obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915658 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392265 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Půlnoční sen ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na cestě je...ležící trpaslík?
 autor Cynis Sarkus Zapalsi publikováno: 14.11.2010, 23:11  
 

Místnost byla poloprázdná. Když Dolin vstoupil, sedělo v ní asi deset postav různých velikostí a ras. Dolin se posadil k jednomu ze stolů v koutě a čekal, až ho někdo obslouží. Během pár chvil před ním stála miska s gulášem, dva krajíce chleba a korbel piva. Pustil se hladově do jídla a poslouchal tóny skupinky hudebníků, kteří zrovna začali hrát. ‚Hrají docela slušně.‘ Pomyslel si v duchu. ‚Na lidi.‘
Dojedl, odsunul misku stranou a chopil se piva. Oči přitom nespouštěl z lidí, tancujících uprostřed místnosti. Nechápal, jak může někdo na takovou hudbu poskakovat. Pravda, většina přítomných byla opilá, ale to jim neubíralo na jejich zápalu.
Ještě chvíli seděl a poslouchal, vypil pár piv, pak se zvedl a odebral se na pokoj s tím, že zaplatí ráno při odchodu. Služebná ho zavedla do patra, ukázala mu jeho místnost a zanechala ho v ní o samotě. Dolin se rozhlédl po skromné místnůstce. Nebylo v ní víc, než jedna postel, menší skříň na věci a židlička lavórkem na umytí, za kterou na stěně viselo zrcadlo. Trpaslík se unaveně zaradoval. Co víc si přát? Shodil ze sebe vše, co při spánku nebude nutně potřebovat, a ulehl. Usnul téměř okamžitě.

V noci ho přepadl zvláštní sen. Zdálo se mu, že stojí na mýtině hluboko v Plevelovském hvozdu. Okolo něj nebylo široko daleko ani živáčka. Rozhlížel se kolem sebe. Listí svítilo všemi barvami, foukal jemný vánek a koruny stromů pěly písně beze slov. Tu a tam proběhla ve stínu dubů veverka a ptáci na větvích vesele štěbetali.
Vtom k němu vítr donesl prazvláštní píseň. Byl to ženský hlas, a i když Dolin slovům nerozuměl, píseň ho okouzlila. A tak se vydal hledat její zdroj. Postupně se nořil víc a víc mezi stromy a křoví. Vytáhl sekeru, aby si uvolnil cestu vpřed, ale s údivem zjistil, že není schopen tnout. A tak ji opět schoval zpět za opasek a jal se prodírat kupředu holýma rukama.
Během pár okamžiků byl omlácený a poškrábaný od trní od hlavy až k patě. Prodírat se skrz křoví bylo čím dál obtížnější, to však Dolinovi nemohlo v postupu zabránit.
Asi po dvou hodinách chůze větve najednou skončily a trpaslík se ocitl na maličkém paloučku. Uprostřed něj seděla elfka, v rokách držela loutnu a zpívala. Když Dolin vstoupil na palouček, ani nezvedla hlavu, byl by však přísahal, že se slabě pousmála. Rozhodl se, že ji nebude rušit, a tak shodil batoh s Ignácem ze zad a usadil se na měkkou trávu přímo naproti ní.
Okouzleně ji sledoval. Pozoroval, jak se její rty něžně pohybují, jak mistrně ovládá svůj nástroj a jak dokonale ladí její hudba s harmonií lesa kolem nich.
Když elfka dohrála, její poslední píseň zněla trpaslíkovi i nadále jako kouzlem v uších. Elfka odložila loutnu, elegantně se zvedla a vykročila směrem k Dolinovi. Trpaslík zůstal sedět na trávě, neschopný pohybu, a pozoroval její ladné kroky.
Elfka došla až k trpaslíkovi. Zářivě se na něj usmála. ‚Jak se jmenuješ?‘ zeptala se. Její hlas byl zpěvný i teď, když normálně mluvila. Trpaslíkovi chvíli trvalo, než ze sebe vysoukal odpověď. ‚Dolin.‘ odpověděl pak. Elfka se usmála ještě zářivěji než předtím, pak se k němu sklonila a zašeptala mu do ucha. ‚Já vím, kam směřuje tvá cesta, a taky vím, jak to skončí.‘ Trpaslík zbledl. ‚Ale nemusíš se bát, je v tvé moci to změnit.‘ Odtáhla hlavu. Trpaslíkovi se na čele objevily vrásky. ‚Ale jak?‘ zeptal se zaraženě. ‚Uvidíš.‘ odpověděla mu tajuplně elfka.

A pak vše zmizelo. Dolin se probudil tak nečekaně a náhle, jako by ho polili ledovou vodou. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval v čase a prostoru a uvědomil si, kde vlastně je. Posadil se na posteli a rozhlédl se po pokoji. Okénkem prosvítalo dovnitř chabé světlo, muselo být někdy nad ránem. ‚Blbej sen.‘ pomyslel si, zalehl a pokusil se znovu usnout.
Když však bylo jasné, že se mu to už nepovede, vstal a pomalu se oblékl. Poté zkontroloval, zda má vše důležité, hodil Ignáce na záda a opustil pokoj. Než opustil hostinec, nechal na baru pár zlaťáku se vzkazem, od koho jsou, a pak se vydal do ulic. Bylo časné ráno, jeho přítel nepochybně ještě spal. Dolin ho znal až moc dobře, aby věděl, že ho nemá tak brzy budit. Zatím si to tu prohlédne a pak se uvidí.

A tak šel.


 celkové hodnocení autora: 91.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Doll 15.11.2010, 12:22:16 Odpovědět 
   Začátek jak z nějaké tolkienovské fantasy. Je to tak trošku klišé, ale pokud se to někomu líbí, nic proti tomu. :) Vypadá to na pokračování???
 Šíma 14.11.2010, 23:10:30 Odpovědět 
   Zdravím!

Další pěkný střípek ze života Tvého hrdiny (trpaslíka Dolina). Vcelku o ničem vážném nevypráví, jen o jednom snu, ve kterém zpívala půvabná elfka. Škoda, že jsou jednotlivé části jen jakousi ochutnávkou, děj v nich (jak se zdá, alespoň podle toho, co jsem zatím četl) nějak silně nenavazuje, ale i tak má tento text své kouzlo a čte se velmi dobře.

Něco málo, co mi "padlo" do oka:

-- a židlička lavórkem na umytí -- a židlička s lavórkem na umytí ???

‚Jak se jmenuješ?‘ zeptala se. Její hlas byl zpěvný i teď, když normálně mluvila. Trpaslíkovi chvíli trvalo, než ze sebe vysoukal odpověď.
‚Dolin.‘ odpověděl pak.
Elfka se usmála ještě zářivěji než předtím, pak se k němu sklonila a zašeptala mu do ucha: ‚Já vím, kam směřuje tvá cesta, a taky vím, jak to skončí.‘
Trpaslík zbledl.
‚Ale nemusíš se bát, je v tvé moci to změnit.‘ Odtáhla hlavu. Trpaslíkovi se na čele objevily vrásky.
‚Ale jak?‘ zeptal se zaraženě.
‚Uvidíš.‘ odpověděla mu tajuplně elfka.

(nevypadá text přehledněji, i když jde jen o mluvu hrdinů ve snu?)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Istrie - Posled...
Trenz
ONKANÉ
Danny J
Pro lásku.., z ...
Anavi
obr
obr obr obr
obr

únava
sasanka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr