 Odpovědět 
   Zdravím!

Přelouskáno a protože jsem se WS-ka zúčastnil také, nebudu zatím komentovat, ani hodnotit! ;-)
 ze dne 16.11.2010, 14:31:29  
   Carolina: ahoj, díky za návštěvu:)
 Sidonie Kermack 15.11.2010, 17:45:01 Odpovědět 
   Tak tohle jepovedené a máš můj obdiv. Četla jsem zadání, ale nejspíš bych nic nevymyslela. Takže - nádhera! Nejdřív plno legrace, pak opravdu napětí a konec - ten fakticky nemá chybu:-)
 ze dne 15.11.2010, 17:48:39  
   Carolina: Sid, díky... sice to není asi nejspíš dle představ jak by mělo být, ale jsem ráda, že jsi se aspoň pobavila a líbilo se ti :)
 čuk 15.11.2010, 16:43:21 Odpovědět 
   Přečetl jsem. Jako účastník WS nekomentuji a neznámkuji.
 ze dne 15.11.2010, 17:30:33  
   Carolina: díky za zastavení :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Jednoduchá cest...
Chci jen něco sdělit
Gensek?
Fraxiparin
Nedostižná - 3....
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Dokola
Martianno
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr