obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Jezerní paní ::

 autor Trenz publikováno: 01.12.2010, 10:30  
 

Kapitola šestnáctá
Jezerní paní

Předstoupila před Armageddona. Hlavu vztyčenou bez známek strachu, i když mu nepřišla sdělit dobré zprávy. Pohybem ruky ji vyzval k započetí rozhovoru.
„Nepodařilo se mi je zabít,“ sdělila mu prostě, jako by mu oznamovala, jaké je dnes venku počasí.
„Co ti v tom zabránilo? Pochybuju, že na tebe byli příliš silní. To není nikdo,“ zalichotil jí, byť neúmyslně. Jen sděloval zřejmá fakta.
„Zeta. Objevila se tam znenadání a povraždila pět mých mužů.“
„Zeta,“ zopakoval Armageddon přemítavě.
„Byla jen ona sama? Nikdo jí nepomáhal?“
„Ne, pane.“
„A přesto zabila tvých pět mužů.“
„Ano, pane.“
Nechápala, kam tím míří.
„A ty ses dala na útěk.“
„Nejsem připravená s ní bojovat,“ namítla.
„Ach. Ty nejsi připravená,“ zopakoval po ní a pak se napřáhl a udeřil ji hřbetem ruky. Dreně praskl ret, ale nesetřela si krev, jak by to udělali jiní. Jen na něj hleděla, s jistou výzvou v očích, čekajíc na jeho další tah. Když pracovala pro muže Armageddonova typu, vždycky počítala s jistým fyzickým násilím a nikterak ji to nerozhodilo.
„Vrátíš se tam, najdeš je a dokončíš svou práci. Rozumíš mi?!“ jeho oči potemněly, avšak Drena nadále zůstávala klidnou.
„Ano, pane. Rozumím. Nicméně potřebuju další muže.“
„Poskytnu ti jen jednoho.“
„Jak mi jeden muž pomůže, když to nezvládlo pět?“
„Není to obyčejný muž, Dreno. Nyní jdi a zabij zbytek svého týmu.“
Dreně se rozšířily oči a Armageddon ucítil uspokojení. Přece jen ji dokázal vyvést z míry.
„Jsou to dobří muži. Nevidím jediný…“ začala, když ji udeřil podruhé. Prudčeji a silněji, takže se jí teď spustila i krev z nosu.
„Uposlechni můj rozkaz, nebo tě to bude stát víc, než jen trochu krve z nosu!“ zahrozil jí tiše, skoro šeptavě a mávnutím ruky ji zase propustil. Drena odešla a teprve tehdy, když mu zmizela z očí, si setřela krev, která jí mezitím stekla přes bradu a vytvořila cestičku z kapek, jak odcházela.

Přecházel ve svém sále sem a tam, přemítajíc nad svým dalším krokem. Věděl, že už příliš možností nemá. Věděl, že jeho další krok může být tím poslední, než se zřítí do propasti Zapomnění. Musí mít plán. Promyšlený plán, který klapne na sto procent. Bylo mu jasné, že kdyby zabil Cestovatele nebo aspoň někoho z nich, mohl by si trochu oddechnout. Nejspíš by stoupl v očích své dcery i ostatních čarodějů.
Zastavil se, když si vzpomněl na někoho, jehož služby by mohl konečně řádně zužitkovat. Těšil se, až na jeho rukou uvidí krev někoho z Cestovatelů a byl si jistý, že si to dotyčný náležitě vychutná. Ti dobří zničili všechno, na čem mu záleželo, a jediné, po čem teď toužil, bylo zabít jich, co nejvíc. Ano. On bude ta nejlepší volba, a koho z nich zabije, nechá už na něm.

Sean stál u okna a pozoroval život v jezeře. Jezerní královna je přivítala stejně mile a vřele jako minule, jen vypadala mnohem unaveněji a vyčerpaněji, než posledně. Během večeře jim sdělila, že kamínek Lily předá zítra ráno a následně se omluvila a odešla, aniž by podala vysvětlení. Ostatně ani nemusela. Všichni viděli, že má smrt na jazyku a mohli jedině doufat, že vydrží do zítra. Nikdo nevěděl, co by se stalo, kdyby zemřela před předáním kamínku.
Nemohl spát. Přemýšlel nad Maky, nad tím, co mu řekl Lugh a nebyl nikdo, s kým by se o svoje myšlenky mohl podělit. Někoho zaslechl vejít a ta osoba se zarazila, když ho tam viděla stát. Zřejmě myslela, že tu nikdo nebude, stejně jako si on myslel, že sem nikdo nevkročí.
Ohlédl se a spatřil Sonyu.
„Á, to jsou k nám hosti. Tady nemáš, co ukrást, zlodějko.“
„Chtěla jsem přemýšlet, ale jak vidím, tohle místo je už obsazené. Najdu si jiný plac.“
Seana napadlo, že ji nechá jít, ale nakonec řekl: „Ne, počkej. Jsem si jistý, že se tu najde místo i pro tebe.“
„A nebojíš se o ukradnutí čehokoliv?“
„Není co mi ukrást.“
„A co tvé srdce?“
Sean se uchechtl.
„To už mi ukradla jiná,“ odpověděl reflexivně.
„To ledasčemus napovídá,“ přikývla, tváříc se naprosto vážně, ale v očích jí jiskřilo pobavení. Došla k němu a postavila se necelé dva metry od něj.
„Alespoň že se bavíš, zlodějko. To tě muselo potěšit, když tvá Eris poslala někoho, kdo tě má chránit, což?“
„Vlastně ne,“ přiznala Sonya, až se sama divila.
„Proč ne?“ podivil se Sean bez známek cynismu nebo sarkasmu.
„Přijde mi, jako by mi tím nevěřila, že se o sebe dokážu postarat sama nebo měla přijet osobně a chránit mě sama, ale ovšem. Je to královna a ta přece nemůže opustit svůj lid.“
Povzdechla si.
„Ani nevím, proč ti to říkám. Zrovna tobě. Teď abych čekala nějaké posměšky, ne?“
„Dnes ne. Taky ti chci něco říct. Tedy chci to říct komukoliv, a když už jsi tady, mohl bych tě využít a doufám, že si své poznámky taky ušetříš.“
„Poslouchám.“
„Argon mě poslal za Maky, abych mu ji přivedl a ona zrovna umírala. Byl jsem poslední člověk, kterého viděla, než umřela. Řekla mi, že Universe už není pomoci a máme se soustředit na najití čehosi a pomoct nám k tomu má jakýsi Weiss a já si říkám, jestli Rick neumřel nadarmo. Pokud je Universe opravdu už ztracená někde v hlubinách zla, jakou máme naději, že se dostaneme, kam potřebujeme?“
„Musíme věřit, Williamsi.“
Sean se ušklíbl.
„Jo, jasně. Ty v to věříš.“
„Ne, ale hezky se to říká,“ pousmála se Sonya, otočila se a odcházela, když na ni Sean zavolal: „Pavlovičová?“
Sonya překvapením zamrkala. Příjmením ji ještě nikdy neoslovil. Doposud pro něj byla jen ‚zlodějka‘, ale když se otočila, výraz její tváře nic neprozrazoval.
„Jo?“
„Díky.“
Usmála se
„Není zač, Williamsi,“ řekla a opustila místnost. Nemusela se ptát, za co jí děkuje. Věděla to a v duchu mu za to poděkovala taky. Ačkoliv to bylo jen vyslechnutí toho druhého, pro oba to byl nezapomenutelný a neopakovatelný zážitek.

Stála nad těly tří mužů, kteří pro ni pracovali léta. Necítila lítost, že je zabila, ale mrzelo ji, že přišla o tři dobré bojovníky. Nikdo to neuměl se psy právě jako oni. Až skončí s prací u Armageddona, využije vydělané peníze k tomu, aby si našla nové lovce. Věděla o místě, kde nebude těžké je sehnat.
Otřela si meč do látky, kterou vzápětí odhodila na zem, jako by se jí štítila a někdo vjel na nádvoří. Zvedla hlavu. Na ryšákovi seděl nepříliš vysoký muž s bradkou, s vyholenou hlavou, vyjma úzkého copu, který mu visel zprostředka hlavy. Dreně bylo hned jasné, že to nebude bojovník a jeho taktika bude zákeřná. Nerada spolupracovala s těmihle lidmi.
„Kvůli tobě museli mí lidé zemřít?“ zeptala se, dobře skrývajíc své opovržení. Přesto ji muž prokoukl.
„Klidně mnou opovrhuj, ale já zařídím to, cos ty nedokázala.“
„A to jest?“
„Zneškodním tvou přítelkyni Zetu.“
„Řekl ti Armageddon, že to není obyčejná žena? V přímém souboji je nemožné ji porazit.“
Muž se usmál.
„A kdo tu mluvil o přímém souboji?“
Drena neodpověděla. Jen si došla pro svého koně, na kterého se vzápětí vyhoupla. Dojela k muži.
„Jericho,“ představil se a napřáhl ruku.
„Drena,“ odvětila mu a pobídla svého koně, aniž by přijala jeho ruku. Jericho se pousmál a vyrazil za ní.

Alan vešel do koupelny, aby se osprchoval, když narazil na Zetu, která se zrovna utírala. Všimla si ho, ale nenamáhala se zakrývat. Ani Alan neměl problém producírovat se před ženami nahý, a tak se svlékl a beze slova zašel pod sprchu. Zeta se zalíbením pozorovala jeho stále svalnatou postavu a potom se oblékla a odešla. I Alan si ji během svého svlékání prohlédl. Byla štíhlá a vysoká. Prsa měla pevná, skoro jako vymodelovaná. Až při bližším pohledu se dalo poznat, že její kůže bývala bílá, nicméně dlouhodobým pobytem na slunci zesnědla. Na chvíli Alana napadlo, že by ji pozval k sobě do ložnice, ale nakonec tu myšlenku zavrhl. Zeta ho však později vyhledala sama a z jeho ložnice odešla až brzy k ránu.

„Znáš tu ženu, která nás napadla se svými lovci, Cirkisi?“ zeptal se Andy Cirkise u snídaně.
„Je to nájemný žoldnéř. Pracuje pro toho, kdo nabídne víc. Říká se, že necítí lítost ani strach a je schopna zabít i lidi, kteří pro ni pracují, pokud jí to její klient přikáže.“
Viděl, jak se Sean slovu klient ušklíbl a pousmál se, ale vzápětí s vážnou tváří pokračoval: „Argon jejích služeb dřív využíval, když Deimos nebo Phobos onemocněli a Argon nechtěl posílat jen jednoho.“
„A to se nebál sexuálního napětí?“
„Drena je naprosto asexuální, takže tohle nebezpečí nehrozilo.“
„Proč?“ podivila se Sonya.
„Je důležité to vědět?“ bylo vidět, že je to téma Cirkisovi nepříjemné.
„Ne, vlastně ne. Jen jsem byla zvědavá.“
„Vychovali ji tak,“ promluvila Zeta a sklidila za to od Cirkise nesouhlasný pohled, ale nevšímala si toho a pokračovala: „Touha po sexu je v podstatě emoce, a když máte emoce, nikdy nemůžete být nejlepší.“
„Jenže když necítí strach, proč před tebou utekla?“ zajímalo Seana.
„Dobrý bojovník pozná, kdy nemůže vyhrát,“ poznamenal Alan a Zeta na něj uznale pohlédla.
„Ale to pak není nejlepší,“ ryl do toho Sean dál.
„Nejlepší bojovník se neměří podle toho, jak se bezhlavě vrhá do bitev, které nemůže vyhrát, ale podle toho, kdy ví, že nemůže vyhrát a vyčká na vhodnou příležitost,“ poučil ho Alan a v tu chvíli si připadal jako by znovu stál před kadety vojenské akademie a vysvětloval jim vojenskou taktiku. To byl argument, na který Sean neměl už, co říct, a tak dosnídali v tichosti.

„Jsi si jistý, že jsou právě tady?“ ozvala se Drena. Nepochybovala o tom. Sama sem jejich stopy vystopovala, ale nechtěla nic svému společníkovi ulehčit.
„Cítím jejich přítomnost.“
„Počkáme tady na ně nebo se snad chceš vydat do říše Jezerní paní?“
„Počkáme tady.“
„A tvůj plán?“
„Vím, že ty jsi imunní proti jedům, ale je imunní i tvá kamarádka?“
„Pokud vím, tak ne. Nedokončila výcvik.“
Jericho se usmál.
„Bod pro nás.“
„Chceš ji otrávit?“
„Ano. To mám v plánu,“ sledoval výraz v Drenině tváři. Nezměnil se ani trochu. Stále stoicky klidný. Udivovalo ho to vzhledem k vztahu, který mezi sebou ty dvě ženy měly, ale pak si vzpomněl, co je Drena zač a údiv vzal za své.
„Ty nic necítíš, že ne? Je ti jedno, co s ní bude. Co bude s kýmkoliv, že?“ otázal se Jericho. Drena na něj pohlédla.
„Nebude mi to jedno, pokud neodvedeš svou práci. Armageddon by pochopil, kdybych mu odvezla tvou mrtvolu a vysvětlila mu, že jsi byl jen neužitečný žvanil nedělající svou práci, co říkáš?“
Jericho se zazubil.
„Jsi vážně dobrá.“
Neodpověděla. Dívala se před sebe a čekala, až Cestovatelé vyjdou z jezera.

Když se Jezerní paní znovu objevila, vypadala mnohem líp, než včera. Jako by jí jejich přítomnost dodávala sílu.
„Přála bych si, abyste se tu zdrželi mnohem déle, ale už teď jste tu příliš dlouho.“
„Byli jsme tu sotva jednu noc,“ namítla Lily. Cítila se rozmlácená, jak spadla z koně, a zběsilý útěk ničemu nenapomohl. Doufala, že si tady odpočinou alespoň několik dní a slova Jezerní paní byly pořádná čára přes rozpočet.
„V těchto dobách je to příliš nebezpečné. Jistě. Šener nás vyhnala z našich domovů, ale nechávala nás být. O Universe se nedá říct to samé.“
„Je z ní teď zlá holka,“ vysvětlil jim Sean a zopakoval jim, co včera Sonye jen bez zmínky o Rickovi.
„A kde máme hledat toho Weisse?“
„Věděla bych,“ ozvala se Zeta.
„Ty ho snad znáš?“
„Dřív jsme si hodně rozuměli,“ připustila Zeta.
„A teď jste nepřátelé,“ rýpl si Sean.
„Nedá se to tak říct. Jen už si tak dobře nerozumíme, což ovšem nic nemění na tom, že vím, kde ho hledat.“
„Kde?“ chtěl vědět Alan.
„U odboje, ke kterému vás samozřejmě zavedu. Ostatně jejich vůdcové budou mít pro tuhle holku poslední kamínek.“
„Nyní ti přidám já ten svůj. Přistup ke mně blíž, mé dítě,“ oslovila ji Jezerní paní. Lily vstala a přešla k ní, jak si paní Jezer přála. Jezerní paní si z krku sundala řetízek, na kterém se houpal tyrkysový kamínek a se slovy: „Tyrkys je barva sebe znázornění, podporující sebevědomí a podněcující fantazii a spontánnost. Je to barva přátelských citů, sympatie a pospolitosti,“ jí ho předala.
„Děkuju,“ šeptla Lily a zasadila kamínek do přívěšku, ve kterém ležely již tři kamínky. Voda v pohárech zabublala.
„Už mě přešla žízeň,“ poznamenal Sean, který si toho všiml.
„Než se vydáte na cestu, ráda bych si s Lily promluvila o samotě.“
Opustili místnost.
„Posaď se, dítě,“ vyzvala ji Jezerní paní. Lily tak učinila, ve tváři zmatený pohled. Proč s ní chtěla Jezerní paní mluvit o samotě? Žena se posadila naproti ní a vzala její ruce do svých.
„Teď mě bedlivě poslouchej, mé dítě, a nikdy nezapomeň na to, co ti teď tady řeknu.“
Lily přikývla, i když to Jezerní paní ani neočekávala.
„Nejspíš si to ještě úplně neuvědomuješ, ale jednou se staneš královnou Istrie a budeš muset udělat mnohá rozhodnutí a některá nebudou zrovna příjemná. Může se stát, že je budeš muset udělat mnohem dřív, než na Istrianský trůn vůbec dosedneš. Jsou to rozhodnutí, které ti tví přátelé nemusí schvalovat. Rozhodnutí, která můžou jít i proti tvému přesvědčení a rozhodnutí, která jistě budou bolet, ale jsou to rozhodnutí, která musí padnout. I když jsi o to nestála, byla ti na bedra dána velká zodpovědnost nejen za tebe a tvé přátelé, ale v podstatě za celou Istrii. Nastane okamžik, kdy se k tobě celá Istrie, včetně těch, které máš ráda, otočí zády, ale ty nesmíš polevit, nechat se zlomit. Musíš to dotáhnout do konce a stát se právoplatnou královnou Istrie.“

Jericho a Drena viděli, jak Cestovatelé vyšli z jezera. Jericho si připravil kuši, do které vložil šíp s otráveným hrotem.
„Zeta je rychlá. Budeš mít jen jeden pokus. Zvládneš to?“ zeptala se ho Drena klidně. V jejím hlase nebyla znát ani stopa po nervozitě nebo vzrušení, které musela cítit. Tedy jestli vůbec něco cítila. Jericho měl své pochybnosti. Apokalypsy necítily dokonce ani bolest. Možná proto zachovala tvář, i když ji Armageddon dvakrát udeřil.
„Jsem ten nejlepší, zapomnělas?“ zazubil se na ni, ale pak si všiml, že zase věnuje pozornost jen Cestovatelům, tedy především jejich doprovodu.
„Zajímá tě hlavně ona. Že by se v tobě probudil alespoň kousek citu, i když toho negativního?“
Neodpověděla.
„Je to tvá sestra. Budeš se lhostejně dívat, jak umírá?“ zkoušel to Jericho dál. Apokalypsy ho vždycky fascinovaly. Studoval je, ale ještě nikdy neměl šanci pracovat jednou z nich a teď chtěl zjistit, jestli jsou opravdu tak prázdné, jak se o nich povídá.
„Je to jen společná krev,“ odvětila mu lhostejně.
„Dobře. Tak ji tedy zabiju.“
Jen přikývla.
Jericho na Zetu namířil a vystřelil v okamžiku, kdy k němu stála zády. Zdálo se, že se jí šíp zabodne do zad, když se Zeta těsně před zabodnutím pohnula a šíp letěl díl až ke stromu, který ho zadržel.
„Sakra!“ zaklel Jericho.
Drena mu sebrala kuši z ruky.
„Hey. Ta je moje. Neumíš s tím zacházet,“ dodal poslední slovo tiše, když viděl, jak rychle zbraň připravila k dalšímu použití.
„Říkalas, že je jen jeden pokus. Teď už ji vůbec nezasáhneš,“ namítl Jericho, který to viděl jako plýtvání šípy.
„Nemíním zasáhnout ji,“ odvětila mu a vystřelila, míříc kuší na Sonyu. Vystřelila, a i když nezasáhla Sonyu, šíp si našel živý cíl.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 01.12.2010, 13:25:17 Odpovědět 
   Zdravím!

Docela pěkný díl! ;-) Jak asi vypadalo "království" Jezerní paní? Netuším, zato se v této části nestalo to, co hrdinové příběhu zamýšleli, avšak docela něco jiného. Zasáhne šíp svůj cíl? Nepochybně ano... Uf! ;-)
 Ekyelka 01.12.2010, 10:29:47 Odpovědět 
   Zdravím.
Příběh pokračuje dál v nastaveném tempu i stylu. Něco málo jsme se dověděli, s příslibem na další peripetie se skončilo - tak, aby byl čtenář zvědavý a nedočkavý na další díl.
Osobně přiznávám, že jsem očekávala trochu víc. Panství Jezerní paní je jistě zvláštní samo o sobě, ale neodhalila jsi z něj nic než hladinu jezera. Trochu mne to mrzí, mohl to být zajímavý exkurz. Na druhou stranu tu však vzápětí vyvstane otázka, zda by pak tento díl zůstal stejně čtivý; občas se rovnováha mezi spádem děje a poetikou popisů hledá jen velmi těžko.
Mno, uvidíme, co přinese další díl.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Na ceste za sno...
Mon
Zakotvení
Sonic
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr