|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Warrior-příběh první a druhá kapitola ::
| Ahoj konečně jsem dopsal druhou kapitolu. Taky trochu jsem pozměnil v první kapitole pár slovíček a závěr s finálním šampiónem. Dobře se bavte a čekám od vás další hodnocení na druhou kapitolu. |
| |
|
|
Náš příběh začíná v malé vesnici na vrcholu kopce. Kde se náš hlavní hrdina Dandy rozhodl, že půjde do světa za dobrodružstvím, protože už ho nebavilo být pořád doma a dělat furt dokola domácí práce. Chtěl zažít dobrodružství, adrenalin, strach a to mu tohle to místo nemohl dát. A ještě něco, ve vesnici nebyly moc hezký holky a Dandy chtěl nějakou pořádnou samici.
Mamka mu dala pár povidlových buchet na cestu, mimochodem byly to jeho oblíbené – jahodové. Vzal si ještě láhev vody, dýku na divokou zvěř, kdyby ji náhodou potkal a náhradní oblečení.
Rozloučil se všemi ve vesnici a vydal se brzy ráno na cestu. Když ušel pár kilometru, uviděl v dáli les. Bez nějakého rozmýšlení se vydal k němu, za pár hodin už byl mezi stromy a byl celý unavený. Ale musel jít dál, přestože je v noci les hodně strašidelný. Vlci se potulují lesem a hledají nějakou kořist. Bloudil dlouho, stmívalo se a pořad nikde žádný úkryt. V tom najednou něco zaslechl, ohlédl se kolem a uviděl velkého smradlavého kance, který měl sto chutí ho sežrat.
„A sakra!“ vykřikl Dandy strachy.
Vytáhl rychle dýku a připravil se. Čekal, co kanec udělá. Ten se najednou rychle rozeběhnul, ale Dandy stačil rychle uhnout a vymrštil po kanci dýku, která se jako zázrakem nezkušeného nováčka zabodla přímo do kancovy zadnice. Ale kanec ještě ne a ne umřít. A proto si vzal tlustý klacek a běžel proti kanci, napřáhnul se a dal kancovi, co proto. Ještě ho párkrát kopnul do hlavy a bylo po něm. Potom chytnul divočáka za zadní nohy a táhnul ho zase několik kilometrů lesem. Byla to makačka, ale musel to vydržet.
„Teda, ty seš ale těžký prase, měl bys zhubnout.“ Oddychoval Dandy.
V dáli uviděl chatrč.
„To mám už asi pořádný halušky, nebo co.“ radostně si řekl pro sebe a přibližoval se k chatrči.
Došel k chatě koukl do okénka, jestli tam někdo není.
„Hm, nikde nikdo…“
Prozkoumal chatrč. I když uvnitř byla samá bída, nikde nic jen pavučinky a nějaká krysa by se tam taky našla, přece jenom se válela v jedné staré rozpadlé skříni kožená brašna, třeba se na něco určitě bude hodit. Rozdělal oheň stáhl kance z kůže, kly také uříznul a dal ho na rožeň.
„Hmm, to je vůně už se těším, až si ho dám.“ Přivoněl si Dandy.
Po dobré večeři si šel lehnout. Ráno se probudil a byl celý polámaný.
„Na té plesnivé tvrdé podlaze se moc dobře nespí, ale je to lepší než spát venku s vlky a možná i něčím horším.“ Nadával neklidným hlasem.
„No je čas se vydat dál na cestu, ještě štěstí že tu byla ta kožená brašna, do ní můžu dát kůži z divočáka a kly, ale zbytek masa už tu nechám, nevejde se tam.“
Když se Dandy rozloučil se svou chatrčí, vydal se dál za dobrodružstvím. Po necelé hodině konečně vyšel z lesa a poté se rozhlédl kolem. Uviděl středně velké město s obří arénou.
„Konečně civilizace jen stačí seběhnout ten velký kopec a jsme dole tak jde se na to.“
Rozeběhl se a za chvíli běžel takovou rychlostí, že už dole ani zastavit nemohl. Náhle škobrtl o malý kamínek a padal držkou dolů, nejdřív se bouchl do hlavy, potom udělal pár kotrmelců a taky pár sudů a nakonec ta hrůza skončila.
„Aáá, moje hlava jsem celý polámaný, příště raději půjdu pomalu,“ vykřikl bolestně.
Došel k bráně a netušil, co dál.
„Co na mě tak zíráš?!“ řekl nazlobeně Strážce brány.
„N-o j-á j-e-n e-h-m-m… Chtěl bych do města, pustíš mě?“ pronesl na začátku odpověděl koktavě, ale nakonec dal větu dohromady.
„Záleží na tom, co mi dáš.“ Odpověděl mu strážný.
„Na, tady si vem povidlovou buchtu, je moje oblíbená... Tu máš,“ v dobrém úmyslu mu podával buchtu.
„Ale buchtu si strč někam!“ strážce ještě víc zrudnul a už si připravoval svou pěst.
„No, tak uklidni se, co by to tak mělo být? “ uklidňoval ho Dandy, aby nedostal po držce.
„Něco cenného, co se dá za hodně prodat.“
„Mám tu akorát kůži a kly z divočáka, nic víc…“ řekl smutným hlasem Dandy, protože věděl, že to nemá moc hodnotnou cenu.
„No, není to nic moc, ale já věřím, že jednoho dne mi to vrátíš.“
„Fakt? Tak dík, určitě se ještě potkáme a dluh ti splatím.“
Dandy vešel teda do města a jako první čeho si všimnul byla velká budova (byla to největší ve městě, jen slepec by ji přehlídnul) u dveří visel plakát, bylo tam spousta napsaných nestvůr, všechny byli velmi nebezpečné a taky dost silné. Úplně na dně plakátu byla poslední nestvůra napsána tučným písmem a za ní vykřičníky! Dokonce i já se to bojím vyslovit, jmenoval se: Černý Drak! Odměna 5000 zlatých a ruka nádherné princezny, která za to stojí pánové.
„Hm, to by se mi líbilo, doufám, že je aspoň hezká. No, ale nemám potřebnou výzbroj na zdolání těch nestvůr a ani nejsem dost silný, musím si najít nějakou práci, kde bych vydělal nějaké ty penízky a pustil se do učení.“ Odpověděl si Dandy, jako by věřil, že porazí Černého draka, kterého ještě nikdo nedal.
Dandy hledal práci velmi dlouho, nýbrž spousta prací co tu byla, mu nevyhovovala, například mytí strašně, ale fakt strašně, špinavých stoletých záchodů, byly tak nechutně podělaný, že oči by to ani neunesly a o vůni tu radši nemluvme. Pak tu byla ještě jedna slušná práce, vypadala velmi zajímavě, musel by dělat nočního hlídače v jednom nočním nevěstinci, ale byla tu podmínka držet se od pracujících žen dál, což by bylo pro jejich krásu opravdu obtížné. No, ale nakonec se to povedlo našel práci, která by mu vyhovovala. Nebyla vůbec sexuální. ani ne moc špinavá. byla sice obtížná. ale za to dobře placená. Musel si pomáhat městu, takže opravovat budovy, stavět budovy, nést vědra vody do chatrčí, sbírat odpadky po ulicích, ohlídat ovečky, kravičky na pasece před dravou zvěří a aby se nezatoulali a tak dále. A jako bonus dostal nocleh zdarma. Dandy tedy došel k vedoucímu, aby se u něj zapsal.
„Tak ty bys chtěl u mě pracovat, jo?“ Řekl vedoucí, který to měl všechno na starosti. „No, nevím jestli seš dost silný, abys zvládl tuto práci, ale budiž. Nuže, abych si tě vyzkoušel, začneme lehkým úkolem, vidíš tamhle tu studnu (nacházela se uprostřed všech těch chatrčí)? „ Poukázal na ní šéf.
„Ano.“
„Nu dobrá, tady máš dvě vědra a nos vodu do chatrčí, jejich celkem dvacet a každá chatrč potřebuje čtyři vědra vody. Tu vodu jim pak naliješ do nádrže, která je vedle chatky, tak můžeš začít.“
Dandy se pustil do práce, ze začátku to šlo zlehka, ale jak mu postupně ubývaly síly, voda byla těžší a těžší.
„Aáá, já už nemůžu, mam teprve deset chatrčí a už jsem na pokraji svých sil, asi jsem se před cenil.“
Když Dandy nesl vědra k jedenácté chatrči, škobrtnul a dal si na pusu. Spadl na zem do toho hnusného bláta a k tomu všemu vylil na sebe tu studenou vodu z kýblů. Za chvíli k němu někdo přišel.
„Vstávej ty nešiko, chytni se mé ruky, ať ti můžu pomoct se zvednout.“ přišla k němu nějaká hezká sympatická dívenka. Křehká blonďatá éterická víla s blonďatou hřívou. Od oka měřila tak sto sedmdesát centimetrů a oči jí zářily modrou barvou. Jo a abych nezapomněl, na to nejdůležitější: prsa vypadala na číslo 3.
„Ježíši, to je trapas, ale přesto díky za pomoc, bez tebe bych to asi nezvládl, si moje záchrana, sakra!“ znenadání vykřikl.
„Co je?“ zeptala se.
„Jsem si ušpinil tričko od bláta, zrovna moje oblíbený.“
„To se spraví, pojď do mého domu já ti ho vyperu.“
„Vážně? Tak to je prima a jak se vlastně jmenuješ?“ odpověděl Dandy a následně zčervenal.
„Irma.“
„Krásné jméno, já to tady dodělám a pak k tobě přijdu.“
„Dobře, tak se měj Dandy.“
„Jak znáš moje jméno?“ Udiveně se zeptal Dandy.
„Mám své zdroje, pa!“
Jen co Irma odešla, hned si Dandy řekl potichu pro sebe: „To je ale kus!“
To Dandýmu dodalo sílu a vědra s vodou měl v cuku letu. Potom se stavil za šéfem pro odměnu.
„No, zvládl jsi to v celku rychle, tady je tvá odměna: čtyřicet zlatých. Viděl jsem, jak si hodil držku, to byla fakt úchvatné, ale s Irmou si nezačínej, má už manžela a je to silný kořen.“ Řekl mu šéf a u slova hodil držku se mu vysmál do obličeje.
„Dík za radu a za peníze, tak nashle.“ odpověděl trošku smutným hlasem.
„A zítra začínáme v sedm hodin ráno, tak nezaspi!“ Zakřičel šéf na Dandyho, protože si na to vzpomněl až za chvilku a Dandy už byl od něj tak třicet metrů daleko.
Dandy odešel se smutným výrazem ve tváři. A něco si brumlal pro sebe.
„Sakra! Tak jsem štěstí moc neměl, Irma už někoho má, takže k ní se už ani nemůžu přiblížit, jinak mě její manžílek roztrhá na kusy. Ta práce mě tak zmohla, že si už musím jít odpočinout do toho grátysovýho noclehu a je večer.“
Po několika dnech měl Dandy už dostatek peněz na to, aby si mohl zaplatit učení v gladiátorské školce. Pro silné gladiátory tu byla gladiátorská škola, ale na to Dandy ještě neměl sílu a výdrž. Ráno se vzbudil a šel se zapsat do gladiátorské školky.
Vešel dovnitř a u pultu uviděl chlápka, jak se houpe na židli a nohy má na stole. Asi nemá co dělat.
„Dobrý den, chtěl bych se zapsat do gladiátorské školky.“ Řekl šťastně Dandy po takové dřině, kde Dandy pracoval a tvrdě vydělával penízky na gladiátorskou školku, se toho okamžiku konečně dočkal.
Úředník, ale dělal stále jakoby nic, pořád se houpal na židli a čuměl do blba.
„Halóóó říkám, že se chci zapsat!!“ Už nabíral na zuřivosti.
Ale ten chlap stále nic a aby toho nebylo málo, provokativně zvedl na Dandýho oči a hloupě se usmál.
Dandy vybouchnul zuřivostí, chytil nerva a jak měl ten chlap na stole ty nohy tak do nich rukama strčil a on se zřítil s židlí na zem. Dal si pěkně na budku.
Chlap rychle vstal a řekl.
„Co to sakra děláš!“ Naštvaně vykřikl zapisovatel v gladiátorské školce.
„Promiň, ale ty si mě ignoroval, a to já nestrpím!“
„Vidím, že k nám přišla konečně ta správná krev do tohohle ústavu.“
„Jak to myslíš“ Odvětil Dandy.
Obstál si ve zkoušce, kde máš nabít své zuřivosti a vypustit ji ven. Mnoho jich nevybuchlo zuřivostí a všechno řešili s klidem, ale ty si to dokázal a proto tě přijmeme. Seš sice jen maso na špejli, ale to se změní. Jo! A zabil si už někdy nějaký divoký zvíře?“
„No zatím jenom kance.“
„Tak to je zlý. Nu tak mi dej ty prachy a zapíšu si tě. Nahlas se u našeho učitele.“
„A jak ho poznám?“
„Zeptej se někoho z gladiátorů.“
Dandy vstoupil do výcvikové haly a spatřil spousta gladiátorů, jak na sobě tvrdě makaj. Přitom je pozoruje veterán z římské legie a čas od času jim dá nějakou tu radu.
„Hm, je to tu samý gladiátor, škoda že tu necvičí i gladiátorky. A hele tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů, tak jdem za nim.“ Dandy ho poznal podle toho, že vypadal úplně jinak než ostatní. Měl na sobě plnou plátovou zbroj na té už byli vidět stopy zásahu mečem, kopí, šípů a já nevím co ještě, asi už prošel hodně bitvami. Ostatní vypadali všichni stejně. Byli svlečeni skoro do naha a na sobě měli jen trenky. Ani se nedivím, že všichni byli polonazí, když na ně celí den pražilo slunce a pot stékal a padal na zem, kde se ihned vypařil. Dandy došel k učiteli a oslovil ho.
„Dobrý den, mám se u vás nahlásit.“
„Vážně? Mám rád nové gladiátory.“
„A proč jako?“ Udiveně se zeptal Dandy.
„Moc dlouho nevydrží, vždycky sázíme s ostatními gladiátory, kdy už to konečně vzdají.“
„Nebojte, já vydržím dost dlouho, budete na mě pyšný!“
„Uvidíme, všechno ukáže trénink, nuže, můžeš začít?“
„To nedostanu nějakou zbraň, abych se s ní cvičil? “
„Nejdřív potřebuješ dobrou výdrž a sílu, potom postoupíš do gladiátorské školy a v té se budeš učit se zbraní.“
„Dobře a kde mám teď začít?“
„Nejdřív si dej pár koleček kolem města, pak se jsem vrať a budeš posilovat. No a nakonec si zatrénuješ na našem dřevěném stroji, který tě naučí se vyhýbat nepřátelským útokům. Tohle budeš opakovat pořád dokola. I tu a tam se to bude stupňovat, takže víc koleček kolem města, strávíš taky dost času v posilovně a tak dále. Bude ti to trvat tak kolem čtyřech týdnů, než budeš dost silný, abys mohl do gladiátorské školy. Jo a ještě jedna rada, až se pustíš do běhání kolem města tak nejdůležitější věcí je dýchání. Když budeš dýchat špatně. Budeš brzy udýchaný. Dýchej rovnoměrně a nasaj vzduch hluboko do svých plic. Pak budeš mít nějaký vždy, když ho budeš potřebovat. A ta nejdůležitější věc „nepanikař“! Hodně štěstí.“
A od toho dne co Dandy slíbil, že nezklame, cvičil velmi tvrdě, bolestivě a pilně, někdy to málem vzdal a chtěl to zabalit, ale naděje, že Irmu získá, ho držela natolik, že vydržel a nezklamal. Zanedlouho byl nejlepším gladiátorem v gladiátorské školce, měl skvělou fyzičku, uměl se dobře pohybovat, narostly mu svaly a také nezapomněl chodit do práce.
O čtyři týdny později.
„No vidíš, jak ti to šlo, ani jsme sklukama nevěřili, že to dokážeš. No, ale ty ses na to nevykašlal a uspěl si. Vydržels, no a teď si můžeš vybrat druh zbraně, jaký budeš cvičit v gladiátorské škole.“
Dandy se ani na vteřinu nerozmýšlel a vybral si meč a štít.
„Tak si to vem a tady máš ještě papír s mým důkazem, že si prošel gladiátorskou školkou, měj se.“ Rozloučil se Učitel.
„Na shledanou a děkuju za všechno.“
Dandy odešel ven z gladiátorské školky a pro sebe si řekl: „Konečně to mám za sebou!“ Radostně vykřikl: „Jsem zvědavý, jaká bude gladiátorská škola.“
Dandy bez nějakého toho odpočinku se vydal do gladiátorské školy. Dorazil ke dveřím, které byli tak tři metry velké, u nich hlídaly dvě stráže.
„Co pak tu pohledáváš?!“ Zeptal se strážce brány.
„Chci vstoupit do gladiátorské školy. “
„Ty? Hahaha, takový slabochy tu neučíme a určitě si ani neprošel gladiátorskou školkou. „Vysmál se mu strážce.
„Tady mám důkaz, že jsem prošel!“ Důrazným a silný hlasem odpověděl.
„Hhm, no tak pojď. Jsem zvědavý, kdy to vzdáš.“
„Uvidíme, kdo se bude smát naposled!“
Dandy otevřel dveře a šel hledat někoho, kdo by ho mohl učit.“
„No, je to tady obrovský, bude těžký ho najít. A hele, tamhle někdo stojí na nádvoří a je opřený o jeden s těch sloupů, co to tady drží pohromadě, půjdu se ho zeptat.“
„Ahoj, chtěl bych-“
Dandymu se zastavil hlas, když se na něj chlapisko otočilo. Zjev no co vám budu povídat. Přes dva metry vysoký, vypracované svaly se jen leskly na slunci a obličej velká síť jizev, že by se na ní daly hrát šachy. Děsivé vzevření dokreslovala černá zbroj, která si v lesku nezadala se svaly toho monstra. Už nejednomu gladiátorovi se při pohledu na něj rozklepaly nohy i ruce a domů si odnášel noční můry…. Tak vypadal největší a nejsilnější šampión arény.
„Co chceš, prcku? “ zeptal se šampión arény.
I ten hlas byl děsivý, jak z hororu
„U-ž n-i-c, ty kráso, to byl ten nejhorší obličej, co jsem kdy vyděl, radši půjdu najít někoho jiného. “ Strachy Dandy odpovídal koktavě a při odchodu si něco mumlal pod nosem.
O tři minuty později.
„Ahoj, nevíš, kde bych našel někoho, kdo by mě mohl učit v téhle škole?“
„To jistě že vím, běž touhle chodbou rovně, pak zatoč doleva, potom po schodech dolů, to už budeš na nádvoří a pak otevřeš dveře, které jsou severně od schodu, a seš tam.“ Odpověděl mu gladiátor.
„Díky.“
„Rádo se stalo.“
Po chvíli Dandy otevřel dveře na nádvoří a nevěřil svým očím, byla to ta největší místnost, na délku měřila padesát metrů, na šířku měla tak dvacet a vysoká byla deset metrů. Všude bylo plno nástrojů, strojů (dřevěných), zařízeni na cvičení gladiátorů.
„A hele, tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů.“ Řekl si Dandy.
Došel k němu a promluvil na něj.
„Dobrý den, chtěl bych, abyste mě učil bojovému umění, šlo by to?“
„No, jistě! Dej mi sto zlatých a můžeme začít.“
Dandy mu předal svoje poslední peníze, co měl našetřený.
„Děkuju mnohokrát, tak můžeme začít? “
„Jsem připraven.“
„Takže, vem si svůj meč, musíš ho držet velmi pevně a jen jednou rukou. Tak a teď běž proti tomu dřevěnému panákovi a sekni do něj.“
Dandy seknul do dřevěného panáka a udělal do něj čtyři centimetry hlubokou ránu.
„Tak, jak mi to šlo, trenére? “ Zeptal se Dandy.
„No, bude to s tebou dost těžká práce, vypracovat tě až na vrchol, ale já se nikdy nevzdávám.“ Povzdychl si trenér. „ Ještě ti musím říct, že až budeš bojovat tam v té nebezpečné divočině kde číhá smrt za každým rohem, tak pohybuj nejen paží ale celým tělem. A ještě jedna rada pro štít: tvůj štít je tvůj nejlepší přítel, tak ho vždycky noc sebou ochrání tě před většinou úderů dokonce i před šípy.
Za pár týdnů co to trenér dořekl, uměl Dandy zacházet s mečem jako nikdo jiný z gladiátorů a se štítem už taky docela uměl pracovat, měl skvělou popularitu ve městě. Chodil do arény za slávou a penízkama, každého porážel, byl to ten nejlepší gladiátor ve městě až na jednoho. Vzpomínáte si na hrůzu strašný obličej a černou zbroj. Jó, tak to je on, Šampión arény - dosud neporažený. Dandy se s ním má utkat už zítra, tak se kouknem, jak to sním dopadlo...
(Někde v hospodě)
„Dneska se ožeru, abych nemusel myslet na ten debilní obličej, stejnak nemám šanci ho ani porazit. “ Prohlásil Dandy. Z nenadání se k němu přikulhal chlap nalitej vším možným.
„Hele jestli se chceš ožrat jako já, tak nepí to babský pití a dej si radši pořádnou kořalku.“ Promluvil na něj Ožrala.
„Uhni, ožralo! Chci si snáším skoro šampiónem promluvit.“ K Dandýmu přistoupil ještě nějaký starý Dědek s ošlehanou a vráskami rozbrázděnou tváří, porostlou řídkým vousem, mnoha lety zešedivělým.
„Co chceš, dědo?“ Zeptal se Dandy.
„Nech si ty urážky, jsem bývalý šampión arény.“ Kasal se děda.
„Ty? hahaha dobrej vtip. “ Zasmál se Dandy.
„Jóóó byl jsem šampión, než mě ten gladiátor s kým budeš zítra bojovat porazil! “
„A jak tě porazil? “
„Oslepila mě jeho pleška, když mu spadla helma. “
„Cože? “ Udiveně se Dandy zeptal a hodil do sebe dalšího panáka s kořalkou.
„To byl vtip, ale teď vážně, ten gladiátor mě vydíral unesl moji ženu a dětí a říkal ať prohraji v aréně až bude semnou bojovat o titul šampióna, jinak je zabije, musel jsem prohrát nic jiného mi nezbývalo. “ Odpověděl mu Děda.
„To je ale parchant, ale ještě mi řekni, jak mi tohle pomůže ho porazit? “ Znovu se ho Dandy zeptal.
„Dámti tuhle Rubínovou kouzelnou čepel!“ Děda vytasil z pochvy svoji nablýskanou, dobře vyváženou čepel a podával ji Dandýmu.
„Páni ten je fakt úžasnej. “ S úžasem, otevřenou pusou a nablýskanýma očima Dandy jen záviděl.
„Nikdy ho nespouštěj z očí, protože každý ho chce mít a taky neprodávej. “
„Proč ho každý chce?. “
„Protože tento meč je jediný co dokáže zabít draka, ostatní zbraně nedokážou prolomit jeho silnou kůži včetně kuší a luků. Taky je dost ostrý, takže dokáže prorazit každou zbroj. Tak na něj nešahej, jenom rukojeť si drž pevně. Jo a ještě něco, dal jsem do rukojeti úplně dole tento vzácný rubín, jako dekoraci.“ Odpověděl Dandýmu na otázku.
„Pěkný no, ještě bych se ale chtěl zeptat, proč je ta čepel kouzelná?“
„Tak to taky nevím proč, nikdy jsem na to nepřišel. “
„Hele moc ti děkuju za všechno, ale už budu muset jít se psychicky připravit na šampióna arény čau.
Rozloučil se Dandy.
„Dandy? “ V poslední chvíli, než za sebou zavřel dveře ho Děda okřikl.
„Ano? “
„Zab toho parchanta! “
„Budu se snažit“
„ Ještě bych ti chtěl něco posledního sdělit. Jak jsem ti říkal o té rodině, jak my unesl já jsem svůj slib splnil a když jsem se vrátil domů byli mrtvý, podrazil mě! A než jsem se s toho z pamatoval byl jsem už moc starý na to, abych ho porazil, proto jsem ti dal ten meč. Protože vím, že ty to dokážeš. “
„Já vás nezklamu to vám slibuju! “
Další den šel Dandy se vztyčenou hlavou do arény, odměna za poražení šampióna byla kupa peněz, těžká zbroj, která disponovala nejen dobrým vzhledem, ale také solidní kvalitou, poskytuje také ochranu pro nohy a zlepšený nákrčník, silný hřebec (kůň) a titul šampiona. Když vešel do arény davy diváku v tribunách najednou hlasitě zařvali a povzbuzovali Dandýho. Šampión už na něj čekal. Dandy se připravil. Zaujmul bojový postoj. Vytasil rubínovou čepel. Připravil si svůj kulatý štít vyroben ze dřeva je zesílen ocelovými výztuhami. A začal odpočet.
3!!!, 2!!!, 1!!! ZAZNĚL GONG A SOUBOJ ZAČAL. Při pohlednu na oba gladiátory si každý vzpomněl na souboj Davida s Goliášem. Dandy se však nevzdává předčasně a při pohledu na rozbíhajícího se protivníka nastavuje štít, kterým úspěšně kryje první mocnou ránu protivníka. Dandy to ustál jen s menšími potížemi a rychle se vrhl do protiútoku, čímž chtěl překvapit soupeře. Okamžitě uplatňuje zkušenosti nasbírané v Gladiátorské škole, zkouší fintu, kterou by se mohl dostat k tvrdé a bolestivé ráně do nekrytého soupeřova místa. Šampión je však natolik zkušený, že nemá s jeho útokem sebemenší problémy. Šampión potom činí prudký výpad a tvrdě zasahuje. Jiskry létají, když se srazí ocel s ocelí. Na chvíli na sebe šampión a Dandy zírají z bezprostřední blízkosti plni vražedné nenávisti. Šampión se snaží o komplikovanou fintu, kterou by Dandy nebyl schopen vykrýt. Šampión zuřivě útočí a kusy šatů a zbroje padají k zemi, zatímco se Dandy snaží krýt jeho útok, ale asi to nestačilo, je zasažen do levé paže a utrpěl hluboké zranění. Šampión toho využívá a hned zase útočí Dandy vidí jak se na něj šampiónova zbraň ladnou křivkou řítí. Jen díky čistému štěstí - nebo to snad byla vůle bohů, se Dandy ubránil svým štítem ale rána byla moc silná takže upustil štít na zem. Šampión rychle odkopnul Dandýho štít aby ho nemohl sebrat Dandy se na chvilku vzchopil a zaútočil šampión se, ale vyhýbá a protiútokem je Dandy kriticky říznut do břicha. Dandy padá na zem Šampión odkopne jeho meč a připravuje se na závěrečný útok zvedá paže nad hlavu v rukou má meč Dandýmu proběhne život před očima, když šampiónova zbraň se řítí na Dandýho Dandy si vzpomene na tu hezkou tvář co potkal co mu pomohla vstát. Jako zázrakem se Dandy těsně vyhne útoku. Podrazí šampiónovy nohy. Rychle vstane. Skočí pro svůj meč. Šampión ale už vstává, běží proti Dandýmu, ten však ještě stačí vymrštit svoji naostřenou rubínovou čepel, která probodne šampiónovu téměř nezdolatelnou zbroj. Davy diváků jásají radostí a Dandy se stává novým šampiónem!!!! Ale co to, Dandy padá k zemi, rychle k němu běží doktoři. Po několik dnech Dandy znovu otevírá oči. Ocitá se v obrovské zdravotním nemocnici, kde je spousta jiných pacientů, kteří potřebují pomoct.
„Au moje břicho kde to jsem? “
„Si v městské nemocnici brzy budeš ok. “ V té aréně si fakt válel moc jsem ti fandila, byl si fakt úžasnej. “ řekla mu sestřička a u druhé věty hned vykřikla.
„Jo? Dík, kde mám svou výzbroj? “
„Tady ve skříni je hned vedle tebe. “ Už musím, mám tu i jiné pacienty tak zatím. “
„Teda to je ale kočka tu bych mohl mít hned kdybych chtěl ale já už jednu vyhlídnutou mám, takže se musím ovládat. “ v duchu si pro sebe řekl.
„Sestři?“
„Ano? “
„Kdy mě pustíte z nemocnice? “
„Zítra ráno můžeš odejít. “
Dandy s radostným úsměvem na tváři, že se stal novým šampiónem arény si zase lehl na postel a celý den přemýšlel, co bude dělat dál, až ho pustí.
O 1 den později.
„Tak nashle, mějte se tu dobrě a díky že jste o mě tak dobře pečovali.“
„Uvidíme se ještě někdy? “ Zeptala se sestřička.
„Myslím že......? Ne, v tomhle městě už jsem vše dokázal je čas jít dál. “ U slova myslím že… se zastavil, chvilku přemýšlel a pak pokračoval dál v dialogu.
„Nedáte mi ani pusu když už se nikdy neuvidíme. “ Poprosila ho sestřička.
„Když už jsme u toho, nebyl by lepší francouzák?“
Sestřička ani na vteřinu neváhala. Přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat.
Dandy si za chvilku uvědomil, že je tu kvůli Irmě a né, že tu bude vášnivě líbat nějakou tu sestřičku.
Proto se jí snažil jemně odstrčit od těla, ale ta ženská si ho omotala kolem prstu. Nakonec se mu to podařilo. A tak jak se sem rychle dostal tak taky rychle vypadnul. Ještě, než Dandy opustí město staví se za Irmou.
Došel k jejím dveřím a zaťukal. (ťuk ťuk ťuk). Otevřeli se dveře a zjevil se překrásný známý obličej. Na, který se celé ty týdny tvrdého výcviku těšil. Dandy jí nabídl svou nabídku, jestli s ním nepojede pryč. Dlouho jí přemlouval, a když konečně docílil svého cíle, přišel ke dveřím její manžel. Ten s odchodem nijak nesouhlasil a spíše Dandýmu vyhořoval, ať rychle odejde z jeho domu. Dandy si, ale stál za svým a vyprovokoval manžela natolik, že místo odpovědi na něj skočil s rozpraženýma rukama. Dandýho pěst ho však předešla. Udeřil ho vší silou odspodu do brady, až odletěl a padl v bezvědomí na podlahu. Irma se zaradovala a souhlasila, že sním pojede. Zabalila si všechny věci zavřela za sebou dveře a šla s Dandým ke stájím. Dandy si vybral svého bílého hřebce co vyhrál v aréně a koupil ještě Irmě světle hnědou klisnu za 200 zlatých.
„Děkuju mnohokrát. Nemohl bych jít sváma? Tady to je stejnak nuda.“ poděkoval stájník a hned položil Dandýmu otázku.
„Každý dobrý chlap co to se zbraní aspoň umí se nám hodí. Jo! a jak se vlastně jmenuješ? “
„ Mnohokrát ti děkuju. Jmenuju se Oliver vezmu si také koně a potom můžeme vyrazit. “
Všichni tři naložili svoje zásoby na koně a vyrazili na dlouhou cestu. Měly zásoby jídla a pití tak na týden a cesta bude dlouhá a nebezpečná!!!
Konec První kapitoly!
Naši hrdinové jeli na koni po hliněné cestě. Po jejich levici se nalézala krásně zeleňoučká krajinka, byla plochá jako talíř. A po pravici se tyčil velký hustý les se smíšenými stromy. Na obloze nebyl vidět ani jeden mráček a sluníčko hřálo naše hrdiny do zad. Byl to prostě parádní den na vycházky. V tom ale, Oliver promluvil.
„Áááá (zívl si Oliver) to je krása, ten lesní vzduch a ptáčkové kolem cvrlikají, měl bych chodit na tyhle výlety častěji. “
„A kam to vlastně jedeme? “ Zeptala se Irma.
„Jedeme do dalšího města, ale nemůžu si teďka zrovna vzpomenout, jak se jmenuje, prý ve městě mají nějaké problémy s orky, takže to je skvělá příležitost vydělat si nějaký ten zlaťák. Odvětil Dandy.
„Co to máš za meč Dandy, furt mě hází prasátka do obličeje. “ Vkročil do debaty Oliver.
„To je velice vyvážená vzácná rubínová čepel. “
„Cože?!! (vykřikl) No páni, ty máš rubínovou čepel, víš co je to vůbec za meč? “ Záviděl mu Oliver.
„No, ten meč je prý tak ostrý, že dokáže proříznout kůži drakům, žádná jiná zbraň to nedokáže, ale furt nevím proč je kouzelný. “
„No, něco jsem o tom slyšel, když máš tenhle meč, tak dokážeš kouzlit různá kouzla například: ohnivá koule, mrazivá vlna, ohnivý meč, jedovatý meč, řetězový blesk, ohnivá vlna a další. “
„Tak to je paráda a jak se to dělá, třeba ta ohnivá koule. “ Otázal se Dandy.
„V tom je ten háček, musíš zajít za nějakým mágem ve městě a ten tě to naučí. “
„Díky, konečně vím, co ten meč dokáže.“ Zaradoval se Dandy.
Dalších několik hodin naši hrdinové putovali stejnou cestou. Nikam nezabočili a nikde se nezastavili.
„Už se stmívá, musíme najít nějaký ten úkryt, kde přespíme. “ Prohlásil Dandy.
„A co když ho nenajdeme, než se setmí? “ Otázal se Oliver.
„V tom případě bychom měli sejít z cesty, protože jsem slyšela, že v noci se tu potuluje velký lidožrout a hledá pocestný, co by snědl. Je asi čtyři sáhy vysoký nevlídný kolohnát oblečený do zvířecích kůží. Obr je vyzbrojen strašlivou zbraní - kyjem velkým téměř jako kmen vzrostlého stromu. Má také děsivý hlas a když zařve, je možné, že některá postava se slabší náturou omdlí.“
„ Ježiš, (oklepal se Dandy) to zní fakt strašidelně, nechtěl bych se sním setkat. “
„Támhle něco vidím jakoby nějaká jeskyně nebo mám halucinace?“ Ozval se Oliver.
„Ne já to taky vidím. „ Přikývla Irma.
„Tak se tam jdem kouknout.“ Dokončil Dandy konverzaci.
Došli k né příliš velké jeskyni. Porostlé vším možný, ale hliněná zem byla hladká a suchá.
„Vypadá opuštěně. Takže než se setmí, měl by někdo zajít do lesa pro dříví. Olivere, si hlavní adept takže půjdeš ty. “ Vyslovil Dandy.
„To tam mám jít sám?“ Strachoval se Oliver.
„No dobře ty posero, vem si ještě sebou Irmu. Kdyby se vám něco v lese nezdálo, tak zakřičte a utíkejte pryč z lesa, já vám půjdu naproti. Zatím připravím něco k večeři. “
Irma s Oliverem odešli a Dandy se zatím podíval do zásob, co by připravil k večeři.
„Tak co tu máme? Kuřátko, stejčíček, šunka, chleba, ryba rýže nějaký to ovoce i zelenina (jablko, banán, mrkev, hruška atd.) a hele jetu ještě rumíček, kořalka a vínečko, to se bude hodit na potom. “
Dandy najednou uslyší nějaké tiché kroky. Vykoukne potichu z jeskyně a spatří pasoucí se srnku. Na chvilku se zamyslí a pak ho napadne, že by to mohlo být luxusní, čerstvé, šťavnaté srnčí masíčko. Ihned popadne svoje mistrovské kudličky a jde na srnku. Nejdřív vymrští ze své ruky první dýku. Těsně mine její hlavu. Rychle háže druhou a ta se zabodla přímo do břicha. Došel ke srnce a ještě jí dorazil aby se netrápila.
„To bude dneska čerstvá a šťavnatá večeře už, aby přinesly to dřevo.“
Dandy jí zatím svlékne z kůže a připravil na rožeň. Než tohle, ale však stihl udělat už k němu přicházela Irma s Oliverem.
„No konečně kde jste byli tak dlouho?“
„No sbíraly dřevo v té skoro tmě to je špatně vidět.“ Odpověděla mu Irma. „No a co ty cos nám připravil k večeři.“
„Když jste tu nebyli tak jsem uviděl srnku a ulovil jsem ji, takže máme dobrou a čerstvou večeři. “
„Tak to seš fakt kabrňák. Už se na ní moc těším. Řekl Oliver.
Potom si rozdělali v jeskyni oheň, opekli srnku a po celou tu dobu popíjeli vínečko a povídali si. Po skvělé večeři si šli všichni lehnout. Oheň nechali ještě hořet, aby je hřál celou noc. Zabalili se do dek, lehly si blízko sebe, aby jim bylo tak ještě větší teplo a po chvíli všichni usnuli.
„Ne! ne! prosím! Irmo vydrž to ještě chvilku, už budem ve městě. Neumírej mi tady, já tě zachráním!!“ „Irmo!“ Mluvil Dandy ze spaní celý zpocený. Potom se rychle vzbudil a vyslovil. „Ježiž marja, to byla ale strašná noční můra. Na noc bych už tolik pít neměl.“
Opodál stála Irma a nakládala na koně zbylé věci. Pak k nim přišla a zeptala se.
„Tak vyrazíme dál na cestu kluci? “
„Ty si to všechno sbalila? Udiveně se zeptal Dandy. Tak to je príma, Olivere vstávej, vyrážíme. “
Nasedli na koně a vydali se zase na cestu. Počasí jim i Tentokrát přálo a cesta byla stejná jako minule. Dandy hned šahal po brašně.
„Takže co pak to tu máme hm. “ Dandy koukal na svitek, na kterém byli napsané hledané nestvůry. Všech 13.
„Co to držíš v ruce Dandy?“ Otázala se Irma.
„To je seznam silných potvor každá z nich má něco cenného vzal jsem si ten seznam, než jsme odešli z města. “
„A jaké jsou na tom seznamu napsané potvůrky?“ Prohodil na to Oliver.
„No tak máme tu velkého smrťáka, Svým způsobem se jedná o vyvinutějšího divočáka. Je mohutnější a nebezpečnější. který prý má v rohu malý kousek zlata, ale tomu moc nevěřím. Pak tu je vlkodlak, troll, upír, mantikora, zlobr, Minotaurus, kentaur, hydra, kyklop, vůdce orků Torak, titán a Černý drak. Jejich tu celkem dost. Mam tu jenom u smrťáka napsáno kde se vyskytuje. Je to ještě pekelný kus cesty, takže neotálejme, ať jsme u něj co nejdřív. “
O 4 hodiny později (8:00)
Konečně dorazili k obrovské noře, kde údajně se má vyskytovat smrťák. Od nory byli tak 100 metrů.
„Měl by být v támhle té díře, kdo se tam půjde semnou mrknout?“ Zeptal se Dandy.
Oliver s Irmou na Dandýho vyděšeně zírali.
„To byl vtip, půjdu k němu sám a přinesu vám ho, počkejte tu na mě.“
Došel k noře. Vytasil rubínovou nablýskanou čepel a rytířský železný štít. Zastavil se a zvolal.
„Čuníčku vylez ze své skrýše!“
Dandy chvilku čekal a nakonec uslyšel z nory temný děsivý hlas.
„Kdo mě to otravuje z mého spánku!“
„Cože ty mluvíš?“
„Překvapuje tě to co? My jsme magické nestvůry, které umí mluvit, stvořil nás sám pán Vexter! Abychom zahubili svět, ale, proč ti to vůbec říkám je čas zemřít! “
„Tak pojď! “
Dandy nevěděl jakým směrem smrťák z nory vyběhne, nýbrž byl před noru a dovnitř nebylo vidět ani na krok, takže musel být velmi ostražitý. Ale smrťák si nakonec vybral špatný směr útoku, takže Dandy byl připraven. Smrťák se rozeběhl už nastavoval svoje velké přední špičaté zoubky, ale Dandy v poslední chvíli nastavil svůj štít a tím ubránil první útok. Teď mohl zaútočit, napřáhl meč a říznul ho do břicha, krev stříkala všude. Kanec se vzchopil a odhodil svými kly Dandýho 3 metry daleko. Dandy jen z težka stával. Kanec ani na vteřinu neváhal a rozběhl se proti Dandýmu. Dandy ale těsně stačil uskočit a hodil po kancovi dýku. Zabodla se přímo do hlavy. Smrťák se zastavil. Obklopila ho podivná černá aura. Jeho rány z boje se najednou zcela začali smršťovat na minimum, až celé zmizeli. Nezbyla po nich ani památka. Dandy na smrťáka jenom nečině přihlíží. Ten toho využívá a rozebíhá se. Dandy už nemá takové štěstí, takže je nabrán na rohy a přehozen přes smrťáka. dopadá tvrdě na zem. Smrťák se proti němu znovu rozebíhá a vypadá to že to bude Dandyho konec, protože jestli rychle nevstane je mrtvý. Najednou z meče pulzuje silná energie a jde přímo do Dandýho těla, meč celý z rudne, vzplane a celý je pokryt ohnivou aurou. Dandy rychle nastaví proti smrťákovi zbraň a ten se nabodne a všechny jeho vnitřnosti shoří. Zemře v hrozných mukách jen kly po něm zůstali. Z meče přestala pulzovat energie a dokonce už i nehořel. Dandy se nestačil divit, že to vůbec přežil.
„Budu muset najít rychle toho mága a zeptat se ho jak jsem tu vůbec udělal. “
Vezme si kly a jde se kouknout do té nory, jestli tam třeba něco nenajde. Má štěstí, poněvadž kdyby mu nesvítil jeho meč nic by v doupěti neviděl. Na zemi leželo jen pár zlaťáčků, ohlodané lidské kosti a krev. Taky tu byla dřevěná truhla. Nebyl žádný problém ji otevřít. V truhle se nalézaly červeno kožené boty. Na boku měli ohnivý pruh. Přesně pasovali na Dandýho nohy. Byly taky velmi pohodlné a měkoučké. Ihned po nasazení Dandy cítil nějakou vnitřní energii co šla z těch bot. Dandy se cítil teď mnohem silnější. Vyšel ze smrťákova doupěte a šel k Oliverovi a Irmě. Ta ho hned oslovila.
„No kdes byl už jsme si o tebe dělali starosti a kde máš toho kance?“
„Když mě ten smrťák málem zabil tak můj meč najednou vzplanul a tím jsem ho zabil. Shořel na prach, takže zněj z byly jen tyhle kly jo a pak jsem našel tyhle supr botky, díky nim jsem teď mnohem silnější. “
„Hm to je zajímavý. Nezapomeň rozříznout ty kly, jestli je v nich fakt to zlato.“ Připomněl mu Oliver.
Dandy rozseknul svým mečem rohy na půl. Ve vnitř byly prázdné a vypadl z nich kousek zlata.
„Jo je v nich docela velký kousek zlata, co myslíte kolik by nám za to asi tak dali?“ Dandy zdvihl kousek zlata nad hlavu a prohlížel si ho proti paprskům slunce.
„Uvidíme, dojdeme do města a zeptáme se. “ Dodala Irma.
O 9 hodin později (21:00)
„Už se blížíme k městu, ještě tak 35 minut cesty a konečně tam budem. Měli bychom začít hledat úkryt. Už je skoro tma.“
„Hm hledám a koukám mám oči na stopkách ale pořád nic nevidím co by se podobalo úkrytu. Hledal Oliver.
„Támhle na louce vidím nějaké světýlko.“ Ukázal rukou Dandy.
„To se ti zdá to jen hejno světlušek. “ Doplnila ho Irma.
„Támhle to vypadá na další jeskyni, pojďme se tam podívat.“ Poukázal Oliver.
Všichni tři se rozjeli na koních. V tu ránu vyskočilo z lesa deset lupičů a loupežníků. Obklíčili poutníky. Jejich vůdce zbojník je oslovil.
„Dejte nám všechno co máte, nebo vás zabijeme a tu krásku si odvlečeme sebou. “
Dandy sesedl z koně. Došel v klidu ke zbojníkovi podíval se mu do obličeje a řekl.
„Co ty si zač, že si dovoluješ okrádat mě a mé přátele!“
„Já jsem prostý zloděj, a když něco chci tak to vždycky dostanu. “
„Tak teď si budeš muset zvyknout, že né vždycky všechno dostaneš násilím! “
„Troufáš si poutníku. Ty to ještě nevíš, ale nás je deset a vy jste jenom 3.“
„To máš pravdu, ale mě počítej za deset!“
Dandy se napřáhl, dal zbojníkovi hlavičku, odhodil ho za sebe a vytasil svoji rubínovou čepel. Zbylých devět banditů se vrhlo na poutníky plni vražedné nenávisti.
Oliver s Irmou rychle sesedly z koně vzali si meč a začali bojovat. Na Dandýho se vrhl první bandita napřáhl se a chtěl ho říznout do břicha, ale Dandy ubránil jeho první ránu svým mečem a vzápětí propíchl banditu Další lapka zaútočila na Olivera. Oliver mu hned fluslnul do obličeje
„Jak to chutná? “
Lupič se tak naštval, že Olivera kopnul do koulí. Oliver se hned svalil na zem a v křečích naříkal. Loupežník potom napřáhl svůj meč. Dandy to rychle uviděl a hodil po banditovi vrhací dýku. Zapíchla se mu přímo mezi očka. Mezitím si Irma nevedla tak špatně se zbraní to docela uměla, takže pro ní lapka byl lehký oříšek. Za pár minut byli banditi skoro mrtví, ještě tu zbýval zbojník a dva loupežníci. Jeden lupič šel na Dandýho druhý na Olivera a zbojník zaútočil na Irmu. Dandy banditu zvládl bez sebemenších problémů. Oliver zaútočil první. Lupič však vykryl Oliverův první útok štítem a hned učinil protiútok. Oliver nedával pozor a byl říznut mečem do stehýnka. Oliver nabyl zuřivosti a druhou rukou praštil lupiče do obličeje. Ten se svalil na zem. Oliver naschvál upustil svůj meč a skočil po loupežníkovi jako zuřivá opička. Dával mu jednu ránu za druhou, až docílil toho, že bandita padl do bezvědomí. Irma ale měla problém. Zbojník alias vůdce lupičů a loupežníků zaútočil na Irmu. Irma udělala stejný protiútok. Když se meče zkřížili tak se Irma s vůdcem na chvilku dívali do očí, ale vůdce použil svou druhou ruku vytasil dýku a vrazil ji přímo do Irmininýho břicha. Všechno se odehrálo v jeden moment, takže Dandy ani Oliver nemohl pomoct Irmě.
„Néééé ty hajzle!!! Dandy přiběhl rychle ke zbojníkovi. Ten však nedával pozor, protože si vychutnával Irminu bolest a díval se jí do obličeje. Svým rubínovým mečem rozsekl lebku toho podlého vůdce lupičů a loupežníků. Dandy si Klekl k Irmě, která ležela s probodnutým břichem na zemi. Oslovil ji.
„Irmo?! Neboj to bude dobrý, hlavně nemluv, dostanu tě s toho. Pohladil ji jemně po vláskách
„Olivere! “
„Ano! “
„Musíš tu zůstat, schovej se v té jeskyni a zítra brzy ráno vyraž do města. Všechno to tu nechám, abych jel na koni rychleji, protože ji vezmu do města k doktorovi a ty bys mě nestačil, nýbrž máš zraněnou nohu a musíš si jí ošetřit.“
„Ano tak zatím a drž se Irmo. “
Dandy posadil Irmu na svého koně, (dopředu) nasednul taktéž na toho samého a jel tryskem o závod bez zastavování.
„Vydrž to ještě Irmo už tam budem.“ Oznamoval jí Dandy.
K tomu se ještě spustil silný déšť, který mu způsobil, že jen ztěžka viděl na cestu, ale musel jet dál. Po deseti minutách jízdy směrem k městu, mu zbývalo pouhých 200 metrů. Irma čím dál tím víc ztrácela vědomí a krev. V tom najednou musel zastavit, protože pár metrů od něj stál LIDOŽROUT!!! Měl po obličeji a po těle všude jizvy. V ruce držel obrovskou dřevěnou kyj, tak jak říkala Irma. A nevypadal moc nadšeně. Cenil zuby, z kterých tekly sliny. Vyčkával, co ten poutník udělá.
„A doprdele! To se musí stát zrovna mě!“
JAK TOHLE SKONČÍ, ZACHRÁNÍ DANDY IRMU A DOVEZE JI V ČAS DO MĚSTA? A CO LIDOŽROUT??? TEN JE NEPUSTÍ JEN TAK!!!
Dandy pomalu sesedl s koně.
„Já teď nemam čas s tebou bojovat!!! Zařval na Lidožrouta. Takže toho necháme jo? Ty mi asi nerozumíš co? “
Dandy rychle vytasil svůj meč. Lidožrout se proti němu rozeběhl a nahlas řval hlubokým hlasem. Nejdřív napřáhl svou pravou ruku, ve které svíral hrozivou dřevěnou kyj, pobitou železnými hroty. Náš hrdina se rychle skrčil, kyj přeletěla nad ním a netrefila cíl. Teď nastala ta pravá chvíle zaútočit. Využil situace, rychle se přiblížil k nepříteli a napřáhl svůj meč odspoda nahoru. Tím pádem Lidožrout utržil první bolestivou ránu, která začínala od poloviny stehna a končila u hrudníku. Potom se hrdina rychle otočil z leva do prava a další úspěšnou ranou ho říznul. Rána směřovala k levému boku a končila u pravého. Takže Lidožrout měl dvě nebezpečně krvácející rány. První byla na výšku a druhá na délku. Lidožrout bolestivě křičel a se svojí levou rukou odhodil Dandýho tři metry daleko. Obr už toho měl dost, takže se sním něco začalo dít. Když lidožrouti zuří, tak se promění ještě ve vetší stvůru, drápy, zuby celé tělo se jim zvětší a oči jim zrudnou do tmavě červené barvy, stanou se mnohem vetší a silnější zabijáckou stvůrou. Pak už proti nim nikdo nemá žádnou šanci. Nestvůra šla velkýma krokama na Dandyho. Napřáhl svoji zbraň, která se svrchu řítila na jeho oběť. Ten však už stál na svých nohách a byl připravený. Stačilo jenom rychle uskočit. Zbraň ho sice netrefila, ale dopadla silně na zem. Tlak z kyje vyhodil hlínu na Dandýho přímo do obličeje. Ta ho na chvilku oslepila a když otevíral oči, uviděl jenom lidožroutovu levou ruku jak se na něho řítí. Dostal to silně do boku. Ta rána ho vymrštila šest metrů daleko. Nemohl vstát jen házet svoje zbraně. Tuto možnost využil. Hodil svoji rubínovou čepel, která se těsně zapíchla do lidožroutovy lebky. Místo toho se zabodl do země. Nestvůra se k němu čím dál tím víc blížila. Dandy vytasil svoji poslední vrhací dýku a vymrštil ji na nepřítele. Ta se zapíchlo do jeho pravého ramena. Tím pádem nemohl vyvinout tak silný úder. Přišel k Dandýmu, zvedl svou kyj, namířil sní na svoji oběť, ale Dandy ještě stačil zvednout svůj dřevěný štít a těžce ubránil jeho mocnou ránu. Štít se rozdrtil na malinkaté kousíčky a jeho ruka (levá) se bolestivě zlomila. Lidožrout ho vzal do své levé paže a sevřel ho natolik, že se nemohl ani pohnout. Otevřel svoji pusu, vycenil zuby a hlasitě zařval. Jeho nechutně velké sliny vyletěly na Dandýho a rozplácli se o jeho obličej. Pak svojí zbraní chtěl ukončit jeho trápení. Napřáhl svoji ostnatou palici, která mířila přímo na jeho hlavu. Ale v tom lidožrout bolestivě pocítil smrtelnou ránu. Neznáma osoba mu vrazila ze zadu do srdce ohnivou rubínovou čepel. Lidožrout upustil Dandýho, otočil se, vzal neznámou osobu do ruky. Odhodil ji rychlostí blesku tak deset metrů daleko. Potom lidožrout padl na zem jak uschlá švestka a v bolestech zemřel. Dandy se hned zvedl a těžce se dokulhal k neznámé postavě, co mu zachránila život.
„Né to nemůže být pravda!“ Byla to totiž Irma, co mu zachránila život. Ale ještě to nechtěl vzdát. Opatrně vzal (I když měl zlomenou levou ruku tak to nevzdal) Irmu (v bezvědomí) na záda a donesl jí ke koni. Potom si vytáhnul svůj meč zabodnutý v zemi a znovu se rozjel ke městu. Uháněl koně, co mu síly stačily. Za necelé čtyři minuty projel nehlídanou otevřenou branou a dojel na kamenné náměstí. Vzal Irmu do náručí a křičel po celém náměstí.
„Doktor! Jetu někdo doktor! “ Po chvilce přiběhl lékař.
„Já jsem doktor. Ježiš, co se té chudince stalo? “
„Dokážete ji zachránit?“ Otázal se Dandy.
„Pokusím se. Pojďte, vezmeme ji do městské nemocnice. “
Došli ke kamenné budově, omítka ve žluté barvě. Měla přízemí a jedno patro. Přízemí vypadalo asi takhle: na délku 15 metrů a šířka 9 metrů (obdélníkový tvar). V místnosti se nacházely jenom dřevěné lavice (bez opěrátka) na kterých seděli pacienti s lehkými úrazy či nějakou nemocí. Starali se o ně vyškolení lékaři. V pravém rohu bylo poschodí do prvního patra. S doktorem šli o patro víš. Kde se vyskytovali operační sály pro těžké úrazy. Doktor si převzal slečnu, než tak učinil Irma ještě otevřela oči a řekla: „Milujutě.“ pak zase ztratila vědomí. Doktor si ji odnesl na sál a s ostatními lékaři se ji snažili zachránit. Dandy šel zatím za jiným doktorem ošetřit si ruku. U lékaře se dozvěděl, že má zlomenou jak vřetení tak loketní kost. Dostal teda 2 klacíky přesně na délku jeho paže a pevně je obvázal šátkem. Potom dostal ještě trojcípí šátek, do kterého vložil ruku, aby s ní vůbec nemohl hýbat. Pak se posadil na lavičku v prvním patře a čekal. Jenže to mu dlouho nevydrželo a musel si stoupnout, chodil z jednoho místa na místo a říkal si, proč jsou tam tak dlouho. Byl hodně nervózní. Po dvou hodinách (23:40) přišel k němu doktor.
„Tak co doktore jak jí je? “
„Mám pro vás špatnou zprávu. Snažili jsme se ji zachránil, ale neměla šanci přežít, ztratila hodně krve, a k tomu ty četné zlomeniny „Irma umřela“. Oznámil mu doktor velice smutným hlasem.
Né néé!, vy lžete! Irmóó. Zakřičel Dandy a rozeběhl se k operačnímu sálu. Vrazil dovnitř a pak to Uviděl. Irma ležela na operačním lůžku celá od krve se zavřenýma očima. Dandy k ní přišel. Obejmul ji a pomalu mu začali téct slzy, až se s toho vyrojil úplný potok.
Potom se psychicky z hroutil nemluvil, nespal, nejedl prostě byl na padrť.
Za několik dnů přijel do města Oliver a začal ho hledat. Nakonec se dozvěděl, že je v hospodě U Špínavého Sančéze. Oliver vešel do hospody a uviděl ho u baru, jak leje do sebe jednoho panáka za druhým.
„Čau Dandy, jak se máš? A kde je Irma?“
„Irma? Jó ta naše Irma (mírně se usmál) hned na to mu zkameněla tvář a vyslovil: tak ta už tu není.“
Potom vybouchl zuřivostí hodil láhev rumu na zem, bouchl do baru a začal sprostě nadávat.
„To snad ne, óó můj bože. Barmane, nalij te mi taky. Jak se to mohlo stát? Kam jdeš Dandy? Kam jdeš s tím provazem?!“
Dandy vyšel z hospody a namířil si to rovnou do opuštěné chatrče. Hned na to vyletěl Oliver z hospody a chtěl mu to rozmluvit.
„Tohle nesmíš udělat chápeš, ty se s toho nějak dostaneš já ti pomůžu.“
„Nechmě být“
„Já te to nedovolím udělat!“
„slyšíš nechmě! “ (zakřičel)
A hned na to mu ubalil jednu do nosu, až se s toho svalil na zem. K debatě se připojil neznámý stařec v kápí.
„Nedělej to. “
„Nechmě Dědku! Nebo chceš skončit jako tady kámoš?“
Dandy vešel do jedné staré budovy stoupl si na židli přehodil provaz přes jednu nosnou kládu, co držela chatrč po hromadě udělal si smyčku na krku a…..?
„Jestli tohle uděláš tak už ji nikdy nezachráníš. “ Rozmlouval mu to stařec
„A jak bych ji mohl zachránit, když je mrtvá, Přemýšlej“
„Znám jeden způsob jak bys zachránil svou milou, ale ještě to nikdo nikdy nedokázal. “
„Vážně? Tak povídej. “
„Nejprve si sundej ten provaz z krku a sedni si. “
Dandy si teda sundal provaz z krku, sednul si na židly a začal poslouchat.
„Takže, nejdřív bys musel zabít všechny magická zvířata, co vytvořil Vexter. Od nich bys postupně získával kousky ohnivé zbroje. Až ji budeš mít celou, pozor musíš mít všechny kousky! Tak pak by ses mohl utkat z Černých drakem. Po jeho zabití dostaneš lahvičku živé smrti obsahující Vexterovu krev. Budeš také potřebovat rozdrcený kořen Asfodelu, který nalezneš ve Vexterově sídle a taky šťávu z rostliny Scvrklofík. Ten však nalezneš v tom nejhlubším místě na světě. A to je Gorfodská propast. Tohle všechno smícháš do hromady, podrobnou přípravu na vyrobení lektvaru ti dám za chvilku. A až tohle všechno uděláš tak se zase vydáš na nejvyšší horu Gutamarg, která je přímo nad Gorfodskou propastí. Kde byl postaven posvátný kamenný oltář, tam Irmu položíš naliješ do ni lahvičku živé smrti a Irma bude zase žít. Tohle všechno budeš muset stihnout přesně za 100 dni. Jo, a abych nezapomněl, ta lahvička musí už obsahovat všechny přísady a musí být požehnaná.“
„Proč za 100 dní?“
„Irmy tělo se rozkládá a až bude rozložené tak už nebude žádný jiný způsob jak bys ji mohl zachránit. “
„Takže čas běží už od včerejška kdy Irma zemřela kde je teď její tělo? “
„Já ji pohlídám, až všechno budeš mít přichystané, vrať se pro ni zpátky. “
„Děkuji mnohokrát a sbohem.
„Ještě se uvidíme tak proč se loučit, ale přejiti hodně štěstí. “
Dandy vyšel z chatrče a šel rovnou za mágem, který sídlil ve městě. Poklepal na dveře. Z chatrče vykoukl podivný stařec, měl na sobě modré roucho prastarých mágů. Asi byl už hodně zkušený.
„Dobrýden pane?“ Pozdravil ho Dandy.
„Kovalský říkejmi Kovalský. “ Odvětil
„Co bych pro vás mohl udělat Dandy?“
„Jak to že znáte mé jméno? “
„Včera ses opil natolik, že v noci ses procházel po městě a řval si úplné nesmysly. “
„Tak to se omlouvám, ale bylo to těžké se s tím vyrovnat. “
„Já vím, sám jsem to zažil, ale přejdeme rovnou k věci, co potřebuješ?“
Dandy vytáhl svůj meč z pochvy a ukázal ho mágovi. Kovalský se zamyslel a potom vyslovil.
„Hm to je parádní kousek, co se o něm potřebuješ dozvědět?“
„Zajímalo by mě, jak se s ním používají kouzla.“
„Tak to bude velmi dlouho trvat, než se to naučíš. “
„Mám čas jenom do dneška. “
„Tak to můžeš rovnou odejít magii se nejde naučit za pouhý jediný den.“
„Já se to ale potřebuju naučit už dnes.“
„Možná by tu byla jedna možnost, hůlku, boty, roucho a amulet už mám, zbývá „měsíční prsten“. Doneseš-li mě ho, tak konečně získám celou sérii Nevarových artefaktů. “
„Beze všeho, kde ho najdu?“ Otázal se Dandy.
„Tak ty si myslíš, že je to tak jednoduchý? (zasmál se mág) Nalezneš ho u Černého draka!“
„Není problém, naučte mě ty kouzla už dnes a já vám slibuju, že vám ten prsten donesu, stejnak se jsem ještě budu muset vrátit pro Irmino tělo, takže se u vás pak zastavím.“
Kovalský tedy uzavřel s Dandým dohodu a připravil se říct kouzelné zaříkávadlo z knihy temných mágů.
BAHARUM!!! BAHARYM!!! Nad Dandým se začal vytvářet černý kouř. Dandy vzlétl, kouř ho obklopil a začal se točit jako tornádo (kouř). Nad městem se zatemnělo. Vznikly černé mraky a začaly hřmít blesky. Jeden takový blesk pronikly chatrčí a uhodil do Dandýho. Nejenže byl odklopen kouřem ale také se přidala elektřina. Takže vzniklo elektrické tornádo (u Dandýho, bylo velké jako jeho postava) chvilku se točilo a nakonec vniklo rychle do Dandýho těla. BAHAZUM!!! BAGADUM!!! Mág dokončil své kouzlo, tím pádem Dandy mohl konečně s rubínovou čepelí používat mocná kouzla. Dandy se znovu vrátil zpátky na zem. Čaroděj mu podal příručku, která obsahovala různá kouzla, jejich užití a vyvolání. Také Dandy dostal lektvar „kostirost“ asi víte všichni, na co se ten lektvar používá. Pak si šel lehnout, nýbrž byl velmi unavený potom náročném zaříkávadle. Dandy poděkoval, rozloučil se a šel si zabalit věci. Ještě, než vyšel z mágovi chatrče tak vypil ten lektvar. Chutnalo to, jako když piješ zvratky, byla to úplná břečka. Za pár chvil byla levá ruka tak jako dřív. Když měl zabaleno i všechno naloženo na svého koně tak si vzpomněl na Olivera. Ihned se vydal ho hledat. Pátral všude ve městě i v hospodě ale nikde ani památky. Nakonec se šel kouknout na městskou rozhlednu, co byla uprostřed města. Zdálky ho uviděl, vracel se zpátky do prvního města. „Vždyť nemůže zvládnout tak dlouhou cestu úplně sám, musím za ním.“
Bez nějakého toho váhání se rozeběhl ke koni nasedl na něj a uháněl za Oliverem. Zanedlouho ho dohonil a začal se mu omlouvat, že na něj vyjel a uhodil ho. Také mu řekl o nápadu jak zachránit Irmu co mu pověděl stařec. Chvilku ho přemlouval, ale nakonec přemluvil. Oliver mu teda pomůže, ale jen kvůli Irmě. Oba dva se tedy zpátky vrátili do druhé města. Celou cestu mu Dandy povídal jak zachránit Irmu a o rychlém vyléčení levé ruky. Odtamtud vyrazili na další dlouhou a nebezpečnou cestu.
Dandy vyšel z chatrče a šel rovnou za mágem, který sídlil ve městě. Poklepal na dveře. Z chatrče vykoukl podivný stařec, měl na sobě modré roucho prastarých mágů. Asi byl už hodně zkušený.
„Dobrýden pane?“ Pozdravil ho Dandy.
„Kovalský říkejmi Kovalský. “ Odvětil
„Co bych pro vás mohl udělat Dandy?“
„Jak to že znáte mé jméno? “
„Včera ses opil natolik, že v noci ses procházel po městě a řval si úplné nesmysly. “
„Tak to se omlouvám, ale bylo to těžké se s tím vyrovnat. “
„Já vím, sám jsem to zažil, ale přejdeme rovnou k věci, co potřebuješ?“
Dandy vytáhl svůj meč z pochvy a ukázal ho mágovi. Kovalský se zamyslel a potom vyslovil.
„Hm to je parádní kousek, co se o něm potřebuješ dozvědět?“
„Zajímalo by mě, jak se s ním používají kouzla.“
„Tak to bude velmi dlouho trvat, než se to naučíš. “
„Mám čas jenom do dneška. “
„Tak to můžeš rovnou odejít magii se nejde naučit za pouhý jediný den.“
„Já se to ale potřebuju naučit už dnes.“
„Možná by tu byla jedna možnost, hůlku, boty, roucho a amulet už mám, zbývá „měsíční prsten“. Doneseš-li mě ho, tak konečně získám celou sérii Nevarových artefaktů. “
„Beze všeho, kde ho najdu?“ Otázal se Dandy.
„Tak ty si myslíš, že je to tak jednoduchý? (zasmál se mág) Nalezneš ho u Černého draka!“
„Není problém, naučte mě ty kouzla už dnes a já vám slibuju, že vám ten prsten donesu, stejnak se jsem ještě budu muset vrátit pro Irmino tělo, takže se u vás pak zastavím.“
Kovalský tedy uzavřel s Dandým dohodu a připravil se říct kouzelné zaříkávadlo z knihy temných mágů.
BAHARUM!!! BAHARYM!!! Nad Dandým se začal vytvářet černý kouř. Dandy vzlétl, kouř ho obklopil a začal se točit jako tornádo (kouř). Nad městem se zatemnělo. Vznikly černé mraky a začaly hřmít blesky. Jeden takový blesk pronikly chatrčí a uhodil do Dandýho. Nejenže byl odklopen kouřem ale také se přidala elektřina. Takže vzniklo elektrické tornádo (u Dandýho, bylo velké jako jeho postava) chvilku se točilo a nakonec vniklo rychle do Dandýho těla. BAHAZUM!!! BAGADUM!!! Mág dokončil své kouzlo, tím pádem Dandy mohl konečně s rubínovou čepelí používat mocná kouzla. Dandy se znovu vrátil zpátky na zem. Zeptal se ho ještě na jednu věc.
„Jo a něž odejdu, chtěl bych se zeptat, proč když bojuju s nějakou nestvůrou moje rubínová čepel vzplane a ohnivá aura obklopí meč?“
„Tvůj meč vzplane jen tehdy, když seš v opravdu velkém nebezpečí a můžeš umřít.“ Kdokoliv kdo drží tvůj meč a je v nebezpečí tak mu vzplane.“
Čaroděj mu podal ještě příručku, která obsahovala různá kouzla, jejich užití a vyvolání. Také Dandy dostal lektvar „kostirost“ asi všichni víte, na co se ten lektvar používá. Pak si šel lehnout, nýbrž byl velmi unavený potom náročném zaříkávadle. Dandy poděkoval, rozloučil se a šel si zabalit věci. Ještě, než vyšel z mágovi chatrče tak vypil ten lektvar. Chutnalo to, jako když piješ zvratky, byla to úplná břečka. Za pár chvil byla levá ruka tak jako dřív. Když měl zabaleno i všechno naloženo na svého koně tak si vzpomněl na Olivera. Ihned se vydal ho hledat. Pátral všude ve městě i v hospodě ale nikde ani památky. Nakonec se šel kouknout na městskou rozhlednu, co byla uprostřed města. Zdálky ho uviděl, vracel se zpátky do prvního města. „Vždyť nemůže zvládnout tak dlouhou cestu úplně sám, musím za ním.“
Bez nějakého toho váhání se rozeběhl ke koni nasedl na něj a uháněl za Oliverem. Zanedlouho ho dohonil a začal se mu omlouvat, že na něj vyjel a uhodil ho. Také mu řekl o nápadu jak zachránit Irmu co mu pověděl stařec. Chvilku ho přemlouval, ale nakonec přemluvil. Oliver mu teda pomůže, ale jen kvůli Irmě. Oba dva se tedy zpátky vrátili do druhé města. Celou cestu mu Dandy povídal jak zachránit Irmu a o rychlém vyléčení levé ruky. Odtamtud vyrazili na další dlouhou a nebezpečnou cestu.
Konec druhé kapitoly!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
70.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 4.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
