obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915822 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39763 příspěvků, 5830 autorů a 393166 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Odveta ::

 autor Dědek publikováno: 23.11.2010, 22:16  
O jedné pomstě.
 

Byl jsem to, čemu se říká úspěšný mladý muž. Správně jsem použil minulý čas, protože vím, že už za pár hodin se má situace podstatně změní. Pracuji ve Vojenském výzkumném ústavu psychologie a jsem vedoucí "gumáků", jak se v žargonu říká oddělení, kde se vymývají mozky. Tady vymazáváme informace či zážitky jistým osobám krajně nepříjemné, a mnohé z nich nebezpečné jak pro ně, tak i pro armádu. Mnoho lidí by dalo majlant za to, aby se zbavili některých skličujících vzpomínek, ale tohle zařízení prozatím nepracuje pro obyčejné smrtelníky. Vláda a hlavně špionážní centrály si ho žárlivě hlídají, i když existuje pár soukromých, dobře utajených laboratoří, kde vám, pokud máte tučné konto, potřebný zákrok perfektně provedou.

V mnoha případech se ani tak nejedná o zbavení děsivého traumatu, jako o vyhnutí se trestu. Podle novelizovaného trestního práva nelze v žádném případě odsoudit člověka za čin, pokud si na něj nevzpomene ani při speciálním výslechu a "proprání mozku". Přes veškeré usvědčující důkazy a svědectví musí být delikvent propuštěn na svobodu, i kdyby vyvraždil celou kolonii na Ganymedu.

Proč o tom mluvím? Celkem nedávno proběhl proces s Arturem Kellerem, lupičem a brutálním vrahem mladé ženy. Policie se tentokrát vyznamenala a za dva dny ho zatkla v jednom baru na předměstí. Mizerných 48 hodin, ale i ty mu stačily, aby si ten gauner dal vymazat paměť na dobu vraždy a její přípravy. Při výslechu se divil, co po něm chtějí, a celkem popravdě řekl, že si na nic nevzpomíná, což ostatně potvrdili i soudní znalci z oboru psychologie.

Prokurátor však nesložil zbraně. Neprodleně se obrátil na náš výzkumný ústav s požadavkem, provést přesnou mozkovou kopii obžalovaného a prozkoumat obsah jeho vědomí. Přes veškerou snahu mého kolegy, doktora Teda Vartena, nebyl objeven ani jediný mozkový engram obsahující potřebnou informaci.

"Můj mandant je v současné době nevinen, a pokud by se někdo měl potrestat, pak ať to jsou renomovaní vědci a lékaři překračující za velké peníze v ilegálních laboratořích zákon."

Obhájce měl pravdu. Obžalovaný si na vraždu nepamatuje, cítí se nevinný a trest by považoval za velkou křivdu. Po krátké poradě vynesl neúplatný elektronický ochránce spravedlnosti rozsudek. Artur Keller byl propuštěn z vazby a jeho mozkovou kopii musel ústav zlikvidovat. Z hloubi duše jsem proklel společnost JUSTROB, dodávající soudní roboty, a znechuceně vypnul telestěnu. Za jiných okolností bych si s rozsudkem moc hlavu nelámal, ale ta mladá krásná žena byla moje snoubenka.

Uběhl týden, a já v práci hledám zapomnění. Přes den to jde, v noci mě však tíží hrůzné sny. Stále vidím Lindu. Její zkrvavené tělo, obličej poznamenaný bolestí a strachem. Slyším, jak zoufale volá mé jméno. Probouzím se s bušícím srdcem na samém pokraji šílenství.

"Takhle se brzy sesypeš, kamaráde," obrátil se na mě kolega Varten a nalil mi do laboratorní kádinky všemi spolupracovníky vřele doporučovaný elixír. "Ještě sis to nerozmyslel?"
"Ne. Miloval jsem Lindu ... moc, a právě proto na ni nechci zapomenout, i když je mi nevýslovně smutno."
"Je to tvoje volba."
"Ano," souhlasil jsem rázně, abych ukončil nepříjemný rozhovor. "Tede," zavolal jsem, když už stál mezi dveřmi. "Promiň a díky."

Dobře vím, že mi kolegové chtějí pomoci, jenže výmaz mozku můj problém neřeší. Vrah Lindy je na svobodě, vesele si užívá života a vůbec ho netíží svědomí. Do mé bolesti se teď vkrádá jiný pocit: pomsta. A je každým dnem silnější.

Dlouhá řada náročných experimentů konečně potvrzuje moji teorii a navíc, testy nové aparatury jsou velice slibné. Zároveň s tím i můj plán odvety pomalu dostává konkrétní podobu. Najít Kellera nebude těžké a dostat ho do laboratoře, to by mi také nemělo dělat potíže. Poměrně často využíváme obdobná individua pro různé psychotesty. Hodnotíme nejen reakce, ale především mozkovou činnost a meze odolnosti. Stačí nabídnout lákavý obnos a mám ho v pasti. Jsem přesvědčen, že se mi podaří navrátit tomu zloduchovi paměť, téměř zcela odstranit výmaz, a tak zlikvidovat jeho záruku beztrestnosti. Neúspěch kolegy Teda Vartena se tentokrát nebude opakovat. Jen se těš, vrahoune, vyhrožuji v duchu, už velmi brzy dostaneš možnost své zvrhlé choutky plně vychutnat.

Teprve v pátém baru jsem objevil Artura Kellera. Seděl sám a zadumaně si prohlížel prázdnou skleničku.

"Mohu si přisednout?"
Mlčky přikývl a objednal si bourbon.
"Doneste to dvakrát," zavolal jsem na barmanku. "A jednu si dejte na mě."
"S radostí," usmála se a s přesným profesionálním odhadem zvolila nejdražší značku. "Copak tu hledáte za štěstí?" nabídla mi pohled do výstřihu, jako drobnou kompenzaci výše mého účtu.
"Zkrachovalé individuality, ztroskotance, prostě lidi, co mají hluboko do kapsy."
"Tak to jste na správné adrese. Tady u těch," opsala rukou velký kruh, "kredity nikdy dlouho nevydrží."

Moje poznámka trefila do černého. Nemluvný společník vyndal pašované arteranské cigáro, olízl zápalný proužek a přitom si mě pátravě prohlížel. Nechtěl jsem nic uspěchat.

"Vo co tady kráčí, šéfe?" ucedil a s požitkem vyfoukl různobarevný kouř.
"Testujeme nové lékařské zařízení a potřebujeme různorodý vzorek mužské populace.. Čím rozdílnější skupina, tím lépe."
"K čemu to bude dobré?"
"Třeba k tomu, abyste si přišel na sto kreditů. Tedy pokud máte zájem a čas."
"Nebude to bolet?" zazněla nejistota v jeho hlase. "Sto kreditů není zas tak málo."
"Určitě se nevyhneme nepříjemným pocitům, ale chlap jako vy to hravě zvládne."
"Sto dvacet?" natáhl ruku.
"Máte je mít," přistoupil jsem na jeho požadavek a zamával na barmanku. "Pojedeme hned, pane..."
"Keller. Jistě už jste o mně slyšel," s úsměškem očekával moji reakci.
"Nevzpomínám si. Já jsem teď měl jiné starosti."

Vycházíme z baru a můj luxusní ulder nás přátelsky vítá tichou hudbou.

"Krásné přibližovadlo," vydechne obdivně Keller, když se měkké sedadlo přizpůsobí jeho tělu. "Co takhle sto padesát?"
"Dám dvě stě," kontruji, "ale tím definitivně končím další rozhovory na finanční téma."
"Platí," vyhrkl překvapeně a na oplátku se mě snaží pobavit nejrůznějšími historkami ze svého pestrého života.

Naslouchám jeho chvástání, ale nezapomínám na opatrnost. Aktivuji paralyzátor ukrytý v sedadle spolujezdce a přeměňuji tak Kellera v poslušného společníka.

Vjíždíme do ústavu a po kontrole mého certifikátu s velkým duhovým S nás doprovází jeden ze strážných robotů až ke vchodu do laboratorního oddělení. Vystupujeme, a po několika metrech vzplane napříč koridorem zářivá laserová stěna.

"Tak tomu říkám ochrana," pokyvuje Keller uznale hlavou, zatímco já se zabývám bezpečnostním dekodérem. Konečně laserové paprsky zhasnou a my máme volnou cestu do laboratoře.

Artur Keller sedí v křesle a se zájmem sleduje mé počínání.

"Jen si poslužte," usmívá se pobaveně, ale jen do té doby, než spatří známý mozkový snímač. "Tady nic nenajdete," zavrčí podrážděně a rázně si poklepe na čelo. "Žádnou mozkovou kopii, doktore! Na tom jsme se nedohodli."
"Klid, pane Kellere. Já opravdu nemám zájem o vaši mozkovou kopii," říkám podle pravdy a usazuji ho zpět do křesla.
"Padesát navrch."

Bez jediného slova vyndám z malého trezoru příslušný obnos a vtisknu mu bankovky do ruky. Jen si vychutnej sladkou chvilku, mizero. Brzy zjistíš, že tě moc radostí v příštích dnech nečeká.

Po finančním vyrovnání se znovu pouštím do práce. Propojuji citlivé elektrody, kontakty a mikroskopické sondy s psychopřílbou, počítačem a monitory. I když mozková kopie Artura Kellera skončila v anihilační kobce, měl jsem k dispozici pracovní záznamy kolegy Teda Vartena, což mi ušetřilo spoustu času. Ještě poslední kontrola záznamového zařízení a můžu začít.

Už první výsledky zcela nepochybně prokázaly, že ilegální zákrok prováděl mozkový specialista se špičkovým vybavením. Žádná fušeřina. Riskuji a zesiluji napětí. Jako sup kroužím nad paměťovým centrem, abych získal potřebné informace. Dvě hodiny svádím boj s hlubokým výmazem, než zaznamenám první úspěch. Neznámý doktor pracoval dobře, ovšem možnosti našeho ústavu jsou přece jen nesrovnatelně vyšší. Skládám jednotlivé fragmenty jako kamínky do mozaiky, ale bohužel, výsledný obraz zatím má příliš mnoho bílých míst.

Na můj příkaz zavádí medirobot stimulační mikročip. Nasazuji svůj nejvyšší trumf: zcela nová technologie obnovující poškozenou paměť a pomáhající vyvolávat vzpomínky. Keller sebou nespokojeně vrtí, než ho další dávka sedativ definitivně zklidní.

Chaotické obrazy na monitoru náhle ustávají a postupem času nabývají konkrétní podoby. Teď už vím, že mám vyhráno. Krok za krokem odhaluji hrůzné tajemství a nejednou se přistihnu, jak moc rád bych přeměnil laboratorní zařízení v popravčí nástroj. Přesto však s bolestnou nenávistí sleduji až do konce děsivou podívanou očima brutálního vraha.

Roztřesenou rukou si otírám chladný pot a navyklými pohyby připravuji přehrávací zařízení. V našem archivu jsou pečlivě uloženy a roztříděny pocitové záznamy mnoha set kolonistů a vojáků Vesmírných jednotek. Každý z nich měl tu pochybnou čest, že se seznámil s mučící technikou nejrůznějších ras obývajících naši Galaxii. Fyzickou bolest i psychické mučení doprovázené úděsnými představami dovedli neznámí mučitelé až k absolutní dokonalosti. Ani samotné peklo nemůže konkurovat bolesti a hrůze, která se právě teď natrvalo zabydluje v mozku Artura Kellera, zrovna tak, jako obraz umírající mladé ženy. Vím, že za tenhle zákrok mě čeká trestanecká planeta, ale v této chvíli mi na tom nezáleží.

Zelená kontrolka ohlašuje závěrečnou fázi přenosu. Ještě aplikuji zajišťovací dávku mozkového stabilizátoru, abych zabránil dalšímu výmazu, a pak už jen pozoruji, jak hbitý medirobot obratně deaktivuje složitou aparaturu a odpojuje psychopřílbu. Pohlédnu na Kellera. Tvář má klidnou, bez emocí, ovšem jen do té doby, pokud mu jeho pocity udrží chemoterapie na uzdě.

S vydatnou pomocí medirobota jsem naložil Kellera do svého ulderu a zamířil do parku, kam jsme s Lindou tak rádi chodili. Opět jsem ucítil onen svíravý pocit v hrudi, když jsem zastavil na poloprázdném parkovišti.

"Jdeme se projít," vyzval jsem Kellera. "Znám tady poblíž jeden fajnový bar," risknul jsem malou lež.
"Ty platíš," zachrčel a udělal několik vrávoravých kroků opačným směrem, než jsem potřeboval.
"Platím," souhlasil jsem, opravil mu kurz a s nemalým úsilím ho dostrkal až k naší oblíbené lavičce.
"Je mi blbě," pohlédl na mě vyčítavě.

Mlčky jsem vyňal malý injektor, vstříkl mu pět jednotek ELIMINU do krční tepny a rychle zmizel v blízkém houští okrasných keřů. Tento prostředek během chvíle odbourá ochrannou mozkovou bariéru, uvolní bolest s děsivými pocity, a navždy tak přemění Artura Kellera v ječícího šílence. Nestál jsem o tuhle podívanou, opravdu ne.

Když jsem zaslechl první, víceméně překvapený výkřik, vzdorně jsem pohodil hlavou a vydal se zpět k parkovišti. Snad ani ne za minutu vyhnal hlasitý řev několik mileneckých párů z úkrytů. Při pohledu na šťastné, nyní trochu vystrašené, dvojice mi bylo málem do pláče.

"Neměls ji zabíjet!" zavolal jsem do skučení a zuřivých nadávek. A jako porouchaný automat jsem neustále vyrážel: "Neměl, Neměl, Neměl. ..."


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Borek 04.07.2011, 13:03:31 Odpovědět 
   Je to dobře napsané, dialogy zní hodně věrohodně, až na malé výjimky, kdy Keller přechází z hovorové, či slangové mluvy do spisovné. Myslím tím, že člověk, který pronese větu „Vo co tady kráčí, šéfe?“ by pravděpodobně po odpovědi nepokračoval slovy „k čemu to bude dobré?“, použil by spíše slovo dobrý. Jinak se tento text čte velice dobře . Jen mi trochu nesedí střídání vypravěčského času. Objevuje se tu minulý, přítomný, a občas dokonce budoucí. Možná to byl záměr, ale zdá se mi, že to působí trochu nekonzistentně. To jsou ale v podstatě detaily, celkově se mi to líbilo.
 Jujacek 06.01.2011, 12:47:57 Odpovědět 
   Ahoj :)

Před dvěma měsíci by se mi takové zařízení hodilo :) Tedy nejsem žádnej vrah, to nééé :) :D

Líbilo. Čtivé, chybek jsem si všimla jen pár, ale ty už tu jsou napsány :) Co ti mám napsat? Že jsi dobrý? Tedy aspoň z mého pohledu :) To asi čteš pořád dokola :P

Jedna :)
 ze dne 06.01.2011, 17:33:48  
   Dědek: Díky za komentík. Dobrý, možná kdysi.
 chris ONNE 01.12.2010, 0:54:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: chris ONNE ze dne 29.11.2010, 8:51:50

   Souhlasím, že se prozradí kde co, já jen jsem z toho vyprávění měl trochu pocit, že ten zákrok je tak trochu „luxusní“ a ne každý ho může podstoupit.
Druhá připomínka, mě tam hlavně haprovalo to, že když mohl podstoupit ten drahý zákrok, tak proč pak tolik šel po penězích. Možná by nebylo ke škodě, kdyby to tam vyznělo, že veškeré prašule utratil za tu proceduru. Nebo to prostě jen mě nedocvaklo… ;-)

Chris
 chris ONNE 29.11.2010, 8:51:50 Odpovědět 
   Zdravím!

Tak je tu zase ten otravný rýpal, co do všeho strká nos.

Mé očko zahlédlo jediný překlep: psychopřílbou – dlouhé „i“?

Příběh.
a) … Policie se tentokrát vyznamenala a za dva dny ho zatkla v jednom baru na předměstí… - píšeš, že ty zákroky v soukromých laboratořích (které jsou ještě k tomu tajné, takže jak se o nich dozvěděl?) jsou nehorázně drahé, tudíž kde vzal potřebné kredity – lupičství je v té době tak výdělečné?

b) … "Dám dvě stě," kontruji, "ale tím definitivně končím další rozhovory na finanční téma." … - nezdá se ti, že tohle je až moc okaté? Je evidentní, že náš antihrdina musí mít tak trochu pod čepicí, takže proč mu to nepřijde divné? Navíc, pokud si mohl dovolit ten zákrok, musí mít hodně peněz, ne?


Textík je docela zajímavý, nese v sobě jakousi výstrahu, kam by to mohlo až zajít! Rozhodně ve čtenáři vyvolá směsicí pocitů, donutí ho přemýšlet, nebo dokonce rozpoutá živou debatu. Všechno to jsou body k dobru, jenže kvůli těm dvěma bodům, co jsem vypsal výše, se mi zdá, že není dotažený, resp. informace v textu jsou protichůdné, do té kvality, kterou jsem viděl ve tvých předešlých dílech.

Toť můj skromný názor.

Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále!

Chris
 ze dne 01.12.2010, 0:01:15  
   Dědek: Tedy Ty mi dáváš. Lupičství je výnosné v každé době jen prostředky jsou jiné. I dnes se prozradí tajné věci a pokud existují tajné laboratoře, tak logicky musí mít i zájemce o svou práci. Kredity měl ze zlodějen, ale všechny minul za zákrok, aby se vyhnul trestu. Vraždu třeba neměl vůbec v plánu.
Druhá připomínka, nezdá se mi to okaté. Když viděl bohatého doktora, tak zkoušel kolik z něj vyrazí. Takových "somráků" je i dnes plno.
 Sidonie Kermack 27.11.2010, 15:29:46 Odpovědět 
   Ve vzkazech jsem měla upozornění na tuto povídku, ale nějak nestzíhám:-). Teď už to bude lepší:-). Líbí se mi to, ač sci-fi není "my cup of tea". Je to vlastně otázka viny a trestu. A mně s tím napadá - je to opravdu tak snadné? Asi ne. Před 16 lety se nám kdosi vloupal do chalupy a zapálil ji. Nedopadli ho, nezjistili. A já jsem ráda. Proč? Aby ho zavřeli a aby byl živen i z¨našich daní? V majetkových případech by mělo platit co kdo zničí, ať sám na své náklady znovu obnoví. A v případě vraždy? Tady nevím. Vzít někomu život v odvetu - to je totéž. Záleží na okolnostech, a ty mohou být někdy hodně skličující (o tom je i můj román Protože tě nemohu přestat milovat a i další, který nazývám "karibský"). Možná by stálo za to tuhle povídku rozvést - proč dívka přišla o život, co k tomu jejího vraha přimělo... Pak by člověk snáz pochopil. Neboť "vrah byl odsouzen, ale na viníka je zákon krátký".
 ze dne 28.11.2010, 19:55:26  
   Dědek: Děkuji za přečtení a dlouhý komentář, který má ohledně trestů zajímavý pohled. Ano, náhrada škody je opravdu na místě. Ohledně vraždy... nevím záleži na okolnostěch, ale myslím, že u některých obzvlášť brutálních či vícenásobných vraždách by byl na místě.
 Adam Javorka 26.11.2010, 20:28:01 Odpovědět 
   oprava- briliantnosť
 Adam Javorka 26.11.2010, 20:27:20 Odpovědět 
   Deděk, taže ti sekne aj próza, aj keď tvoja briliantnisť býva podľa mňa a nielen mňa, v tvojej poézii. Si šikovný...
 ze dne 26.11.2010, 22:51:17  
   Dědek: Díky za uznání Adame, ale v povídkách jsem dlouhé roky soutěžil, básničky píšu jen pro zábavu.
 Aini 26.11.2010, 12:14:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 26.11.2010, 11:08:58

   To: Dědek
musím dodat po odpovědi na komentář autorem ještě toto:

Umění psát bez příkras, to za prvé, a jinak? Tato povídka asi nejen mne oslovuje snahou předat dojem, kdy je již možno „vydolovat" z techniky maximum tak, aby se některá skrytá přání lidstva nemusela ve všem podobat scifi a byla reálná hned; ode mne konkrétně přání: aby svědomí některých jedinců bylo možno uvést do souladu s označováním problému: vina a přiměřený trest. (bez přístrojů třebas…) V naší době není nikdo bez viny, jen tresty nejsou odpovídající prohřeškům nejvyšším. Hodně jedinců svědomí nemá, nezná, případně jej zvládá a potlačuje.
I když je povídka scifi, není pohádkou pro dospělé, nepřímo apeluje na možný průběh směrování listva pro další časovou osu.
No prostě se mi povídka moc líbí. Podle mne zapadla i do podvědomí čtenářů už teď. Je také autorovým příslibem nepřímo navazujících, ale dalších pokračování v tomto duchu. Těším se.
:-)
 Aini 26.11.2010, 11:08:58 Odpovědět 
   Tedy, tomu říkám senzačně napsáno. Fakt jsem měla dojem, že vidím film. Chtělo by to román na pokračování, tady časový úsek od mládí k postupům dává tušit možností.
Díky.
1
 ze dne 26.11.2010, 11:36:17  
   Dědek: Děkuji za přečtení, mám radost. Nevím, proč tahle povídka zapadla. Pokračování není, ale mám pár dalších povídek, které by se mohly líbit.
 Carolina 24.11.2010, 7:35:10 Odpovědět 
   Ahoj, pěkné čtení, líbilo se mi to.
 ze dne 24.11.2010, 22:56:11  
   Dědek: Díky, jsem rád, že se povídka líbí.
 maja52 23.11.2010, 22:51:49 Odpovědět 
   Podruhé nejvyšší hodnocení ode mě. Je to super. Ahoj.
 ze dne 23.11.2010, 23:09:59  
   Dědek: Díky, Majče, moje milá čtenářko.
 Guardianes 23.11.2010, 22:24:43 Odpovědět 
   Soudím, že ta novelizace by v současném právním systému měla za následek masovou amnézii.:-)
Pěkné čtení.
 ze dne 23.11.2010, 23:09:23  
   Dědek: Díky za návštěvu. Soudím, že máš pravdu.
 Šíma 23.11.2010, 22:14:28 Odpovědět 
   Zdravím!

Pěkné scifko, čtivý text, víc snad ani není co dodat! Líbilo.

P.S. Aby však nebylo, že Ti nějak "nadržuju", všiml jsem si dvou maličkostí:

-- Testujeme nové lékařské zařízení a potřebujeme různorodý vzorek mužské populace.. -- někdo Ti umazal tečku (namísto tří), nebo jednu přidal, to jsou věci ;-)

-- "Neměl, Neměl, Neměl. ..." -- "Neměl, neměl, neměl..." (netuším, kolikrát toto slůvko náš hrdina vyslovil, ale ukončil bych to třemi tečkami, nehledě na to, že první slovo bych nechal velkým a ostatní malým písmenem)

Ano, jsou to prkotiny! Jinak ten text nemá chybu... Tož tak.
 ze dne 23.11.2010, 23:18:09  
   Dědek: Díky, za publikaci povídky. Máš pravdu, Šimi. Ta první připomínka je překlep a o tečku více, ta druhá je chyba autora. Chtěl jsem tam čárky jako výraz jeho opakovaného vyrážení slova neměl, ale zároveň jsem to slovo chtěl zdůraznit. Ovšem správně tam měla být tečka nebo použít zámlku. Já to tvrdím pořád, jiný pohled je každému dílu ku prospěchu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Proste jsem
(27.2.2021, 20:22)
Týnuš
(8.2.2021, 18:37)
Sivanah
(7.2.2021, 21:40)
black dragon
(2.2.2021, 14:52)
obr
obr obr obr
obr
Dopis slunci
Milánek
Strejda
Nicolas
Letní den
Alenka1993
obr
obr obr obr
obr

KŘEČEK
Úlety
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr