| JAKO PODĚKOVÁNÍ MOJÍ ŽENĚ. |
| |
|
|
Polonahá,
stojíš tu a stydíš se.
Bůh stvořil tě z ospalého rána,
a z nocí….hvězd co vidíš je.
Tak krásná,
tak přirozeně pestrá,
Jako mléčná dráha,
tak vzdušná….tak lehká.
Mámení možná přízrak,
měsíční víla.
Polonahá….jen bůhvíjak,
Spadla si z nebe….tam si žíla?
Jiskří ti oči,
kůži máš teplou a tak hebkou.
Při pohledu na tebe, svět se semnou točí,
naše srdce….láskou se propletou.
Jsi dar,
jsi vše!....co jsem kdy chtěl.
Cítím se jako bůh….král,
že poznat….jsem tě směl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
