|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Ztracená 19. část ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená
| Dnešní kapitolka je kratší, ale to snad nebude vadit. Doufám že se bude líbit. |
| |
|
|
Byl už jasný den, když hraničáře probudilo tiché klepání na dveře. Posadil se a pozval návštěvníka dále. Nebyl to nikdo jiný než První rytíř Murtea. Vypadal přepadle a ztrhaně.
„Má žena mi včera dala co proto. Navíc jste mi oba dva dali dost látky k přemýšlení. Chtěl bych se ti omluvit za své chování a za to co jsem řekl,“ pronesl zkroušeně a na hlase mu bylo znát, že se necítí moc dobře.
„Zapomeň na to,“ hlesl mdlým hlasem Garwel. Ani on se necítil nejlíp. Rány jej svědily a bolela ho hlava.
„Díky. Je tu ještě jedna věc.“
„Jaká?“
„Po tom včerejšku… Zachránil si život králi. Chtěl bych tě zvát svým bratrem ve zbrani. Buďme přáteli,“ navrhl Murtea a napřáhl ke Garwelovi ruku. Ten na něj pohlédl, vstal a nabízenou ruku mu stiskl.
„Děkuji. Tohle pro mě moc znamená. Rowana by mě nejspíš rozkrájela, kdybych se s tebou neusmířil. Než na to zapomenu, jsi zvaný na oběd a pak musíme ke králi. Proběhne soud s tím zrádcem Darrinacem.“
„Dobře, ale myslím, že k obědu v takové vznešené společnosti nejsem vhodně oblečen,“ povzdychl si hraničář a pohlédl na svůj zakrvácený a roztrhaný oděv.
„Já blb. Zapomněl jsem ti vyřídit, že tvůj nový oblek je již hotový. Pošlu nějakého sluhu, aby ti jej přinesl.“
„Děkuju. To bude milé.“
Murtea vyšel na chodbu, přivolal jednoho sluhu a záhy byl Garwel oblečený ve zbrusu novém loveckém oděvu. Byl pohodlný a praktický a seděl jako ulitý.
„Myslím, že můžeme jít,“ podotkl Murtea.
„Tedy pojďme. Stíne, zůstaň!“ přikázal ještě horal svému psu.
„Myslím, že může jít s námi. I pro něj je něco připraveno. Přeci jen je to včerejší hrdina. De facto to on zachránil krále,“ pousmál se rytíř.
„Dobře. Pojď.“
Oběd byl výtečný. Do zlatova opečená husa, marinovaný smažený jelení hřbet, pečené kořeněné brambory a k pití víno či voda. Po hlavním jídle následoval smetanový dezert s jahodami a malinami, zalitý medem. Pro psa to byly na menší kusy pokrájené kusy jeleního masa a morkové kosti.
„Pochvala kuchaři. Tohle bylo opravdu výtečné,“ zafuněl Garwel, když dojedl.
„Takže chutnalo?“ zeptal se celkem zbytečně Murtea.
„To je slabé slovo. Bylo to vynikající.“
„Nu, to mě těší neboť kuchařem byla má žena.“
„Cože?“ vyhrkl Garwel.
Lady Rowena, která se zapýřila při hraničářově pochvale, se nyní ozvala: „Proč jste tak překvapený?“
„Čekal jsem, že ten oběd připravili palácoví kuchaři. A ani jsem netušil, že umíte tak skvostně vařit. Bez urážky.“
„Nezlobím se. Asi je logické, že člověk čeká od šlechticů, že na vše budou mít sluhy. Ve svém sídle máme též kuchaře, ale když je nějaká výjimečná událost, vařím. Navíc mě to strašně baví.“
„Myslím, že máme čas tak akorát na ještě jeden pohár vína a pak budeme muset jít ke králi,“ pronesl zadumaně rytíř.
„Nedá se říci, že by se mi tam chtělo,“ odtušil Garwel.
„To ani mě ne,“ přikývl Murtea.
Záhy se dostavili do trůnního sála, který byl až na několik lidí prázdný. Byl tu král, vrchní komoří, jednotka královské gardy a zajatý zrádce. Usedli do jim určených křesel.
Král povstal a pronesl: „Eskorto, předveďte vězně.“
Vojáci střežící poručíka jej předvedli před krále. Následoval výčet toho, co se v noci stalo a poručíkův podíl na té události.
„Máte k tomu co říci?“ zeptal se vrchní komoří.
„Jen to co jsem řekl v noci. Víc nic,“ odpověděl Darrinac.
Nyní byli předvolán Garwel a Murtea, aby vylíčili, co se v noci stalo, a zopakovali, co Darrican tehdy řekl. Poté následovala porada, která měla rozhodnout o dalším osudu poručíka. Garwela rozmluva o způsobu smrti vytočila. Vstal a skřípění odsouvaného křesla přinutila všechny přítomné zmlknout a překvapeně se na něj podívat.
„Vaše Veličenstvo, pánové. Každý z nás někdy může šlápnout vedle a udělat chybu. Některé chyby jsou omluvitelné, tohle omluvitelné není, ale proč hned rozhodovat o popravě?“
„Je to vlastizrádce,“ vyštěkl vrchní komoří.
„To ano, ale proč? Protože byl sveden na scestí druhým nejvýznačnějším mužem v království a uvěřil jeho lžím. Jeho proviněním je snad pouze přehnaná naivita. Dovolte mi, prosím, okamžik s tím mužem,“ pronesl a pohlédl na krále.
„Jak si přeješ, i když myslím, že je to zbytečné,“ pokynul mu král.
Garwel sestoupil z vyvýšeného podia, kde debatovali a přistoupil ke zrádci. Zpříma se mu zahleděl do očí. Voják uhnul pohledem, jelikož nevydržel ten přímý pohled, který se mu propaloval až do samotného nitra.
„Podívej se na mě, sakra!“ zařval Garwel, až sebou Darrinac trhl. Silně se potil a jen neochotně vzhlédl horalovi do tváře.
Horal v očích uvězněného četl výčitky svědomí, hanbu, hrozné vědomí toho co udělal, strach a lítost. Ten pohled trval dlouho a Darrinac jej znovu nevydržel a sklopil zrak k zemi. Horal se od něj odvrátil, přistoupil k oknu a otočil se na ostatní.
„Pánové, myslím, že mám pro něj horší trest než špalek či šibenici,“ pronesl.
„A jaký?“ zeptal se vrchní komoří.
„Nechte ho naživu.“
„To přece nemyslíš vážně. Je to vlastizrádce a za to je jediný trest a to smrt!“ zvolal rozhořčeně Murtea.
„Ano, já vím. Ale být naživu pro něj bude daleko horší, protože bude muset žít s vědomím toho co udělal. Každý den to bude mít v hlavě, každý den o tom bude muset přemýšlet. Přemýšlet o činech, které spáchal. Výčitky svědomí jsou strašné. Seberte mu veškerý jeho majetek, vypalte mu cejch hanby a zbičujte jej, pokud musíte, vyžeňte ho z Alansie, z Alansijské ligy, ale nechte ho naživu. O to vás žádám,“ vysvětlil zvučným hlasem, který však ke konci zeslábl až do šepotu a pak se zahleděl kamsi do dálky, kam mohly vidět pouze jeho oči.
„Myslíš to vážně?“ otázal se král a Garwel přikývl.
„Jsi zvláštní člověk. V boji tvrdý a nemilosrdný, a nyní žádáš, abychom ho propustili takřka bez trestu?“ zajímal se král a hraničář odpověděl znovu kývnutím.
Král se zabořil hlouběji do křesla, podepřel si dlaní bradu a jeho oči znepřítomněly. Ti co se porady účastnili, se na něj zahleděli, zvědaví jak rozhodne. Ovšem, pochybovali, že král přistoupí na to co řekl horal.
Vládce Alansie se po nějaké době ve svém křesle napřímil, pohlédl na horala a pak promluvil: „Jsi si jistý svým úsudkem?“
Garwel na něj pohlédl a přikývl.
„Dobrá tedy. Staniž se.“
Po jeho slovech se ozvalo několik rozhořčených výkřiků, ale král je mávnutím ruky umlčel. Vstal a ostatní jej následovali, jak nakazoval protokol.
„Dám na tebe, příteli. Snad nebude nikdo z nás litovat. Poslouchejte. Budiž rozhodnuto, že majetek Darrinaca bude zabaven a rozprodán. Utržené peníze budou rozděleny mezi rodiny padlých gardistů. On sám je zbaven hodnosti poručíka, s hanbou propuštěn z královské gardy a jiných ozbrojených složek našeho království. Bude mu uděleno třicet ran bičem a budiž vyhnán z území Alansie a Alansijské ligy, kde mu nikdo neposkytne potravu, pití a přístřeší a to navěky. Nyní jej odveďte a vykonejte rozsudek.“
Po svém proslovu se král odvrátil, pokynul Prvnímu rytíři a horalovi ať jej následují a odešel z trůnního sálu. Darrinac se rozplakal úlevou, neschopen slova. Když ho Garwel míjel, chytily jej třesoucí se ruce a bývalý poručík mumlal: „Nebe budiž pochváleno, můj pane, za vaše milosrdenství.“
Garwel chytil Darrinaca pod krkem, přísně se mu podíval do očí a řekl: „Přemýšlej o tom co jsi udělal, o tom co se tady stalo a řeklo a zjistíš, že to žádné milosrdenství nebylo.“ Pak jej pustil a v těsném závěsu za králem a Murteou opustil trůnní sál.
Uběhlo několik dní, které vrátily život zpět do starých kolejí. Král se rozhodl vyhovět žádosti svého bratrance, nechal si popsat Neeilien a s tímto popisem rozeslal do všech koutů Alansijské ligy své posly, aby po této dívce pátrali. Večery Garwel trávil většinou u krále, kde mu vyprávěl svůj životní příběh, ze kterého vypustil pár věcí a události na Vaellorském panství.
Čtrnáct dní po soudu s Darrinacem byl Garwel povolán do trůnního sálu. Vešel dovnitř a zaraženě zůstal stát. Celý sál byl naplněný lidmi k prasknutí, volná byla pouze ulička ode dveří kde stál k trůnu. Celý sál zaplnila břeskná fanfára oznamující jeho příchod.
„Jen pojď a neostýchej se,“ vyzval ho král sedící na trůnu.
Garwel nejistě vykročil a hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky. Naprosto netušil a nechápal co se děje. Došel k nízkému schodišti vedoucímu k trůnu a pod ním zastavil.
Král se postavil. Vypadal úchvatně. Oblečen byl do nákladného oděvu ze sametu v královské modři a přes ramena měl přehozený plášť s gryfími pírky, jež vrhaly perleťové odlesky do všech stran. Garwel si všiml svého přítele Murtey stojícího vpravo od krále v oficiální uniformě a stříbřité zbroji. Povzbudivě se na horala usmál, ale neřekl ani slovo.
„Poklekni,“ zahřímal král.
Nechápající mladík poklekl. Král tasil meč se stříbřitou čepelí, přistoupil k horalovi a slavnostním hlasem, jenž naplnil celý sál, pronesl: „Garweli, z moci mně svěřené, za významné služby koruně ti uděluji tituly Čestný rytíř a Pán rytířů, se všemi výsadami a právy k těmto titulům náležících. Dále tě pasuji do šlechtického stavu.“
Při těch slovech se mečem dotkl jemně ramen a hlavy klečícího muže a pak mu ten meč podal jako znamení obdržených titulů.
„Povstaň pane markýzi Garweli,“ vyzval jej král.
Garwel klečel, neschopen jediného slova či souvislé myšlenky, omráčený jako po ráně palicí a v hlavě mu hučelo jako v úle. Co to král říká? Jaký Čestný rytíř? Jaký markýz a Pán rytířů? Pak mu to došlo. Vyskočil na nohy a než stačil cokoli říct, král jej zarazil.
„Užij si to, příteli. Dostalo se ti odměny, za tvé služby a za záchranu mého života.“
„Můj… pa… ne. Já… ne... ne… vím… co-o… na… to říct,“ koktal Garwel.
„Neříkej tedy nic a užij si to,“ pousmál se král.
„Doufám, že jsme tě nějak neurazili. Byl to můj nápad a král s tím souhlasil. Přeci jenom, prokázal jsi koruně neocenitelné služby,“ pronesl Murtea a objal okolo ramen dosud otřeseného Garwela.
„To by udělal přeci každý správný muž na mém místě. Nač takovéhle tituly a s takovou pompou? Ty tituly nenakrmí ani mě, ani mého psa nebo koně,“ namítal Garwel, který se teprve nyní začínal probírat z otřesu, který utržil.
„Jo, máš pravdu, ale schopný chlap s těmito tituly si může zařídit pohodlný život. Přemýšlej o tom,“ podotkl Murtea než se ztratil mezi ostatními šlechtici.
„Gratuluji vám, můj pane.“ To byla lady Rowana, která se k němu přidala.
„Prosím, aspoň vy s tímhle nesmyslem nezačínejte,“ zasténal horal.
„Je to obrovská pocta a já vám ji ze srdce přeji. Nebuďte tak skleslý a radujte se. Dnešní den je zasvěcen vám.“
„Já a šlechtic? Copak já se vyznám v politice? V umění? Ve zdvořilé konverzaci plné různých vytáček, frází a urážek zabalených do sladkého medu licoměrných lichotek?“ posteskl si novopečený šlechtic.
„Nyní si z toho hlavu nedělejte a užijte si to. Zatím se opatrujte,“ rozloučila se s ním lady a odešla najít svého manžela.
Pohlédl na řady shromážděných šlechticů. Ve tvářích mnohých přítomných mohl číst opovržení či přímo nenávist. To oni byli dědičná šlechta rodem a krví. A nyní se má nějaký přivandrovalec stát jedním z nich? Nepřípustné. Na druhou stranu ve tvářích jiných byla pouze lhostejnost či upřímný obdiv.
Netrvalo dlouho a přistoupil k němu bělovlasý růžovolící muž postaršího věku v šedém oděvu z jemného sametu zdobeného stříbřitou krajkou. V očích měl vypočítavý pohled a na rtech mu pohrával lehký úsměv.
„Vy jste tedy ten hrdina. Garwel Hraničář, který odhalil to ohavné spiknutí a zachránil Jeho Veličenstvu život. To co stalo tehdy v noci, to bylo opravdu skandální, že?“ pronesl.
„Nevím jestli skandální, ale rozhodně to bylo něco co by se dít nemělo, můj pane,“ odpověděl Garwel.
„Vy jste opravdu nechal propustit toho hnusného vlastizrádce, který se chystal zabít krále?“
„Ano.“
„Ale co když se o to pokusí znovu?“
„To si nemyslím.“
„Promiňte, jsem to ale nezdvořák. Jsem lord Backhur. Co kdybychom se sešli někdy později, Vaše Excelence? Chtěl bych s vámi probrat něco důležitého, ale to zajisté počká. Dnešní večer je váš a já vás nechci zdržovat, můj pane,“ pronesl a přitom lstivě mrknul jedním okem.
Garwel nevěděl co si o tom má myslet. Ten chlap něco chtěl, ale otázkou bylo co a proč. Podobných rozhovorů zažil ještě několik a nevěděl co si o tom má myslet. Jak předtím řekl lady, tahle konverzace nebyla nic pro něj. Byl zvyklý říci co si myslí, přímo a bez krásného obalu, ale copak tady mohl? Když zabředl do dalšího hovoru, vysvobodil jej jeho nový přítel Murtea. Došli spolu ke stolu s nápoji a chopili se pohárů s vínem.
„Díky, že jsi mě vysvobodil. Ještě chvíli a začal bych řvát a to hodně nahlas,“ pronesl zničeně Garwel a zhluboka upil.
„To jsem rád, že jsem přišel. To by nebylo u dvora zrovna populární, ztropit takový řev. A s tím vínem opatrně. Vybral sis pěkně silný a těžký ročník. Aby sis tu ještě neudělal ostudu, že ses opil,“ uculil se Murtea.
„To není vůbec špatný nápad,“ odtušil Garwel, podíval se na svého přítele a pravil: „Můžeš mi říct, co je to s těmi lidmi? Ještě před týdnem by mi nehodili ani oschlou kůrku chleba a dnes mi nabízejí své služby, kontakty a své přátelství.“
„Jsi teď důležitá osoba. Máš blízko ke králi a to je touha většiny lidí zde. Dostat se blíž ke králi a vydělat na tom. Musím tě však varovat. Ten, kdo se tváří jako nejlepší přítel, může být tím nejhorším nepřítelem. Opatrně. Dvůr je místem špinavých intrik a lží. Viděl jsi to sám. Tehdy,“ odpověděl rytíř a zmlkl.
Dosud ho žralo, jak se nechal zrádným rádcem obalamutit a znectil sebe a svou ženu před celým dvorem svými neuváženými slovy. Naštěstí následují události na to daly zapomenout.
Bylo před půlnocí, když se Garwel z trůnního sálu vytratil. Cítil se v povznesené náladě a maličko se motal. Mohlo za to ono silné víno, které si dopřával hlubokými doušky. Svalil se na postel a nenamáhal se ani zhasnout svíce, které jeho komnaty osvětlovaly nebo se svléknout.
Začínal klimbat, když někdo zaklepal na dveře. Neodpověděl a tak se klepání ozvalo znovu. Následně tiše vrzla klika a do dveří někdo vešel. Neznámý prošel první místností a vešel do ložnice. Garwel vyvalil oči. Tím pozdním návštěvníkem byla totiž žena. Vysoká štíhlá plavovláska. Nemohlo jí být více než dvacet pěl let. Její špinavě blond vlasy byly vyčesané do složitého účesu. Měla více než pohledný obličej, zelené oči, malý nos a smyslné rty. Nesla se s půvabem kočkovité šelmy, ladně a elegantně. Na sobě měla splývavé roucho světle zelené barvy, které více odhalovalo než skrývalo.
„Kdo jste, paní?“ zeptal se a nevěděl zda sní či bdí.
„Alesha, mladý hrdino. Blízká přítelkyně krále a někdy jeho… Chtěla bych poděkovat za záchranu Whellana, krále alansijského.“
„To by udělal každý muž.“
„Každý ne, jak bylo vidět. Pokud by to tak bylo, k tomu incidentu by nikdy nedošlo,“ namítla.
„V každém jablku se může objevit červ.“
„Svatá pravda,“ pronesla žena, přistoupila blíže k posteli, pozvedla ruce a stáhla si ramínka roucha přes oblá bílá ramena. Šaty z ní s tichým šelestem sklouzly.
Garwel vytřeštil oči a zalapal po dechu, rázem střízlivý. Nahou ženu již kdysi spatřil, ale to bylo něco jiného. Cítil jak rudne a náhle nevěděl kam s očima. Perlivě se zasmála. Mladík vyskočil z postele. Sám nevěděl co chce dělat, nebo co má udělat, ale tohle bylo špatně.
Přistoupila k němu nebezpečně blízko, jednu ruku mu položila na hruď a druhou jej pohladila po tváři. Začal zrychleně dýchat. Přivinula se k němu ještě blíž a její smyslné rty se přitiskly na jeho. Opětoval její polibek s divokostí, která překvapila i jeho samotného. Tohle je špatně, blesklo mu hlavou a odtrhl se od ní. Nechápavě se na něj podívala.
„Paní, to…to…hle je špatné,“ vykoktal.
„Proč? Užijme si společné chvíle,“ namítla a znovu jej políbila.
Pravou rukou sjela k jeho kalhotám, rozepnula pásek, dlaň vsunula dovnitř a dotkla se jeho údu. Zaúpěl náhle probuzenou touhou. Začala jemně masírovat jeho mužství a to v něm probudilo dravce. Silnýma rukama ji přitiskl blíže k sobě a drtil její rty svými. Odpovídala na volání jeho těla a záhy leželi oba nazí na posteli. Nyní byl Garwel v úzkých. Se ženou ještě neležel a byl tak trochu na rozpacích. Alesha to poznala a pousmála se.
„Takový pohledný muž a dosud nezkušený? Je to jako tanec.“
„Já neumím tančit.“
„To musíme napravit,“ zašeptala.
Vedla ho po cestičkách touhy a rozkoše, učila jej jak využít těla k potěše své i své partnerky. Stoupal na vrchol spalován plamenem vášně. Dopřála mu chviličku odpočinku a pak znovu výstup. Odpočinek. Výstup. Pořád dokola až nadešel okamžik, kdy dosáhl vrcholu a plamen rozkoše hrozil, že jej spálí jako papír. Vrcholu dosáhli společně a pokoj naplnily výkřiky rozkoše.
Leželi vedle sebe, těšili se z blízkosti toho druhého, naslouchali dechu toho druhého a jejich ruce se navzájem zkoumaly. Měla sametově hebkou, bílou pleť a jemné chloupky na jejím těle ve světle svící zlatě zářily.
Alesha svými štíhlými prsty laskala opálenou kůži svého milence, přejížděla po bílých jizvách křižující po jeho těle. Byla překvapena tvrdostí vypracovaných svalů, zocelených životem v tvrdé divočině.
Netrvalo dlouho a do nejstarší hry na světě se pustili znovu. Tanec rytmicky se pohybujících těl, zpocená kůže na kůži, slastné vzdechy a vzájemně propletené údy. Usnuli až nad ránem.
Když se Garwel probudil, Alesha tam již nebyla a slunce stálo vysoko na obloze. Trošku zklamaně si povzdechl a pak se zastyděl. Měl pocit, jako kdyby zradil památku své přítelkyně. Ta žena ho svedla a ukázala mu nepoznané radosti požehnaného spojení. Zasmál se, oblékl a vydal do lázní.
Když ležel v bazénku s teplou vodou, přemýšlel o tom co se předešlého dne stalo. Za svou pomoc králi byl odměněn povýšením do šlechtického stavu a titulován tituly Čestný rytíř a Pán rytířů. Jaký on byl šlechtic či rytíř? Zavrtěl hlavou. Tohle nechtěl. Jedinou dostačující odměnou mu bylo, že král vyhověl prosbě svého bratrance a vyslal do zemí Alansijské ligy posly s popisem Neeilien. Ještě chvíli o tom přemýšlel a pak se rozhodl. Zajde za králem a požádá ho, aby ty směšné tituly odvolal.
Po návratu jej v pokoji čekala pozdní snídaně a pozvání ke králi do jeho soukromých komnat. Najedl se a se psem v patách se vydal ke králi. Přede dveřmi královských komnat stáli dva členové královské gardy, kteří mu s úsměvem pokynuli a vyzvali jej ať chvilku počká. Na to jeden z nich se zaklepáním vešel do komnat krále. Za okamžik byl zpátky a vyzval horala ať stoupí.
„Vaše Veličenstvo,“ pronesl a uklonil se.
„Příteli, buď vítán. Posaď se. Něco k pití?“ zeptal se král, který stál u okna a hleděl ven.
Garwel rozpačitě přešlápl z nohy na nohu a pohlédl na krále. Protokol a etiketa nedovolovali posadit se v přítomnosti krále, pokud on sám neseděl. Alansijský panovník se odvrátil od okna, pohlédl na hraničáře a pak se sám posadil a pokynul mladíkovi ať se posadí. Nyní se Garwel také posadil.
„Potřebujete něco, Vaše Veličenstvo?“
„Ach, dej pokoj s tím Veličenstvem. Chtěl bych ti oznámit výsady tvého postavení a dát ti malý dárek.“
„Můj pane, důvod proč jsem přišel, je prosba, abyste mi ty tituly odebral. Je to pro mě velká čest, ale já se pro to nehodím. Jsem jen obyčejný horal a hraničář,“ pronesl Garwel pevným hlasem a zpříma pohlédl králi do očí.
„Odebrat? Zasloužil sis je víc než mnozí z těch dvorních pitomců,“ zatvářil se překvapeně Whellan.
„Prosím, udělejte mi to kvůli. Co já jsem za šlechtice nebo rytíře?“
„Poslouchej mě příteli a poslouchej pozorně. Sice to byl Murteův nápad, na popud jeho ženy, ale já sám bych tě jmenoval šlechticem. Svého života si cením, stejně tak života svého syna. Jsi dobrý muž s potenciálem stát se velkým. Tvůj smysl pro morálku, čest a právo překonává ty šašky s malými sny, kteří se zvou dědičnou šlechtou a pletichaří, aby se obohatili na úkor druhých.“
„Vaše Veličenstvo, jedinou odměnou, kterou bych si za to vyžádal by bylo to co jste již udělal a to vyhovění žádosti barona z Vaellory,“ namítl Garwel.
„Tss, to bych udělal i tak. Svého bratránka mám rád a velmi si vážím jeho úsudku a svou neteř Isobel zbožňuji. Zachránil si oběma život a ji vyrval ze spárů té bandy. Vyhovět té žádosti bylo to nejmenší co jsem mohl udělat,“ zavrhl Garwelovu námitku král.
„Ale,..“
„Mlč a poslouchej,“ příkře zvolal král a hraničáře tak umlčel. Pak pokračoval: „Výsadou tvého postavení a mým přáním je, abys přestal s tím veličenstvováním a oslovoval mě jménem jako svého přítele.“
To Garwelovi dočista vyrazilo dech. Vytřeštil oči a musel se pořádně chytit opěradel křesla ve kterém seděl. Nemohl uvěřit vlastním uším.
„To… to… ne… myslíte vážně, Vaše Veličenstvo,“ vysoukal ze sebe.
„Myslím to smrtelně vážně. Je to tvé právo a výsada vycházející z titulu Pán rytířů a mé přání. Vyhov mi, chlapče.“
Garwel vyskočil na nohy a dlouhými ráznými kroky začal přecházet po místnosti. Stín ležící vedle křesla, pozoroval svého pána a úzkostlivě kňučel. Nechápal jeho chování a to v něm vyvolávalo nejistotu. V očích hraničáře se zračilo tolik myšlenek a pocitů. Několikrát naprázdno otevřel ústa jak se snažil promluvit, ale nenacházel slova. Nakonec je nalezl a spustil.
„Co se to děje? Celý život jsem vyrůstal a byl jsem vychováván jako prostý člověk z hor. Kovář a hraničář. Stal se ze mě bojovník. Jsem zabiják s krví zabitých na rukou.“
„To jsme my všichni, zabijáci. Ale na rozdíl od mnohých jsi udělal spoustu šlechetných činů,“ polohlasně pronesl král.
„Nyní je ze mě šlechtic, Pán rytířů a Čestný rytíř. Copak já mám nějaké panství, kterému bych vládl? Stačí mi hory, vítr, lesy, široký rozhled a svoboda. Král po mně chce, abych mu říkal jménem jako svému příteli. To je nepřípustné. To je špatné. Kdo jsem já, abych jej tak oslovoval?“ chrlil ze sebe zmatený mladík.
„Můj přítel, který mi zachránil život,“ hlesl král a pochodující Garwel se zarazil, jako kdyby narazil do zdi a zprudka se na krále obrátil. V jeho opáleném, větrem ošlehaném obličeji rámovaným bujnou hřívou hnědých vlasů, plály oči ohněm rozhořčení a nepochopení.
„Jen doufám, příteli, že jsme tě těmi tituly neurazili. Vím, že to co jsi udělal, vycházelo z tvých zásad a přesvědčení. Pokud ano, tak se hluboce omlouvám,“ odtušil král, povstal a hluboce se uklonil.
Když to Garwel spatřil, zbledl jako stěna a oheň v jeho očích pohasl.
„Ne, to ne. Tohle si nezasloužím. Já toho nejsem hoden. Překvapili jste mě, ale neurazili,“ zašeptal hraničář.
„Jsi toho hoden víc než kdokoliv jiný,“ pronesl král a přátelsky mu stiskl rameno.
„Nyní jdi a odpočiň si. Poslední události byly vyčerpávající,“ jemně řekl po chvíli ticha, kdy si navzájem hleděli do očí a studovali se.
„Děkuji,…Vaše….Whellane,“ zašeptal Garwel a unaveným krokem odešel z jeho komnat.
Král se posadil zmoženě do křesla a upil vína z poháru. Nespouštěl z očí dveře a přemýšlel o muži, který právě odešel. Garwel Hraničář.
Ten muž se narodil do špatné doby. Měl se narodit v dobách Hrúta Jednookého, nejslavnějšího a nejgeniálnějšího vojevůdce alansijských legií; v dobách Černé legie svádějící boje s Trolldámií. V dobách, kdy alansijské legie byly silnými jednotkami obřích válečných vlků, větších než koně, a válečných draků. V dobách Diabla z Kondrakarských hor; Gerrta Sameta, nejproslulejšího zloděje a barda, a dalších hrdinů. To byly doby, kdy byla Alansie silná a její nepřátele též.
Ten muž měl hrdost velikou jako hora. Úzkostlivě lpěl na zásadách cti, pravdy, morálky a spravedlnosti. Odvaha, čest, pokora, skromnost, šlechetnost. To byly stěžejní hodnoty jeho života. To byl muž, který mohl kráčet po horách, a jak se říkávalo dřív – muž, se kterým se dá sjet řeka. Takových mužů je už málo. Bohové, žehnejte tomu chlapci, který dospěl v muže v necivilizované divočině pod dohledem stárnoucího hraničáře.
Král si povzdechl a upil vína. Pohlédl na štosy papírů a role svitků, které čekaly, až je otevře a přečte. Rozhodl se, že bude ještě chvíli sedět a přemýšlet. Čert vem povinnosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
