|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Moderné doba ::
 phaint |
publikováno: 20.11.2010, 12:59
|
Dnešní svět je divný. Nic není jako dřív, ani taková banalita jako žádost o ruku.
(Pokus autorky vyrovnat se s absurditou každodenního života po svém. Tedy dotáhnout ji ad absurdum :)) |
| |
|
|
Koukám na zvadlou oblohu nad sebou. Má nejspíš stejně blbou náladu jako já, jenže zatímco ona si tam nahoře visí netečně jak starý vytahaný tepláky, mě čeká akce.
Žádost o ruku.
Nic, do čeho by se jenom trochu normální člověk hrnul. Teda, taky se nehrnu, to dá rozum, no ale tcháni jsou stará škola a potrpí si na formality, tak co už.
Naposledy potáhnu z cigára a obhlížím barák před sebou. Jsem tu poprvý a popravdě řečeno, dost zírám. Fasáda omšelá, ani plasťáky a zámkovku nemají, trapná kovová schránka na dopisy a k tomu tahle šunka… Při pohledu na ojetinu u vjezdu se mi chce smát. Nemůžu si pomoct. Típnu vajgl o zrcátko a nacpu ho přímo do tý největší díry na předním blatníku. Popelnice jako popelnice…
Tak jo, hurá na věc. Jak to, že nikdo neotvírá? Staříci nejspíš chrní po nedělním obědě. Tak de už někdo nebo ne? Něco slyším, ale to je jen ten jejich čokl. Jo, teď se šouraj´ ke dveřím papuče! Že to ale kurva trvalo…
Budoucí tchán na mě civí dost dlouho a dost divně. Má pytle pod očima a pupek málem až za roh a bystrej asi moc nebude. Opřenej rukou o futra, těžko říct, jestli se mu nějak podlomily kolena nebo mě jednoduše nechce pustit dál. Věděli jsme s miláškem, že to nebude snadný, ale teď se mi zdá, že to bude fakt makačka.
„Leo, máš tu návštěvu!“ ohlídne se fotr přes rameno a zahuláká kamsi do baráku. Blbec. To si jako myslí, že ho nahoře přes tu naplno vyhulenou aparaturu někdo slyší? Nicméně mě aspoň pouští dál a já si v duchu říkám, jestli bude mamina taky tak vedle.
Je.
Klika, že stála hned u křesla a mohla sebou kecnout přímo do něj. Vypadá jako leklá vydra nebo tak něco. Dobrý, nečekám, že se jako ženská bude rozplývat nad řetězem a boxerama, ale mohla aspoň pochválit dredy nebo ohoz.
„Dáte si kávu?“ sebere se nakonec. „Nebo kousek bábovky?“
Hrne se hned s občerstvením, prostě stará škola. Roztomilý. No ale aspoň se snaží, na rozdíl od fotra, kterej jen sedí a čumí.
„Tak jo, dejte to sem,“ říkám jí vlídně. Jenže ona koukne na můj super bombastický piercing na jazyku a vysype mi bábovku do klína.
„Do prdele, bacha, to svinstvo mi nadělá fleky na bundě!“ zaječím, protože mě fakt děsně vytočila. „Vy mi novou za dvacet litrů kupovat nebudete!“
„Neřvi, krucinál.“
Konečně je tady! Vášnivě líbám svou největší, nejúžasnější lásku na světě. Ocel v našich obočích až cinkne, když se k sobě přitiskneme. Po dvou dnech zas cítím v puse tu nezaměnitelnou chuť trávy a ferneta!
„Ty vole, to jste museli včera dobře zakalit,“ říkám láskyplně. „Jestli mě chytnou policajti, tak po tomhle líbání ještě nadejchám…“
Piercing zarachotí ještě jednou a s ještě větší vervou. Když kouknu ke stolu, tak budoucí tcháni se mi zdají nějak menší.
Já ale nějaký okolkování nemám v krvi. Když už, tak už, ať to máme z krku.
„Tak teda, proč jsem tady… My se chcem´ brát a tohle je jako moje žádost o ruku.“
Vím z filmů, že v tomhle okamžiku matky začínají řvát dojetím, ale paňmáma moc dojatě nevypadá. Opakuje několikrát „ježišikriste“ a dává si nitrák pod jazyk,
Začínají mě oba fakt dost štvát.
„Klid,“ snažím se utišit situaci, „my to máme všechno promyšlený.“
„Jo?“ ucedí tchán. „Kde budete například bydlet?“
Milášek obrací oči v sloup. „Ty seš tak přízemní…“
„Naši mají chatu,“ vysvětluju.
„Aha. A vy děláte co, že jsem tak smělý?“
Jéžiš, fakt je to blbec. „Sem na úřadu práce, ne?“
„Aha.“ Zdá se, že tím náš rozhovor skončil. No, žádná škoda.
„Ale přece jen,“ ozve se tchýně, „vy jste o dost starší… Myslíte, že to vašemu vztahu prospěje?“
„Těch patnáct let nic není. My jsme pro sebe stvořený a strašně, strašně moc se milujem´. Nafurt.“
„A vaši rodiče vědí, že chcete žít v jejich chatě?“ Helemese, tchán se probral.
„Těm je to fuk, to je ta stará, po dědovi. Mají ještě novou na Šumavě a dovolenkovou na Kanárech.“
Tchýně zamrká jako slepice na žížalu: „A copak dělají rodiče, pokud se můžu zeptat?“
A je to tady. Vždycky to přijde. Rudnu hanbou.
„Oba jsou ve zdravotnictví,“ mumlám.
Zdá se, že tchýni konečně aspoň něco trochu potěšilo. „To je hezké. Lékaři? To mají jistě slušné postavení.“
„Otec je ministr zdravotnických pomůcek, matka mu příležitostně dělá asistentku a vede mu poslaneckou kancelář.“
Staříci po sobě kouknou a v jejich očích je celkem jasně vidět konečně nějaký to oživení. Tchán si oblízne suché rty.
„Kolikpak bere takový ministr a jeho asistentka?“ hodí do placu ledabylou otázku.
Pinknu mu cifru zpátky.
Do nastalého ticha cvakne otvírák a z flašky piva se vyhrne přebytečná pěna.
„Dej si,“ pobídne mě pantáta a dívá se, jak do sebe klopím vychlazený ležák. Aby si dodal odvahy, popotáhne si tepláky ještě víc do podpaží a vzápětí mi mezi lopatky uštědří přátelskou herdu.
„Tak jo, holka. Vítám tě do rodiny.“
A je to.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
