» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141588

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Podzimní sonáta ::

Sidonie Kermack	publikováno: 14.11.2010, 19:21

Za tuto povídku jsem získala loni čestné uznání v LS Proseč Terézy Novákové.


	Přišel s paletou plnou zářivých barev, snesl se na zvolna padajícím listí a ovanul nás svěžím dechem. Malíř Podzim. Usadil se nad krajinou a začal čarovat se svými sytými barvami. Mnohde nenápadné jarní květy změnil v oslnivou krásu plodů. Jedním z mnoha příkladů jsou červené korálky jeřabin. Všude kolem vládne harmonická krása barev podzimního listí, kterou se lze kochat dřív, než se jím po opadání budeme brouzdat. Barevná paleta malíře Podzimu není křiklavá ani podbízivá, naopak nabízí klid a pohodu. Zelenožluté tóny, skromně hnědé, zlatavé, trvale zelené, od oranžové až po šarlatově červenou, růžová, nachová, dokonce až nafialovělá, to vše jsou jen základní barvy. Mnohé listy jsou jakoby počmárány a postříkány skvrnami nebo pruhy odlišných barev. Podzim je skutečný mistr malby. A což teprve barevná škála podzimních květin! Sametově hnědé kaštany, červené korálky jeřabin, rudý šípek, modré trnky a nepřeberné barvy hub tvoří další část nabídky podzimního bohéma. Není lakomý, vždyť marnotratně hýří vším, co je pro potěchu oka. Někdy Podzim odloží svou barevnou paletu a krajem se prohání na větrném koni. Dámy jsou rozladěné, protože mají rozcuchané účesy, pánové zase baví kolemjdoucí honičkou za kloboukem nebo čepicí, kterou jim rozpustilý rozevlátý Podzim odvál, a děti jsou nadšené, vždyť barevní draci všelijakých tvarů tak báječně létají v povětří. Kdykoli si malíř vzpomene na krátké údobí, které mu je vymezeno, bývá smutný. V takových dnech jeho lesk zmatní a barvy zešednou. Pohasne plápol barev v zahradách. Malíř Podzim pláče a jeho slzy dopadají na zem někdy jako kapky, jindy zase tečou proudem. Marně malíř roní slzy, běh času nelze zastavit. Jak se dny krátí a světla ubývá, vzduch je stále mrazivější. To paní Zima se nedočkavě sápe po žezlu a studeně dýchá na zem. Začíná zápolení, v kterém rozevlátý malíř musí ledové královně zákonitě podlehnout. Barev na jeho paletě ubývá a neúprosný čas odklízí malířova díla do bezedné jámy Zapomnění. Taktika paní Zimy je dravější. Větrné koně se opírají do větví a nelítostně očesávají koruny stromů, až zůstanou pouze obnažené větve keřů a na stromech se drží zbytky listí. Nechtějí vyměnit pestrý šat za bílý hermelín. Ranní rosa svými krůpějemi zdobí jehličí stromů i trávu na lukách a sluníčko je prozáří, až se zdá, že smrčky jsou celé posázené brilianty. Tahle démantová krása je také zbraní Podzimu. Aby zmátl paní Zimu, malíř Podzim na kraj sesílá mlhu, která jej zahalí do šedého rubáše a plíží se všude vůkol. Ledové krystalky očí paní Zimy nemohou spatřit barevnost díla mistra malíře a tato nelítostná panovnice je vzteky bez sebe, že se jí nedaří zmocnit se vlády naráz. Však se dočkám, myslí si. Malíři záhy docházejí barvy na jeho paletě, krajina pomalu mění barevnou marnotratnost v šedivo-hnědou pochmurnou scenérii. Listí, které měkce šustilo a v němž je tak příjemné se brouzdat, aťje člověku pět nebo padesát, je nyní nasáklé vodou a těžce spočívá na zemi. Mnohé stromy už jsou zcela holé, na některých se drží zbylé hnědé listy, barevná krása podzimu již není. Tmavé pahýly větví trčí k nebi jako by žalovaly na tu nespravedlnost. Na jaře se obléknout do módní zeleně a mnohé mají květovaný vzor, v létě ho vymění za motiv ovoce a na podzim - to jsou stromy v maškarním, aby nikdo nepoznal, jak moc se bojí zimy. Té zlé, kruté, ledové královně jsou vydány všanc bezbranné a nahé. Malíř Podzim prohrává a přenechává vládu nad krajinou paní Zimě.


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kitty	13.12.2010, 18:58:58

Tohle je vlastně poezie v próze, citlivý obraz přírody, která se mění v čase od podzimu do zimy. Už jsem to psala u jiné povídky, ale musím to zopakovat - tohle je krásný literární impresionizmus. Čestné uznání v literární soutěži si povídka určitě zasloužila.


ze dne 14.12.2010, 16:00:24
Sidonie Kermack: Díky za návštěvu a krásný koment i uznání.

kulda	05.12.2010, 12:25:47

Ahoj Sidi, původně jsem si říkal, podívám se na, pro mne jistě nouvou poezii, ale hle bylo to o něco delší počtení a taky přineseno jinou formou. Tvůj Malíř téma nejen dobře uchopil, ale taky jej moc dobře dokázal namalovat. Jj kéž bych to někdy taky tak uměl zachytit! ZD


ze dne 05.12.2010, 13:57:41
Sidonie Kermack: Dík za zastavení a milý koment. Potěšilo:-).

Dědek	15.11.2010, 11:13:33

Podzim podlehne Zimě, ale i ta zase podlehne Jaru. Věčný koloběh. Pěkně napsaný příběh, určitě se bude líbit dětem a možná i nějakým dospělákům. Já patřím mezi ně.


ze dne 15.11.2010, 17:34:14
Sidonie Kermack: Tak to jer pro mně poklona, když se Tobě líbí něco, co jsem napsala:-). Díky moc. A - těším se na Tvé dalšípříspěvky.

Carolina	14.11.2010, 19:32:25

Je to svým způsobem příběh, pěkný i pro vyprávění dětem a tam se na klišé nekouká. Barev je tam skutečně hodně, ale takový podzim už je:) Dneska zrovna jsem s malou sbírala spadané listí a musela ji vysvětlovat, proč se tak děje, že není už na stromě:)) A myslím, že takovou pohádkou to dítě pochopí spíše. Líbilo se mi to.


ze dne 15.11.2010, 17:33:24
Sidonie Kermack: Caroli, dík za hezký koment. Jsem ráda, že se líbí:-)

čuk	14.11.2010, 19:21:19

Próza je hezká a poetická, střet malíře se zimou vichrů a mlh či běli je zajímavý motiv. Mohl by být napsán dynamičtějí, barevnosti je až příliš, tady se text dostává do kolejí v poezii již oježděných( s nebezpečím klišátek- ledová královna). Bylo by dobře ubrat trochu exaltovanosti a nadšení (které se někdy pohybuje na pomezí patosu- velká písmena) a zcivilnit popřípadě užít jiný věcnější tón.


ze dne 15.11.2010, 19:02:17
čuk: To víš, nějaké stanovisko musím zaujmout a něco napsat. Držím metr blíž k recesi. Tvůj text se mi líbil.


ze dne 15.11.2010, 17:32:35
Sidonie Kermack: Díky za uveřejnění i za koment. Ono se dá polemizovat, coi je vlastně klišé. Slova jsou stejně jen symboly, která nevyjádří zcela přesně to, co cítí srdce, lze se tomu jen přiblížit. To, co píši,píši srdcem a jestli to je nebo není klišé m,ě zas tak "nebere". Vůbec vše -literaturu, hudbu, obrazy, atd. dělím jen na dvě skupiny - líbí/nelíbí. A tak se mi třeba nelíbí Oscary či jinými cenami ověšenýý film, ale zato miluji něco, co kritika strhala. Ostatně - už babička Boženy Němcové (šťastná to žena!) říkala "není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem". Každopdně dík za hodnocení i kritiku:-)