» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141681

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Svět mám stále rozečtený ::

Ziriant)	publikováno: 04.12.2010, 10:34

Prvnímu sněhu a ztraceným prvním začátkům


	Marně hledám v neznámých křivky vleklé do maxima a důvěrnou příchuť múz, co dřív stále před očima pletla děj a lyrismus, inspiraci beru si možná ze zelných víl a možná z doušků námrazy, když sníh z lící bledost smyl a zaleskl se na tváři. Může to být náhoda když se v pádu protínají hvězdy? Může to být náhoda, když klesneme až ke dnu tak, že cizí slova povznáší? Možná když ranní kropení si z paží sochy opráší a ztuhnou v gestu věčnosti, jako když básně prorůstají přes kosti a celý svět se na ně upíná. Možná jednou zjistíme, kde je jejich příčina a proč to občas křupe když se lámou paprsky v mučírně obzoru, láskyplně, bratrsky. Když se říká „nevzdoruj“, tak neslyším. Jsem krok co němě prošel zátiším a z jablk ráje v ošatce ukousl si potají. Tak ráda žiju na kraji! Z jara trhám kosatce, v zimě zas leknín na čaji, přehýbám proudy peřejí, kéž život teče obleji. Co s múzami, když nehřejí? Jednou bych ráda unikla do krajů věčných Poprvé kde zub nám z dásní vyviklá ta touha „sne můj, setrvej“ pod polštářem, snad přítmí dětství zachrání. Život je věčné čekání na něco, co jsme už dávno propásli. A tak se skrývám do básní. Abych jednou mohla říct, že jsem byla nesmělá a krása smysl neměla a dotek mi byl ukradený. Svůj svět mám stále rozečtený a není třeba další nádech když staré smutky pořád v zádech mi nahlížejí přes šíji a bradu lehce na rameni, strašáci jsou nám nejblíže. Hodiny něžně odbíjí, když umíme být nasyceni a toužíme se ohlížet. Může to být náhoda, když přilétne k nám prázdný list a řekne: „Prosím, popiš mě.“? Jen díky básním umím Číst a ráda žiju neslyšně tam, kde slova nejsou třeba. Může to být náhoda, když se inspirace vstřebá a cíl dál nám přesune? Snad i za mnou jednou přijde múza, které řeknu „Ne.“


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

maja52	09.12.2010, 22:06:01

Moc krásně jsi se rozevlála. Posílám 1. Ahoj.


ze dne 10.12.2010, 9:11:35
Ziriant): Děkuji :-)

Kitty	08.12.2010, 9:14:10

To je zdařilá básnička s velmi pěknými rýmy.


ze dne 08.12.2010, 14:37:09
Ziriant): Děkuju za příjemná slova.

40	06.12.2010, 9:18:07

Už jenom za to, že jsem přečetl celé a najednou, si zasloužíš jedničku. Kupodivu, narozdíl od jiných, nemám potřebu dílo fragmentovat, je stravitelné v této podobě. Nad povrch ční zásadní pravdy držící tvar a smysl obsahu, jako ona poetika prorůstající přes naše kosti a tvořící kostru, na níž je upnutý svět. Jakou tvoříme kostru, takový je svět a to nemyslím ten osobní prožitkový, vztahový... Přeji vědomé popisování přiletivších prázdných listů nejen o Adventu.


ze dne 06.12.2010, 21:30:18
Ziriant): Poezie (a zdaleka nejen ona) potřebuje své pevné základy, na které se mohou upínat veškeré představy. Aby mohla dynamicky fungovat a aby mohla žít. Tedy děkuju, že jsi četl. Tvořme tak, abychom prázdné listy neznehodnocovali a aby mělo smysl posílat je dál...

salvator	05.12.2010, 22:10:23

Když se snažím začátky dohledat a stojím v ozvěně odešlých dní, skláním svou hlavu a můj pohled upírá se do daleka. Vlastně každý jedinný den po probuzení poprvé vstaneme, poprvé otevřeme oči do nového, dalšího dne, poprvé si uvědomíme svou existenci tady. A stejně si pak na spoustu a spoustu obyčejných věcí ani nevzpomeneme. Na některé však, nemůžeme zapomenout nikdy. To vím. Něco na tom je, když se říká, že každý máme svůj osud. I když si někdy myslíme, že si jej můžeme změnit. Člověku to alespoň dává jistý pocit svobody. Ale proč o tom zrovna lidé, mají přemýšlet? A nejen o tom. Buď se někde stala chyba, nebo to byl už předem napsaný scénář... ale to už zacházím do míst, která ke tvé básni možná už ani nepatří, jen mám jen zrovna takový... Tvá slova stojí za zamyšlení. A nejen za to. D.


ze dne 06.12.2010, 21:19:29
Ziriant): Myslím, že poezie - a nejen má, ale veškerá - patří tam, kam si ji přeneseme. Kde si ji představíme, kde ji necháme žít. A obzvláště pak patří do míst předurčených, do míst námi vysněných a dosažených. Protože i když možná tušíme, že dosáhneme nějakého cíle, ještě to nezlehčuje naše úsilí, které po cestě musíme vykonat. Ale to už jsem snad já zabrusila do krajů, které s tím až tak úplně nesouvisí. ...Nesmíme se zříkat svých starých Já a nesmíme nedát šanci těm novým; to jsem chtěla říct, s plnou úctou a láskou ke všem minulým a budoucím začátkům. Tak přeju krásná další Poprvé i Tobě.

javavia	04.12.2010, 20:15:05

velmi pěkná, je vní vše, moc se mi líbí: Jednou bych ráda unikla do krajů věčných Poprvé kde zub nám z dásní vyviklá ta touha „sne můj, setrvej“ a nejen to :-))


ze dne 04.12.2010, 22:37:14
Ziriant): Děkuju. A jsem ráda, že jsi vybrala zrovna tyhle verše :-)

Flamy	04.12.2010, 15:31:07

Nevím čím to, že tvé básně mě dokáží pokaždé tak trochu rozložit a vzbudit ve mě němý úžas. A víš co? těším se už teď na další. Díky a mej se krásně a prosímtě neříkej můzám NE :)


ze dne 04.12.2010, 16:34:36
Ziriant): Musím říct, že jsem zcela egoisicky básnicky ráda a budu se snažit nezklamat :-) Děkuju.

Dědek	04.12.2010, 10:45:24

Trochu delší, ale pěkná. Myslím, že u Tebe múzy nelenoší.


ze dne 04.12.2010, 14:31:00
Ziriant): Mám silný pocit, že své múzy musím často tahat za vlasy z postele, aby se vůbec k něčemu měly :-) Ale pokud to tak nevypadá, jsem jedině ráda. Díky!

čuk	04.12.2010, 10:33:59

Sebezpytování literární tvorby i životního postoje. Vzpomínka i výhled do sebe. Složitý vnitřní svět a přitom výhled ven v krásných metaforách a obrazech, které žijí samy o sobě v jakési nové realitě. Svět máš stále rozečtěný a v tvém podání se čte s empatií i radostí.


ze dne 04.12.2010, 14:28:01
Ziriant): Děkuju za rychlou publikaci. Bez čtenářů by ani ty životní filosofie a postřehy neměly dokonalý smysl, protože přeci "jsem čtena, tedy jsem." :-) Takže díky hlavně za to.