» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."

Buddha

počet přístupů: 2141588

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Doktor Veleba měl rád vlaky ::

Racek	publikováno: 17.11.2010, 22:41

Povídka


	Doktor Veleba měl rád vlaky. Od dětství bydlel u nádraží, tak se není čemu divit. Znal zpaměti jízdní řád a všechny změny v něm. Jako kluk sedával na nádraží dlouhé hodiny a pozoroval vlaky. Lidi ho ani tolik nezajímali, hlavní byly mašiny. Když pršelo nebo byla zima, vzal ho výpravčí Vomastek do své kanceláře, a to teprve bylo něco. Chtěl být mašinfírou, rodiče nebyli nijak proti, až do doby, než se nedaleko městečka srazily dva vlaky a bylo to neštěstí tak veliké, že o něm psaly noviny, a výpravčí Vomastek, neboť jeho to byla chyba, se oběsil. Nový výpravčí už malého Velebu do kanceláře nebral. Z nádraží zmizely květiny a nádražního bufetu opilci. Mladý Veleba už taky neměl tolik času vysedávat na peróně. Studoval daleko a domů se vracel, jak to vyšlo. Snadnější cestu by měl autobusem, ale on neváhal několikrát přestupovat, jen aby mohl jet vlakem. Na třetí stanici od města, kde se narodil, a ve třetím vagonu od lokomotivy, poznal během jedné takové jízdy svou pozdější manželku. Když dostudoval, otevřel si advokátní kancelář ve starém domě u nádraží, ale brzy ji musel přesunout do klidnější ulice. Alespoň ji také vyzdobil obrázky vlaků a jízdními řády. Časem rodný dům u nádraží prodal a koupil nový s rozlehlou zahradou. V ní si nechal udělat velké kolejiště na malé vláčky. Trať měla dokonce malý železniční most přes jezírko u skalky. Když nebyl v kanceláři nebo u soudu, každý věděl, kde doktora najde. Jeho manželství zůstávalo bezdětné, a tak měl na svého koníčka celkem neomezeně času. Paní doktorová Velebová konzultovala ze začátku manželovo chování s věhlasným psychiatrem z hlavního města, protože ale doktor nezanedbával práci, neopíjel se, nebyl agresivní a vlastně nikomu neubližoval, nedalo se nic dělat. Časem rezignovala, a to i na doktora Velebu. Chtěla stůj co stůj dítě, nikdo přesně neodhalil, v čem je problém, navštěvovala různé specialisty častěji a častěji. Pokud mohla, k cestám volila zásadně autobus. Doktoru Velebovi se mezitím jeho trať větvila a větvila, brzo zabíraly miniaturní koleje skoro celou zahradu. Ve chvíli, kdy je dotáhl k plotu, vrzla branka a přišla paní doktorová, doprovázená mužem v šedém obleku. - Václave, oslovila manžela, - tohle je inženýr Cvrček. Doktor Veleba pomalu odložil model lokomotivy, oprášil si kolena, vstal a podal muži ruku. - Čekám s inženýrem Cvrčkem dítě, pokračovala paní doktorová Velebová. – Je drážní specialista, dodala rychle, jakoby to na faktu, který právě řekla, něco měnilo. – Poznali jsme se ve vlaku, zdůraznila a čekala. Zdálo se, že doktor neslyšel. Inženýr Cvrček si odkašlal. - Ehm, ehm, mohli bychom si pohovořit?, zeptal se. Doktor Veleba vzhlédl od kolejnic a místo odpovědi řekl: - Vás znám. - Odkud?, zeptal se inženýr Cvrček konsternovaně. - Z Drážního kurýra, odpověděl doktor. – Z fotografie. Jste šéfredaktor. Ten žurnál odebírám. Už léta, zdůraznil teď on tónem, jakoby čekal na pochvalu. - Ano, vzpomínám si, řekl inženýr Cvrček mimo čas a prostor, - jste náš věrný předplatitel. Doktor si klekl a zasunoval kus kolejnice do druhé. – Jedině, vzhlédl, - je mi záhadou, jak jste se seznámil s mou ženou, vytáhl kapesník a otřel si obličej. - Ve vlaku, zopakoval inženýr Cvrček. - V třetím vagóně od lokomotivy?, zeptal se doktor se zájmem. Paní doktorová Velebová si nervózně utírala ruce do šatů: - Václave! To teď není důležité! Musíme si promluvit. Doktor položil kolejnici, vstal a znovu si otřel kapesníkem obličej. Na prudkém slunci se potil. – Jsem k službám a vydal se jako první zpátky do domu. Rozvod proběhl v klidu a rychle, žádné velké podrobnosti nebyly veřejně známy. Bylo o čem mluvit teprve, když na zahradě Velebových vzplál velký oheň a nějaká dobrá duše zavolala hasiče, míníc, že si pan doktor chce něco udělat. Ale ukázalo se, že pálí jen hromady starých časopisů. Zanedlouho potom se z města odstěhoval. Zlí jazykové tvrdí, že jel autobusem. /22.dubna – 3.listopadu 2010/


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sidonie Kermack	19.11.2010, 17:43:37

Líbí se mi to, byla jsem i naponutá, co se z toho vyvine. Spíš bych čekala, že ten vláčkový posedlík se stane zapšklým morousem. takhle to je ale lepší.

čuk	18.11.2010, 13:02:07

Pronásledován vlakovým osudem, vysmekl se. Dosti bylo vlaků! Doporučuji jako příspěvek do časopisu: Jezděte autobusy. Pěkná ironická povídka o obsesi, která se nám může vymknout z ruky (anebo je prokletá). A raději pak jinam. Aneb: životopis v kostce.

Šíma	17.11.2010, 22:41:17

Zdravím! Text povídky poukazuje na fakt, jak může velká životní láska (železnice a vše, co s ní souvisí) zničit i životní lásku (či manželství). Není dobré se věnovat koníčkům více, nežli svému protějšku. Až ztráta milované osoby přiměje našeho hrdinu, aby přehodnotil své postoje ke svému celoživotnímu koníčku, kterému se věnoval již od dětství. Není ironií, že další partner manželky našeho hrdiny byl také od "dráhy" a setkali se ve třetím vagónu od lokomotivy? Láska našeho hrdiny se patrně změnila v prozření (snad i v nenávist, možná i v pocit trpkosti, či ztráty - to již povídka nevypráví, lze jen hádat), jedno je však jisté, odjel z městečka autobusem, což patrně hovoří za vše. Text je čtivý, jednoduše podaný, líbil se... P.S. Také jsem jako dítě měl rád vláčky, vlaky i železnice. Nikdy jsem však nevlastnil modely vláčků, jen jsem o nich četl (třeba i v "odborné literatuře"). Takže mám k tomuto tématu tak trochu blízko, ale nechme prostor také pro další čtenáře! ;-)