| Pokračování, ale už v tom asi 5 měsíců nepokračuju...tak kritizujte |
| |
|
|
Kapitola 5.
…noční můra…
„Emo, Emo!“
Rozlepila jsem slepená víčka. Mamka seděla na mé posteli a ruku mi přilepila na zpocené čelo.
„Přinesu ti teploměr a vodu, jo?“ řekla starostlivě a odešla.
Lokty jsem se přizvedla a zase zalehla. Pyžamo jsem měla upocené stejně jako vlasy.
Otočila jsem se k nočnímu stolku a podívala se digitální budík. Byla tma takže jsem ho nasměrovala ke dveřím do obýváku, kde bylo rozsvíceno.
„Eh?“ byla jedna hodina a třicet devět minut.
Uslyšela jsem kroky tak jsem budík položila zpátky a lehla si.
„Na, napij se a tady máš ten teploměr. Na horečku to nevypadá, ale pro jistotu. Jak ty jsi křičela ze spaní!“
„Já jsem něco křičela? Pamatuji si jen že jsem přišla od babičky a pak jsem usnula a potom jsem se probudila protože jsem měla noční můru, no a potom jsem asi zase usnula.“
Vzpomínala jsem. Ne na sen, protože, noční můra byla to poslední co by mi mělo dělat starosti, jak už bylo řečeno.
„Teď jsi ji taky určitě měla. Pořád jsi řvala a potom,“ zakřenila se, „jsi řvala: ,Bonus?´“
„Vážně?“ já jsem se tedy nesmála. Vzpomínka na to že je pro babičku bonu zrovna -.
Ucítila jsem jak se mi perličky slz řinou do očí a proto jsem byla ráda že ode mě pípající teploměr odehnal pozornost..
„Na,“ podala jsem jí teploměr a modlila se v nízkou teplotu. Napila jsem se a poloprázdnou skleničku vrátila mamce do ruky
„Dobrý, máš třicet šest a půl.“
A protože bych už stejně neusnula (musela bych stále myslet na…) zeptala jsem se maminky jestli bych se nemohla dívat chvíli na televizi abych zapomněla na tu můru. Já jsem si ji ani nepamatovala, ale byla to pojistka, kdyby náhodou mamka nekývla a nechtěla mě tam pustit.
„Tak jo, ale nejvíc hodinku,“
Zvládla bych z postele vyběhnout, ale budit podezření se mi nechtělo.
Zavřela jsem dveře do obývacího pokoje, z počítačového stolku jsem vzala krabici papírových kapesníčku.
Než jsem si stihla sednout na křeslo už ze mě pršelo a papírový sníh začal padat a zasněžívat okolí. Na ovladač jsem ani nesáhla (ještě by zmokl!-konec humoru pro dnešní ráno)
Po deseti minutách jsem usnula. Zmoklá, zasněžená a zoufalá.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
86.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 9 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
