|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Zabili Ferdu! ::
 Alak |
publikováno: 15.11.2010, 17:17
|
| Posuďte sami, jaká to zas raz byla tragédie... |
| |
|
|
„Kdo to jenom mohl udělat? Našeho Ferdinanda?“ vydechla Loren a vyprskla smíchy. Po půl minutě se zklidnila. „To musíme vyšetřit!“ U ní musíte být zvyklí na takové nálady a podivnosti. Ale vím proč to říkám jí. Má nejlepší paměť ze všech. Enom jí párkrát za večer vypadne text, ale jinak je moc spolehlivá…
„Na kdy to tipuješ?“ Vlastně bysme mohly založit dektektivní kancelář… Aj dyž sa to už moc nenosí. Ať sa ztratí cokoli od rukavice po peněženku, vždycky tu věc najdeme. (Tož možná ne úplně pokaždé, dobře.) Společnými silami. Jinak samozřejmě ne.
„Asi předčera.“ Ona má paměť, já otázky. A zdravý rozum, pokud sa zrovna nekde nezapomene. Ale totok… To je něco úplně jiného. Někdo zabil Ferdinanda! A to není jenom tak něco! Ale nic jiného než zajetý postup nepomože, tož tom mosíme dat čas.
„Kolikátého bylo?“ Patříme do divadelního súboru Strop a sme tady samí normální lidi, celí vážní a dospělí… Jo jo tak to s nama je…
„7. listopadu.“ Teď nastane část, ve které su moc důležitá.
„Ale… ale… co sa hrálo?“ No vidíte. Proto. Lo chodí na všechny vystúpení aj dyž třeba nehraje. Je z toho pěkný zvyk, zvlášť jestli zbyde místo někde uprostřed hlediště, v úrovni našich očí a ona si tam sedí s takú krásnú vážnosťú a nic si nedělá z toho, že někdo třeba zapomene text a úplně sa do toho zamotává.
„Světlo svítí z Ferdy.“ Naša specialita. Nejoblíbenější, lidi chodíja klidně znova. Čekajú asi na to až to konečně raz bude na sto procent. Ne, že bysme to neuměli… A na sto procent… To už určitě bylo.
„Ale… To sa hraje každú chvílu. Má to s tým súvislost?“
„Tož asi jo… Kdy jindy by ho mohli odchytit?“ Usmála sa a vypadalo, že opravdu přemýšlá.
„A co ve škole?“ Teď sem přemýšlala já.
„Čeština, anglina, matika odpadla, tělák." Oči sa jí rozsvítily víc než normálně.
„Jo hrál sa basket. A ve Ferdovi sem nehrála páč došla Klára a bylo to její první vystúpení po dlúhé... nemoci. No a protože sem myslela, že hrát budu, přišla sem dřív... a hledala si to správné místečko v sále. Abych vás viděla z jiné polohy a v jiném světle. Kdy sa začínalo?" Tak čas sa mně vybavil úplně přesně.
„O pět minut dřív. Zdálo sa nám, že už je lidí dost."
„To vysvětluje hodně věcí... Ne. Nevysvětluje, ale přesně si vybavuju, že Jan došel enom s jednú botú. A jak sas dozvěděla ty o Ferdinandovi? Myslela sem, že sa nehraje každý den."
„Zapomněla sem si na Stropě češtinu."
„Aha a byl tam eště nekdo s tebú?"
„Ne pučovala sem si klíčky, Vénovi sa nechtělo jít do zimy."
„Takže to víš enom ty." Naklonila sa ka mně a pokračovala: „Takže je moc důležité, abys to nikom neříkala."
„Dobře. Nezapomenu." Snažila sem sa vypadat vážně, ale těžko říct, jestli sa mně to podařilo, protože poslúchat Loren jak mluví spikleneckým tónem,... to sa pak moc nevybírá výraz tváře.
„No ale co si bez něho počnem?" změnila téma, ale věděla sem moc dobře, že ju to nenechá usnút, dokáď na neco nedojde. „Bez něho nemá Světlo Ferdy smysl, to bude úplný bezpoinťák."
„Co ti na to říct."
„Nic. Budem držat minutu ticha." Tož sem byla ticho a minuta střídala minutu. Když jich uplynul asi tucet, Lo zastavila. Byla před barákem a vypadalo, že možná neco řekne.
„Zitra má byt zkúška, že?" Přikývla sem.
„Tož půjdem hned po škole a prozkúmáme místo činu." Krotila své rty, aby se nekroutily směrem vzhůru. Já sem přimhúřila oči proti sluníčku a řekla, že nám to za ten běh určitě bude stát.
Kdo by sa na prohledávání místa činu s Loren netěšil, ten by mosel byt slepý nebo v tak mizerné náladě, kerá sa dá svojimi důvody popsat na tři á čtverky. Tentokrát je to zvláštní případ aj proto, že sme obě šly dom moc brzo, abysme si všimly, kdo zostává podezřele dlúho. Možná proto Lorina paměť neodhalí vraha.Tentokrát je to zvláštní případ aj proto, že sme obě šly dom moc brzo, abysme si všimly, kdo zostává podezřele dlúho. Možná proto Lorina paměť neodhalí vraha tak rychlo.
Ve škole sem sa furt ošívala a nemohla sa dočkat. Vždycky sa těším na Strop chvílama to može vypadat, až na abstinenční příznaky. Tož někdo má televizu, moja dávka emocí je Strop. Lo sem potkala enom raz, takže sem sa stihla enom zeptat, esli ju neco napadlo. Enom mňa odbila: „Nic zvláštního." A strčila mně do ruk děják abych ju vyzkúšala. Pak už sem furt neměla co na prácu, škola šla tak pomáli jak snad nikdy, sedmý listopad už sem měla naučený skoro zpaměti. Už sem si aj stihla zopakovat celý Lorin rozvrh. Nechodíme do stejné třídy, já su v prváku, ona v kvintě. To už je krize, vysvětluju tady súvislosti. No a navíc teď vypadá, že vpodstatě nejsu důležitá. Kromě rozvrhu. Ale opakuji... Ach jo... samozřejmě že opakuJU. Už aby ta škola skončila! Tak lézt na mozek je trestné. Tož opakuju, totok neni normální případ. Normálně jí dávám víc záchytných bodů a ona si pamatuje tisíce detailů až naraz, aj tu hledanú věc. A pak už sa de najisto. Protože její fotografické paměti věříme všichni. Tož jak bych si ten čas zkrátila? Sice eště furt mosim čelit nepochopení z vaší strany, ale věřte mně, mám talent na otázky. A hádajte co? Už sa dál trápit nebudu. Bioša už skončila.
Ani sem nemosela čekat. Loren snad skončila dřív. Vyběhly sme ze školy, ať si o nás říká kdo chce co chce. Na Strop to máme asi čtrvt hoďky pomalým krokem, takže sme celú dobu neutěkaly. Zastavily sme úplně před velkú bílú budovú a já sem sáhla po klice na tmavě hnědých dveřoch. Trochu zavrzaly a zavál na nás teplejší vzduch než venku.
Nejdřív sme rychlo prošly k šatně, aby sme zistily, jestli náhodů nepřišlo víc lidí dřív. Ale visela tu jen Vénova bunda a ten bude někde v hledišti nebo ještě někde jinde schovaný před ruchem. Lo na mňa mrkla, nechaly sme tu bundy a hned šly do zákulisí, na místo činu. Jestli sa vám třeba nezdá, ať už že o tom neví policie a že vyšetřujeme my dvě, nezkušené věkem, tož to nás asi neznáte.
Lo sa rozhlédla, zamžúrala ve tmě a už sa hnala k těm několika střepom ležícím na podlaze.
„Chudák Ferda!" zanaříkala. Chvílu sa ho snažila dat dopořádku- rozuměj: poskládat do správného tvaru, ale nemyslim si, že by v kříšení někdy vynikala, proto sa brzo vzdala. Stúpla si a dělala, jakoby zadržovala slzy. Potom začala takový ten proslov.
„Bylo to moc milé a dobrosrdečné prasátko. Běz něho,... bez něho..." škytla.
„Bysme tu hru nemohli hrát, neměla by svoje kúzlo," doplnila sem ju a sklonila hlavu.
„Ferda vůbec nebyl nějak nenasytný a neujídal a neremcal..."
„Prostě lepšího Ferdu už mět nebudeme..." Podívala sa na mňa, já na ňu a ona doplnila.
„No kdyby nás někdo poslúchal, tož by si eště řekl co tu chováme za zvěř. Nebo snad, jaké sme ve skutečnosti povahy." Představila sem si nás na pohřbu nejakého prasete a rozesmála sa. Loren mně chvilku přizvukovala.
„Ale teď k věci. Nejsme tu proto abychom plakaly ani se smály u hrobu našeho bližního, nýbrž abychom vyšetlily příčinu jeho smrti." Zvedla obočí a vyrazila k prohlídce prostoru. Obešla už snad kařdý kút, když sa rozhlédla kolem sebe a začala hledat kolenačky. Stála sem opodál tak, abych nezavazala, ale mohla sa bavit pohledem na její hledání.
„Kdo to jenom mohl udělat? Našeho Ferdinanda?“ vydechla Loren a vyprskla smíchy. Po půl minutě se zklidnila. „To musíme vyšetřit!“ U ní musíte být zvyklí na takové nálady a podivnosti. Ale vím proč to říkám jí. Má nejlepší paměť ze všech. Enom jí párkrát za večer vypadne text, ale jinak je moc spolehlivá…
„Na kdy to tipuješ?“ Vlastně bysme mohly založit dektektivní kancelář… Aj dyž sa to už moc nenosí. Ať sa ztratí cokoli od rukavice po peněženku, vždycky tu věc najdeme. (Tož možná ne úplně pokaždé, dobře.) Společnými silami. Jinak samozřejmě ne.
„Asi předčera.“ Ona má paměť, já otázky. A zdravý rozum, pokud sa zrovna nekde nezapomene. Ale totok… To je něco úplně jiného. Někdo zabil Ferdinanda! A to není jenom tak něco! Ale nic jiného než zajetý postup nepomože, tož tom mosíme dat čas.
„Kolikátého bylo?“ Patříme do divadelního súboru Strop a sme tady samí normální lidi, celí vážní a dospělí… Jo jo tak to s nama je…
„7. listopadu.“ Teď nastane část, ve které su moc důležitá.
„Ale… ale… co sa hrálo?“ No vidíte. Proto. Lo chodí na všechny vystúpení aj dyž třeba nehraje. Je z toho pěkný zvyk, zvlášť jestli zbyde místo někde uprostřed hlediště, v úrovni našich očí a ona si tam sedí s takú krásnú vážnosťú a nic si nedělá z toho, že někdo třeba zapomene text a úplně sa do toho zamotává.
„Světlo svítí z Ferdy.“ Naša specialita. Nejoblíbenější, lidi chodíja klidně znova. Čekajú asi na to až to konečně raz bude na sto procent. Ne, že bysme to neuměli… A na sto procent… To už určitě bylo.
„Ale… To sa hraje každú chvílu. Má to s tým súvislost?“
„Tož asi jo… Kdy jindy by ho mohli odchytit?“ Usmála sa a vypadalo, že opravdu přemýšlá.
„A co ve škole?“ Teď sem přemýšlala já.
„Čeština, anglina, matika odpadla, tělák." Oči sa jí rozsvítily víc než normálně.
„Jo hrál sa basket. A ve Ferdovi sem nehrála páč došla Klára a bylo to její první vystúpení po dlúhé... nemoci. No a protože sem myslela, že hrát budu, přišla sem dřív... a hledala si to správné místečko v sále. Abych vás viděla z jiné polohy a v jiném světle. Kdy sa začínalo?" Tak čas sa mně vybavil úplně přesně.
„O pět minut dřív. Zdálo sa nám, že už je lidí dost."
„To vysvětluje hodně věcí... Ne. Nevysvětluje, ale přesně si vybavuju, že Jan došel enom s jednú botú. A jak sas dozvěděla ty o Ferdinandovi? Myslela sem, že sa nehraje každý den."
„Zapomněla sem si na Stropě češtinu."
„Aha a byl tam eště nekdo s tebú?"
„Ne pučovala sem si klíčky, Vénovi sa nechtělo jít do zimy."
„Takže to víš enom ty." Naklonila sa ka mně a pokračovala: „Takže je moc důležité, abys to nikom neříkala."
„Dobře. Nezapomenu." Snažila sem sa vypadat vážně, ale těžko říct, jestli sa mně to podařilo, protože poslúchat Loren jak mluví spikleneckým tónem,... to sa pak moc nevybírá výraz tváře.
„No ale co si bez něho počnem?" změnila téma, ale věděla sem moc dobře, že ju to nenechá usnút, dokáď na neco nedojde. „Bez něho nemá Světlo Ferdy smysl, to bude úplný bezpoinťák."
„Co ti na to říct."
„Nic. Budem držat minutu ticha." Tož sem byla ticho a minuta střídala minutu. Když jich uplynul asi tucet, Lo zastavila. Byla před barákem a vypadalo, že možná neco řekne.
„Zitra má byt zkúška, že?" Přikývla sem.
„Tož půjdem hned po škole a prozkúmáme místo činu." Krotila své rty, aby se nekroutily směrem vzhůru. Já sem přimhúřila oči proti sluníčku a řekla, že nám to za ten běh určitě bude stát.
Kdo by sa na prohledávání místa činu s Loren netěšil, ten by mosel byt slepý nebo v tak mizerné náladě, kerá sa dá svojimi důvody popsat na tři á čtverky. Tentokrát je to zvláštní případ aj proto, že sme obě šly dom moc brzo, abysme si všimly, kdo zostává podezřele dlúho. Možná proto Lorina paměť neodhalí vraha.Tentokrát je to zvláštní případ aj proto, že sme obě šly dom moc brzo, abysme si všimly, kdo zostává podezřele dlúho. Možná proto Lorina paměť neodhalí vraha tak rychlo.
Ve škole sem sa furt ošívala a nemohla sa dočkat. Vždycky sa těším na Strop chvílama to može vypadat, až na abstinenční příznaky. Tož někdo má televizu, moja dávka emocí je Strop. Lo sem potkala enom raz, takže sem sa stihla enom zeptat, esli ju neco napadlo. Enom mňa odbila: „Nic zvláštního." A strčila mně do ruk děják abych ju vyzkúšala. Pak už sem furt neměla co na prácu, škola šla tak pomáli jak snad nikdy, sedmý listopad už sem měla naučený skoro zpaměti. Už sem si aj stihla zopakovat celý Lorin rozvrh. Nechodíme do stejné třídy, já su v prváku, ona v kvintě. To už je krize, vysvětluju tady súvislosti. No a navíc teď vypadá, že vpodstatě nejsu důležitá. Kromě rozvrhu. Ale opakuji... Ach jo... samozřejmě že opakuJU. Už aby ta škola skončila! Tak lézt na mozek je trestné. Tož opakuju, totok neni normální případ. Normálně jí dávám víc záchytných bodů a ona si pamatuje tisíce detailů až naraz, aj tu hledanú věc. A pak už sa de najisto. Protože její fotografické paměti věříme všichni. Tož jak bych si ten čas zkrátila? Sice eště furt mosim čelit nepochopení z vaší strany, ale věřte mně, mám talent na otázky. A hádajte co? Už sa dál trápit nebudu. Bioša už skončila.
Ani sem nemosela čekat. Loren snad skončila dřív. Vyběhly sme ze školy, ať si o nás říká kdo chce co chce. Na Strop to máme asi čtrvt hoďky pomalým krokem, takže sme celú dobu neutěkaly. Zastavily sme úplně před velkú bílú budovú a já sem sáhla po klice na tmavě hnědých dveřoch. Trochu zavrzaly a zavál na nás teplejší vzduch než venku.
Nejdřív sme rychlo prošly k šatně, aby sme zistily, jestli náhodů nepřišlo víc lidí dřív. Ale visela tu jen Vénova bunda a ten bude někde v hledišti nebo ještě někde jinde schovaný před ruchem. Lo na mňa mrkla, nechaly sme tu bundy a hned šly do zákulisí, na místo činu. Jestli sa vám třeba nezdá, ať už že o tom neví policie a že vyšetřujeme my dvě, nezkušené věkem, tož to nás asi neznáte.
Lo sa rozhlédla, zamžúrala ve tmě a už sa hnala k těm několika střepom ležícím na podlaze.
„Chudák Ferda!" zanaříkala. Chvílu sa ho snažila dat dopořádku- rozuměj: poskládat do správného tvaru, ale nemyslim si, že by v kříšení někdy vynikala, proto sa brzo vzdala. Stúpla si a dělala, jakoby zadržovala slzy. Potom začala takový ten proslov.
„Bylo to moc milé a dobrosrdečné prasátko. Běz něho,... bez něho..." škytla.
„Bysme tu hru nemohli hrát, neměla by svoje kúzlo," doplnila sem ju a sklonila hlavu.
„Ferda vůbec nebyl nějak nenasytný a neujídal a neremcal..."
„Prostě lepšího Ferdu už mět nebudeme..." Podívala sa na mňa, já na ňu a ona doplnila.
„No kdyby nás někdo poslúchal, tož by si eště řekl co tu chováme za zvěř. Nebo snad, jaké sme ve skutečnosti povahy." Představila sem si nás na pohřbu nejakého prasete a rozesmála sa. Loren mně chvilku přizvukovala.
„Ale teď k věci. Nejsme tu proto abychom plakaly ani se smály u hrobu našeho bližního, nýbrž abychom vyšetlily příčinu jeho smrti." Zvedla obočí a vyrazila k prohlídce prostoru. Obešla už snad kařdý kút, když sa rozhlédla kolem sebe a začala hledat kolenačky. Stála sem opodál tak, abych nezavazala, ale mohla sa bavit pohledem na její hledání.
„Ferdinand si asi nedal pozor kam si sedá a nekdo ho zhodil. Mohlo to byt aj nechtě, protože když někdo sedí na kraji stolu a eště někdo tak křehký jako Fe..." ani nedořekla svůj výrok, protože došel Jan. Ten Jan, kerý měl na představení enom jednu botu.
„Co vy tu?" Nechápavě sme sa po sobě podívaly, proč na nás tak nepřátelským tónem. Loren přimhúřila oči, pokývala hlavú ze strany na stranu a útočně vykročila.
„Že ty nemáš čisté svědomí?" Janek sklopil hlavu a pak sa na nás prosebně zahleděl.
„Neřeknete to?" Přišel blíž a zpoza zad vytáhl zrcátko ve tvaru prasete. „Ale šak to je jedno. Ne? Ferda bude eště hezčí než kdy. A Véna má další námět. Pohřeb. Nebo Navždy tma?" Chtě nechtě, tom sa člověk mosí zasmát. A když ne tom co řekne, tož aspoň jemu. Protože on aj dyby hrál němého v tragédii, aspoň raz by vypadal vtipně.
Vysvětlil nám, že zkúšali s ogarama jakúsi bojovú pasáž a vrazili do stola. Když uslyšeli řachot, polekali sa a než stačili pořádně co udělat, (vlastně nestačili nic) Véna už je volal, páč potřeboval zamknút.
Tož tak. Náš případ je vyřešený a dneska to bude zas zkúška za všechny Ferdy. Kdo ví? Možná bude příští nová hra Ferdinand nám dosvítil.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
71.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.7 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 18 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 55 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
