|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392265 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Půlnoční sen ::
|
| |
|
|
Místnost byla poloprázdná. Když Dolin vstoupil, sedělo v ní asi deset postav různých velikostí a ras. Dolin se posadil k jednomu ze stolů v koutě a čekal, až ho někdo obslouží. Během pár chvil před ním stála miska s gulášem, dva krajíce chleba a korbel piva. Pustil se hladově do jídla a poslouchal tóny skupinky hudebníků, kteří zrovna začali hrát. ‚Hrají docela slušně.‘ Pomyslel si v duchu. ‚Na lidi.‘
Dojedl, odsunul misku stranou a chopil se piva. Oči přitom nespouštěl z lidí, tancujících uprostřed místnosti. Nechápal, jak může někdo na takovou hudbu poskakovat. Pravda, většina přítomných byla opilá, ale to jim neubíralo na jejich zápalu.
Ještě chvíli seděl a poslouchal, vypil pár piv, pak se zvedl a odebral se na pokoj s tím, že zaplatí ráno při odchodu. Služebná ho zavedla do patra, ukázala mu jeho místnost a zanechala ho v ní o samotě. Dolin se rozhlédl po skromné místnůstce. Nebylo v ní víc, než jedna postel, menší skříň na věci a židlička lavórkem na umytí, za kterou na stěně viselo zrcadlo. Trpaslík se unaveně zaradoval. Co víc si přát? Shodil ze sebe vše, co při spánku nebude nutně potřebovat, a ulehl. Usnul téměř okamžitě.
V noci ho přepadl zvláštní sen. Zdálo se mu, že stojí na mýtině hluboko v Plevelovském hvozdu. Okolo něj nebylo široko daleko ani živáčka. Rozhlížel se kolem sebe. Listí svítilo všemi barvami, foukal jemný vánek a koruny stromů pěly písně beze slov. Tu a tam proběhla ve stínu dubů veverka a ptáci na větvích vesele štěbetali.
Vtom k němu vítr donesl prazvláštní píseň. Byl to ženský hlas, a i když Dolin slovům nerozuměl, píseň ho okouzlila. A tak se vydal hledat její zdroj. Postupně se nořil víc a víc mezi stromy a křoví. Vytáhl sekeru, aby si uvolnil cestu vpřed, ale s údivem zjistil, že není schopen tnout. A tak ji opět schoval zpět za opasek a jal se prodírat kupředu holýma rukama.
Během pár okamžiků byl omlácený a poškrábaný od trní od hlavy až k patě. Prodírat se skrz křoví bylo čím dál obtížnější, to však Dolinovi nemohlo v postupu zabránit.
Asi po dvou hodinách chůze větve najednou skončily a trpaslík se ocitl na maličkém paloučku. Uprostřed něj seděla elfka, v rokách držela loutnu a zpívala. Když Dolin vstoupil na palouček, ani nezvedla hlavu, byl by však přísahal, že se slabě pousmála. Rozhodl se, že ji nebude rušit, a tak shodil batoh s Ignácem ze zad a usadil se na měkkou trávu přímo naproti ní.
Okouzleně ji sledoval. Pozoroval, jak se její rty něžně pohybují, jak mistrně ovládá svůj nástroj a jak dokonale ladí její hudba s harmonií lesa kolem nich.
Když elfka dohrála, její poslední píseň zněla trpaslíkovi i nadále jako kouzlem v uších. Elfka odložila loutnu, elegantně se zvedla a vykročila směrem k Dolinovi. Trpaslík zůstal sedět na trávě, neschopný pohybu, a pozoroval její ladné kroky.
Elfka došla až k trpaslíkovi. Zářivě se na něj usmála. ‚Jak se jmenuješ?‘ zeptala se. Její hlas byl zpěvný i teď, když normálně mluvila. Trpaslíkovi chvíli trvalo, než ze sebe vysoukal odpověď. ‚Dolin.‘ odpověděl pak. Elfka se usmála ještě zářivěji než předtím, pak se k němu sklonila a zašeptala mu do ucha. ‚Já vím, kam směřuje tvá cesta, a taky vím, jak to skončí.‘ Trpaslík zbledl. ‚Ale nemusíš se bát, je v tvé moci to změnit.‘ Odtáhla hlavu. Trpaslíkovi se na čele objevily vrásky. ‚Ale jak?‘ zeptal se zaraženě. ‚Uvidíš.‘ odpověděla mu tajuplně elfka.
A pak vše zmizelo. Dolin se probudil tak nečekaně a náhle, jako by ho polili ledovou vodou. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval v čase a prostoru a uvědomil si, kde vlastně je. Posadil se na posteli a rozhlédl se po pokoji. Okénkem prosvítalo dovnitř chabé světlo, muselo být někdy nad ránem. ‚Blbej sen.‘ pomyslel si, zalehl a pokusil se znovu usnout.
Když však bylo jasné, že se mu to už nepovede, vstal a pomalu se oblékl. Poté zkontroloval, zda má vše důležité, hodil Ignáce na záda a opustil pokoj. Než opustil hostinec, nechal na baru pár zlaťáku se vzkazem, od koho jsou, a pak se vydal do ulic. Bylo časné ráno, jeho přítel nepochybně ještě spal. Dolin ho znal až moc dobře, aby věděl, že ho nemá tak brzy budit. Zatím si to tu prohlédne a pak se uvidí.
A tak šel.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
