» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Ještě není čas 6. ::

phaint	publikováno: 09.12.2010, 11:58

Vikomt de Chagny se vrací k Opeře, ovšem nehnala ho tam ani tak starost o jeho bližní, jako spíš čistě sobecké důvody. Trocha intrik patří do každé pokleslé literatury :))


	Zatímco Christine Daae ležela večer po požáru v bezpečí svého nového pokoje, Raoul de Chagny spěchal zpět k La Garniére. Když vjížděl na prostranství před operou, byl odhodlán ukončit historii jejího fantoma jednou provždy. Sice ještě netušil, jak to provede, ale nemínil vynechat jedinou možnost slibující dosažení cíle. Vztah vikomta k tajemnému muži s maskou prošel onoho dne mnoha podobami. Jestliže ráno o něm přemýšlel způsobem ne nepodobným úvahám kočky o chytané myši, odpoledne mu přineslo jen ochromený úžas nad tím, jak se k této zrůdě chovala Christine. Pokud snad měl cítit jakousi vděčnost za záchranu vlastního života, zvrhla se v těchto chvílích spíš v podrážděnost a pocit ponížení a prohry. Jakmile vstoupil na prostranství před La Garniére, byla jeho trpělivost vystavena těžké zkoušce. Přiběhli k němu totiž pánové Firmin a André a hlasitě dávali průchod svému žalu. Mladý vikomt působil mezi vší tou spouští tak klidně a rozumně, že bylo nadmíru snadné si představit, že právě on mávne nějakým kouzelným proutkem a vrátí vše do starých kolejí. Koneckonců, z jeho majetku by se dala pokrýt přinejmenším třetina škod. Nebo rovnou polovina. „Vy jste tomu dal, monsieur le vicomte! “ lamentoval André. „Vy a vaše honba za fantomem opery! Hádám by nás přišlo mnohem levněji dávat mu těch jeho dvacet tisíc měsíčně, a měli bychom pokoj. Co teď? Co teď?! Jsme žebráci!“ Raoul se rozhlédl kolem. Požár byl už uhašen a z rozbitých oken se kroutily zbytky štiplavého dýmu. Začalo drobně poprchat a lidé, tak nenadále vypuzení ze svého útočiště, zabředli do své beznaděje ještě hlouběji. Vikomt nechtěl otálet venku. „Možná bude nejlépe, pánové, když se půjdeme podívat, jaké jsou vlastně škody. A při té příležitosti možná také najdeme způsob, jak se jednou provždy vypořádat s tím, kdo to celé způsobil.“ „Škody, pane?“ pan André téměř vzlykl. „Škody? Jsou nezměrné! Byli ranění, hodně raněných. Přijdou žaloby!“ Pan Firmin pokračoval sotto voce jako ozvěna: „I kdyby nebylo zničeno nic jiného, je zničena pověst opery Garniére. Kdo sem přijde? Z lepší společnosti sem už nikdo nevkročí.“ Hlas mu při posledních slovech vylétl o půl oktávy výš. „Jsme vyřízení. Vy-ří-ze-ní.“ „Můžete to prodat,“ usekl nářky Raoul a zamířil k hlavnímu vchodu v naději, že tak přetrhne vodopád výčitek obou majitelů. Když však procházel vstupní halou s oběma muži v patách, přece jen ho lehce zamrazilo. Nebylo možné si nevzpomenout na všechnu tu pompu a lesk, s nimiž stejnými místy ještě před pár hodinami proudily davy diváků nedočkavě očekávajících novou premiéru. Současnost byla vedle těchto vzpomínek opravdu žalostná. Firmin a André se při pohledu kolem úplně seschli. Drželi se vikomtovi těsně v patách, a zatímco on chvatně procházel zničená zákoutí budovy, oni si malovali v duchu svou budoucnost těmi nejčernějšími barvami. Přes všechny zvraty uplynulých hodin byl vikomt de Chagny schopen o praktických věcech uvažovat prakticky. K vlastnímu překvapení si po čase uvědomil, že škody nejsou až tak rozsáhlé. Na samý závěr si nechal prohlídku lustru, jenž teď v hledišti trůnil jako šlehačkový dort, který sjel kuchaři z podnosu. Raoul sebral z podlahy kousek křišťálu. Zamyšleně ho převracel v dlani, a pak se otočil ke svým společníkům. „Pánové, nejsem sice odborník, ale osobně se domnívám, že při pořádném nasazení by se zde další představení mohlo odehrát tak za sedm osm týdnů.“ Firmin a André na něj bez hlesu zírali. „Jsem ochoten uhradit část nákladů na opravy. Navíc myslím, že bych sehnal i nějakého dalšího patrona v okruhu svých známých. Jsem dokonce ochoten až do znovuotevření aspoň zčásti hradit mzdy souboru,“ zde vikomt udělal pauzu a majitelé opery ji nepřerušovali. Zkušenost jim napovídala, že to hlavní teprve přijde. Nemýlili se. „Mám jednu podmínku,“ řekl Raoul de Chagny. Firmin a André vyčkávali, i když už teď věděli, že jsou ochotni přistoupit prakticky na vše. „Trvám na tom, že ta záležitost s fantomem opery musí skončit jednou provždy. Hodlám La Garniére zaštítit svým jménem i majetkem. Ale podporovat budu jen operu pánů Andrého a Firmina. Nikoli operu nějakého šílence.“ Vzápětí Raoul oběma mužům předestřel svůj plán. Lituji, má malá Christine, ale opravdu nemohu připustit, abys měla sebemenší důvod sem ještě kdy vkročit. „Samozřejmě, že do celé věci bude zaangažována policie, a to tak dlouho, dokud se nade všechnu pochybnost neprokáže, že fantom opery už v opeře není. Nemyslím ovšem, že by se dal odsud vypudit pouhým zastrašováním, proto navrhuji i další opatření.“ Raoul měl v hlavě najednou zcela jasno a poslední pochybnosti či závany výčitek zmizely. „Pokud jsem to správně pochopil, figurovala tato... osoba na výplatní listině pro své údajně nepostradatelné služby opeře. Potřebuje tedy peníze a potřebuje i operu. Nuže, pánové, o peníze už přišel. A já navrhuji stáhnout z programu operu.“ Vikomt se zhluboka nadechl. Konečně snad našel páku k vyřešení svého problému. „Žádná opera v opeře Garniére?“ vydechl ohromeně André. „A co tedy...?“ „Krásná umění nabízejí mnohem více, mon ami,“ řekl Raoul de Chagny. „Co třeba balet?“ Oba společníky myšlenka zaujala, ale ještě pořád nevypadali přesvědčeně. „Pochopitelně jen dočasně,“ dodal vikomt. Až bude mít má budoucí žena úplně jiné starosti, než se za pár franků vystavovat na pódiu celé Paříži. „Jakouže částku jste to měl přesně na mysli, monsieur le vicomte?“ opatrně zahájil vyjednávání pan Firmin. „Uvažoval jsem o třetině všech výdajů.“ Nebylo možné rozpoznat, který ze dvou majitelů poničené opery vydechl hlasitěji. První však promluvil André. „Nepochybně velkorysá nabídka. Ovšem, když uvážíme, jak velký zásah do chodu opery po nás žádáte, pak polovina by zněla rozhodně lépe.“ Vikomt se pousmál. „Třetina plus výprava premiéry prvního baletu na obnovené scéně La Garniére.“ Nebylo co dodat. Obchod byl dojednán.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	13.12.2010, 13:58:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: phaint* ze dne 10.12.2010, 12:10:52* Šíma určitě není jediný.


ze dne 05.01.2011, 15:14:53
Šíma: Ano, šíma není jediný, bohužel jen jeden z mála, kteří zde zanechají své komentáře! Ostatní čtenáři jsou buďto leniví, nebo neví, co napsat (či říci)! ;-)


ze dne 14.12.2010, 20:04:41
phaint: Jé, tak sláva, jste dva :))) Díky za čtení i připomínky praktického rázu!

Kaileen	13.12.2010, 13:56:09

Tak, konečně se něco děje. Pravda, dopředu se šineš pomaloučku, polehoučku, ale napětí je z textu cítit. Pořád si budu stát na tom, že minulý díl nebyl úplně to ono, na co jsme od tebe zvyklí, tato kapitola je tvůj standart, líbila se mi. Následující poznámka je spíš technická. "Přes všechny zvraty...a pak se otočil ke svým společníkům." Následuje prázdný řádek a teprve potom vikomt mluví-nechápu smysl takového rozčlenění textu, když přece by bylo přirozenější: ... a pak se otočil ke svým společníkům: „Pánové, nejsem sice odborník..." A vlastně tento odstavec je stejně "nelogicky" členěný. Vikomt pokračuje ve svém prohlášení, přičemž ale je přímá řeč zas oddělená řádkem, přitom přece je to text, který přímo souvisí s tím, co už bylo napsáno. Rozhodně bych to nechala pohromadě. Aby ti vznikl prostor pro tu potřebnou pauzu, můžeš větu uvozovací oddělit od věty přímé a nechat proběhnout malý odstaveček. Asi nějak tak? ...a pak se otočil ke svým společníkům: „Pánové, nejsem sice odborník, ale osobně se domnívám, že při pořádném nasazení by se zde další představení mohlo odehrát tak za sedm osm týdnů.“ Firmin a André na něj bez hlesu zírali. „Jsem ochoten uhradit část nákladů na opravy. Navíc myslím, že bych sehnal i nějakého dalšího patrona v okruhu svých známých. Jsem dokonce ochoten až do znovuotevření aspoň zčásti hradit mzdy souboru.“ Zde vikomt udělal pauzu a majitelé opery ji nepřerušovali. Zkušenost jim napovídala, že to hlavní teprve přijde. Nemýlili se. „Mám jednu podmínku,“ řekl Raoul de Chagny... Je to už asi věc našeho odlišného pohledu na text jako takový, ale pokud spolu něco vyloženě souvisí, neoddělovala bych to. Ale to je opravdu subjektivní dojem.

phaint	10.12.2010, 12:10:52

Tvou jedničku si hřeju na prsou, koneckonců, jsi asi jediný, kdo to tady čte (sice nedobrovolně, ale to bych moc nezdůrazňovala... :)) Akce sice zatím veškerá žádná, ale pod hladinou se to začíná pozvolna, ale opravdu HODNĚ pozvolna hýbat. Jinak majitelé opery opravdu nepřerušovali tu pauzu :)

Šíma	09.12.2010, 11:55:33

Zdravím! Mé druhé já si řeklo: "Konečně nějaká akce!" Ano, když náš hrdina navštívil požárem zpustošené divadlo, řekl jsem si, copak asi dělal náš fantom opery? Spřádal přeci své plány a jeho trpělivost byla svým způsobem bezbřehá. Co se stane, až mu nebude vyplácena mzda a žádná opera se v divadle hrát nebude? Dialogy i popisy se mi líbily. Text vypadá dobře a snad Tě potěší jedna bezvýznamná Jednička! P.S. Několik maličkosti (od "rýpala šímy"): -- „Vy jste tomu dal, monsieur le vicomte! “ -- nadbytečná mezera na konci přímé řeči -- zde vikomt udělal pauzu a majitelé opery ji nepřerušovali. -- jej nepřetušovali ? (jde jen o návrh, nakonec je jedno, zda nepřerušovali vikomta, nebo pauzu v jeho monologu) ;-)