obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Závod ::

 autor Miroslav Zdanovec publikováno: 17.11.2010, 11:47  
 

Závod



„Tři! Dva! Jedna!“ Prásk! Ozval se výstřel a peloton vyrazil kupředu.

Šlápl jsem do pedálu „Kruci,zrovna teď! Honem! rychle!“ volal jsem na mechaniky;ti se seběhli a nevěřícně odmontovávali zlomený pedál. Vztekle jsem sledoval,jak kolem mě ostatní projíždějí. Konečně mi kolo spravili. Připadala mi to snad celá věčnost.

„Snad ti to vydrží!“ Křikli na mě,ale to už jsem se opět rozjížděl. Tuhost převodu mi nedovolovala jet ihned naplno a moje ztráta jen narůstala. Po chvíli už to šlo přece jen lépe,i nohy si dali říct,a peloton jsem pomalu začal dojíždět.

„Kterej chytrák vymyslel start do kopce.“ Mumlám si pro sebe,ale to už jsem byl mým kolegům v patách. Od začátku jsem pro ně jen outsider a teď tomu nebylo jinak.

„Kde se couráš?“ začal Robert „nemáme čas na tebe čekat. Zkazíš nám týmový čas!“

„No co čumíš,urvala se mi šlapka při startu!“

Jako nováček v týmu jsem si nikdy nic nedovolil ale tohle mě opravdu naštvalo. Po deseti kilometrech konečně přišel dlouhý sjezd z kopce. Lehký odpočinek se mi teď hodil;stíhací jízda za ostatními mě vysílila. Jak to jenom dojedu,když jsem vyflusnutej už po pár kilometrech. Prudký kopec dolů,zatáčka;jenom dávat bacha. Prodírám se shlukem mých soupeřů a snažím se schovat v zákrytu. Všichni se snaží taktizovat a nikomu se nechce jet vepředu. Skoro to vypadá,jako by jsme si jeden druhému dávali přednost. Snažím se držet vedle Aleše Mastného;největšího favorita dnešního závodu.

„Nezkusíme to na ně?“ šťouchne do mě, „slyšel jsem že rovinky docela umíš. No a na konci pak kdo z koho!“

Můj vlastní tým mě téměř zavrhuje a on,z konkurenčního týmu,chce se mnou spolupracovat?

„Proč?“

„Seš zvadlej? Myslím,že na to máš. Utaháme je a nebudou nám stíhat.“

Netroufal jsem si,teď do kopce a únik? „Radši bych ještě počkal,až dojedeme nahoru. Budou utahaný a mi na to dupneme.“

Konečně se nechal přesvědčit. Rovinky mi opravdu jdou lépe. Tak a jsme nahoře,mrkne na mě a vyrazí. Vážně jsem nečekal,že bude tak rychlej. Snažím se ho držet;Jeden,dva,tři,čtyři… počítám si pro sebe do rytmu a snažím se nevnímat ostatní. Teprve když dvakrát přepočítám desítku,otočím se. Vyšlo to! Urputný výraz v očích nevzdávajícího se pelotonu nešel přehlédnout. Měli jsme náskok asi dvaceti až třiceti vteřin.

„Můžeš ještě,Radime?!“ křičí na mě Mastný.

„Jedem!“ oplácím mu odpovědí,vyjíždím zpoza jeho zákrytu a střídám ho na čele. Já a vedu závod? Je to vůbec možný? Byly jsme asi v polovině závodu,když jsme dostávali informaci,že máme náskok před ostatními necelých pět minut.

„Asi nás pomalu začínají stahovat.“

„Myslíš?“ ptám se blbě a sehnu se k láhvi,abych se napil. Aleš mě mezitím předjel a opět mě „táhl“ za sebou. Zrychlovali jsme. Před námi bylo ještě deset kilometrů rovinky a pak cílový výstup na vrchol;takový krpál jsem ještě nejel.

„Do prdele! Píchnul sem!“

Měl jsem vteřinu abych se Alešovi vyhnul. Zastavím vedle něj.

„Co to děláš! Jeď!“

„Já ten kopec bez tebe nedám,to je na mě moc!“

„Jeď! Mě dají nový kolo!“

„Počkám! Pak to dojedeme!“

„Jeď kurva!“ řval na mě. Pochopil jsem,že to myslí se vší vážností a vyrazil jsem. Ztratil jsem zhruba tři čtvrtě minuty.

„Ty vole tohle nedám,to nedám.“ Přemýšlím nahlas. Míjím povzbuzující davy lidí a silnice začíná stoupat. Čtu nápis „CÍL 3KM“. Myslím na tisíc věcí;hlavně na to,jak mi těžknou nohy.

„Radime!!“ Zní mi v hlavě Sylvin hlas.

„Co je?“

„Hodně štěstí. Mám tě ráda.“

„A proč jsi tedy s ním?“

„Tak to neber,Robert je fajn.“

„Je to namyšlenec,tohle je poslední závod,kdy jsem s ním v týmu.“

„Proč?“

„Odcházím! Nebudu s ním v týmu,něco si snad najdu. Nebo skončím úplně…“



„Prober se!“ slyším Alešův hlas. Předjede mě a „táhne“ za sebou.

„Ještě kilometr a půl!“ řve na mě. Otočím se;za zatáčkou vyjíždí peloton. Tak tohle ne! Já ti ukážu! Nejsem za koho mě máš Sylvo! Zatnu zuby a vší silou tlačím nohy do pedálů. Držím se vedle Aleše,ve všech kostech cítím,že nás ostatní dojíždějí,svaly mám v jednom ohni. Znovu se otáčím,máme asi půl minuty náskok.

„Jedem!“ křičí Aleš a startuje do spurtu. Je to tady! Poslední půl kilometr. Vyrážím za ním ale je to marný.

„Ty vole já to nedám!“ řvu znova a vztekle se snažím o spurt. Aleš mě najel už o dobrých deset sekund. Posledních sto metrů. Jedu na krev,víc už to nejde,už není kde brát sil. Kolo se mnou doslova hází.

„Kruci! Pedál!“ Už v pádu protínám cílovou pásku a slyším cinknutí kovu o zem. Vnímám jen,jak mě někdo táhne pryč. Řítící se peloton právě dorazil. Jsem druhej! Těžce oddychující Aleš mi podává ruku a plácá po rameni.

„Radime!“ skáče mi Sylva kolem krku div nespadnu. Několik fotografů nás fotí.

„Tys to dokázal! Miluju tě!“

„Jsi falešná jako on. Jdi.“ Říkám klidným,vyrovnaným hlasem a odvracím se od ní.

„Dobrý den Radime! Jsem od týmu Cycle Tour a chci vám nabídnout smlouvu do našeho týmu na příští tři roky. Tady Aleše už znáte. Měl to být dneska pro vás test a zvládl jste ho!“

Nevěřícně koukám na chlapíka v saku,tisknouc mu ruku.

„Tohle je naše Alenka a dovede vás do zákulisí! Tak se k ní chovejte hezky!“

„Ahoj,pojď se mnou. Oddychneš si.“ Bere mě za ruku a odvádí do jednoho ze stanů.

„To myslel vážně?“

„Když to řekl on,tak tomu věř.“

Mlčky přikývnu. Rozhlížím se ve velkém centrálním stanu;desítky lidí v saku a kravatách se tu baví u vína a piva.

„Tady si sedneme.“ Řekla a ukázala na křeslo. „Jsi z toho trochu mimo,viď.“

„Trochu.“

„Pomůžu ti... Ukaž.“ Vzala mou ruku a předklonila se ke mě. Tmavé vlnité vlasy se jí pohupovaly kolem ramen. Věnovala mi soucitný pohled a úsměv.

Zhluboka vydechnu.


 celkové hodnocení autora: 64.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sakora 20.11.2010, 11:40:13 Odpovědět 
   Zdravím, příběh sice popisuje jen závod, ale čte se příjemně, hrdinovy myšlenky, popisující obtíže , které musí přemoct, jsou přesný a uvěřitelný.
Mám jen pár "cyklistických" výhrad:
-vypustil by cyklista-závodník z pusy slovo "šlapka"? já myslím, že ani náhodou...
-„Nezkusíme to na ně?“ šťouchne do mě, „slyšel jsem..." - šťouchne?? za jízdy v pelotonu? nevěřím, že by favorit riskoval ztrátu rovnováhy...
-rozhovor se Sylvií, přehrávaný v "hlavě" hlavního hrdiny- mi nezní přesvědčivě, ani náznak jejího důvodu a z jeho strany zní důvod odchodu ze stáje: namyšlenost kolegy???
-závod je popisovaný jako strašně krátký, takových max.25 km, opravdu se jezdí silniční závody na tak malou vzdálenost?
-závěr - cyklista, který jede "na krev"... mluví v cíli vyrovnaným hlasem?? upřímně tomu nevěřím, spíš dýchá jak lokomotiva, nemůže popadnout dech, klepou se mu nohy, má mžitky před očima... apod.
(jsou to maličkosti, jezdím pouze MTB maratony, tak vše o silničních závodech nevím, jen jsem vypsala, co na mě působí ne-uvěřitelně)
 ze dne 20.11.2010, 22:16:29  
   Miroslav Zdanovec: Tím dialogem při závodě, kdy je hrdina zamyšlený vzpomínáním na rozhovor se Sylvou, jsem chtěl vlastně vyjádřit skok v čase a posunutí v závodu o kus dále.
 ze dne 20.11.2010, 22:13:51  
   Miroslav Zdanovec: Zdravím, s tou "šlapkou" souhlasím, to mě ujelo. Rovněž s tím šťouchnutím souhlasím. Přemýšlel jsem také nad tím dialogem se Sylvií,jak jste psal a několikrát jsem ho znovu a znovu četl a přišlo mi docela logické a lze si domyslet, že ji má hrdina rád a ona je s jiným, ikdyž mu tvrdí, že ho má ráda. Cílový "klidný vyrovnaný hlas. Opět s vámi souhlasím, chtěl jsem vyjádřit pocit a nadhled hrdiny nad počínáním Sylvy, ale na druhou stranu výjádřit pocity udýchaným a zchváceným borcem )by samozřejmě bylo k věci) ale pro daný pocit mi to takhle přišlo lepší.
K dalšímu tématu, popisovaný závod se vám zdál krátký. Souhlasím, že jsem mohl do povídky vsunout jisté souvětí, které by délku závodu nebo jistou dobu popisovalo, ale zkusme napsat povídku, která by popisovala celých Cca 150 km nebo i více, co se silniční závody jezdí, a udržet v povídce dramatičnost. To by přece byla pro čtenáře nuda a při silničním závodě se rozhodně celý závod v jednom kuse nic dramatického neděje.
Moc vám děkuji za vaše postřehy a komentáře, rozhodně se z nich poučím.
 Carolina 17.11.2010, 21:08:21 Odpovědět 
   Ahoj, tak v první řadě, za každou čárkou ve větě, dělej mezeru. Je to přehlednější a nevypadá to tak chaoticky. Jinak prakticky souhlasím, co psal Šíma. Text je pěkný a zajímavý:)
 Miroslav Zdanovec 17.11.2010, 20:40:29 Odpovědět 
   Šíma: Dobrý večer,děkuji za oběktivní kritiku k mému příspěvku. Abych pravdu řekl,jsem amatér,ne profesionál,což mě samozřejmě neomlouvá. Povídku jste mohl maximálně číst na serveru Pište-povídky.cz a je rozhodně moje. Ani by mě v životě nenapadlo něco kopírovat. Děkuji za rady,snažil jsem se číst nějaké rady a tipy pravidel tvůrčího psaní,ale vždy to bylo natolik nepřehledné a nečtivé že jsem nedočetl a popravdě tolik pravidla psaní neznám a nevím o nich zdaleka tolik jako jistě vy. Můžete mi něco doporučit,kde si o tom lépe počíst? Budu se snažit na příště se poučit. Ale také ruku na srdce: Občas si nějakou knížku koupím a přečtu,většinou o záhadách a nenapadlo by mě jako čtenáře tyto chyby vyhledávat. Z té knihy bych nic neměl. Moc děkuji za rady,poučím se z nich. S pozdravem: Miroslav Zdanovec (25let)
 ze dne 17.11.2010, 21:31:09  
   Šíma: Zdravím!

V žádném případě jsem nemyslel, že bys něco kopíroval, ne, ne! Nakonec jsme tu všichni "amatéři". Pořád je co se učit! ;-)

S příručkami jak psát (tedy o tvůrčím psaní) to není lehké. Ne všechny jsou přehledné a ne všechny jsou zadarmo. Jak se zdá, vydělat se dá na kde čem, tak proč ne na příručkách? Uf... Zkus pohledat na netu, nebo se poohlédnout po knihkupectvích. Doporučit žádnou nemohu, nečetl jsem, byť jsem na netu hledal o sto šest, nenašel jsem nic, zač by se nemělo platit (po dodání) a co by stálo za to... Sice jsem taky nějakou tu "příručku" napsal, ale není o čem mluvit (a byla by to prachsprostá reklama) a kdo ví, třeba je taky pro kočku. Jak se to píše? "Kdo něco neumí, píše o tom!" ;-))) V Knihovničce autorů na SASPI najdeš taky jednu knížečku o tvůrčím psaní, ale je vedena spíše ve formě veselých úvah, než jako vážnější psaní... Co třeba krásná literatura? Prostě nějaké sbírky povídek, nebo oblíbené autory a při čtení si také všímat, jak takový text vypadá? Ono, když se na druhé straně jeden do nějaké knížky začte, tak si stejně nevšímá, jak autor pracuje s textem, děje, postavami, či popisy... ;-)))

Zdá se, že jsem nepomohl... Hezký večer přeji a mnoho zdaru v dalším psaní!
 Šíma 17.11.2010, 11:44:45 Odpovědět 
   Zdravím!

Když jsem se dal do čtení, měl jsem takový divný pocit, že jsem už tento text někdy četl, ale možná mám vlčí mlhu. Povídka humorně a s nadhledem popisuje závodní pachtění našeho hrdiny, který se nevědomky stane účastníkem nejen cyklistického závodu, ale i testu (jistého týmu, který o něj má zájem). Text se četl poměrně dobře, škoda jen těch zbytečných nedostatků (Proč mačkat další věty v pokračujícím souvětí na čárky, když za nimi má být mezera? Text je pak zbytečně nepřehledný, ruší to při čtení, nehledě na fakt, že občas schází interpunkce na konci vět, stejně tak při oslovení a zvolání, které by mělo být odděleno čárkou od zbylého textu).

Např.:

-- Šlápl jsem do pedálu „Kruci,zrovna teď! Honem! rychle!“ volal jsem na mechaniky;ti se seběhli a nevěřícně odmontovávali zlomený pedál. Vztekle jsem sledoval,jak kolem mě ostatní projíždějí. Konečně mi kolo spravili. Připadala mi to snad celá věčnost. -- Šlápl jsem do pedálu a nic. "Kruci, zrovna teď! Honem! Rychle!" volal jsem na mechaniky, ti se seběhli a nevěřícně odmontovávali zlomený pedál.

-- „Kde se couráš?“ začal Robert „nemáme čas na tebe čekat. Zkazíš nám týmový čas!“ -- „Kde se couráš?“ začal Robert, „nemáme čas na tebe čekat. Zkazíš nám týmový čas!“ (schází čárka na konci uvozovací věty)

-- Jako nováček v týmu jsem si nikdy nic nedovolil ale tohle mě opravdu naštvalo. -- Jako nováček v týmu jsem si nikdy nic nedovolil, ale tohle mě opravdu naštvalo. (čárka před "ale" chybí)

-- „Ty vole tohle nedám,to nedám.“ -- „Ty vole, tohle nedám, to nedám.“

Nebýt zanedbaní technické stránky, mohl být tento text bez chybičky. Dobrý nápad a čtivý styl nestačí, textu je třeba věnovat náležitou péči...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Příběh mezi kap...
Radmila Kalousková
Neživot
Markolsen
Piková dáma (11...
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr