» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: VII. Trittus ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Trittus

Šimon Pecháček	publikováno: 15.12.2010, 8:10

Dlouhá odmlka z mé strany nebyla způsobena ničím jiným, než mojí ohromnou leností sem něco vložit. To víte... zadávání HTML značek je TAK únavné.

Abych trochu vrátil do děje: v předešlých kapitolách se Ianovi povedlo utéct, přičemž Tender nebyla schopna jej zastavit a posléze byla nucena odletět na Mars s tím, že nechala celou sovji organizace napospas rozpadu, jelikož vymazala veškerá její data. Dartingson tedy mohl přijít jen na skutečnost, že jediná planeta, kam mohla Tender utéct, jest Mars. Dartingson však má plán, jak ji konečně zajmout...
Vzhledem k důležitosti Ianovy osoby mu Dartingson přidělil robota Zabijáka, jehož přítomnost Ianovi silně vadila a vadí, nicméně tím už se dostáváme k ději sedmé, snad již pravidelně krátké, kapitoly...
Ať se líbí!


	Ian si nemohl pomoct, ale měl neodbytný pocit, že na jeho nudný život vědce se toho teď dělo příliš. Jeho hlava to prostě nebyla schopna zpracovat. Natož právě v tuhle chvíli. Po dlouhém rozhovoru s Dartingsonem, který dal jasně najevo, že i když Tender po sobě dost dobře zametla stopy, má v rukávě eso. Působil velice sebevědomě a nadšeně, tak byl Den zvědav, co z něj vypadne. To už mu snědý chlap nesdělil a jen řekl, ať následuje Zabijáka. Dovede ho totiž na místo, kde Ianovi bude moct všechno lépe vysvětlit a on (Dartingson) že se dostaví později, prý má ještě hodně zařizování. Den tedy odevzdaně pochodoval za robotem do připravené robolimuzíny typického vládního typu a pak ještě odevzdaněji naslouchal tichému šumění vzduchu za lehkou plastovou konstrukcí zpevněnou skleněnými vlákny a čekal, až přistanou. Limuzína neměla okna. Již dávno se přišlo na to, že jakmile politik cestoval v autě s okny, ne vždy se dostal do svého cíle živý. To znamenalo, že Ian neměl ani potuchy, kde byli, a nechtěl se ptát Zabijáka, jenž byl evidentně plně zaujat řízením. Limuzíny totiž nebyly tak úplně robotické. Boti je sice řídili, ale ti hmotní, ne pouze softwaroví, kteří málokdy dělali správná a rychlá rozhodnutí s ohledem na jejich následky. Neměli dostatečné kapacity jako humanoidní roboti, jež dokonale kopírovali lidský mozek a v mnoha ohledech jej předčili. Den robotice úplně nerozuměl, na to měl ve svém týmu jiné experty, a tak přesně nevěděl, proč to tak bylo. Asi by o tom ani nepřemýšlel, kdyby se extrémně nenudil. Vzpomněl si kdovíjakým způsobem na Dorbie. Chtěl by se s ní ještě jednou setkat… Tlumený hukot zmírnil a poté zanikl úplně. Přistáli. Robolimuzína totiž měla systémy rušící akceleraci, a tak nemohl zpomalení nijak jinak vycítit, než poslechem. Dveře se samy otevřely a on ledabyle vystoupil, jakoby nic. Následný pohled mu vyrazil dech. Díval se totiž na nedostavěnou konstrukci obrovské lodě, které však zcela chyběla zadní část a dokonce i v ostatních částech trupu chyběly nezanedbatelné kusy pláště (tím se také nabízela scenerie útrob, kde robodělníci a i lidé pracovali na interiérech). Jeho oči kmitaly z jedné strany na druhou, neboť absolutně nestíhal pobrat všechno, co viděl. Ten koráb byl k neuvěření nádherný, a to ještě nebyl hotov. Měl sice monotónní šedou barvu, ale tvar byl krásně uhlazený a vlastně to byla obrovská slza. Do jejích otvorů po rampách proudily zástupy neživých i živých dělníků a instalatérů, inženýrů… Působili jako mravenci pracující na největším mraveništi v jejich historii. Moc se mu líbili ohromní boti s antigravitační jednotkou, jež svými tažnými paprsky hravě a bez zbytečných procesů poutali velké části lodního krunýře na svá místa, a to jako by nic nevážily. Na některých strategických místech si také všiml hrozivých hlavní laserových a turbo laserových děl (mimo jiné vynález starý teprve pár let a v experimentálním stadiu). A to Dartingson mluvil o pouze „exploračním plavidlu, usmál se Ian. „Krása, nemyslíš?“ ozval se hlas za ním. Dorbie. „To nepochybně,“ otočil se. „Ráda tě zas vidím. Ovšem tentokrát pracovně. Pan Dartingson mě požádal, abych ti odpovídala na všechno, co se týká naší lodě a vůbec byla tvou společnicí. Prý jsme si blízcí a tak to nebude vadit,“ smála se. „No, jestli tě něco napadá, ptej se.“ „Jak se jmenuje?“ vypadlo z něj okamžitě a mávl rukou ke konstrukci za sebou. „Trittus.“ * To jméno ho bůhvíproč nepříjemně bodlo u srdce. Třebaže jej nikdy předtím neslyšel, přišlo mu nesmírně povědomé. A… bolestivé. Zvláštní. „Zvláštní jméno,“ zopakoval svou myšlenku. „Ano. Už si ani nepamatuju, jak vzniklo. Jednu dobu to byl prostě koráb, a najednou Trittus. Prostě to tak je.“ „Aha… Jak to, že ještě není dostavěný? Dartingson jasně řekl, že jediné jsou motory, co chybí.“ „Právě kvůli tomu nevypadá tak jako před pár dny. Když jsi prezentoval své trysky a já o nich zjistila všechno potřebné, SpaMo přišlo na to, že by byly silně nekompatibilní s jinými již nainstalovanými systémy a jednoduše se muselo všechno přestavět. Proto chybí celá zadní část a kusy pláště v ostatních. Naštěstí tahle demontáž netrvá tak dlouho jako montáž, která dneškem začala. Díky tobě.“ „To je pěkné. Ale SpaMo vyvíjelo programy pro DL beze mne?“ „Nemůžeme si dovolit čekat. Každá promrhaná minuta nás stojí peníze, které dost rychlé docházejí. Asi šestkrát jsme překročili limit a už není tolik lidí, co by chtělo sponzorovat nevýdělečný projekt. A mimochodem, SpaMo si dokonce dovolilo okamžitě potom, co obdrželo plány, začít s výrobou trysek. Za jednu noc maj už tisícovku. Jsou to borci. Musíš ale pochopit, že to není taktika mířená proti tobě. Prostě není čas na chození okolo horké kaše. A taky se počítalo s tím, že až Tritta uvidíš, budeš ještě rád, že bude tak brzy připraven k odletu. Protože máš možnost letět s námi. Máš zájem? Může to být tvoje odměna, když ne finanční.“ „Asi máš pravdu. Takže se nebudu rozčilovat, že všechno děláte tak, aniž bych něco byť jen tušil,“ usmál se. „Přeci jen bych byl naivní, že byste na mě v dnešní době čekali. A jinak – jistěže chci. Mým dětským snem bylo cestovat, poznávat cizí planety a třeba i rasy. Musel bych být úplně pitomý, abych zůstal na tomhle šedivém zničeném světě.“ „Souhlasím. Už se těším, až tě uvidím na palubě. Chceš se zeptat ještě na něco?“ „Můžeme dovnitř?“ „Ne, nejspíš ne. Teda, já tam ještě nebyla, ale asi to nepůjde. Pletli bychom se a ještě by se nám mohlo něco stát, počkej si do odletu. Ten se plánuje na dva měsíce vzdálené datum. Nepamatuju si jaké,“ culila se. „No, zdá se, že Zabiják k nám právě vede Dartingsona, takže můj úkol končí. Jo a ještě něco – toho robota ti opravdu nezávidím,“ smála se, až se z toho rozkašlala. Den se jí ani moc nedivil. Dartingson v závěsu za zabijáckým robotem byl patrně nadšen Ianovými zasněnými pohledy k Trittovi. „Dnes podruhé zdravím. Jsem tu jen na skok, poněvadž jsem teď velice zatížený člověk. Jsem přesvědčen, že Andrewová vám sdělila všechno podstatné.“ „Asi ano, nedokážu si představit, co všechno mi měla sdělit,“ odpověděl Den. „To je mi jasné. Já tu jsem jen abych vám řekl toto: Objevili jsme tu budovu, kde vás věznila Tender, a získali jsme technologii teleportace, s naprostou platností mohu říct, že není ze Země, natož ze Sluneční soustavy. Hned nato SpaMo zjistilo polohu úkrytu Endonové podle podezřelého plavidla, jež krátce po vašem útěku žádalo o povolení odletět z planety. Je na Marsu, nemusí to být úplně přesné, ale ani bych se nedivil, že by se ukryla právě tam. S Trittem tam hodláme letět a zajmout ji. Nemá odtamtud kam utéct, protože odletěla pozemským raketoplánem bez hyperpohonu. Musel by jí někdo pomoci, ovšem zatím jsme nezaregistrovali žádný nouzový signál a podobně. To k tomu. Dál pro vás mám smlouvu o mlčenlivosti a pár dalších papírů, že souhlasíte s použitím DL a tak dále. A taky ještě potvrzení o účasti – tedy předpokládám, že letíte.“ „Jistě.“ Iana už Tender ani tolik nezajímala. Byl rád, že byla pryč a to mu stačilo. Hlavně, že se může zúčastnit takového dobrodružství! Podepsal všechno (klasicky bez přečtení), co mu snědý muž podstrčil a pak se s ním rozloučil. Navíc prý měl dvouměsíční dovolenou, a bude moct jet kamkoli ve státech (to aby byl při ruce) na účet SpaMo. S tím byl velmi spokojen, sice nepojede někam na Maledivy, ale dva měsíce relaxace, kdy všechno stráví, opravdu potřeboval. A nebude muset podstupovat trapné zkoušky nulové gravitace, poněvadž pro tak obří loď by bylo nesmyslné, kdyby byla bez umělé přitažlivosti. Zahleděl se do honosných linií křižníku a bylo mu jasné, že byl bez problémů schopný opustit přelidněnou Zemi a její problémy nechat daleko za sebou. Jasně v Trittovi viděl svou budoucnost a věděl, že tuhle šanci si nesmí nechat ujít. Však řekněte: kdo kdy měl možnost letět za hranice lidského domova a skoro zadarmo? Trittus tam byl pro něj. Cítil to. Dokonce se viděl ve své kajutě, na můstku plném nejmodernější technologie, vyhlídkové plošině, odkud bude pozorovat hvězdy, prašná mračna… Sen každého vědce.


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 7		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	15.12.2010, 18:41:05

Zdravím! Příběh hezky pokračuje. Pěkné popisy i dialogy. Kritické šímovo já si dovolilo vypsat několik maličkostí (co se dá dělat?) Mezi námi: Jde jen o návrhy, jak text ještě "vyšperkovat"! Ale pšt, mému druhému já se nic nesmí donést, zuřilo by!!! -- má v rukávě eso. -- má ještě v rukávě schované eso. -- které však zcela chyběla zadní část a dokonce i v ostatních částech trupu chyběly nezanedbatelné kusy pláště -- 2x chyběla/chyběly - scházely ? (dosadit za jedno z vypsaných sloves) -- mimo jiné vynález starý teprve pár let a v experimentálním stadiu -- (nedokončená poznámka) -- a stále ještě v experimentálním stadiu -- Pletli bychom se a ještě by se nám mohlo něco stát, počkej si do odletu. -- Jen bychom tam překáželi a ještě by se nám mohlo něco stát, počkej si do odletu. (není to lepší? ;-)) -- Musel by jí někdo pomoci, ovšem zatím jsme nezaregistrovali žádný nouzový signál a podobně. -- ovšem zatím jsme nezaregistrovali žádný nouzový, nebo jakýkoliv jiný signál od Endonové. (a podobně - se mi tam prostě nezdá) Moc toho není, šíma zuří někde v koutku, dobře mu tak! Početl jsem si a těším se na pokračování (přeji plodné múzy)! ;-)


ze dne 15.12.2010, 19:42:27
Šimon Pecháček: Jen k tomu chyběla/chyběly - vím, všiml jsem si toho již tradičně až po odpublikování :D Jinak díky za doplnění, vždycky jsem šťastný, když to někdo může udělat za mě :D Vlastně díky za všechno, zatím jsi jediný na SASPI (kromě čuka), který se odvážil tohle číst :D no, to ale můžeme počítat jen jako další tvoje plus.

čuk	15.12.2010, 8:06:31

Chystá se výprava proti Tender, jíž se má Ian zúčastnit v dohotovované lodi. Děj i technika je sledována očima Iana, čímž se vnášejí do technické části lidské pocity a subjektivní vnímání. K věrohodnosti přispívají i kontakty s některými postavami. Vzniká dojem, že vesmírná loď Trittus je krásná. Líbí se mi, že je představována v ještě nedokončeném tvaru, že přípravy k letu jsou dynamické Text není přehlcen sci-fi rekvizitami, ty jsou zajímavé. K čtivosti přispívá i užití detailů, nejen technických, ale i z běžného života. Text má vnitřní napětí, onen pocit očekávání. Bohužel celistvěji nedovedu tuto část posoudit, protože se mi z mé již dost špatné paměti vytratily předchozí kapitoly. Což je nevýhoda publikace na pokračování. Příběh v podobě knížky by se jevil zcela jinak, čtenář by měl možnost listovat, porovnávat, sledovat vývoj děje a postav. Nenašel jsem nic, co bych stylu vytknul. Na hodnocení celkového děje je ještě čas, uvidíme, jak se situace vyvine.


ze dne 15.12.2010, 13:52:50
Šimon Pecháček: Díky moc :) Ano, je pravda, že Tritta jsem psoeldní dobou odbíjel, resp. se mi nechtělo to sem vkládat, i když jsem byl už u osmé kapitoly, která na blogu vyšla asi před měsícem O:) takže chápu, že jsi zapomněl. Upřímně, já už ani nevím, co se dělo ve třetí a čtvrté apod... :D:D Snad i další kapitoly nezklamou po stylové stránce - jsem ohromně rád, že jsem se vypracoval na tu příčku, kde už nejsou výtky (ale počkejme na Šímu, to už nějaké budou :D ). Díky ještě jednou :)