obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2141681 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Víla ::

 autor maja3 publikováno: 06.12.2010, 8:49  
 

Cesta, sníh, ruce mrznou. Myslela na tu dálku, kterou musí ještě ujít, cesta pořád před ní, cesta do nikam, cesta, směr, ví kam má jít, ale neví jestli dojde. Byla jí zima. Mrzla. Čím víc se zpomaloval tok krevního oběhu, tím víc se snažila myslet na různé věci. Od myšlenek obecně se dostala k polemice jestli vůbec chce dojít. Jestli tam nechce zůstat. Navždy. Tma. Vítr vane a hází jí do tváře zmrzlé krystaly sněhu. Bolí to. Ale ne tak jako její dosavadní život. Občas cestu ozáří auto jedoucí z dálky. Je dost neviditelná na to, aby jí zastavilo. Nechce, aby zastavilo. Duchové. Pověšeni na stromech podél cesty. Ale neměla strach. Šla pořád dál. Kdysi dávno tudy chodila ráda. Teď už ne. Nechodí ráda nikam. Mnoho věcí ji změnilo. Obklopuje ji temnota. Jako její duši. Bezděky si sáhla na krk. Byl tam řetízek s velkým černým kamenem. Cesta, mrznou ruce. Sníh. Duchové. Obrazy vzpomínek myšlenek, lidí. Lidí. . . Smál se. Nechápal její lehkost. Nechápal jak je snadné jí ublížit. Je jako z mlhy. Je jenom závoj a už jen opětování jeho citů jí stalo mnoho sil. Nebylo jí to souzeno. Obětovala mu všechno. Věděla, že to nemůže vyjít. Byla jako vzduch, jako nic. Nechápal to. Nevěřil jí. Smál se. Jak krásně se smál. Jak moc ho milovala. Nemohla mu opětovat lásku takovou jakou on věnoval jí. Věděla, že by ji to zabilo. Říkala mu to, ale nechtěl to pochopit. A potom řekl, že pokud ho nebude milovat více, že ji nechce. Nedbal nic na její vysvětlování a pláč. Odešel. A nechal ji tam. Teď se vracela. Věděla, že to myslí vážně a že je konec jak řekl. Nechtěla bez něj dál žít. Sukně jí vlála ve větru a sníh studil nohy. Rozeběhla se. Začala tančit po silnici tak, jak jí velela přirozenost. Celý život nedělala nic jiného. Tančila tak jako by to mělo být naposled. Naposled . . Potom v ustávala v krocích a usedla do závěje a zemřela tak, jak umírají víly – její tělo se rozpustilo v tisíce drobných namodralých vloček. V závěji zůstal jenom řetízek s černým kamenem. . .


 celkové hodnocení autora: 90.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kazimír 13.12.2010, 16:21:51 Odpovědět 
   Pěkné, vílovsky jemné :-) Jen pozor na interpunkci... Sem tam pár čárek chybí.
 Dědek 07.12.2010, 22:39:21 Odpovědět 
   Tohle jsi moc hezky napsala. líbí se mi.
 Jujacek 06.12.2010, 14:33:47 Odpovědět 
   Moc se mi to líbilo! :)
 ze dne 06.12.2010, 18:04:08  
   maja3: Děkuji:)
 Doll 06.12.2010, 12:04:04 Odpovědět 
   Romantické a melancholické. Máš košatý jazyk a smysl pro atmosféru. Jen tak dál.
 ze dne 06.12.2010, 18:04:44  
   maja3: Děkuji za kritiku:)
 zahradník 06.12.2010, 11:52:22 Odpovědět 
   Krásně smutné, nádherné. On chtěl jinou lásku, než mu mohla dát a ona mu přitom dávala všechnu svoji lásku, jaké byla schopna (kdyby ji opravdu miloval, tak by to poznal)... Líbí moc.
 ze dne 06.12.2010, 18:05:06  
   maja3: ano dala mu všechno. .
 čuk 06.12.2010, 8:48:46 Odpovědět 
   Zajímavá lyrická próza. Víla a její láska. Zprvu je vytvářena autenticita, kterou snad prožil každý z nás, ten pocit samoty a opuštěnosti na cestě silnicí. Po chvíli čtení poznáme, že se jedná.. o nešťastnou lásku, pocit nepochopení, už se zdá, že sentiment zaplaví text, ale transpozice do vnímání víly pocit sentimentu zažene a vytváří pohádku (trochu á la Rusalka v moderním kabátě) Za vílím rouchem se zřejmě skrývá pocit smutku z lásky v reálu, v dívčích dimenzích. Pohádková metaforičnost je přiléhavá, křehká, i když zástupná. Umírání víly je smutné i sladkobolné. To je velká metafora k domýšlení (snad kus víly v sobě má každá dívka).
 ze dne 06.12.2010, 18:09:51  
   maja3: Nemělo o vyznít nějak sentimentálně ani kýčovitě, spíš je to metafora jiných pocitů. Děkuji za kritiku:)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Větrem, deštěm ...
Salor
Vševesmír -6- P...
The Mous
Anuran Agnus - ...
Dandy518
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr