| Vyhrabala jsem svou starou básničku, která mně kdysi napadla a námětem se stala báseň z časopisu Dívka. |
| |
|
|
Jsi kost a kůže,
jsi povadlá růže,
jsi květ bez trnů.
Chtěl jsem s tebou strávit
spoutu krásnej dnů.
Tys však řekla ne,
všechno zůstane,
tak jak je.
Proč se bráníš mým dotykům?
Když tě chci pohladit po vlasech,
políbit tě na tvář.
Skloníš hlavu a zavřeš oči plné slz.
Proč utápíš se v samotě
a okolní svět nevnímáš?
Srdce jsi zamkla
a zahodila klíč.
Já ho však našel
a se marně se ho pokoušel otevřít....
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
77.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
