» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141681

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Neocortext42 ::

kilgoretraut	publikováno: 03.12.2010, 23:20


	Protože jsem tímto zoufalým křikem nikoho nepřivolal, ani chmury se mi z nudy z mysli nevytratily, musel jsem se dřív nebo později probudit, posté procitnout, zase si protrpět koncert bolestí zkřivených smyslů: ty už neumí porozumět vjemům, nedokáží je včas a adekvátně zpracovat, připravit na cestu do centrály, abych se podle nich mohl dál zařizovat. „Není mi moc do žití, milá Sestřičko. Tenhle svět není pro mě. Zdál se být, ale okolnosti se vyvíjejí podivně. Co bys mi navrhovala?“ ptám se na první pohled sám sebe – dovnitř – sedě na střeše, opíraje se o nohu klavíru (jeho pán nikde, patrně si vyhlédl jinou oběť). Z hloubi těla se krom kvílení kloubů (aniž bych se pohnul, zkrátka: statika narušena, nebezpečí sesuvu, další vstupy zakázány) ozývá chrápání. Není to kručení, hlad už mít nemohu, vzhledem k tomu, že žaludek se odstěhoval kamsi do lebeční oblasti, trvale zásoben duševním odpadem a zavrženými nápady. To Agonie rozkošnicky spinká, je to rozmilý poslech, trošku to šimrá v podbřišku (tam mi přelezly plíce – už nehodlaly poslouchat neustálé sípání hlasivek tam nahoře, slabošské kňučení a vůbec: takhle se mi budou méně zahleňovat), a tak kýchám, abych se zbavil přesvědčení, že mám v břiše eskadru motýlů. Žádná technika nepomáhá, ani počasí se neumoudří: kvílí orkán, blýskavice, hrachovina buší na okna, chvátá k nám sám bůh větru, ačkoliv nic podstatného na nebi – žádný vývoj, oblaka jednolitá plocha nikam se neposunujících parních masivů. Zvláštní. Navzdory poletuchám tašek se nahoře neděje nic – molekuly vody se vysoko nad mým jistojistě pobledlým obličejem neshlukují do mraků, nepohne se ani cár. Některé cihlově červené úlomky se mi zasekávají do tkáně tu na tváři, tu do krku (tepna střelhbitě uhýbá blíž k páteři), tu do dlaní bránících ostatní zranitelné tělesné partie. A tak v onom nečasu z některých ran krvácím, z jiných leda tak uniká plyn nebo něco těžko rozpoznatelného. Nečekám, prostě jen zapomínám na čas, zatímco Sestra odpočívá, krátím si chvíli hrou na vnitřnosti, vnitřnosti, hejbejte se: přemisťuji své životně nezbytné zařízení tak, aby bylo nedotknutelné, mimo dosah nebezpečných povětrnostních podmínek. Tumáte, játra, udělejte si pelíšek v plovacím měchýři a seznamte se: „Měchýři, tohle jsou Játra, Játra, tohle je Měchýř,“ tak je to správně podle bontonu; srdíčko moje nestydatý, uhnízdi se v žaludku, ták, tam je útulno, viď?; a tak dále a tak podobně a tak různě a tak vůbec. Jak jsem si organizoval všeliká bezpečnostní opatření, nevšiml jsem si, že A. se začala probouzet. Přicházelo to zvolna, nenápadně: řetězová reakce nervového šoku od odkrevnělých oblastí k těm již překrveným. Panikařím. Náhle bleskový stav mysli a těla zároveň. V mozku výbuch živelné bouře, záchvat dosud nebyl tak intenzivní, skoro se zdá, že znovu omdlím, ale kdepak. Namísto toho se převalím, šíleje bolestí nevnímám okolí, jen se mihne řada kláves, bílé tělo osiřelého nástroje, převis, hmyzí oka skleníků, ojedinělé antény a jiné výrůstky, schody a zdi. Kdybyste mě viděli tam ve výšinách, spletli byste si mě s rozvášněným epileptikem, avšak pravda je trošinku jiná: změť kosterní a kožnaté hmoty se všelijak válí, převaluje a kutálí, aniž by sama věděla, že k okraji zploštělé střechy.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	03.12.2010, 23:19:40

Zdravím! Toto dílko je (zdá se) jakýmsi volným pokračováním jedné z předešlých částí... Tví zarputilí čtenáři si pochutnají na mnoha abstraktních obrazech (mohu-li to tak říci), kdy si pohráváš s Tělem hrdiny, jako by byl postavený z mnoha součástí, které podle potřeby mění své místo v jeho těle, aby nedošel úhony. Přepadne přes okraj (střechy), nebo jej cosi (nebo kdosi) zadrží? A spadne-li, zhyne jako bídný červ, nebo nezemře (ať už je jeho agónie jakkoli dlouhá a silná)? Toto slovní spojení se mi obzvlášť líbí: "hrachovina buší na okna", může si jej čtenář srovnat s oním starým příslovím: "Jakoby na zeď hrách házel!"? Čili jde o naprosto zbytečnou činnost, která přes naše úsilí nemá kýžený výsledek? Zde: Počasí sice "řádilo", ale s naším "hrdinou" to ani nehnulo... (Ale třeba šlo jen o obyčejné kroupy, kdo ví?) Zapřísáhlí čtenáři Tvých děl budou i spokojeni, občasní návštěvníci se podiví!!! Oproti jednomu, nebo dvou minulým dílkům jsi malinko "přitvrdil", ono ani naše životní kutění a pachtění není tak přehledné, jak se na první pohled zdá, škoda že nemůžeme páchat v reálu podobné věci se svými těly, či svou myslí... ;-)


ze dne 04.12.2010, 22:38:13
Šíma: Zdravím, net-příteli! Morseovka mě vážně nenapadla a nenapadla by mě ani ve snu! ;-)))


ze dne 04.12.2010, 22:35:23
kilgoretraut: Ahoj, no, s tou hrachovinou jsi mě dostal... Ta blýskavice, kvílí orkán, hrachovina... to jsou odkazy na morseovu abecedu (jsou to zvukový pomůcky, jak si zapamatovat čárka tečka čárka tečka apod.). Tvoje interpretace není mylná, je jedna z nekonečna možných (díky za každou z nich!), ale opomněla právě tenhle jazykovej aspekt. Dík za zastavení a prozatím čau...