obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Sibiř - Kapitola V. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Sibiř
 autor Garth publikováno: 25.11.2010, 18:24  
Zakočení první části pentalogie o Natalye.
 

Natalyiny unavené oči se otevřely. Zívla.
Slunce už vyšlo a mnohými okny pronikalo dovnitř.
Bolela ji hlava, to byla první věc, kterou si pořádně uvědomila.
"Dobré ráno," pozdravil hlasitě Anatolij, evidentně v dobré náladě. Měl na sobě černé sako, velký klobouk a v ruce držel sklenici bílého vína. Kdyby z něj necítila charakteristické pomeranče, byla by ho ani nepoznala.
"Neřvi," zasténala Natalya.
Zasmál se. "Vína bylo trochu moc, viďte slečno?"
Přisvědčila.
Ztišil hlas. "Neprojdeme se? Čerstvý vzduch vám udělá dobře. Také budeme moci probrat určité... podrobnosti."
"Jak myslíš."
"V tom případě se oblékněte, šaty máte na stole," než odešel, ještě se pozastavil. "A dejte si čaj s medem, už jsem vám ho uvařil. Kocovina je zlá věc," ušklíbl se.
Pomyslela si, že s tím asi má slušné zkušenosti. Něco by k tomu ironicky poznamenala, ale bylo jí na to příliš špatně. Znaveně mávla rukou směrem k odcházejícímu Anatoliji a napila se čaje. Překvapeně zjistila, že jí to pomohlo. Přinejmenším neměla pocit, že se s každým nadechnutím pozvrací.
Prohlédla se ve velkém zrcadle. Nohy ji bolely, unavené a namožené, a několik krvavých šrámů ji ošklivě pokrývalo tělo. Alespoň dlouhý ocas spokojeně vlál a kožíšek měla čistý. A jiný, jak si záhy uvědomila. Růžovější; pamatovala si, že měla růžové jen konečky chloupků. Teď už byly růžové až ke kořínkům, což působilo snad ještě nápadněji. Nevadilo jí to, připadala si tak hezčí, přesto však rozjímala, co to způsobilo.
Zkrvavené zápěstí měla obvázané. Takže alespoň něco muselo být reálné. Navíc si nevzpomínala, že by si ho někdy sama ošetřila. Rozhodla se, že se na to zeptá Anatolije. Venku.
Oblékla se do připravených šatů. Krajkované bílé spodní prádlo bylo pohodlné a dlouhé modré šaty jí velice slušely. A také seděly. Opět se podivila, jak může Anatolij tak výborně odhadnout její míry.
"Nebude to moc nápadné?" zavolala na něj z pokoje.
"Ne, nikoho nepotkáme." řekl tajemně, tónem, který odmítal nesouhlas.
Dala si do vlasů tmavě červenou mašly. Až teď si všimla, jak má zanedbanou svojí hustou hřívu. Měla ji dlouhou, s trochu tmavším odstínem růžové než zbytek jejího těla.
"Jsem připravena!"
Anatolij vlezl do místnosti. Když jí spatřil, neohrabaně se poklonil. "Jste velmi krásná, slečno."
Nabídl jí rámě.
Zasmála se. "Nech si to, s duchy já nerandím," řekla pobaveně.
Pokrčil rameny. "Jak myslíte."

***

Procházeli se po velké zahradě. Kvetoucí rostliny zaplňovaly okolí a příjemně voněly; při strastích posledních týdnů po Natalye připadalo jako sen.
Nikde však neviděla ani živáčka. "Kde to jsme?"
Anatolije zjevně potěšilo, že se zeptala. "Na Sibiři."
Ztuhla. Čekala na vysvětlení.
"Vítám vás ve své soukromé rezidenci. Jak vidíte, je poměrně velká. Pojďte, podíváme se k okraji zahrady. Pochopíte."
Obezřetně ho následovala.
"Všechno na tomto pozemku je chráněno před mrazem tímto malým nástrojem." řekl a vytáhl z kapsy přístrojek, kterým už předtím vytvořil alternativní realitu. "Nádherná věcička," hodil jí do vzduchu a zase chytil. "Neuvěřitelně užitečná."
Jasně viditelná hranice, kde končila zahrada a začínala zima Natalye připomněla louku a prales v jejích halucinacích. Nebo realitě? Stále nevěděla. Pohled na zasněžené Sibiřské pláně zkrz záhon rozkvetlých fialek byl zvláštní a jistým způsobem okouzlující.
"Neuvěřitelná určitě." Odsouhlasila. "Anatoliji, měla bych několik otázek..."
"Jistě. Pojďte, sedneme si. Poblíž je lavička s výhledem na celou zahradu. Krásné místo."
Došli k úhledné kašně s lavičkou. Něco na ní Natalyu na první pohled zaujalo. Rozmítala, co to je. Pak si vzpoměla. Viděla ji ve snech, přesně tuhle – s měsícem, jež zakrývá slunce, a s lebkou, pod níž je latinsky nápis.
"Anatoliji... co znamená ten znak?"
"Co? Kde?" nerozuměl.
"Na té kašně. To slunce, zakryté měsícem."
"Ale, to nic není. Je to znak Morrigan, keltské bohyně smrti."
všimla si, že Anatolij poněkud zbledl.
"Proč tady? A co znamená ten nápis pod lebkou?"
Mlčel a koukal přímo před sebe. Pak nervózně promluvil. "Asi bych vám měl říct všechno, že?"
"Ano, to bude lepší."

***

"Můj pán už dávno předpověděl, že ho zradím. Ví dokonce, že zemře on sám, cizí rukou. Mojí. Znak Morrigan, keltské bohyně smrti, mě provází všude kudy jdu." To ji zarazilo. Znamenalo to, že Anatolij byl s ní, v té tajemné vesnici? Pokládala si stále stejnou otázku: Byl to sen? Byly to halucinace? Nepřerušovala ho, protože přepokládala, že by to stejně nevěděl. "To mě navždy prokleje. Ten latinský nápis znamená 'zabij mě a staň se mnou'."
"Proč tomu nezabrání? Copak neovládá čas?"
Teď Anatolij jen pokrčil rameny. "Ačkoliv má moc vše téměř vše ovlivnit, nikdy se nepokusil změnit svůj osud. Tvrdí, že smrt si pro něj v tu chvíli prostě přijde."
"A ten citát... jak je to myšleno?"
Byl bezradný. "Nevím. Když jsem se ho na to ptal, říkal mi vždycky jen 'počkej a uvidíš'. A něco se stát určitě muselo – když jsem odcestoval do budoucnosti, můj mistr se nenacházel na svém obvyklém místě. Pochybuji, že byl zrovna v jiném čase; je všude tam, kde chce."
Mrskla ocasem. "Teď jsi mě zmátl ještě víc."
"Toho si nevšímejte. Pro smrtelníky jsou časoprostorové přesuny příliš složité. Prostě si pamatujte, že mám všechno pod kontrolou."
"To jsi mě uklidnil." podotkla sarkasticky a sedla si na lavičku. Anatolij přisedl vedle.
"Co dalšího vás zajímá?"
Ukázala mu zápěstí. "Kdo mi zavázal ruku?"
"Jste samé překvapení. Nevím."
Zamrazilo ji v zádech. Raději už nic neříkala.
"A teď, proč jsem vás sem opravdu pozval. Bojím se, že můj pán o naší malé dohodě ví. Vlastně jsem si tím jistý. Je jen otázkou času, než nás přenese v čase i prostoru do svého paláce na hranici snů a reality. Pak bude třeba jednat rychle. Na nic nečekejte a jděte mu po srdci. Je to nutné."
Věřila mu, protože to dávalo smysl. Nic jiného jí stejně nezbývalo.
"A ty budeš dělat co?"
Usmál se a vytáhl z pod saka pistoli. Zastrčil ji zpátky a z opasku vytáhl druhou.
"Hezké."
"Děkuji slečno."
Povzdechla si. "Natalya. Jmenuji se Natalya."
"Ovšem slečno."
Další povzdych.
Víc už si toho říci nestačili.


***


Byl si jistý, že zastihne Anatolije nepřipraveného. Vždycky se mu to podařilo. Nabil pistoli. Odjistil ji. Dal ruku dlaní nahoru a ohnul prsty. Malý ohýnek vesele zaplápolal. Ares ho spokojeně zfoukl a zapálil si tlustý doutník. Zapalovačem.
Zamumlal několik slov a namířil pistoli. Čekal, až se přenesou.
Příliš dlouho to netrvalo. Objevil se krátký záblek a přímo před ním stál Anatolij s Natalyou. Ta duchapřítomně klesla na čtyři a rychle vyskočila. S čím nepočítala byla pistole. Ještě si ve skoku stihla zakrýt obličej, a pak už se jí kulka zaryla do břicha. Zařvala a bezmocně se skutálela na zem.
"Ah, Anatoliji. Jak se máš?" zeptal se Ares klidně a potichu.
Anatolij velice rychle vytáhl obě pistole. Naneštěstí pro něj, starý bůh byl připraven i na tohle. Jen udělal několik gest a obě zbraně se rozpadly v prach.
"Zatraceně," zaklel pro sebe Anatolij.
Natalya plakala. Všechno jí bolelo, cítila, jak krvací, jak z ní odchází síla. Ta rána ji ochromila tak, že nemohla nic dělat. Krev tekla všude. Svíjela se na zemi. Křičela, prosila Anatolije, ať jí pomůže.
"Necháme jí trpět, co říkáš?" poznamenal krutě bůh.
"Ne... nedělej to. Prosím. Zachraň ji."
Bylo vidět, že bez pomoci dlouho nepřežije.
"Proč?"
"Prosím. Za všechny ty roky, kdy jsem ti sloužil. To jediné si žádám."
"Když to splním, budeme vyrovnáni?"
Váhal jen okamžik. "Ano!"
Přestal se krutě smát. "Dobře. Jak chceš. Zachráním ji." pak se ale znovu začal usmívat. "Zachráním jí před bolestí a životem."
Když to dořekl, podruhé vystřelila pistole.
Nemilosrdně. Přesně. Smrtelně.


 celkové hodnocení autora: 88.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 25.11.2010, 18:24:05 Odpovědět 
   Ahoj.

Dnešní kapitola je parádní, sedne mi do nálady, takové té pošmourné podzimní, a tak nějak ani nevadí chyby.
Určitě ale si hodila do vlasů MAŠLI a určitě se příště pořádně podívej na přímé řeči. Zas a znovu ·.)
No a taky "měsícem, jež zakrýval slunce" - měsícem, jenž
- neboť jenž pro mužský rod, pro ostatní jež.
Anebo nahradit zcela prostým a obyčejným a bezchybným "který/která/které", v tom se nikdy nespleteš. [Vždycky je lepší se vyhýbat tomu, co neumím, to říkám právě u "jež/jenž" a přechodníků.]

Co se příběhu tejče, tady si nedovolím dneska nic říkat, je to taková ta část, která je zlomová, ale její dopad čtenáři dojde až se čtením další a další části.
Na kterou se samozřejmě těším.
Jsem zvědavej.

·.)
 ze dne 25.11.2010, 18:45:30  
   m2m: Chňápu, taky moc času nemám, ale na Tebe si čas pak vždycky jednou za tejden udělám, pač - jak jsem říkal předtím - takovéhle příběhy s časoprostorovými zápletkami prostě žeru ·.)
 ze dne 25.11.2010, 18:42:56  
   Garth: Hehe, už se pomalu vždycky těším na tvoje komentáře - hezky mi to dokáže, že aspoň někdo to čte. ;) Díky.
Další část bude chvíli trvat, škola bere hodně času, ale dočkáš se určitě. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Poděkování učit...
zlataela
Strážce majáku
Peter Stumpf
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr