obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Zrada- část 4. ::

 autor ivanka.suhinka publikováno: 08.12.2010, 0:08  
 

„Jak je možné, že utekla? Snad jste jí hlídali ne?"
„Zneškodnila osm ozbrojených mužů, otče."
„Pane!!"
„Ano, pane," odvětil pokorně Daniel.
„Jak se dostala ven? Nemohla přece uprchnout z budovy SIO, i kdyby to tady znala jako své boty! Chci přesný rozpis všech, kteří se pohybovali v posledním týdnu v její blízkosti, a chci od všech, kteří zde dnes byli, vědět, kde byli v inkriminovanou dobu!!"
„Ano, pane. Nemějte strach, najdeme jí… Pane? Ještě něco." Po těch slovech se Archibald, který od chvíle, co zjistil, že ze SIO utekla dívka obviněná z vraždy, přecházel z jednoho rohu do druhého, zastavil.
„Myslí si, že je nevinná a podle všeho se chce pomstít tomu, který jí tohle způsobil." Když na to otec nijak nereagoval, dodal: „Jednou mi řekla, že spravedlnost bude pro tu osobu, učiněno zadost v pekle. Dnes ráno, poté co se probudila, pronesla: Nebudu tedy čekat na peklo."

„Jak dlouho už jí hledáme?"
„Zhruba šestnáct hodin, pane."
„A žádná zmínka?"
„Nic, co by nám pomohlo zjistit, kde se nachází, pane."
„Danny,"do rozhovoru s jedním z podřízených mužů 42 členného SIO týmu, s kterými neúnavně pročesávali celou budovu a místa vzdálená několik mil daleko, se vmísil Peter.
„Tohle ti teď přišlo expresní zásilkou," řekl a podával mu dlouhý z části vyboulený balíček.
„Co je to?"
„Nemám tušení, otevři to," a rukou vybídl muže, aby odešel. Jakmile Daniel roztrhl obal, vykoukl z něho papír, hustě popsán černým inkoustem - Samantino písmo, problesklo oběma mužům zároveň. Poté, co nevěřícným pohledem přečetl obsah jejího sdělení, sáhl do obalu a vytáhl videokazetu.
„Co to má jako znamenat?" zeptal se Peter.
„Nemám tušení, každopádně si ten záznam mám pustit sám a dopis…,“na okamžik se odmlčel. „Mám zničit."
„Zbláznil ses?!? To nemůžeš! Je to důkaz, musíš…!“
„Nemusím nic!" obořil se na svého dlouholetého přítele Daniel a několika dlouhými kroky popošel k muži, stojícím k nim nejblíže. Peter mohl jen s lehkým zoufalstvím sledovat, jak dopis chytá od plaménku ze sirky, kterou mu muž podal.

Vánoční večeře! Blesklo Dannymu hlavou, ve chvíli, kdy se obraz na monitoru rozzářil. Samanta v černých šatech rozlévala polévku. V tu chvíli se ozval zvonek a Adam rozmrzele vstal, doprovázen Samantiným úsměvem, otevřít dveře. Nic nenasvědčovalo tomu, co se za pár chvil mělo odehrát. Zvuk krátkého boje, potyčka a Adamovo tělo, které proletělo záběrem a tvrdě dopadlo na zem, kde zůstalo nehybně ležet. Jeho matka instinktivně vstala a rukou objala svoji dceru. Jeho otec taktéž vstal a očima těkal z místa na místo, jakoby shledával více osob, které však v záběru nebyly vidět. Ve chvíli, kdy se ozval zvuk dopadajících kroků se Samanta jako ve snu postavila a smrtelně zbledla. Na obrazovce se objevil muž. Ke kameře stál zády, ale Daniel si byl jistý, že je to muž, který se Samantou procházel podzimním listím.
„Nedělej to!" promluvila dívka naléhavě a váhavě obešla stůl směrem k muži. „Prosím tě, prosím… nemusíš to dělat, to přece víš" její hlas postupně slábnul, jak se mužská postava více a více napřimovala.
„Prosím, PROSÍM!! Ještě to můžeš zastavit, můžeš to skončit dřív než, prosím," hlas jí v tu chvíli selhal. Adamův otec stále těkal pohledem z jednoho na druhé a pak se váhavě zeptal: „Samanto, drahá co se děje? Jsou to snad," v tu chvíli byl však umlčen zdviženým prstem muže, který stál stále nehnutě před Samantou.
„Tak popros tak, ať tomu můžu věřit" zašeptal drsným chraplavým hlasem a ve stejném okamžiku pozvedl svou zbraň. Po dívčině tváři stekla první slza. Rychlým pohybem jí setřela a pak klekla na kolena.
„Prosím tě ve jménu všeho. Prosím tě, aby sis vzpomněl na všechno, co jsme prožili. Prosím tě ve jménu toho, co už máme za sebou… PROSÍM, PROSÍM."
„Sam, co se děje?" vypískla vyděšeně Eleanor, ale ihned vzápětí byla umlčena dlaní své matky. „Varoval jsem tě, Sami, neuposlechlas a zasluhuješ trest," a v ten daný okamžik jí uhodil pažbou prudce do spánku. Záznam skončil…
Nebyla porucha, záznam pokračoval, ale jak je možné, že o tom otec nevěděl. Zběsilé myšlenky Danielovi prolétávaly hlavou, ve chvíli, kdy výtahem vjel do posledního patra mrakodrapu St. Jones a požárním žebříkem stoupal na střechu.
Byla tam. Čekala na něj.
„Přišel jsi."
„Chci znát pravdu!"
„Pravdu?" smutně se usmála dívka. „Takže kazeta ti nestačila? Nevěříš mi, že? Stále myslíš, že jsem to byla já, kdo… tak proč tu ksakru jsi, Danieli?"
„Jak jsem řekl. Chci znát pravdu!"
„Kolik lidí ze SIO mě hledá?" změnila rozhovor Samanta a zadívala se ze střechy dolů.
„42 spolu se mnou a Peterem."
„Páni, mám být poctěna? Je to o 12 více než, když jsme pátrali po Jacku Porterovi," připomněla mu jméno muže, který se pokusil zabít jeho otce před 4 lety a po neúspěšném atentátu uprchl.
„Jack nebyl žádné eso, narozdíl od tebe. Chci znát pravdu. Kdo byl ten muž…“
„Jsi tu sám?" zeptala se ho dívka, zatímco pohledem dolů pročesávala okolí.
„Cože?!?"
„Kdo všechno ví, že jsem tady a za jak dlouho sem vtrhnou?"
„Už to, že si mi poslala kazetu, svědčí o tom, že mi věříš. Co kdyby si v tom prostě pokračovala?… S kým to mluvíš?" zeptal se jí, když dívka zašeptala do ukryté vysílačky rychlou směsici vět v jiném jazyce, který odhadoval na francouzštinu.
„To poznáš." A dříve, než Daniel mohl pokračovat ve výslechu, se nedaleko nich ozval vrtulník. Samanta bez jakéhokoliv náznaku pocitu přišla až k němu a za přezku jeho pásku zahákla karabinu. V tu chvíli už jim nad hlavami kroužil vrtulník a znesnadňoval hovor. Muž, který se vyklonil ze dveří Samantě hodil lano s další karabinou, kterou zahákla za předešlou.
„Teď ukaž ty, jak mi věříš. Buď ano a tudíž mě nepustíš, nebo ne a v tom případě to skonči. Máš ideální příležitost, která se ti už nenaskytne," a pravou rukou ho objala, zatímco levou zamávala na muže, stále se naklánějícího ze dveří vrtulníku.
„Jsi šílená," stačil jen pronést předtím, než ucítil zátah. Dlaněmi obou rukou jí pevně sevřel boky a prudce jí k sobě přitiskl, aby mezi nimi nebyla ani milimetrová mezera.

Již za pár chvil opustili centrum města a po dalších pro Daniela nekonečných minutách, se objevili u kraje lesa, kde vrtulník oba seslal dolů a poté odletěl.
„Jsi ta nejbláznivější ženská, kterou jsem kdy potkal. Co sis sakra myslela? Jsi šílená, slyšíš? ŠÍLENÁ!!" řval na ni, zatímco si obepínal druhou přezku od pásku.
„V tom případě, ale nejsem sama, jedeš v tom totiž se mnou."
„Co bys dělala, kdybych tě pustil hm?"
„Zajímavá otázka… asi bych se snažila dopadnout na nohy. Nic jiného by mi stejně nezbylo."
„Na zem? Nohama?" nevěřícně se jí zeptal, doufajíc, že si z něj jen utahuje. Samanta ho však zklamala, když pronesla jediné slovo: „JO."
„Z výšky desítek metrů?"
„Jo"
„Paráda," uštěpačně prohodil muž a pátravě se rozhlédl kolem sebe. Před sebou měl pouze les a jen v dálce se tyčily střechy domů.
„Jo," prohodila již se smíchem mladá žena a vydala se do lesa.
„Kam jdeme?"
„Do bezpečí."
„A to je kam?"
„Uvidíš. Jsi vždycky tak zvědavý?"
„Jsi vždycky tak tajemná? A vůbec nebudeš mi zavazovat oči?"
„Nemám důvod."
„Co když prozradím polohu, kde se skrýváš? Jsem přece člen SIO."
„3 důvody,"pronesla směrem k němu a pak se zastavila a vážně mu pohlédla do očí.
„Za prvé, stejně bys to sám nenašel. Za druhé, já už tam dlouho nezůstanu, měníme pozici každých osm hodin a za třetí…“
„Měníte? Je vás víc?" skočil jí do řeči Daniel.
„A za třetí," ignorovala jeho otázku a pokračovala jednak v mluvení a jednak v chůzi. „Ty už odsud neodejdeš dřív, dokud si nebudeme jistí."
„My? Sakra Samanto, co znamenají my? Kolik vás je? Co to tedy znamená? Že ti pomáhají kamarádi? Rodina?"
„Tým," odvětila prostě a odhrnula několik větví, které jim bránili ve výhledu. Dannymu se naskytl pohled na malou mýtinu, kde bylo v rychlosti postaveno několik provizorních stanů a kde všude kolem v hloučcích postávali lidé většinou středního věku. Celkem jich v té rychlosti napočítal něco málo přes dvacet.
„Vždyť je to James Niccle," zvolal a na Samantin tázavý pohled jen pokrčil rameny. „Něco málo jsem si zjišťoval."
„Koukám, že pracuješ opravdu do hloubky, to se bude hodit."
„Nám?"
„Jo. Ti všichni, co tady jsou, mají dvě věci společné. Pracovali nebo pracují pro SIO a věří mi. Proč si myslíš, že jsem tak lehce utekla? Čekali na mě. Máme totiž určitý způsob dorozumívání se. Jediné, co jsem musela, bylo dostat se ven z cely a to se mi povedlo. Za to mohu poděkovat sobě a taky Osudu, že tam nebylo tolik strážných," záhadně se přitom na něj usmála.
„To znamená, že všichni, kteří jsou tady, ti věří. Víc jich není?"
„Ne… tedy kromě Dylana a Bobyho, to jsou ti dva, co pilotovali vrtulník, objeví se tu co nevidět."
„Samanto, zvládly jste to," do její náruče se vrhla žena postaršího věku baculatější postavy, které se všude kolem vlnily neposedné lokýnky vlasů, a kterou od vidění znal z otcovy kanceláře. Už delší dobu jí tam však neviděl.
„Jo Vaneso, zvládli, říkala jsem, že se tam objeví."
„Žádná komplikace při cestě?"
„Držel mě, jako bych byla nejcennější věcí pod sluncem," zasmála se zvonivě dívka a Danny si uvědomil, že je to poprvé co jí vidí, upřímně se smát. Vrásky kolem rtů se Vanese roztáhly, jak se přívětivě usmála na muže.
„Vítej Danieli. Podle toho, jak se na mě tváříš, usuzuji, že si mě moc nepamatuješ, že? No nic, Sam, máš dvě hodiny. Nepromarni je," a s těmi slovy odešla.
„Co tím myslela?" obrátil se na Samantu Daniel, ale ta už si to mířila k jednomu z nejbližších stanů. Když spatřila, že jí nenásleduje, rukou ho vybídla, aby tak učinil.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.12.2010, 0:02:34 Odpovědět 
   Zdravím!

Dobrodružství (nebo problémy, či maléry) naší hrdinky zdárně pokračují a příběh se poslušně ubírá vpřed. Nejspíš bude ono slůvko: "zrada", nebo "spiknutí" tím správným pojmenováním pro to, do čeho se naše tajná agentka dostala (nejspíš také ne vlastním přičiněním). Co bude dál? Další část určitě napoví, nebo posune děj zajímavým směrem... Pevně v to věřím a nechám se i raději trochu překvapit! ;-)

Co se samotného textu týče... Zdá se mi přehlednější. Chybky v něm však jsou stále (není jich však moc - vypsal jsem je níže). Povětšinou se opakují a jde o chybějící čárky, nadbytečnou interpunkci, chybky v ji/jí a pár dalších maličkostí. Vlepím sem svou známku a odchvátám zase někam o kus dál...

Co mi padlo do oka?

-- „Pane!!" -- nestačil by jeden vykřičník?

-- „Danny,"do rozhovoru s jedním z podřízených mužů 42 členného SIO týmu ... -- schází mezera mezi přímou řeči a uvozovací větou -- čtyřiceti dvou členného ?

-- Ve chvíli, kdy se ozval zvuk dopadajících kroků se Samanta jako ve snu postavila a smrtelně zbledla. -- schází čárka před "se Samanta"

-- „Prosím tě, prosím… nemusíš to dělat, to přece víš" její hlas postupně slábnul ... -- chybí znaménko na konci přímé řeči

-- „Tak popros tak, ať tomu můžu věřit" zašeptal drsným chraplavým hlasem ... -- „Tak popros, ať tomu můžu věřit..." zašeptal drsným chraplavým hlasem ... (2x tak, schází znaménko na konci přímé řeči, klidně tam můžeš dát i čárku)

-- Rychlým pohybem jí setřela a pak klekla na kolena. -- ji setřela (tu slzu)

-- a v ten daný okamžik jí uhodil pažbou prudce do spánku. -- ji uhodil (koho co - tu ženu)

-- Je to o 12 více než, když jsme pátrali po Jacku Porterovi, -- Je to o dvanáct více než ... (číslovky je lepší opisovat slovy, pokud nejde o datum, přesný čas, nebo jiný údaj, který by se takto opisoval jen stěží)

-- Jack nebyl žádné eso, narozdíl od tebe. -- na rozdíl

-- „Cože?!?" -- „Cože?!"

-- Co kdyby si v tom prostě pokračovala?… -- bez těch tří teček

-- „Jo" -- krátké a věcné i bez interpunkce

-- „3 důvody,"pronesla směrem k němu -- „Tři důvody," pronesla směrem k němu (a hned to vypadá lépe)

-- Pracovali nebo pracují pro SIO a věří mi. -- chybí čárka před "nebo"

-- Danny si uvědomil, že je to poprvé co jí vidí, upřímně se smát. -- Danny si uvědomil, že je to poprvé, co ji vidí upřímně se smát.

-- Vítej Danieli. -- Vítej, Danieli. (oslovení)

-- Když spatřila, že jí nenásleduje, rukou ho vybídla, aby tak učinil. -- že ji nenásleduje

Tož tak a hodně zdaru v dalším psaní přeju...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Splynutí
Pithon
O bezprecedentn...
markus
Neděle 9. díl
kraaska_
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr