obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915662 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39762 příspěvků, 5802 autorů a 392283 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Detektivka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Vrazi, blázni a jiní chudáci
 autor Jatic Blackger publikováno: 03.12.2010, 9:19  
Přepracování jednoho mého starého filmového scénáře (originální název Pět). Trocha literární experimentace. Pro dovysvětlení můžete použít email jatic@seznam.cz
 

Vracel se sám nočním městem. Vzduch chutnal jako spálené brambory. Jemně pršelo. Upravil si rukavice a narazil si klobouk hlouběji do obličeje. Zvláštní, jak špatně se sháněl klobouk jeho velikosti. Město tiše umíralo s přicházejícím ránem.
Vražda. Vynikající ukázka prvního případu. Nemohl dostat nic lepšího. Každou jeho buňkou pulzovalo vzrušení. Konečně ukáže své otci, že na to má. Po léta urážení a výsměchu konečně ukáže, že všechno, čím si prošel, mělo svůj význam. Že není jen zbytečný darmožrout. Už zítra ráno vynese svůj finální a velkolepý rozsudek, ukázku své jasné a dokonalé práce.
Auta projížděla se stále se zvětšující periodou a jen tiše doplňovala náladu nočního města. Na zatažené obloze běhala jasná světla. Déšť houstl. Podrbal se na ruce. Archaicky cinkající zvonek rudo-bílé tramvaje ho lehce probral z radostného zamyšlení.

Krev. Na rukách. Na nohou. Na oblečení. Na povlečení. Na podprsence. V ústech. Křik. Cizí. Její. Prázdno. Ticho. Hlomoz. Puch. Tam, kde předtím ležela její nejlepší kamarádka a tajná láska už od pubertálních let se teď nacházel prazvláštní útvar, ne lidský, ne zvířecí, zhanobený…

Usmíval se. Po pět let slýchával urážky a nadávky svého otce na jeho zbytečnost a na hloupost svého rozhodnutí studovat policejní akademii. Výsměch v jeho očích. Hořkost nenávisti ve svých ústech. Hodiny a hodiny strávené cvičením a posilováním a učením se a přípravou. Teď konečně dokázal, že stojí za trochu obdivu, za tu trochu úsilí.
Dlouhý, vyumělkovaně kovový pás mechanických schodů se líně táhl do kovově přátelské hlubiny pod řekou. Chladný a osvěžující vítr prorokoval příjezd zrakům věčně ukrytého vlaku. Mladík s houslemi do něj lehce vrazil, když se snažil horečně doběhnout ujíždějící soupravu. Upravil si rukavici, zkontroloval klobouk a mladíka si dále nevšímal. Naplňoval ho pocit zadostiučinění.

Sirény. Světla. Modrá. Červená. Modrá. Červená. Modrá. Červená. Puch. Nesmyvatelný puch. Krev. Kamarádka. Ex-člověk. Skleničky. Nedopalek. Zrcadlo na stole. Kreditní karta. Krev na posteli. Zvláštní muž v rukavicích a klobouku. Hudba. Sirény. Prázdnota.

Vlastně to celé bylo hrozivě ironické. Skoro jí litoval. Musel se smát tomu, jak lehká byla odpověď a přeci všemi nepředpovídaná. Člověk že prazvláštní živočišný druh. Jeho svalová soustava funguje jen na 30%, pokud jí není dán nějaký podnět, pracovat naplno. Bezpečností systém. Úspora energie. Funguje to dokonale, pokud někdo nezasáhne do systému zvnějšku. A občas systém zlikviduje sám sebe. A občas začne právě bezpečnostním systémem.
Vlak zmizel v hlubině dokonale vytvořené betonové jeskyně dřív, než do něj dokázal nastoupit. Nespěchal. Vítězství občas potřebuje trochu času na dozrání. A pro triumf je občas lepší trochu počkat. Hrozny úspěchu chutnají lépe trochu přezrálé. Sedl si na něco, co pravděpodobně futuristicky smýšlející přestárlý designér považoval za lavičku. Potrat je vražda. McBeat vystoupí v klubu (nečitelné). Stop základnám.

Prázdno. Žádné vzpomínky. Záznam nenalezen. Otázky. Otázky. Otázky otázky otázky. Nejprázdnější prázdnota. Nic. Alkohol. Drogy? Sex. Prázdno. Bezmoc. Bezmoc. Bezmoc. Křik.

Napadlo ho to už při prvním rozhovoru. Ta dívenka sice byla drobná, drobounká a kostnatá, spálená svým krátkým životem i spálenými vzpomínkami, ale už jasně viděl, že se v ní ukrývá nečekaná síla, schopná tak opovržení hodného skutku jako je vražda. Znal stovky takových. Potkával je každý pátek v klubu nad řekou. Tančily a hrály si na to, jak moc žijí, jak moc si užívají života. Ranní probuzení do faktu, že nic z toho není skutečné a bez vzpomínek na včerejšek. Jen prázdnota ve srdcích a duších. Bolavé tělo a slizký neznámý chlap v jejich posteli.
Na hodinách pomalu a loudavě přeskakovaly číslice. Rozestupy noční přepravy ho kdysi rozčilovaly. Dnes ne. Dnešek se vázal k vítězství. Dnešek chtěl svůj čas. Dívka v upnutých kalhotách a umělým zvířetem kolem krku. Dva opilí nezletilí. Blonďatý chlápek v kabátu až na zem. Vítr přijíždějícího vlaku.

Oslava jejích narozenin. Alkohol. Alkohol. Alkohol. Chlast. Nagelovaný frajírek. Alkohol. Tanec na stupínku. Alkohol. I’ve got a feeling. Zpěv. Smích. Alkohol. Frajírek. Alkohol. Kamarádka. Pohledy. Alkohol. Tanec. Alkohol. Doteky. Alkohol. Křepčení. Pohledy. Polibky. Doteky. Frajírek se na ně dívá. Odchod pryč.

24 hodin na vyšetření a pak pryč. Bál se, že tato smrtelně krátká doba mu nedovolí vyšetřit dostatečně to, co se stalo. Byl nováček, věděl, že se na něj každý dívá skrz prsty a hlídá si, jak se mu to podaří nebo ne. Celý jeho tým ho sledoval drobnohledem. Ale on věděl, že to dokáže. Že všem ukáže, že není jen protekčním synkem bohatých rodičů, ale že za to stojí. Že dokáže sám jít a vyšetřit případ. Dnešek byl dnem jeho triumfu.
Vnitřek soupravy nenabízel pohled na jediného živáčka. Jen prázdná, růžovějící sedadla, nasprejované podpisy nedospělých myslí. Na dveřích letáky. Porno-párty. Suit-up day…

Vystřízlivění. Vina. Prázdnota. Samota. Hřích. Homosexualita? Zvratky. Drogy? Vzpomínka na dotyky. Migréna. Zmatení. Nepochopení. Odpor. Nechuť. Hnus. Puch. Bezmoc. Stočila se do klubíčka. Žádný spánek. Hypnotika. Omdlela

I ta prsatá důstojnice se zlatýma očima to určitě ocení. Ačkoliv nováček, zvládnul případ na jedničku. Třeba přijme jeho pozvání na skleničku. Pije policistka víno? Nebo spíš pivo. Raději se zeptá. Smrťák s ní prý byl kdysi v baru. Třeba bude vědět víc. Je to fajn chlap. Nikdy nezapomene, jak se mu představil: „Čau, mě řikaj Smrťák a pracuju pro URNU.“ Miloval ironii. Možná proto se teď tak dokonale bavil.
Cesta soupravou mu uplynula překvapivě rychle. Vystoupil a vydal se směrem k eskalátorům. Přehnaně futuristická konstrukce se pokoušela podtrhnout pocit 3. tisíciletí i ekonomickou progresivitu oblasti. Stále pršelo. Upravil si rukavici, narazil si klobouk do čela a frajersky upravil pistoli v pouzdru. Ostatní detektivové moc na nošení pistole nedali, ale jemu se prostě zamlouvala. Miláček, SIG-Sauer P-226 black, 9mm, 15 nábojů v zásobníku. Nepotřeboval ze sebe dělat chlapáka, ale tahle hračka mu dávala ještě lepší pocit, než obvykle. Bál se, že jí nedostane, že neudělá zkoušku. Na všechno se dá ale připravit a naučit. Když znáte odpovědi, žádná otázka vás nepřekvapí. V tom je systém nedokonalý, ale on si toho užíval.

Sen? Iluze? Opožděný účinek hypnotik? Zvuk? Kroky? Muž? Frajírek? Dívka? Kamarádka? Okno? Televize? Rozmazaná mozaika? Nůž?! Křik?! Krev?! Žádná bolest! Krev! Krev! Nenávist? Vztek? Postava? Člověk? Démon? Nůž!

Je zvláštní, jak pomatená mysl, ještě ovlivněná chemikáliemi dokáže reagovat na jednotlivé podněty. A jak moc jsou vlastně vzpomínky nedokonalé. Jak moc mohou být zaměněné se sny nebo představami. Jak moc může člověk propadnout vlastní lži, ačkoliv ví, že pravda je naprosto jinde. A co je vlastně pravda? V době, kdy fotografie, film nebo jakýkoliv materiál může být upraven, nahrazen, přepsán nebo nahrazen, jak je vůbec možné pátrat po pravdě? Jsme vůbec schopni ji opravdu poznat, když jí uvidíme? Nebo raději uvěříme představám a lžím, které vytvořil náš mozek? Obzvlášť v době, kdy ho sami upravíme jakýmikoliv prostředky?
V expresu si koupil ledovou kávu a vydal se směrem k tramvaji. Nocí se začaly snášet drobné vločky sněhu, které doplňovali drobný déšť. Vítr skoro mrazil a zalézal i do kožených rukavic. Napadlo ho, že ona si zaslouží vědět pravdu první. Sice je to proti protokolu, ale proč ne? Nedokázal se prostě někomu nesvěřit s tím, co zjistil. Zajde za ní už v noci.

Strach. Strach. Strach. Strach! Strach!! Strach!!! STRACH. Prázdnota. Zmatení. Mžitek. Něčí ruka. Flekatá ruka. Cizí ruka. Popálená ruka. Zkrvavená ruka. Flek na ruce. Obrazec na ruce.Přízrak v kůži. Démon v mase. Vrahovo znamení. Smích. Ďábelský smích!

Pokud přicházíte někoho obvinit z vraždy ve dvě ráno, většinou nemá smysl kamkoliv pospíchat. Dokázal si dokonale vychutnat finální takty posledního aktu svého triumfu. Teď přijde jen epilog. A další šťastné zítřky.
Z tramvaje ke dveřím to trvalo asi pět minut chůze. I když si chtěl vychutnat svůj triumfální pochod, nedokázal se úplně udržet a trochu zrychlil. Do zastaralého bytu vyběhl po schodech. Skupinka opilých studentů se mu lehce připletla do cesty. Když ale uviděli zbraň, rychle se odklidili. Ani jí neukazoval. Ležérně, frajersky neodhalovala sama. Zazvonil na dveře
„Dobrý den detektive“
„dobrý den, slečno.“
„Nesete nějaké zprávy? Už víte, kdo to udělal?“
„No, a nechcete to raději slyšet vevnitř?“

Sterilně klidný studentský pokoj.

„Máte nádor. Doktor mi to dnes řekl.“vyhrkl a nenechal jí promluvit. „Tlačí vám na levou hemisféru. V kombinaci s alkoholem a drogami, co jsme našli ve vaší krvi, to silně ovlivnilo vaši schopnost se ovládat. V halucinacích jste jí zabila. Není o tom pochyb.“
„Ale…ale…ale…viděla jsem toho muže s přízrakem na ruce, jak jsem vám už předtím říkala! Ten nebyl vymyšlený, byl skutečný! Skutečný, rozumíte? Žádná posraná halucinace! Já ho viděla…“její slova se rozplynula v zajíkání se.
„Nebojte, dobrý právník vás z tohohle vyseká. Jděte se vyspat. Ráno se na to bude dívat lépe.“

Na cestě ven se usmíval. Byl opojen svou dokonalostí. Tím, jak dokázal vyřešit svůj první případ.
Ve dveřích si narovnal rukavici a sáhl na pouzdro s pistolí. Nikdy ho nenapadlo, že jeho popálenina vypadá jako přízrak. Chtěl narovnat pistoli, ale nebyla na svém místě…


 celkové hodnocení autora: 83.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 03.12.2010, 9:18:15 Odpovědět 
   Čtenáři, prosím, čtěte až poté, co si utvoříte vlastní názor na tento detektivní text.
Takto zpracované příběhy mám rád, snažím se je představovat jako film. Převod do prózy text poněkud znejasňuje. Ústřední postavou je deprivovaný pološílený policista a jeho cesta nocí ke spolubydlící zavražděné (ta ho zřejmě zahlédla, jak vraždí její kamarádku). Policista navštíví tu spolubydlící, vystresuje jí a chce přivést k sebevraždě- a teď je nejasno: nechal policista svou pistoli té spolubydlící nebo mu ji ona ukradla? V obou případech bude mít policista opletačky. Velice rád bych četl původní scénář. V textu jsou nejasnosti provedení.
Kamera: jednak zachycuje cestu detektiva, tedy objektivně zobrazuje, jednak střihově vytváří bleskové emotivní a fantazijní záběry
Text: jednak je zde text, který vysvětluje to, co vidí kamera( ten by ve filmu nebyl). Ostatní je vnitřní hlas policisty, který střídá ony bleskové záběry-ať už v expersi kamery nebo jako výraz šílenosti policisty. Je to hlas jenom jeho? Nebo je tam hlas jakéhosi komentátora (vypravěče) nebo dokonce spolubydlící?
Pro čtenáře by bylo lepší, kdybys tyhle roviny v tomto textu oddělil (označil co vidí kamera, co policista a jaké má duševní úvahy a záchvaty šílenství resp co říká někdo jiný).
Pointa se mi zdá být trochu diskutabilní (film je ovšem emotivně vedený k šílenosti)
Docela rád bych četl scénář filmu (pro svou vlastní potřebu a poučení- když píšu nebo dělám režii pro divadlo, snažím se filmově vidět). A taky bych rád znal tvou interpretaci resp odpovědi na mé nejasnosti. Nechceš-li to napsat sem, pošli mi majlem. Dík
 ze dne 21.12.2010, 19:40:32  
   Jatic Blackger: Originální scénář je pohřben někde na spáleném disku, takže k němu přístup nemám a jsem za to skoro rád.
Omlouvám se, že jsem to nezkontroloval, některé části byly v originále psané kurzivou, a jedná se o vzpomínky právě dívky. takhle je to špatně pochopitelné.
Během posledních týdnů jem přepracoval dost detailů, příběh vyznívá poněkud jinak. Při zájmu se ozvi na mail ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Neustálý boj me...
Hugozhor
Nekropotence7
kilgoretraut
Potopa...
MarkízDeSade
obr
obr obr obr
obr

PO DEŠTI V HORÁCH
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr