obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Opuštěné hřiště (2. polovina) ::

 autor Fallen angel publikováno: 17.11.2010, 0:42  
V prvním díle jsem pozapomněla napsat, že se jedná teprve o půlku příběhu, takže tady je zbytek. První díl zde: http://www.saspi.cz/dila/29234-opustene-hriste
 

Zarputile pohodil hlavou a poněkud zbrkle opustil své místo, aby si pozorněji prohlédl prostor kolem sebe. Nemohl si nevšimnout, že tichá strojenost dívek a chlapců, je trochu moc děsivá. Postavy na okamžik ustaly ve vrzavém točení na kolotoči, skřípavém houpání na houpačce či podivně praskavém lezení po průlezkách a se zájmem se táhly jako stíny směrem k teď už dost vystrašenému mladíkovi.
Ani nevěděl jak, ale ocitl se v téměř nepropustném kruhu. Matně vnímal pohledy ostatních a zuřivě přemýšlel, jak odtud vyklouznout. Jako v transu se mu před očima míhaly jednotlivé obličeje, kterým k dokonalosti chyběla jiskra v očích... A především nějaká sotva znatelná drobnost. Drobná oplácaná blondýnka se marně snažila ofinou zamaskovat cosi nechutného přímo na čele, vedle stojícímu zrzounovi zase hyzdila bundu nevelká díra.

Dav lidí se začal pohupovat ze strany na stranu a přitom trochu temně hučel. Bez přestávky. Michelangelo měl pocit, jako by se mu měla v příštím okamžiku hlava minimálně rozskočit. Křečovitě si zacpal uši a ještě křečovitěji zavřel oči, chtělo se mu křičet, kopat kolem sebe... Cokoliv! Jen aby se dostal ven z tohoto monstrózního divadla.
Vyčerpáním padl na kolena do prachu, nedbaje toho, že bude špinavý. Fia si všimla jeho zoufalství.
„To by stačilo,“ houkla na své ‚přátele‘. Jako mávnutím proutku se kruh začal stahovat a za chvíli již všichni pokračovali ve své činnosti. Rusovlasá zachránkyně se k chlapci, stále ještě křečovitě schoulenému na špinavé zemi, starostlivě sehnula.
Michelangelo ale ignoroval její ruku ignoroval, raději si hrál na soběstačného a urychleně se hrabal zpět nahoru. Připadal si teď poníženě, ten tam byl suverén, který prve přišel. Trochu paranoidně se rozhlédl kolem sebe, zda se zase něco nechystá, aby ulehčeně shledal, že nebezpečí je zažehnáno.

Rozhodl se, že je čas si hřiště pořádně prohlédnout. Pro jistotu se vyhýbal pohledům do kalných očí děvčat i do ohnivých zornic chlapců. Opatrně prošel kolem kolotoče, v uctivé vzdálenosti, a pokračoval směrem k cestičce lemované hustými křovisky, jež vedla k houpačce.
Něco však uprostřed cesty upoutalo jeho pozornost. Fia dobře tušila co. V očích se jí mihl děs. S prudkým křupnutím se zvedla z lavičky, kde doposud klidně seděla a sledovala situaci, a nemotorně vyrazila směrem k mladíkovi. Nebyla schopná si vysvětlit, proč jí na tom tak záleží.
„Ne---,“ vykřikla, když doběhla. Ale už se stalo. Michelangelo překvapeně pohlédl na dívku. V pravé ruce dosud svíral to, pro co se před chvíli sehnul. Nechápavě potřásl hlavu, až mu přední prameny černých vlasů zastínily výhled. Neurvale je zastrčil zpět za ucho.
Fia se zoufale podívala směrem k jeho ruce. Nechápal to, pořád to nechápal!
„Co jsi to udělal...?“ vypravila ze sebe namáhavě, hlas se jí zlomil. Nemohl to tušit, přesto se na něj zlobila.
„Co bych měl?“ pořád netušil, co je špatně. Co je špatného na staré pohozené panence z křoví, kterou vytáhl, aby si jí prohlídl zblízka. Děvče skrylo hlavu do dlaních a nakonec rezignovaně nechala chlapce svému osudu. Věděla, že se nevidí naposledy.

Michelangelo se rozhodl, že pro dnešek je toho dobrodružství dost. Ještě než hračku opět zahodil tam, kde ji našel, si povšiml zvláštního záblesku v jejím oku...
Vydal se na cestu domů.

Ten večer
Soumrak se pozvolna snášel na hřiště. Byl pátek a nikdo už tu nebyl. Pouze rozvrzaný kolotoč, houpačka s oprýskaným lakem a pár uboze vypadajících průlezek. V širokém okolí nebylo ošklivějšího místa.

Panenka na sebe tentokrát nechala čekat. Všichni se již vzrušením málem třásli... Když konečně dorazila, vypadala ještě důstojněji a hrozivěji než jindy. Autorita z ní tryskala plnými hrstmi. Hřiště spokojeně zaskřípalo a zavrzalo.
Mléčně bílé měsíční světlo ozářilo ručku panenky, v níž byl tentokrát černý pramen vlasů, kratší a méně hustý než ten včerejší.

V lampách to zapraskalo...

Den poté
Na hřišti bylo všechno jako jindy. Jen ta holka zrzavá a černovlasý chlapec seděli nehnutě, bez vyčerpávajícího dialogu předešlého dne...
Náhodní kolemjdoucí si mohli povšimnout té zvláštní strojenosti postav, i jejich vyhaslých pohledů. Ale z té dvojice netryskal smutek, spíš nostalgie, odevzdanost... A pochopení.


 celkové hodnocení autora: 79.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.11.2010, 0:41:52 Odpovědět 
   Zdravím!

Osobně bych druhou část tohoto příběhu "druhou částí" nenazval, spíš takovým dokončením. Text je příliš krátký a jeho kvalita nedosahuje kvalit první části, ona pracně vybudovaná atmosféra se kamsi ztrácí a děj se řítí vpřed (bez patřičných podrobností) a pokud měla předešlá část jistý hororový nádech, tady byl dokonale zazděn. Ne však proto, že by byl text napsán hůře (styl je stále stejný), ale jeví se dost uspěchaný (nebo jsi záměrně šetřila na detailech těch mladých lidí - dívek a chlapců - i samotného prostředí, protože jej již čtenáři znají? Nic se tam nezměnilo?)? Je mi jasné, že ne vždy musí být vše vysvětleno a ne vždy dostane čtenář odpovědi na všechny své otázky, ale zastávám názor, žes mohla závěru povídky věnovat více péče (chce to ještě vygradovat onu atmosféru, vytvořit silnější pocity strachu a ohrožení, dát hrdinovi více otázek do hlavy, pokud není jeho mysl zahlcena strachem a nestala se nepoužitelnou), schází mi tu určité vysvětlení onoho pochopení - čím byla pro všechny ona panenka? Stala se jakýmsi "přenášedlem" (použiji-li tento pojem z jistého fantasy příběhu) mezi skutečnou realitou a realitou Tvého opuštěného hřiště, které v určitý čas (třeba i hodinu) navštěvovali oni lidé (loutky), aby tímto způsobem rozšiřovali své řady? Kam putovaly jejich duše, zůstalo-li na tom místě jen jejich tělo a fyzické já (jako by byli zbavení vší lidskosti). Chtělo by to text více dotáhnout... Takto jsme svět hřiště i jeho obyvatel jen navštívili, abychom jej brzy opustili a nedozvěděli se to podstatné, přestože máš právo neříct vše... Jako by se zde vytrácel smysl všech událostí, pokud nejde o halucinace, nebo pomatení mysli... Kdo ví?
 ze dne 17.11.2010, 10:32:15  
   Fallen angel: Jo, konec je slabší, vím. Možná si k tomu ještě sednu a trochu to poupravím, ale asi spíš časem... Každopádně děkuju :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Když svět býval...
guru
Večerní romance
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr