|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303530 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Setkání 19/1/10 ::
 Amater |
publikováno: 11.11.2010, 12:27
|
| Ignacius se setkává s Luciem a dají průchod své lásce, smíchu a i starostem. |
| |
|
|
„Tak pozdě. Nestihneme…,“ říká mezi polibky. Luciův smích ho vnitřně rozechvěje.
„To je jedno, ne? Nevím, proč to dělám, nevím proč ty, ale chci tě.“ Rozepne mu sponu u pláště, který sklouzne na zem. „Pořád ještě nevíš, jak na to?“ zeptá se Lucius, když ho přestane líbat.
„Nevím.“ Ignacius cítí, že se červená. „Pamatuješ, jsem kněz, ale zvládnu to.“ Lucius od něho poodstoupí. Nechápe toho rytíře, protože ví kým je i to, že je silným. Ne fyzicky, ale jinak – v srdci. Má nad ním navrch. Jenže aspoň tuhle chvilku chce cítit lásku, která je mu odepřena.
„Budeme se učit spolu nebo jsi někoho měl?“ Ignacius cítí, že se červená. Nikdy s nikým nemluvil o milování a podobných věcech. Nikdy ho ani nezajímaly a teď najednou se bude milovat. Lucius rozhodně k němu přistoupí a začne mu rozvazovat kabátec.
„Krok za krokem. Půjde to.“ Ani si nevšimne, že je taky svlékán. Plášť je dole a košile rozvázána. Ignacius mu ji přetáhne přes hlavu a odhodí na zem. Natáhne ruku a prstem mu přejede po hrudi. Lucius zalapá po dechu, když se ocitne ve vzduchu, přesněji řečeno je drcen v silných pažích Ignacia.
„Ignacie?“ Obejme ho kolem krku a políbí.
„Řekni je ještě jednou. Chci z tvých rtů slyšet svoje jméno tolikrát, kolik je listí na stromech. Všechny, které jsi kdy měl, vymažu z tvých vzpomínek. Budu tady jen já. Nikdo jiný.“ Ignacius mu náruživě šeptá do rtů a pokládá na kožešinu postele. Lucius ho pohladí po tváři.
„Ignacie?“ Lucius se zastřenýma očima mu šeptá a laská ho.
„Všechno co chceš,“ odpoví mu nesmyslně. Neví, kde začít. Rty, krk, který ho tolik přitahuje nebo bradavky, nebo břicho nebo níž. Neví, co se dělá nebo ne, ale laskání a hlazení musí být pořádku. „Pokud se ti něco nebude líbit, řekni. Miluji, jak tady ležíš…,“ ucítí prst na rtech. Políbí ho a pak se skloní k němu. Tak si to představoval. Přetáhne přes sebe košili a poprvé se k němu přitiskne. Leží spolu na boku a tisknou se k sobě. Ostře vnímá jeho i svoje vzrušení. Líbá ho a hladí na té úzké posteli. Je v tu chvílí šťastný, jak jen může být. Navždy bude Lucia chránit.
Lucius se dívá, jak jeho oči zněžní a přece z něho cítí hlad a touhu. Je tak zvláštní a to co dělají je hříšné, ale nádherně hříšné. Zapomíná kým je. Chce víc a rukou sjede níž a přes kalhoty ho pohladí. Ignacius zasykne. Ještě ne chce si to vychutnat. Neví, jestli to vydrží, ale chce, aby to bylo nádherné. Neví, zda ještě víc než to je teď jde, ale doufá, že ano. Pohladí ho taky a je potěšený, že je vzrušený. Oba jsou vzrušení, a přesto jen spolu leží a líbají se. Divoce a bez zábran.
„Chci víc, prosím,“ nevydrží Ignacius. Vstane a svlékne ho úplně. Lucius se pod jeho upřeným zrakem začervená. Cítí z něho něhu, ale taky obdiv. Neví, proč se s ním cítí tak bezpečně. Je mu dobře.
Ignacius natáhne ruku a začne ho hladit a líbat po hrudi. Jazykem ochutná jeho bradavku a chvilku ji laská. Sevře mezi zuby a pozorně naslouchá Luciovi. Při jeho zasténání zvedne hlavu. Rukou pohladí druhou bradavku a jemně ji mezi prsty sevře. Má citlivé tělo a na rozdíl od něho nemá viditelné jizvy a přece ví, že umí bojovat. Lucius se pod jeho rukou napne.
Je krásný. Nechápe, čím si ho zasloužil, ale využije toho. Drobnými polibky a hlazením jde níž. Ještě nikdy ho neměl v ruce kvůli tomu, nikdy si ho nijak zvlášť podrobně neprohlížel. Dotkne se ho a sevře. Tolik toho nezná a všechno chce poznat s ním.
„Sundej si kalhoty, chci tě taky vidět.“ Lucius se nadzvedne na lokti a dívá se na jeho ruku. Ignacius se zvedne a svlékne ze sebe oblečení. Podívá se na sebe. Je vzrušený. Podívá se do Luciových očí, ale vidí jen zájem, touhu a něco víc co nedokáže rozluštit. Skloní se k němu a políbí ho, když je odstrčený. Neví, co má dělat, ale Lucius ho donutí lehnout a sám se na něho vyhoupne. Sedí na stehnech a jejich penisy se dotýkají. Dívají se na své vzrušení a Ignacius odvrátí zrak. Přece jen je to asi na něho moc, když ucítí dotek Luciova jazyka na svém těle. Má pocit, že skoro vyletí z kůže pod jeho polibky, laskání jazykem a občas - kousnutí. Musí být rudý jako rak.
„Jsem,“ otáže se zadýchaný Ignacius, „červený?“ Luciův smích uvolní jeho tíseň. V očích se mu zableskne, uchopí ho a sevře. Vážný výraz obou je skoro překvapí. V tichosti se nad ním Lucius skloní. Líbají se a potom Lucius sklouzne rty na hruď a putuje níž a níž. Ignacius se poddává neznámým rozkoším. To ne a v panice se zvedne. Ale je to krásné, když ucítí Luciovy rty, které obemknou jeho úd. Zasténá pod jeho laskáním. I to by mu stačilo a stejně není to pořád ono, ale jak ho rozmazluje… Chce, aby cítil totéž. Chce si všechno vyzkoušet a nikdy neskončit.
Přitáhne si Lucia do náruče a vášnivě políbí. Lucius leží v jeho náručí a je zvědavý kam, až zajde. Vrátí mu polibek se vší vášní, jaké je schopen a potom pod jeho rukama a rty zapomene na vše. Jen stihne si pomyslet, že se učí ďábelsky rychle. Pak se propadne do víru laskání a touhy, které v něm vzbuzují ruce, které přestože drží meč, jsou něžné, hravé a laskavé.
Ignacius ho hladí lehounce po celém těle až na úd, kterému se vyhýbá. Protahuje laskání do nekonečna a těší se z jeho těla. Lucius vnímá drsné prsty, které kouzlí na jeho těle drobné vlnky slasti, kterým se poddává. Všechno se v něm svírá touhou. Nemůže se dočkat, až jeho ruce se sevřou kolem penisu a když se dočká, neví, zda skončil v ráji nebo ne. A pak jazyk ho obemkne, vtáhne ho hlouběji a on cítí čistou rozkoš.
Ignacius poslouchá jeho sténání a snaží se ho uspokojit, jak nejlépe svede. Laská ho a zkouší, co ho napadne. Zničehonic ucítí, že vyvrcholí. Dívá se na své ruce. Vzhlédne k Luciovi.
„Klid,“ zašeptá Lucius a slíže svoje semeno z jeho tváře. Políbí ho. „Nádherné.“ Je spokojený. Ignacius si lehne vedle něho a přitáhne si ho k sobě. Je spokojený, když ho může objímat. Přesto tomu něco chybí. Taky by chtěl zažít ten spokojený pohled, který je v Luciových očích. Stydí se optat, zda je to všechno nebo ještě něco víc. Ale i tohle mu stačí. Zamračí se pod Luciovým pobaveným pohledem.
„Asi přece jen jsi…,“ nakloní se k jeho uchu a Ignacia ovane vysvětlení jako teplý vánek.
„Vážně se to tak dělá?“ Pohlédne na jeho tělo a na své. Představí si, že je uvnitř něho a vzruší se ještě víc. Začne ho líbat a Lucius se otočí ke stěně. Ignacius stále váhá. To je, ale když vidí jeho hýždě a jak čeká - ano to je asi ono. Začne do něho pomalu pronikat, ale cítí, že to není ono, že je celý ztuhlý a bolí ho to, i když to nedává najevo, proto z něj vyklouzne. Cítí, že se Lucius uvolní. Přece to musí jít! Obejme ho, drží a horečnatě přemýšlí. Neví, co udělat, aby ho to nebolelo.
„Asi to nejde,“ řekne rozpačitě. Lucius se otočí a usměje. Schová si tvář na hruď Ignaciuse a poslouchá jeho srdce. Váhavě začne.
„Líbíš se mi a moc. Nechápu, proč ti to dovoluji, ale od té koupele jsem chtěl tohle zažít. Jít to musí. Určitě. Pokud vím, někdy při defloraci se používá mast.“ Začervená se a otočí se k stěně, aby se mu nemusel dívat do očí.
Kde tady má sehnat mast? Potom si vzpomene a vyskočí z postele. Horečnatě probírá svoje věci a pak vytáhne váček, v kterém má malou dózu. Otevře ji a nabere ji trochu na prsty. Dívá se do očí Lucia a zničehonic zrozpačití.
Usměje se na Lucia a oba se začnou smát jako blázni.
Klekne si k němu a políbí mu dlaň „Miluji tě, Lucie. Budu tě chránit do konce svých dní.“ Postupuje dál a Lucius se jeho polibkům naprosto odevzdá. Ignacius si lehne vedle něho a otočí ho zády k sobě. Odhrne jeho hebké vlasy a políbí na krk. Přitiskne se k němu a líbá mu záda, ruce ho hladí všude, kam dosáhnou. Slyší jeho i svůj zrychlený dech. Vezme dózu a zaváhá. Ještě může to vrátit, ale pak se odhodlá a dotkne se jeho hýždí. Vklouzne prstem dovnitř a musí se ovládat, aby do něho nepronikl hned. Zaslechne zasténání a zarazí se, jestli ho to nebolí, ale snad už tentokrát ne.
„Kdyby…“
„Jestli takhle i válčíš - Dělej!“ vyhrkne už Lucius. Ignaciovi se zableskne v očích. Vytáhne prst a pomalu začne pronikat do těla Luciuse. Uslyší zasténaní a přestane. Vyklouzne a opět se zasune. Cítí nekonečnou slast, když je v něm sevřený. Drží ho pevně a přemýšlí, že by bylo to pro oba lepší, kdyby šlo změnit pozici, ale teď jen prahne po uvolnění. Začne se v něm pomalu pohybovat. Vychutnává si každý pohyb, každé pohlazení, polibek. Chce víc, proto ho přetočí na záda. Roztáhne mu drsně nohy a vklouzne do něho, aniž se stará, jestli ho to bolí. Žilami mu proudí chtíč, který chce jen dosáhnout uspokojení. Vidí, jak se Luciusovi rozšíří zorničky, ale ten ho obejme kolem krku a nohama sevře kolem pasu. Rozkoš. Proč jen zakazují milování? Bleskne mu hlavou a dál ho k sobě tiskne. Teď už ho nezajímá Luciova rozkoš. Chce najít svoji a chce se v ní ztratit. Drží ho pevně a nevšímá si, co se děje kolem něho. Dívá se do jeho modrozelených očí, v kterých vidí touhu po výkřiku, které přinese uvolnění. Pohybuje se rychleji a vzdáleně slyší jeho sténání a svůj sípot. Cítí vůní jejich milování, ale ignoruje všechno - jen se uspokojit. Sebe i jeho za jakoukoliv cenu. Ještě a ještě a nakonec vykřikne. Cítí, jak jeho semeno proudí do Luciova těla. Skloní k němu hlavu a dívá se do obličeje. Políbí ho něžně a lehne si na něj. Lucius ho pořád pevně svírá kolem beder.
Zůstane tak napořád. Nic se tomu nevyrovná. Nadzvedne se a znovu ho políbí. Líbá ho, až ucítí, jak Lucius natáhne nohy a pustí ho. Vyklouzne z něho. Obejme ho a neví co říct. Co se říká v takovém případě?
„Lucie, co se říká po tak nádherném prožitku?“ Pozoruje Luciovo překvapení a zamrkání.
Ten se rozesměje. „Ještě jsem se tak v životě nenasmál jako s tebou.“ Pohladí ho. V téhle chvílí má pocit, že ví víc než Ignacius. „Co se říká? Nevím. Někdy jen odejdeš z lože, někdy řekneš, že to bylo krásné a někdy jen vedle toho druhého usneš, nebo…“
„Dost, Lucie. Bylo to nádherné. Nikdy jsem nic takového nezažil a mám chuť znova.“ Ignacius se na něho zamilovaně podívá. Prstem obkreslí jeho tvář a vtiskává si do paměti jeho rysy, jak tehdy on v lázních. Hmatem zapamatovává všechny nedokonalosti a dokonalosti toho nádherného obličeje. Chtěl by tady zůstat navždy daleko od lidí a nevracet se do světa. Neví, co se říká a jestli by měl něco říct. Ucítí ruku na svém těle a přetočí se. Dívá se do kouta chaty a nechává Lucia, aby ho hladil.
„Je to tady tak zoufale malé,“ podotkne Ignacius. „Chtělo by to prostor. Hodně prostoru….“ dumá nad tím. Lucius se usmívá.
„Pochybuji, že tady seženeš palác a já na to nemám.“ Ignacius se přetočí a dotkne se jeho hlavy. Vezme do ruky pramen vlasu a promne ho. Přivoní k němu.
„Tohle jsem v lázni chtěl udělat. Dotknout se tvé pokožky, zjistit hebkost vlasů…,“ pátrá v Luciově tváři po úsměšku, ale nenalézá ho.
„Jsi básník, pane rytíři?“ Lucius lehce odpoví a dívá se do jeho tváře. Nikdy by nevěřil, že láska může být taková. Jako nejčistší rozkoš, jako něco co tě zaplaví a nepustí ze své náruče. Slib i hřích.
„Kdepak, jen zamilovaný rytíř. O čem přemýšlíš, Lucie?“
„O tom, že jsem netušil, že láska je tak divoká a dokáže tolik uspokojit.“ Začervená se.
„Lehni si na mě,“ požádá ho Ignacius. Lucius zamrká.
„Proč?“
„Abych mohl cítit tvoje tělo a lépe tě hladit, hlavně…,“ sjede mu rukou na hýždě k rýze a pohladí. Cítí, že je opět vzrušený, ale snaží se držet na uzdě. Přejíždí rukama a vnímá jeho nahé tělo na svém. Nohama ho pevně obejme a přitiskne ještě blíž.
„Příjemné. Netušil jsem, že někdy tak budu s mužem. K tomu jsi mnich - rytíř významného řádu. Proč ty? Mám rád ženy.“
„Psst. Už jsem ti přece řekl, že tě chci, a když jsi tady stál za dveřmi, neodolal jsem.“ Ignacius se odmlčí. „Jestli se nechceš milovat, vyprávěj mi o své rodině a já ti řeknu něco to málo o řádu. Pokud chceš a co budeme dělat zítra, dnes? Mám v tom zmatek,“ snaží se ignorovat své vzrušení. V tu chvílí neví, co chce víc. Zda ukojit svou touhu, nebo přání vědět o své lásce všechno.
„Je mi líto, ale právě se hovor odložil na neurčito.“ Ignacius mu zašeptá do rtů. Rozhodl se pro tělesné obcování. Jazykem vklouzne do jeho úst. Zasténá. Sladší než med.
„Ignacie…“
„Ještě. Ani nevíš, nakolik mě to vzrušuje, když mi říkáš jménem, Lucie.“ Tře se o něho tělem. Lucius šeptá „Ignacie, Ig…,“ plní jeho žádost, ale jméno zaniká v polibcích.
Venku zafrká Šedák a otočí se k návštěvníkovi, který si lehl na mýtinu. Je černý jako samotné peklo a rozhlíží se kolem. Kůň zná toho návštěvníka a je klidný. Obrovská černá nestvůra vstane a přiblíží se k srubu. Větří a oči mu tiše září křišťálovým ohněm. Obrátí se a odkluše, když první paprsky světla se dotknou noční nadvlády nad krajinou.
Ignacius otevře oči a ponoří se modrozeleného pohledu Lucia. Už nikdy neuvidí moře, ale podle vyprávění bratří má stejnou barvu jako Luciův pohled. Nevadí mu to. V jeho očích má svoje moře. Lucius vidí, že milencovy oči zněžní něčím, čemu nerozumí. Ignacius ho políbí.
„Dobré ráno, Lucie.“
„Dobré ráno,“ řekne rozpačitě Lucius. Ignacius se zasměje.
„Ještě jsem si nezvykl, že někoho držím v náručí. Nikdy jsem po tom netoužil, ale to je minulost. Utekl jsem odsud jako bych měl za sebou démony, ale stejně jsem se vrátil k tobě. Jsem rád, že jsi tady. Tak nesmírně rád, že to skoro bolí.“ Zamyslí se nad budoucností. Ale je zatím vzdálená, šedá a ztrácí se v nezodpovězených otázkách jich dvou. Chce vstát, proto odhodí pokrývky. Jeho pohled sklouzne na jejich těla a zasténá. Zavře oči.
„Ignacie, je ti něco?“ zeptá se starostlivě Lucius. Ignacius otevře oči a polkne. V noci se s ním miloval ještě dvakrát, ale pořád má pocit, že nemá dost. Stačí si jen vzpomenout na dotek, polibek a jeho tělo reaguje.
„Už chápu ty studené koupele u nás v Řádu.“ Vyskočí z postele ignorujíc naprosto vše. Lucius sklouzne k jeho penisu.
„Jaké studené koupele?“ Dívá se na jeho vzrušení a nechápe, proč v tom chladu stojí nahý.
„Studené koupele. Ano vyjedu si k řece a bude vše v pořádku. Chci tě Lucie a… a... počkej! To nemůžeš!“ Stojí v srubu a před ním klečí Lucius s šibalskými ohníčky v očích.
„Když už hřešíme tak aspoň důkladně, ano.“ Vezme ho do úst a Ignacius mu vyjde vstříc bedry.
„Je to lepší?“ Smyslně se olízne po chvilce Lucius a vstane.
„O hodně lepší. Přece jen si tu studenou koupel nebudu muset dávat asi tak často.“ Přitáhne si ho do náruče a potěšeně vnímá, jak k němu krásně zapadne.
K večeru stráveným v chatě odjedou do města. Jedou noha, co nohu mine a někdy mlčí a někdy si povídají. Ignacius vypráví o životě u nich na hradě a ukáže kříž. Mlčí o jeho vlastnostech a jen s tichou radostí se dívá na jasně červený kámen uprostřed kříže. Lucius vypráví o matce, dvou sestrách a bratrovi. Mlčí o tom nejmladším, kterého měl nejraději. Dorazí na dohled města a stojí.
„Pojedu první. Chtěl bych to vykřičet do celého světa. Chtěl bych být s tebou na veřejnosti. Chtěl bych s tebou být celou věčnost.“
„Ne, takhle to bude lepší. Těším se, až tě uvidím. A lidé ve městě, víš Ignacie, nejsou nakloněni fyzické – špatně - jakékoliv lásce. Možná je to tím, že je to poutní místo, možná něčím jiným, ale jeď už, ano.“ Stojí a dívá se za Ignaciem, který pobídne koně a bez otočení jede k bráně. Miluji ho. Nevím proč, nerozumím tomu, ale chci být s ním po zbytek života. Možná bychom mohli odsud odejít, ale nejdřív musím zajistit ještě jednu věc. Pak snad budu konečně volný. Ale on bude souhlasit a oba zmizí z toho proklatého města. Pobídne koně a jede k městské bráně. Už se bude zavírat s blížícím soumrakem, ale on se často vrací pozdě. Stráž zadrží bránu a on jim hodí váček s mincemi. Projede městem a přemýšlí, kudy jel Ignacius, co v klášteře dělá.
Kudy pojede a kde bydlí? Mysli si Ignacius při jízdě městem. Pojede tudy nebo tamtou uličkou a jak to vypadá u něj doma? Snad se tam jednou podívá. Chce s ním být, a pokud bude Bůh milostiv, zůstat po celý život. Cítil tohle i Austin k své lásce? Chtěl s ní zůstat po celou dobu? Asi ano. Určitě chtěl. Opět se neptal a málo poslouchal. Vzpomene si, podle něho na krátkou noc a den, kdy spolu strávili. Tak krátce. Nejraději by ho nepustil z postele tři dny a tři noci a jen se s ním miloval. Je snad nemocný, blázen? Neví, ale našel něco, co mu celý čas chybělo a nevěděl o tom.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
