|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Starý svět ::
 alder |
publikováno: 05.12.2010, 15:11
|
Můj první pokus o prózu, doufám že nebude jenom výkřikem do tmy. Prosím o úplnou kritiku...vytkněte mi cokoliv, co dělám špatně, jak změnit styl psaní...cokoliv, abych se to mohl pokusit napravit. Toto je jen prolog
Příběh se odehrává ve fiktvním světě velmi podobném naší evropě, přesněji v době místní první republiky československé ... takže nečekejte vrtulníky, galaktické impérium ani Chucka Norise....
Pojmenované postavy vyskytující se v této části:
Ing. Petr Brázda, Dr. Jakub Květ, Ing. Zdeněk Bílina, František Ulrich- místní hajný, Marek Bolehlav- kopáč..../
Štábní strážmistr Krátký, strážmistr Hruda, čnzk. svobodník Neklasa, major Klíma, Plukovník Rada... |
| |
|
|
Den byl slunečný, přes stromy se však málo světla dostalo až na zem. Cesta lesem byla sice poněkud náročná, ale v tom příjemném stínu to nikomu nevadilo.
Horka se toho dne snad ještě prohloubila, takže větší část výpravy lesní prostředí uvítala.
Šli už několik hodin, z toho polovinu polní cestou a polovinu pěšinkou mezi stromy. Podle jejich rozhovorů a reptání se člověk mohl dozvědět že jsou ve druhé třetině cesty. Na popud Zdeňka Bíliny s sebou výstroj a zásobu potravin nebrali. Na místě měl být všeho dostatek, jak říkal. Šli tedy na lehko. Až na několik málo přidělených vojáků.
Tahají toho moc, a celkem zbytečně, pomyslel si jeden z představených výpravy ing. Bílina. Kdyby v tomto kraji řádili krvelační lapkové, jak ho strašil velitel místní posádky, zabydleli by se určitě na hradě. Tam však našli před týdnem jen několik kusů vysoké a plno ptáků. Od té doby jsou tam Květovy lidé, kdyby se objevil někdo cizí, jistě by ho informovali. Nu což, uzavřel tento smotek myšlenek Bílina, vojáci se budou hodit při kopání.
"Haló, kudy teď?" ozval se Bolehlav, který šel s hajným Ulrichem kus před ostatnými.
"Teď tam nalevo," zahučel udýchaný Květ, když se k nim přiblížil a neurčitě máchl rukou
"A až se cesta znovu rozdvojí, tak běžte do prava."
Bolehlav kývl a s hajným svižně vyšli vpřed.
Po chvilce se oddělila další pěšina. Několik stovek metrů šla nadohled a pak prudce zahnula vlevo. Bílina zvědavcům řekl, že vede k jeskyním. Po zhruba půlhodině se cesta začala výrazněji svažovat a zanedlouho narazili na zbytky hradního příkopu.
Kolem cesty byl docela mělký, ale o kus dál se na obě strany prohluboval. Kdesi v dálce vypadal nedotčeně.
Před nimy se zjevila velká pevnost. Bolehlav s Ulrichem stáli před bránou a hleděli na dosud mocné zdi hradu Starý.
***
Směje se dolů z věže káňe,
že k němu nikdo nemůže
Schody už spadli a patra na ně
přec létání není pro muže
Silné ty hradby, až děsivé
stáli tam stovky let
I když po válce zběsilé
mor do těch krajů vlét.
***
Zastavili se uprostřed prvního nádvoří a počkali na opozdilce. Celý prostor byl po pás zarostlý plevelem, tu a tam vylézal z potopy kopřiv a bodláků černý bez.
Z brány před nimy vyšel vysoký šedovlasý muž.
"Vítejte u nás," zvolal. "Pro ty, kteří mě ještě neznají jsem inženýr Brázda. Prosím, následujte mě."
Vykročili úzkou prošlapanou cestičkou k druhé bráně.
Druhé nádvoří byla celkem rozsáhlá plocha, nejvíc zrekonstruovaná z celého hradu. Zde pobývali všichni návštěvníci a studenti od jeho obnovy před třiatřiceti lety.
(pozn.- hrad byl před třiatřiceti lety opraven a před třemi lety opuštěn. Z neznámých důvodů.)
Podél zdi napravo stáli dvě roubené stavby a mezi nimy se za ohradou popásal osamělý kůň. Přímo naproti nim se tyčila ohromná hranatá věž a nalevo na ni navazovala jednoposchoďová budova, která pokračovala k další čtvercové věži trochu víc nalevo.
Na tomto nádvoří rostlo několik stromů a všude kolem bylo plno pařezů a mělkých jam.
Brázda je zavedl do domu mezi věžemi. Vevnitř to bylo stejně pěkně opravené jako venku. Středověký dojem kazilo jen moderní vybavení.
Před vstupními dveřmi vedli schody do patra. Šli nahoru a octli se přímo uprostřed domu, kde se jím napříč táhla dlouhá chodba od věže k věži. Po stranách bylo množství dveří. Brázda už je nikam dál nevedl, jen ukázal na dvoje dveře blízko schodů.
"Tady budete přebývat, místa je tam dost. Rozdělte se jak chcete, není to tam žádná sláva, jen postele a dvě truhly v každé místnosti..."
"To nic, to nic." přerušil ho Květ "Nejsme přece v lázních, že?"
Ozvalo se několik souhlasných zamumlání.
To opravdu nejsme, pomyslel si Bílina.
***
V místnosti se rozsvítilo světlo, byla malá a prázdná. Tedy kromě stolu a čtyř židlí. Zády ke dveřím seděla shrbená postava, očividně oslepená příliš silným světlem. Nedlouho po rozsvícení vešli do místnosti tři muži. Jeden si sedl naproti shrbené postavě, další dva se posadili u dveří ke zdi. Nespěchali. Muž čelem ke shrbenému položil lokty na stůl a prohlížel si jej se zvědavým výrazem ve tváři.
"Tak," řekl konečně "Jak se dnes máte?"
Shrbená postava se narovnala a zvedla hlavu. Byl to muž neurčitého věku, vlasy měl prošedivělé, ale ve tváři mu nebylo víc než pětatřicet let.
"Ujde to," řekl klidným hlasem.
Muž naproti němu se lehce usmál. "To jsem rád. Myslíte, že jste schopen dalšího výslechu? Můžeme pokračovat?"
Chvilku bylo ticho.
"Ano," odpověděl znovu tím klidným hlasem muž neurčitého věku.
"Dobrá, doufám že jste tedy nezapoměl i psát."
"To jsem opravdu nezapoměl."
Vyslíchající kývl na jednoho ze svých spolupracovníků. Ten mu donesl kus papíru a grafitovou tužku. Vyslíchající to přisunul k vyslíchanému.
"Napište mi tedy jména a popis všech kteří se pohybovali kolem té zříceniny v době příchodu Bílinovy skupiny. Nemusíte se nijak rozepisovat, napište přibližný věk- jestli ho znáte můžete i přesný, několika slovy popište postavu, vzhled a něco co tu osobu vystihuje.
Z toho co si pamatuju z vašich příběhů, by tam mělo být šestnáct jmen."
Vyslíchající zmlkl a podal papír s tužkou vyslíchanému, který začal bez prodlévání psát.
Po nějakém čase byl popsaný papír přisunut k vyslíchajícímu.
Písmo bylo malé, ale snadně čitelné. I přesto, že vyslíchaný psal na bezlinkový papír, byly všechny řádky jako podle pravítka.
Pisatel se s nějakými sáhodlouhými popisy nepáral, popsal všechny tak, jak mu uvízli v paměti. Detaili byste hledali marně. Však se ho přinejhorším na podrobnosti zeptáme, pomyslel si vyslíchající.
Na papíře stálo:
Bílina- věk 31, střední postavy, tmavší vlasy, bláznivý historik
Květ- věk 55, menší, tlustý, vlasy šedivé s výraznou pleší, nepříjemný dědek
Sczerda- věk 29, střední postavy, ramenatý, světlé vlasy, inteligent a boxer
Lebek- věk 36, středně vysoký, hubený, černé vlasy, bojácný otrapa
Ulrich- věk 43, vysoký, podsaditý, zrzavý, přírodní typ, kdysi býval tramp
Berger- věk 29, vysoký, sportovní postavy, tmavovlasý, arogantní zbohatlík s knírem
Lapil- věk 50, střední postavy, bezvlasý, Brázdův spolužák, amatérský "archeolog"
Šedák- věk 24, střední postavy, výrazně hnědé vlasy, jednoduššího myšlení
Korbel- věk 21, vysoký, ramenatý, tmavší vlasy, klidný, dobrý střelec, Stráňův kumpán
Záplata- věk 21, pomenší, podsaditý, tmavé vlasy, mlčenlivý
Stráňa- věk 20, vysoký, světlejší vlasy, rebel a Korbelův kumpán
Bolehlav- věk 26, vyšší postavy, robustní, světlé vlasy, barbar
Strach- věk 39, menší postavy, tlustý, tmavé vlasy, usměvavý gentleman
Brázda- 50, střední postavy, šedivé vlasy, nadšený historik, šermýř
Berda- 24, střední post., hubený, černovlasý,poměrně chytrý, se sklony k vlezdoprdelismu
Holý- 32, Střední postavy, plnovous a dlouhé černé vlasy, koňák...
Vyslíchající buď četl rychle, anebo ho zaujalo jen jedno jediné jméno na konci seznamu.
"Ten Holý," řekl zamyšleně. "Znal jste ho dobře?."
"Jen tak, jak se dá poznat člověk během čtrnácti dnů. Předtím jsem ho nikdy neviděl, ani o něm neslyšel."
Štábní strážmistr Krátký si povzdechl. Vyslíchání ho unavovalo a ten člověk naproti němu ho rozčiloval.
Když ho před týdnem našli, neuměl ani mluvit. Nebo to dokázal dobře zahrát.
Na služebnu ho přivedl pasáček krav, a blekotal ještě něco o nějaké ženě a polednici.
Krátký ani Ouplata jeho řečem nevěnovali pozornost, na venkově se stále ještě věří na takovou havěť.
Nicméně byl tu muž, který jen mumlal, nikdo ho nepostrádal ani ho nikdo nikdy neviděl.
Postupně naštěstí začal mluvit a vybavil si i nějaká jména. Jen to jeho vlastní se mu z paměti vykouřilo. Krátký si jich několik zapsal a zkoušel podle nich něco zjistit.
A podařilo se, všechny osoby kromě Holého byly několik dní pohřešované. Holý sám se pak včera večer propadl do země. Doslova. Protrhla se pod ním kanalizace jen kousek odsud, na náměstí Svobody. Našel se jeho klobouk a somradlo, tělo nalezeno nebylo.
To co našli v somradle, je zděsilo. Malý sešit, asi Holého deník, popisoval smrt téměř všech které před chvílí popsal vyslíchaný. Další důkazy a podklady tehdy nesháněli. Případ byl hned vyšetřován jako sériová vražda, než se dozvěděli že všechno je pravděpodobně smyšlené. Po důkladném pročtení musel Vrchní strážmistr Ouplata konstatovat, že je to pěkně napsaný příběh, avšak bez důvěryhodného obsahu. Ale něco užitečného jim přece jen dal. Jména a data. Podle nich teď ověřovali jestli s tím má ten muž bez paměti něco společného. První zkouškou prošel- jeho a Holého seznam jmen byl totožný.
Tedy pouze když nepočítáme osoby, které se objevili až později.
Je třeba postupovat pomalu, říkával Krátký. Není kam spěchat, budeme to brát hezky postupně. Zatím je potřeba přijít na identitu toho muže. Nejpravděpodobnější je verze, že sám sebe popsal jako jednoho z lidí na svém vlastním seznamu.
Dnes by to mohlo stačit, vypadá že už nic neřekne.
"Máte k tomu ještě co říct? Nevzpomněl jste si náhodou na něco nového?" otázal jako pokaždé Krátký. Kladnou odpověď víceméně nečekal.
"Ano," řekl překvapivě muž. "Myslím že by vám to mohlo trochu pomoct."
"Povídejte, poslouchám."
Vrchní strážmistr nastražil uši, Hruda s Neklasou samozřejmě také.
"Ke konci se tam objevili vojáci, proti někomu zřejmě zasahovali- pamatuju si střílení.
Šedák šel s nimy, nevím jestli na rozkaz nebo z vlastní vůle. O nás se nezajímali."
Muž dovykládal a ztichl.
"To mi stačí, běžte si teď odpočinout a uspořádat myšlenky, možná si ještě na něco vzpomenete," řekl Krátký a otřel si pot z čela.
Druhý den ráno šel Štábní strážmistr na místní velitelství. S Klímou se nedalo mluvit. Odmítal přiznat jakoukoli aktivitu praporu v předchozím týdnu, a o Šedákovy se bavit nehodlal.
Krátký neměl čas se s ním hádat, když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. Rozhodl se že zajde k zemskému veliteli. Dosud tam měl úřadovat spolužák jeho otce, tedy pokud už nedosloužil.
Stařičký plukovník ho poznal okamžitě.
"No Tondo, co ty tady?" hulákal a usmíval se na celé kolo.
"Přejdu rovnou k věci, jestli dovolíš," usmál se Krátký. "Potřebuju pomoc v jednom případu."
"Už jsem myslel že tu zaživa shniju, nebo se utopím v papírech. Nenachají mě dělat nic pořádného, holota jedna. Prý mám rozhodovat o důležitých věcech a reprezentovat."
Plukovník Rada vyzval Krátkého gestem, aby se posadil.
"A jakém?" Zvážněl "Jdeš se jenom poradit, nebo to přímo souvisí s armádou?"
"Bohužel souvisí, byl jsem už za Klímou a ten nechce říct ani slovo."
"A figuruje v tom Šedák, Stráňa, Korbel a Záplata?"
"Je vidět že to nebyl jen nějaký bezvýznamný incident. Víš o co se jedná."
"To máš pravdu, je to zamotané a celkem nebezpečné. Řeknu ti co budu moct, ale mušíš s tím nakládat uvážlivě. Jakobych ti nic neřekl, tohle může nás oba stát nejen místo."
Krátký se zamračil.
"Dobře, mám jen několik otázek. Takže co dělal prapor v tom lese?"
"Když to řeknu zkráceně, tak zasahovali proti velké hordě vzbouřenců a zločinců."
"Že by se spojili nějaké menší tlupy?"
"To není důležité, pro tebe budou spíš zajímavá jména pohřešovaných. Šedák, Záplata, Stráňa, Korbel."
"Jen ti čtyři?"
"Jen oni. Mimochodem mrtvých a raněných bylo o něco víc. Počty ti samozřejmě neřeknu, stejně bys to nemohl využít v tom případu."
"Dobrá, tak dál. Byl nalezen v lesích nějaký civilista, který nepatřil k vzbouřencům?"
Plukovník se poškrábal na šedé hlavě. "No, jednoho jsme zaznamenali živého, bohužel se pokusil utéct..."
"Takže ho vojáci zastřelili," nenechal krátký Radu doříct větu.
"Ano, ten člověk byl identifikován jako Mojmír Berda. Později se našlo tělo Stanislava Robise." Plukovník si odkašlal. "Jeho smrt byla způsobena velkými řeznými a bodnými ranami"
"Stanislav Robis," povzdechl si Krátký. "To jméno znám, jenže na našem seznamu není. Zabili ho vzbouřenci?"
"Nevíme," řekl suše Rada.
Stanislav Robis byl správce tržnice v Oblinách, tedy vesnici nejblíž k hradu Starý, kde mělo všechno začít. Naposledy ho Krátký viděl, když přišel před rokem oznámit nějaké výtržnosti na trhu. Býval poctivý a také patřil k československé církvi husitské.
Případ se začal nepříjemně zamotávat.
"Co mi ještě povíš o té akci."
"Zatím nic, my sami prošetřujeme nějaké nejasnosti. Zkus přijít za týden a samozřejmě uvítám jakékoliv informace od tebe."
"Myslíš že bude dobrý nápad zajet si přímo na místo činu?"
"V okolí se pohybuje zesílená hlídka, nejsme si jistí jestli je v těch místech už bezpečno.
Pokud tam opravdu zavítáš, nejdřív vyhledej rotného Mentla. Řekni že tě posílám já, něco mi dluží, takže pomůže rád. Zbytek už je na tobě," zachmuřil se Rada. "A dávej pozor."
Štábní strážmistr vstal a podal Radovy ruku na rozloučenou. Čas je drahý, v tomto případě k nezaplacení. Rád by si ještě povídal, ale kdesi v nitru mu šeptal slabý hlásek ať spěchá.
"Nemusíš mít strach," usmál se. "Nepojedu přece sám."
Konec prologu
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
