|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303531 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Na hranici světů ::
 Apinby |
publikováno: 24.11.2010, 22:07
|
| Pro milovníky Sci-fi a záhad... |
| |
|
|
Malý Tim otevřel stará vrata od stodoly. Před ním se rozprostřel svět plný dobrodružství, nástrah a tajemství. Avšak jeho zájem nejvíce upoutala stará fordka, která ho fascinovala ze všech možných věcí nejvíce. Zavřel za sebou a vlezl si do toho rezavého vraku. Vůbec mu nevadilo, že kdysi luxusní křesla jsou už rozežraná od krys, že budíky již nikdy nebudou ukazovat oněch sto dvacet mil za hodinu, že už tahle kraksna nebude nikdy jezdit.
Vždy musel věřit, že jednoho krásného dne vyjede se svým otcem a matkou v tomhle krásném autě a budou obdivovat krásy okolní krajiny. Že si jeho matka, Mary Woodcliftová, vezme červený šátek na hlavu a brýle, otec stáhne střechu a silný šestiválec jim bude hrát svojí melodii. Nechají se kochat okolními lesy, potokem, který teče poblíž a kopci. Všechno tohle byl jenom sen.
„Time,“ ozvalo se z venku ženským hlasem, „je čas na oběd. Pojď se najíst.“
Teď určitě ne, pomyslel si klučina, právě jede osmdesát a snaží se předjet konkurenta ve své dětské mysli. Otáčel volantem a šlapal bez rozumu na pedály. U toho vydával pusou zvuky jedoucího auta.
Když už jel rovnou stovku po vymyšlené silnici a užíval si pomyslnou jízdu, něco se začalo podivného venku za stodolou provádět. Cosi se do zadních vrat od stodoly opřelo, div se vrata z pevného dubu nerozvalila. Malé okénko ve střeše se rozletělo náporem a dovnitř vlétl zvláštní vítr. Tima to zajímalo, vylezl z auta a vydal se k zadním dveřím od stodoly, sundal z nich řetízek a otevřel je. To co uviděl, mu vyrazilo dech. Za stodolou se dobrý půl metr nad zemí vznášel krásně bílý mrak. Chlapci se zdálo, že je v nějakém snu. Měl nutkání se k němu přiblížit a dotknout se ho. První krok byl nesmělý, ale byl dost blízko, aby se ho dotknul rukou.
Natáhnul ruku a pohladil bělavou hmotu. Ucítil příjemně elektrizující pocit na ruce a rázem z něj spadl i kámen strachu. Udělal další krok a ještě jeden, až se ocitl v mraku. Bílá pára ho zcela pohltila do sebe a vše kolem něj zmizelo. Pouze bílá mlha, široko daleko. Bylo to jako v neskutečné iluzi.
Chlapce popadla panika. Začal utíkat zběsila dál a dál, ale bílá mlha se zdála nekonečná. Když nakonec vyběhl z bílé mlhy, nestačil se divit. Byl někde úplně jinde, avšak okolí poznával. Okamžitě rozpoznal vzdálené zelené kopce, okolní lesy a dokonce slyšel i blízký potok, ale nikde nestála stodola a ani jejich rodinný statek. Začal volat o pomoc, ale nikdo ho neslyšel, nikdo o něm nevěděl.
Paní Woodcliftová vyšla ven na verandu domu, aby zavolala svého synka: „Time, pojď už na oběd, nech to auto na pokoji.“
Ale nedostala žádnou odezvu. Když zavolala ještě jednou a zase nic, rozhodla se, že toho uličníka přivede domů.
Přišla do stodoly a spustila jako každá matka: „Time, kolikrát ti mám říkat, že oběd budeš mít studený!“
Když ve stodole nikdo nebyl, zarazila se. Uviděla jenom otevřené zadní dveře od stodoly a nějaké vzdálené volání o pomoc. Okamžitě se rozeběhla, mžikem překonala vzdálenost skrz stodolu, až vyběhla zadními dveřmi. Tam ztuhnula na místě.
S otevřenou pusou sledovala vyděšená matka bílou hmotu podobnou mraku. Nadpřirozený úkaz se vznášel a z jeho útrob bylo slyšet hodně daleké volání malého synka. V bílé páře probíhaly malé elektrické výboje, které se stále více rozrůstaly až se proměnily v síť elektrických řetězců.
„Time! Kde jsi!“ křičela matka do světelné koule až se jí hlasivky zadrhávaly. Do tváře se jí nalila krev a úplně zčervenala.
Najednou se elektrizující mrak smrštil do velikosti fotbalového míče, v té velikosti ještě chvíli vydržel, až se zcela rozplynul. Po nadpřirozeném úkazu zbyl jenom ionizovaný vzduch jako po dešti. Bylo to vše, co zůstalo na smrt vyděšené matce po jejím synu.
Tima Woodclifta již nikdy nikdo neviděl. V okolí statku proběhlo rozsáhlé pátrání, ale bez výsledku. Ještě deset let po incidentu, v ten samý den, v tu samou hodinu, přinášel prazvláštní vítr vzdálené volání chlapce jako by z jiného světa…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
78.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
