» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Dědečkova pohádka o Honzovi. ::

Příspěvek je součásti workshopu: Z pohádky do pohádky

Annún	publikováno: 20.10.2006, 20:45

Tu to pohádku si pamatuji z dětství, kdy mi ji vyprávěl můj dědeček (dej mu pán bůh lehkou zem), a protože není již nikdo kdo by ji znal. Napsala jsem ji, aby si ji mohli přečíst či poslechnout i jiné děti a mohli se u ní zasmát, tak jako kdysi já.

Předem se omlouvám za možné gramatické chyby.


	Dědečkova pohádka o Honzovi. Žili, byli tatínek a maminka, kteří měli chlapečka jménem Honza. Jednou povídá maminka synkovi. "Honzíčku, jseš už dosti velký. Já ti napeču buchty - tvarohový, makový, marmeládový, dám ti je do uzlíčku a ty půjdeš do světa." Tak se taky stalo. Maminka napekla Honzovi buchty, synáček si je uložil do ranečku, raneček pověsil na hůl a tu si přehodil přes rameno. Rozloučil se s drahými rodiči a šel na vandr do světa. Šel a šel, až když už byl hodně unavený, tak si chviličku sedl a že něco pojí. Sedl na mez, vytáhl z ranečku buchtu a dal se do jídla. Když tak jí, kde se vzal, tu se vzal, objevil se u něho pohádkový dědeček a říká. "Honzíku, mám nějaký hlad. Dal bys mi taky jednu buchtu?" a Honzík říká. "Ale ovšem dědečku, samozřejmě tady máte jednu buchtičku a hezky se najezte." Dědeček jed a pak povídá. "Honzíku, když seš takovej hodnej, já ti něco povím. Podívej se tam před námi, ten zámek, tam dneska zrovna držej velikej smutek. Protože musej princeznu dát dneska drakovy na snědení." Honzík se chtěl dědečka ještě na něco zeptat, ale podíval se vedle sebe a dědeček byl pryč. Tak se najed, vzal uzlík přes rameno a šel do toho zámku, který mu dědeček ukázal. Šel a šel, až přišel k zámku. V zámku bylo všechno pokrytý černým suknem, protože drželi smutek, neboť princezna se musí nechat jít sežrat drakem. A Honza řekl. "Počkejte, nechvátejte, já půjdu s váma, ale musíte mě dát ukovat velkej železnej meč." Tak mu nechali udělat veliký železný meč a on šel s nima k té velké skále. Přijde ke skále a na ni zabušil tím veliký mečem. Skála se začala pomalu otevírat, bylo slyšet ohromný rachot, z jeskyně šlehaly plameny, vycházelo syčení, prskání a zaslechly jak drak říká. "Co tady chceš ty lidský červe?" Honza mu na to řekl. "Pojď, já se s tebou budu bít a nakonec ti useknu hlavu." Ten drak mu se smíchem odpověděl. "Cha, cha, chá. Ty, že mě usekneš hlavu?" a v tu chvíli Honzíkovi takovou ránu ubalil, až se převrátil a spadl do příkopu. Honzík se zvedl oklepal a řekl. "Ty, ty mě ještě budeš dávat facky draku!" Honzík se naštval a začal sekal tím železným mečem, až drakovi tu oheň prskající hlavu usekl. Jak ji usekl, objevila se druhá hlava, Honzík se rozmáchnul mečem a sekal a sekal. Tu se z jeskyně vynořila třetí hlava a znovu Honzovi ubalila takovou facku, až se odkutálel do škarpy. Honzík se dopálil a teď začal tak sekat, až uťal i zbylé dvě hlavy a nenasytného draka zabil. Všichni se radovali a na zámku byla velká sláva. Král dal Honzíkovi princeznu za ženu a ten řekl. "Než si princeznu vezmu za ženu, dojedu s kočárem k nám domů a při vezu sem maminku, tatínka, babičku a dědečka. Aby nám mohli chovat dětičky, až přijdou na svět a společně s námi se z nich radovat." Tak všechno dobře dopadlo. Honzík na zámek přivez rodiče i prarodiče a uskutečnila se velkolepá svatba se slávou, kde se hodně hodovalo, měli tam i tří poschoďový dort, večer ohňostroj a pak na zámecké kapličce zazvonil zvonec a pohádky naší je konec.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sirraell	26.04.2007, 9:17:43

Tak jsem rada, ze konecne muzu dat 1. Chybicky tam sice byly, ale pohadka je pekna, strucnost nevadi a dokazu si predstavit, ze bych ji vypravela svym detem. Tahle se ti povedla.


ze dne 26.04.2007, 17:37:25
Annún: Díky, ale jak jsem psala, není to z mé hlavy je to po mnoha letech zaznamenaná pohádka, kterou mi vyprávěl děda, když mi bylo asi sedm let.

Jojo	23.10.2006, 6:53:49

Odpověď na příspěvek od uživatele: Jojo* ze dne 22.10.2006, 11:13:01* Nee ani ho neměň, já zrovna měla takovou divnou chvilku, že sem prostě musela kritizovat a kritizovat. Dětství nedětství, nechej to tak. Je to pěkný :o) A zvlášť, když si to pamatuješ od dědečka, to je milý :o)

Jojo	22.10.2006, 11:13:55

Ten zbytek je ovšem dobrý jako vždycky :o)

Jojo	22.10.2006, 11:13:01

Do pohádky, která začíná tím, že žili byli se mi ani pořádně nechce začíst, chjo.. Tos nemohla vymyslet originálnější začátek? Nic ve zlém, samozřejmě..


ze dne 22.10.2006, 20:20:38
Annún: Takhle si ten začátek pamatuju od doby svého dětství a měnit se mi ho nechtělo.