obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Otrávené srdce ::

 autor Trenz publikováno: 21.12.2010, 20:46  
 

Kapitola sedmnáctá
Otrávené srdce

Díval se, jak spí. Rusé vlasy rozprostřené po polštáři. Vypadala bledě, skoro nemocně, ale když jí položil ruku na hrudník, cítil její divoce tlukoucí srdce. Usmál se. Jen předstírala spánek. Sklonil se, aby ji políbil. V tu chvíli otevřela své kočičí oči, v kterých se mihlo vyděšení, a ucukla. Usmál se. Z jeho úsměvu jí přeběhl mráz po zádech.
„Zlomím tě,“ zašeptal jí do ucha a uspokojením sledoval, jak se její oči rozšířily. Narovnal se a odešel, zanechávajíc ji tam ležet a přemýšlet o jejím dalším životě, který bude bezpochyby mnohem kratší, než si ještě před pár dny myslela. Znovu se usmál. Těšil se, až žena, patřící k jednomu z Cestovatelů, mu bude klečet poddajná a svolná ke všemu u nohou.

„Sonyo!“ vykřikla a posadila se v posteli. Celá zpocená přerývavě dýchala a snažila se uklidnit své rychle bušící srdce. Do její ložnice nahlédla Meranis.
„Vaše Veličenstvo?“
Eris se na Meranis podívala.
„Neměla jsem ji nechat jít,“ povzdechla si. Meranis nic neřekla.
„Zavři prosím dveře a pojď ke mně,“ požádala ji Eris. Meranis ji uposlechla.
„Posaď se,“ požádala ji a neurčitě ukázala na místo před sebou. Meranis se posadila, tázavě se dívajíc do tváře své královny.
„Neměla jsem nechat Sonyu jít. Vím to.“
„Co se ti zdálo, paní?“
„Říkej mi Eris. Víš přece, že mi máš o samotě říkat Eris, ne?“
Meranis lehce uklonila hlavou.
„Jak si přeješ, Eris.“
Eris se usmála, ale byl to spíš zoufalý úsměv.
„Zdálo se mi, že je ve velkém nebezpečí.“
„V jakém nebezpečí?“
„Drena se ji pokusí zabít.“
„Proto jsi poslala Zetu, aby ji chránila.“
„A možná ji tak vystavila ještě většímu nebezpečí. Drena udělá cokoliv, aby Zetu zničila. Neměla jsem být tak pomíjivá.“
„Udělalas, cos považovala za správné,“ odvětila jí Meranis naučeně. Pro ni to však byla jen prázdná slova. Kdyby záleželo na životě její milované osoby, neváhala by ani vteřinu, ale Eris byla královna. Nemohla si jen tak odejít a nechat Květinové děti osudu. Meranis nerozuměla politice, Věděla jen, že nejdůležitější je chránit své blízké. Měla by se vydat za tou ženou a být s ní. Svěřit královskou korunu někomu, komu bezmezně důvěřuje. Alespoň dočasně, než by se přesvědčila, že je její milovaná v pořádku.
„Na co myslíš, Meranis? A buď upřímná, prosím.“
„Měla bys být s ní,“ odpověděla prostě.
„Jsem královna.“
„Jsi ale také žena.“
„Víš vůbec, co říkáš?“
„Říkám, co si myslím tak, jak jsi mě o to sama požádala.“
Eris si znovu povzdechla.
„Co mám dělat?“
„Už jsem ti odpověděla.“
Meranis nechápala, proč se Eris ptá, když už jí dala odpověď.
„Nemůžu jen tak odejít.“
„A já ti nemůžu poradit jinak,“ pokrčila rameny Meranis, vstala a odcházela.
„Komu kromě tebe můžu bezmezně důvěřovat? Komu věříš ty?“
„Věřím tobě.“
Eris věděla, že se od Meranis žádné pomoci nedočká. Byla to bojovnice. Uměla taktizovat, dokázat vést ženy a zvítězit, ale všechno ostatní, co se netýkalo boje, bylo nad její chápání. Vše viděla příliš jednoduše, anebo to snad ona viděla příliš složitě?
„A já věřím tobě,“ řekla tiše.
Meranis se zastavila a pomalu se k Eris otočila tak, aby ji viděla do tváře.
„Vím, na co myslíš, a se vší úctou, kterou k tobě chovám, je tohle ta největší pitomost, kterou jsi vymyslela. Já nebudu vládnout místo tebe. Jsem bojovnice. Nemůžeš mě spoutat předpisy.“
„Prosím. Jen na nějakou dobu. Musím za ní. Přesvědčit se, že je v pořádku.“
„Někoho pošli.“
„Musím ji vidět sama. Vím, že tomu rozumíš. Meranis. Prosím. Jsi ten nejlepší, nejdůvěryhodnější a nejsilnější člověk, kterého znám. Nenech mě se trápit. Nenech mě se užírat nejistotou,“ Eris na ni prosebně upřela zrak. Meranis zavrčela.
„Udělám, co chceš, má paní,“ škrobeně se jí uklonila a zmizela jí z dohledu. Eris si povzdechla. Nežádala by ji o to, kdyby to nebylo nanejvýš nutné. Jistě to chápala. Vstala z postele a začala se energicky připravovat na cestu.

Všechno se to odehrálo jako ve zpomaleném filmu. Zeta uhnula šípu, který na ni vystřelil Jericho. Otočila se, aby viděla, jak Drena nabíjí a vystřeluje, nemíříc však na ni, ale na Sonyu. Šíp se rychle přibližoval a Zeta měla na rozhodnutí jen zlomek vteřiny. Odstrčila Sonyu a postavila se šípu do rány. Zvedla ruku a šíp se jí zabodl na dlaně. Kousla se do rtu, až jí vytryskla krev, ale nevykřikla.
To už Drenu uviděli i ostatní. Adam si připravil luk, namířil na ni a vystřelil, avšak minul. Drena si uvědomila, že o ní již vědí. Hodila kuši nazpět Jerichovi, vyhoupla se do sedla a odjížděla. Jericho kuši schoval a chtěl taky ujet, ale Adam svou pozornost zaměřil na něj a zasáhl ho do stehna. Jericho zakřičel a kůň se vyplašil a dal se na zběsilý útěk. Jericho se kulhal pryč, když Adam vystřelil podruhé a tentokrát se zaměřil na lýtko. Střela byla přesná a Jericho se skácel k zemi. Alan a Adam se k němu rozeběhli, zatímco Sonya se obrátila k Zetě, které z dlaně trčel šíp a ze rtů jí stékala krev.
„Ukaž. Vyndám ti ten šíp.“
Sonya ji vzala za ruku, ale Zeta se jí vyškubla.
„Ne!“
„Máš v dlani šíp. Nemůžeš takhle chodit.“
Zeta si utřela krev ze rtu do rukávu a pak řekla: „Nemůžeš mi ho vyndat alespoň do doby, než vyrobím protijed.“
„Protijed? Chceš říct, že ten šíp je…“
„Otrávený? Ano.“
„Jak to víš?“
„Ten muž támhle na zemi,“ mávla rukou k Jerichovi, který měl tvář staženou bolestí, „se jmenuje Jericho a patří mezi vyhlášené traviče v Istrii. Ať vás chce zabít kdokoliv, najímá si na to ty nejlepší. Nejprve Drena, teď Jericho.“
„Ty se toho nedožiješ,“ ušklíbl se Jericho a pak zařval bolestí, když mu Alan vytrhl šíp z lýtka.
„Kdo tě najal?“ zeptal se ho Alan.
„To ti tak řeknu.“
Alan zajel šípem ve stehně trochu víc do masa a Jericho zakřičel. Lily se raději začala soustředit na Zetu.
„Alane. Tohle není nutné,“ ozval se Andy.
„Kdo tě najal?“ zopakoval Alan svoji otázku, naprosto ignorujíc Andyho.
„Radši umřu, než abych ti to řekl.“
„Neřekl jsem, že tě zabiju,“ ušklíbl se Alan.
„Hodláš mě snad mučit?“ otázal se Jericho, snažíc se tvářit statečně, ale hlas se mu třásl.
„A co když ano?“
„Alane. Tohle opravdu není…“
„Ale je, Andy! Je to nutné!“ odsekl mu Alan a Cirkis Andyho trochu poodtáhl stranou.
„Co to s ním je?“ nechápal Alanovo chování Andy.
„Myslím, že se v něm probouzí jeho vojenské pudy chránit za každou cenu svou chráněnkyni a k tomu patří i nějaké to násilí na druhých.“
„Ale tohle je skoro mučení!“ namítl Andy.
„Alan ví, co dělá. Nechejme ho.“
Cirkis znal Jericha. Znal jeho práci. Viděl vesnice plné těl. Muži, ženy i děti. Všichni otráveni. Stačilo jen otrávit studnu a během jednoho dne ve vesnici nezůstalo živé duše. Pro tohohle muže mu nezbyl žádný soucit.
„Kdo si tě najal?“
„Neřeknu.“
Alan otočil šípem v jeho stehně a Jericho zakřičel.
„Kdo tě najal?“
Jen zavrtěl hlavou. Samou bolestí nemohl mluvit. Alan vzal šíp, který před chvílí vytáhl z Jerichova lýtka a chtěl mu ho zabodnout do stehna hned vedle prvního šípu, když se ozval Sean: „Dost, Icemane! Přestaň! Chováš se jako blázen!“
„Potřebujeme informaci, Williamsi!“
„A dostaneme ji, ale ne takhle! Tohle je mučení, Icemane! Já toho snesu hodně, ale nebudu se dívat, jak někdo jako ty, někoho mučí!“
„Tak odejdi! Všichni odejděte!“ křikl na ně.
„Tobě snad přeskočilo, Icemane! Podívej se na mě! Podívej se na Lily! Ta holka je dost vyděšená i bez toho, aby ses tady předváděl! Nevím, co tě to popadlo, ale přestaň s tím! Hned!“
Nezdálo se však, že by ho Alan bral v potaz.
„Sakra, chlape! O co tady jde?! Chceš z něj dostat informace nebo chceš jenom někoho mučit?! Jestli mučit, stav se u Argona! Určitě pro tebe bude mít nějakou práci! Ale jestli chceš informace, začni používat mozek! To je taková šedá hmota uvnitř lebky, kdybys to náhodou nevěděl!“
Alan se na Seana zlostně podíval.
„Oh děsivé. Ale já se před tebou neroztřesu! Zapomněls?! Já plánoval vraždu, a i když jsem ji nakonec nezabil, nezaleknu se teď tvého zlého pohledu.“
„Sean má pravdu,“ ozval se tiše Adam.
„Díky. Aspoň jednou mi dá někdo za pravdu.“
„Všichni víme, že je vrah, Alane,“ pokračoval Adam, jako by Seana ani neslyšel, „ale potřebujeme, aby mluvil. Když vykrvácí, moc nám toho neřekne. Nenávidíš traviče a já taky. Pravděpodobně tu není nikdo, kdo by s ním sympatizoval, avšak taky tu není nikdo, kdo by se rád koukal na mučení. Nebo aspoň většina z nás tohle nelidské zacházení nesnese,“ opravil se, když zachytil Cirkisův pohled.
„Zaslouží si to. Jeden z nich za to musí zaplatit!“ zavrčel Alan.
„Co? O čem to mluví?“ nechápal Sean.
„O vyvraždění pěti peruánských vesnic. Ve všech byly otrávené studny a on viděl všechny ty mrtvé nehledě na to, že dva z jeho mužů zemřeli, protože z té studny pili dřív, než ty mrtvé zaregistrovali a zemřeli do dalšího rána,“ odpověděl mu Cirkis.
„Takže tys věděl, jaké pohnutky k tomuhle konání Alana vedou, a nic jsi nám neřekl?!“ rozzlobila se Sonya.
„Hele. Nekřič na mě. Vy jste tam nebyli. Nevíte, jaké to je vidět tolik mrtvých a ještě ani nemoct pomoct svým mužům.“
„Ale to nebyl on!“ hájila ho Sonya, i přesto, že chtěl zabít Zetu.
„A myslíte, že je tenhle svatoušek? Ani omylem. Já viděl tři vesnice takhle vymřelé a to jen kvůli němu tak si trochu té bolesti zaslouží.“
Adam položil Alanovi ruku na rameno.
„Dostanu z něj tu informaci. Bude trpět. To ti slibuju, ale teď ho nech.“
Alan u Jericha ještě chvíli setrval, ale pak se zvedl a poodstoupil stranou.
„Postarej se o toho bastarda!“ zavrčel a vydal se k Zetě, aby jí pomohl. Té se zatím začal jed šířit v těle.
„Šíří se pomaleji, než kdybys měla šíp vyndaný, ale šíří se, že ano?“ otázal se Zety a přiměl ji posadit se. Ta jen přikývla.
„Víš, co je to za jed?“
Přikývla.
„Dobře. To se hodí.“
Sonya si oddychla. Jejich Alan byl zpět. Nikdy by to nepřiznala, ale jeho předchozí chování ji pořádně vyděsilo.
„Takže, co potřebujeme na výrobu protijedu?“
Zeta mu začala dávat instrukce a Sonya pohledem zalétla k Adamovi, aby zjistila, jak si vede. Dřepěl u Jericha a něco mu říkal. Neslyšela ho, neboť mluvil velmi potichu a navíc k ní byl otočený zády, avšak viděla, jak Jericho zbledl a začal se třást a potit. Pak Adamovi něco řekl. Adam přikývl, vstal a odcházel, přičemž dostatečně nahlas řekl: „Je váš.“
„Ne! Dals mi své slovo! Slíbils, že mě ochráníš! Slíbils to!“ křičel za ním Jericho a pak se celý roztřásl, zbledl jako stěna, vytřeštil oči a zemřel.
„Co se mu stalo?“ zeptala se Sonya procházejícího Adama.
„Strach. Ten někdy dokáže i zabíjet,“ odpověděl jí neurčitě a poodešel stranou od ostatních. Sonye to nedalo a chtěla jít za ním, ale Lily ji předběhla: „Já s ním promluvím.“
„Určitě?“ znejistila Sonya. Lily přikývla a došla k Adamovi.
„V pořádku?“ zeptala se ho.
Zavrtěl hlavou.
„Viděl mrtvé, že ano? Přišly si pro něj všechny ty duše lidí, které otrávil, mám pravdu?“
„Nechtěl jsem ho zabít,“ povzdechl si.
„Taky jsi ho nezabil.“
„Nechal jsem je, aby si ho vzali,“ namítl Adam.
„Dostihly ho jeho hříchy. Ty se tím netrap.“
„Kdo tě tohle naučil?“
„Roky pod dozorem psychiatrů a psychologů,“ pousmála se Lily. Adam jí úsměv nejistě oplatil.
„Nenávidím je. Jak za mnou přicházejí.“
„A já nenávidím Istrii a jednou jí budu muset vládnout, tak kdo je na tom hůř, hm?“ otázala se ho s úsměvem na rtech. Adam se musel smát.
„Máš pravdu. Vyhrálas. Tvůj úděl je horší.“
Adam se ohlédl na Zetu.
„Jak je na tom?“
„Je schopná dirigovat Alana tak snad ještě dobře.“
„Děkuju,“ řekl jí.
Jen se usmála a vychutnávala si pocit, že konečně byla užitečná.

Chystala se vyjet, když Meranis vyšla na nádvoří.
„Něco je v nepořádku?“ zeptala se Eris, obávajíc se, že je její cesta za Sonyou ohrožena.
„Dostaly jsme zprávu o napadení vévody. Někdo unesl ženu, se kterou byl.“
„Mac?“
„Ano, tu.“
„A vévoda?“
„Přežije to.“
„Děkuju, žes mi to řekla.“
„Myslela jsem, že bys to mohla říct jejímu manželovi.“
„Ona už ho ale nemiluje.“
„Což neznamená, že on přestal milovat ji.“
Eris přikývla a pobídla koně k jízdě.

Vrátila se zpátky k Armageddonovi, aby mu podala zprávu o svém úspěchu.
„A Jericho?“
„Zůstal tam.“
„Nechalas ho tam?“
„Nebyla jsem za něj zodpovědná.“
„Byl to můj nejlepší travič.“
„Tak jsi s ním měl poslat chůvu.“
Udeřil ji a Drena přimhouřila oči. I ona měla svoje hranice, a pokud je Armageddon překročí, může zle dopadnout.
„Nebuď drzá.“
„Chci svou odměnu.“
„Zabilas někoho z Cestovatelů?“
„Odpovím ti, až dostanu svou odměnu.“
Ano. Byla drzá, což vůbec neodpovídalo jejímu vychování, ale možná se nepovedla tak, jak si přáli nebo jak předstírala.
„Ty jsi imunní proti jedům, že?“
Neodpověděla. Vyčkávala, s čím dalším přijde.
„Ale aby se tak stalo, museli ti otrávit srdce. Proto nic necítíš, je to tak?“
Mlčela.
„Necítíš strach, ani vztek. Zlost ani touhu. Jsi jako prázdná schránka.“
„Proč mi to říkáš?“ zeptala se nakonec a její hlas zněl znuděně.
„Zajímalo by mě, jak reaguješ na bolest? Cítíš ji nebo se tě to ani nedotkne? Chtěl bych to zjistit.“
„A já bych chtěla své peníze.“
„Až zjistím, jestli cítíš bolest,“ odvětil ji a udeřil ji. Znovu a tak, aby ji srazil na zem, kde do ní začal kopat.
„Cítíš tu bolest? Cítíš ji?“ ptal se mezi přestávkami.
„Necítíš žádnou bolest! Pamatuj! Bolest neexistuje! Necítíš žádnou bolest! Žádnou bolest necítíš! Nic necítíš! Vůbec nic!“ opakovali jí, když ji bili důtkami, holemi nebo do ní kopali, jako to teď dělal Armageddon. Jenže ona bolest cítila. Cítila ji tenkrát a cítila ji i tentokrát, ale naučila se předstírat, že ji nic nebolí. Naučila se bolest snášet bez mrknutí oka. Jako dítě se bránit nemohla, i když celé její srdce volalo po pomstě. V současnosti z ní však byla mladá dospělá žena, která měla sílu se bránit. Bojovat za svoji svobodu. Ačkoliv neměla nic cítit a její srdce mělo být otrávené a tudíž i mrtvé, cítila vzrůstající nenávist. Rostla a rostla, až to Drena nevydržela, k Armageddonově překvapení se odkulila, a i když ji bolela každá kost v těle, vyskočila na nohy a vrhla se na něj. Povalila ho na zem a začala do něj bušit. Armageddon byl tak v šoku, že se nezmohl na odpor.
Když cítila, jak ji zlost opouští, přestala ho bít a vstala, aby se vzápětí sehnula a sebrala mu váček s penězi, který měl u pasu.
„Má odměna,“ poznamenala a odcházela doprovázena jeho nenávistným pohledem. Věděla, že si udělala mocného nepřítele, ale překročil hranici a za každé takové překročení se musí platit. Mohla ho zabít, ale měla s čaroději už jisté zkušenosti a nebylo je tak snadné zabít jako třeba lidi nebo nějaké zvíře. Opustila jeho sídlo. Omlácená a rozbolavělá, ale s pocitem malého vítězství.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.12.2010, 20:59:53 Odpovědět 
   Zdravím, jen telegraficky: Nebylo to špatné čtení, jsem zvědavý na pokračování! ;-)
 Ekyelka 21.12.2010, 20:44:37 Odpovědět 
   Zdravím.
Děj se opět o něco málo posunul dál. Objevilo se pár zajímavých momentů, jiné bych si asi pro jejich klišoidní rámec osobně odpustila, ale je vždy plně ve vůli autora, co a jak zpracuje. Úroveň čtivosti zůstala zachována, jen místy bych silně vypjaté momenty ještě hlouběji propracovala. Zdály se mi trochu ploché - i když přiznávám, ukočírovat tolik postav je dost náročné i bez rýpání věčně nespokojené redaktorky.
Pozor na čárky, místy chybějí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Pouta války - 2...
Kate3
Nešťastná
Therina
34. kapitola - ...
Miky
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr