» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: VÁNOČNÍ POVÍDKA ::

Tonyend	publikováno: 09.12.2010, 18:18

Nejen pro...


	Z šedivé oblohy padají k zemi bílé sněhové vločky. Města, vesnice, přikryla sněhobílá studená peřina. Po dnech shonu a spěchu je tu Štědrý den, aby potvrdil vánoční svátky klidem, pohodou a smírem mezi lidmi. Ten den je od samého rána naplněn tajemným očekáváním. Od sousedů zní pokaždé vánoční koledy až večer a dětský smích je slyšet celý den. Připravuji bramborový salát a smažím rybí filé s pocitem, že ušetřím jeden kapří život a pak i proto, že Ona řízky z kapra nemusí. Zpod lustru visí větvička zeleného jmelí. Také prý přeje štěstí a zamilovaným v lásce. Kdoví, co je na tom pravdy, ale každý rok tam visí. A vánoční stromeček, smrček maličký, krčí se v koutě pokoje nazdoben baňkami ještě po rodičích. Větvičky se prohýbají pod tíhou ozdob, figurek z kolekcí a voskových svíček. Kdepak, elektrické! Všechno je hotovo, připraveno a tak vytahuji ze skříně dárky. Jsou jen a jen pro Ni. Stůl je ozdoben svátečním ubrusem a prostírám pro dva. Zapaluji na svícnu jednu velkou svíci, která vydrží svítit až do půlnoci. Bytem voní jehličí, vůně jídla a pálící se knot svíčky. Posadím se do pohodlného křesla, zavřu oči, sním a čekám na Ni. Dnes nebude ledajaká. Bude celá sváteční. Dívám se na hodiny. Bude již šest a nejde! Minuty spěchají, hodiny se vlečou. Kde jen může být, co ji mohlo zdržet? Mlčky pozoruji komíhající se plamínek svíčky. Jsem napjatý, jak struna v radostném tónu. Hodiny ukazují, že je už deset. Jedenáct. Vstanu z křesla a jdu zkontrolovat dveře, jestli jsem nechal odemčeno, co kdybych usnul, a Ona přišla? Hodiny odbíjejí půlnoc. Tak kde jen jsi? Svíčka skomírá, vosk se roztekl po svícnu a zůstal z ní už jen kousíček žhnoucího knotu bez plamínku. A v tom je tu! Opět za mnou přišla, tak, jak to jen Ona umí, přijít nečekaně, neslyšně, bez zaklepání a neomylně. Objala mne, zezadu mi zakryla oči, schválně, jestli uhodnu, kdo to je a pak mě pohladila po vlasech, po tváři. Zatínám zuby, rty a oči před slzami. Marně. Chlapi nepláčou, jen někdy. Tomu se ani chlapi neubrání. Zase jsem jen a jen Její. Přišla za mnou moje sváteční Osamělost.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dědek	10.12.2010, 22:49:26

Tohle je dobře napsaná povídka. Dávám jedna.

40	10.12.2010, 8:15:15

Hezké, tak trochu naskočila husí kůže. Umíš hezky načrtnout atmosféru.

Lišák	09.12.2010, 22:19:44

Moc dobré. Hlavně to překlenutí z patosu do smutného a nečekaného konce.

zahradník	09.12.2010, 19:01:02

Tak ta je naprosto dokonalá! Máš talent na psaní. Moc se mi líbí ta jemná skrytá jízlivost a hořká ironie. 1

Šíma	09.12.2010, 18:17:43

Zdravím! Povídka klame tělem. Jeden by řekl, že náš hrdina čeká na svou přítelkyni a on se nemůže dočkat "sváteční osamělosti". Nu což... Nevyhýbáš se ani oné vánoční atmosféře (viz smažení ryb, dělání bramborového salátu, či zdobení stromku, nebo svátečního stolu). Určité napětí je v textu cítit, netuším, zda by však náš hrdina tak oddaně a nedočkavě vyčkával na něco, co mučí lidská srdce i mysl nejvíce o svátcích - osamělost lidské duše, kdy se mysl trápí vzpomínkami (na lepší časy) a srdce "krvácí"... -- Města, vesnice, přikryla sněhobílá studená peřina. -- Města i vesnice přikryla sněhobílá studená peřina. Chybek jsem si nevšiml, text se nečte zle, ale něco mi tam ještě chybí, nebo tahá za uši... Možná ono chození na hranici patosu a určitého přeslazení (Jak jinak ukázat čtenáři onu osamělost, než skrze dodržení všech vánočních tradic v osamění? Celé to podtrhnout, aby pointa vyzněla tak, jak má...), ale kdo ví? Jednička s chloupkem snad neurazí! ;-)


ze dne 12.12.2010, 0:01:48
Tonyend: Děkuji za komentář a rozbor. Kdo je "osamělý" tak hořce věří ne do půlnoci, ale do rána- a nejednoho, že... Ale to je můj pohled, ne každý takový má. Stejné věci prožíváme různě. Díky!