» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Zrada - část 5. ::

ivanka.suhinka	publikováno: 12.12.2010, 17:39

Další část pojednávající o spravedlnosti, odvaze a nezdolné vůli bojovat...


	„Chci, aby ses na to podíval!" „Co je to?" zeptal se ve chvíli, kdy mu do ruky podávala dvě videokazety. „Chci jen, aby ses na to podíval. Nechci, abys mě soudil. Nechci, aby sis o mně myslel jen to nejhorší. Byla jsem mladá, a i když vím, že mě to neomlouvá, musím ti to říct. Mladá, hloupá, zamilovaná…“ „Sam - co to má znamenat? Co je na té pásce?" „Pusť si to a uvidíš, jen… Byla to největší chyba mého života." „Chyba? Sam, o čem to ksakru mluvíš?" pronesl jen a vložil záznam do přehrávače. „Z čeho jde proud?" zeptal se ještě, než se na obrazovce objevil obraz. V tu chvíli už ale neslyšel Samantinu odpověď. Viděl dívku, která stála jen nepatrný kousek od něj, takže cítil její vůni. A viděl muže, kterého nyní už bezpečně poznal. Měl jiné šaty než předtím, když procházel s dívkou listím. Úplně jiné šaty, než ve chvíli, kdy vstoupil do Blackových dveří. Jeho oděv byl úplný opak toho, co nosil nyní. Tančil s dívkou pomalý tanec, skloněn nad její šíjí. Jeho otec. „Miluji tě, Sami, víš to, že?" „Myslím, že ano," odvětila a zlehka se usmála. V tom úsměvu však nebylo štěstí. Bylo v něm vidět úplně jiný pocit. Beznaděj? Strach? Zoufalství? Kdo ví, Daniel ani neměl čas přemýšlet nad tím, protože v tu chvíli se zvenčí ozvala střelba a on bleskurychle vytáhl svou zbraň a namířil jí na Samantu, která se sice snažila rychle dosáhnout na svoji, ale neměla šanci. „Jak si mohl? Přivedl si je sem?!" Daniel jí ani nemusel odpovídat, protože zvenčí se v nepravidelných intervalech opět ozvala střelba. „Jsi šílená Samanto, ale neboj se, postarám se o to, aby se to u soudu dozvěděli. Buď ujištěna, že," v tu chvíli, však bez jakékoliv hlásky, klesl k zemi. Za ním stál James Niccle, který v okamžiku, kdy se na něj Samanta zadívala, jen zakroutil hlavou. „Není mrtvý, i když bych to s velkou chutí rád udělal. Říkal jsem ti, že mu nemáme věřit. Není naším přítelem. Je to syn Archibalda." „Sakra já vím, Jamesi. Prostě jsem se v něm zmýlila. Myslela jsem, že je jiný." „Jiný? Jak jsi," větu však nestihl doříct, protože dívka už s napřaženou zbraní vyběhla ven. „Je jich hodně Sam," vykřikl předtím, než se za ní rozběhl. Ve vzduchu byla cítit krev. Zápach se rozséval všude kolem ní. Nebyla to však krev, ze které měla Samanta tak nepříjemný pocit. Věděla, že je konec. Cítila, že nemají šanci uprchnout a teď kvůli její chybě, za to budou pykat její blízcí. „Sakra," pronesla tiše pro sebe. Pak však její pohled dostal neproniknutelný výraz. Pokud tu mají padnout, nebudou jediní. A s tou myšlenkou vykoukla zpod větví jednoho stromu, kam skočila, jakmile se palba zaměřila na ní a s přesným zamířením začala pálit. Téměř vzápětí padli dva muži v ratolišti krve k zemi. Výstřely zbraní z obou stran pokračovaly. Odevšad se ozývaly rány a výkřiky zasáhnutých. Kolem dokola létaly třísky od kulek odrážejících se od stromů. Žena teď však měla oči jen pro to jediné. Pro muže, který jí tohle způsobil. Její pohled pátral po celé mýtině. Věděla, že tu je. Tohle by si nikdy ujít nenechal. „Jestli nevylezete, slečno Montgomeryová, přísahám při všem co je mi svaté, že tuto ženu zastřelím," zvolal pevným hlasem, ve kterém zněla mrazivá jistota Archibald William McFeerson. Nikdo v tu chvíli již nestřílel. Samanta vyšla přímo doprostřed louky a hleděla na muže, který s neochvějnou jistotou svíral za vlasy ženu, Vanesu. K její lopatce jí tiskl zbraň. „Pusť jí, tohle se jí netýká. Je to jen o nás dvou. O nikom jiné," procedila skrz rty, přes které se na povrch dral čirý vztek, a pravou rukou ještě víc sevřela svou zbraň mířící na srdce muže, který jí podle jejích slov a myšlenek tolik ublížil. „Nás dvou Montgomeryová? Tebe to šílenství ještě nepřešlo? Nikdy nebylo nic, co se týkalo jen nás dvou! Pochop to konečně!!" „Pusť jí a vzdej to! Jestli se jí jen dotkneš, prostřelím ti v tu chvíli srdce kulkou, tak dělej! Chceš si to přece vyřídit jen se mnou, ne? Jich se to netýká. Nemají s tebou nic společného! „Skutečně? Podle toho, co jsem viděl, bych si myslel, že všichni ti, kteří tu byli s tebou, mají něco společného se SIO a tudíž i se mnou. A k té tvé výhružce, uvědomuješ si to, že pokud tak učiníš, zemřeš? Podívej se kolem sebe, jste obklíčení. Nemáte žádnou šanci se z toho dostat." „Třeba mi nejde o to se z toho dostat, třeba mi jde o to, abych tě zabila.“ „Polož tu zbraň, Sam," vložil se do jejich rozhovoru Daniel, který se nepozorovaně přiblížil až k nim a hlaveň jí přiložil ke spánku. „Polož tu zbraň Samanto, nebudu to opakovat." Její pohled plný zloby v ten okamžik nahradil pohled porážky. Jen silou své vůle se držela, aby nezačala plakat nad tou nespravedlností. Věděla, že by to všem zde připadalo divné. Vždyť o ní se šířili takové řeči, které snad ani nemohli mít reálný podklad. Ano, byla dobrá, dokázala kdekoho obelhat, ale to neznamenalo, že neměla srdce a to jí teď, pokud se to tak dá nazvat, přímo krvácelo. Se sklopenou hlavou, zajistila svou zbraň a položila jí na zem. Před tím však, než mohla opět zvednout svůj zrak na člověka, který jí zlomil, Vanesa vztekle vykřikla a s nožem v ruce se prudce obrátila k vůdci SIO. Nestihla však do něj bodnout, protože jí několika ránami prostřelil hrudník. S pohledem, ve kterém se odráželo nepochopení a nevěřícný šok, kleslo její tělo k zemi. A nebylo jediné. V ten samý okamžik, Daniel odhodil Samantino tělo, které se snažilo dosáhnout na svou zbraň, na zem. Její hlas byl plný zoufalství. Její tělo se svíralo pod silnou vahou muže, který je všechny zradil. „Pusť mě… Ty hajzle, věděl jsi, že má zbraň, věděl jsi, že na tebe zaútočí, nenávidím tě, slyšíš," křičela na muže, který se k nim s neproniknutelným pohledem blížil. „Skutečně děkuji, slečno Montgomeryová. Nemohla jste si ale přece myslet, že vás nechytíme. Pracovala jste pro nás a víte, jací jsme. Nic nenecháváme dlouho nevyřešené. A k tomu poděkování. Nyní alespoň vím, na jakých stranách stojí mí lidé. A kolik jich je. Dobrá práce, synu," otočil se k muži, který jí stále svíral a pak k přihlížejícím mužům. „Odveďte jí," pronesl a sám se vzdálil. Daniel mezitím Samantu dost nešetrně povalil na záda a pouty, které mu jeden z dotyčných podal, jí spoutal ruce. „Vstaň," pronesl drsným hlasem a pomohl jí na nohy. Pohled, který si od ní za to vysloužil, by sežehl snad vše, kdyby to bylo jen trochu možné. „Omlouvám se, tohle jsem nechtěla," stačila ještě pronést na spoutaného Jamese, kterého právě nakládali do vozu. Pak se i za ní zavřely dveře auta, které jí odváželo zpět do cely. Do SIO. „Byla do mě zamilovaná. Věděl jsem to, ale…“ „To je v pořádku otče, myslel jsem si to." „Nikdy bych nevěřil, že je schopná něčeho takového. A že si navíc myslí, že je to kvůli nám, já, nechápu to," odevzdaně si povzdechl velitel SIO a posadil se naproti svému synovi, který mu pátravě hleděl do očí. „Snažila se mi namluvit, že to ty, si byl ten, který jí povraždil rodinu." „Jsem rád, že si jí to neuvěřil Danieli. Jsem na tebe opravdu pyšný, víš to, že?" Daniel jen lehce pokývnul hlavou a pak se odebral ke dveřím. „Jen jsem tě chtěl upozornit, že budu u soudu apelovat na její stav." „Stav?!? Ach tak. Myslíš na to, jestli náhodou není šílená. Dělej, jak myslíš Danieli. Po tom, co jsem dnes viděl, si myslím, že je to dost pravděpodobné." „Malá, milá Sami," pronesl Archibald, jakmile vešel do její cely. Jmenovaná se v ten okamžik posadila na lůžku, kde odpočívala a rychle zamrkala dlouhými řasy, aby odehnala nepříjemně vtíravý pocit, který se jí usazoval uvnitř hlavy. Měla pocit, jako by byla pod vlivem omamných látek. To jí ale nezabránilo v tom, se Archibalda zeptat: „Zabil si jí?" „Ano. Ona chtěla mě." „Jsi člen SIO. Co víc, vedeš naší organizaci. My nezabíjíme, pokud to není nezbytně nutné!" „Není žádné my, Sami. Otočila si sebe a i je proti mně a tudíž i proti nám." „Jdi k čertu!!" „Ale no tak, chtěla mě zabít. Nemáš ani trochu radost, že se jí to nepovedlo?" „Mohl si jí jen prostřelit ruku a né celý hrudník. Pracovala pro tebe dlouhých patnáct let. Necítíš ani trochu vinu? Lítost?" „Ne," odvětil prostě, a když viděl, co to s dívkou udělalo, dodal: „Sice jsem mohl, ale nebyla by to taková zábava." A při těch slovech zatáhl žaluzie, které sloužili ve chvíli, kdy se Samanta chtěla umýt či použít toaletu. „Ty parchante! Zábava? Zabíjení lidí je pro tebe zábava? A proč mě to kruci vůbec nepřekvapuje?" „Nepochopila si mě, Sam. Zabíjení tvých lidí je pro mě zábava a činí mi to nesmírné potěšení. Ale no tak, Samanto," pronesl k ní ve chvíli, kdy se zprudka zvedla a téměř okamžitě zase klesla na lůžko s prsty přitisknutými na spánky. „Jsi pod vlivem Tiapridalu, drahá. Takže být tebou, vyvaroval bych se prudkých pohybů." „Co chceš?" „Uvěříš, když řeknu, že tebe?" „Zabiju tě, jestli se mě jen dotkneš!" „Ne, oni zabijí tebe. Na křesle, tuším… elektrickém. Tedy pokud nebudeš chtít mou pomoc." „Nechci tvou pomoc." „Neříkej, že jsi pořád ještě naštvaná kvůli Adamovi. Vždyť tě stejně nemohl uspokojit tak, jako já." Její ruka na jeho slova reagovala. Pod vlivem léků však sama cítila, jak je pomalá. Archibald jí s úsměvem sevřel dlaně a během chvilky zjistila, že je spoutaná popruhy, které byly umístěny na lůžku pro účely, kdy vězni byli bez sebekontroly. „ Varuji tě!" „Kolikrát už jsem tuhle větu od tebe slyšel Sami, co? Víš však stejně dobře jako já, že nemůžeš nic dělat. Nemáš žádnou šanci mi ublížit, a pokud se někomu jen zmíníš… No myslím, že ti stejně neuvěří. A kamerový systém?" zeptal se jí, když spatřil, jak k němu pohlédla. „To se dá vždy zařídit. A teď, proč jsme vlastně tady." A začal jí rozepínat jeden knoflík vězeňské blůzy za druhým, až spočinul na tom posledním. S hlubokým nádechem, jak se snažil ovládnout svou mysl, jí rozepnul i ten. Před ním se objevila její bělostná pokožka. Pomalým, jakoby lenivým pohybem, jí začal prstem projíždět od klíční kosti přes dmoucí se ňadra až k plochému bříšku. Pak připojil i druhou ruku a nevnímaje Samantiny vzteklé pohyby, jí začal laskat prsa. Poté se sklonil k jejímu dlouhému krku a vtiskl jí na něj lehký polibek. V ten okamžik však prudce vykřikl a odtrhl se od ní. Zatímco si rukou mačkal ránu na krku, ze které se valila krev, si dotyčná, která mu jí způsobila, odplivla na zem kus kůže a spoustu krve. „Ty děvko, kousla si mě!" „Varovala jsem tě, McFeersone!" „Však ty přilezeš!" zhnuseně pronesl a vytáhl z kapsy injekční stříkačku. I přes její marné pokusy jí zabodl do její paže a neuplynula ani minuta, a Samanta již nevnímala okolí.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 6		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	12.12.2010, 17:36:10

Zdravím! Pěkně akční díl! I dialogy jsou povedené, není však děj v této části příliš rychlý? Hrrr? Při prvním pročtení jsem se nestačil divit a nemohl jsem se plně zorientovat. Obraz z videopřehrávače (či co to bylo) splývá s obrazy v příběhové realitě. Akce stíhá akci (nejen uvnitř stanu, ale i venku), kdy se do tábora přiřítí Danielův otec a milenec Sam (šéf organizace SIO) spolu s po zuby ozbrojenými muži, pak děj náhle přeskočí do (zřejmě) tajné základny a pokračuje dál v cele, kde se pokouší se Sam intimně sblížit výše zmíněný boss - Archibald William McFeerson. Není to špatné čtení, ale více popisů by nezaškodilo (Také ženeš vpřed svůj děj zejména pomoci dialogů? Také jsem to tak dělal...), takto se to (alespoň pro mne) zdálo malinko zmatené, jako bych byl při čtení trochu v "rauši" - dobrý příběh, dialogy i minimum popisů, ale scházely mi tady větší podrobnosti. Všiml jsem si několika chybějících čárek v textu a chybek v ji/jí, občas by si text zasloužil více vypilovat. Tolik mé postřehy po přečtení této části. Zdá se, že si Sam příliš nepomohla a dostala se z deště pod okap. Uvidíme, co přinese další část. A ještě, autoři, kteří nereagují na komentáře pod svými texty (viz ona zpětná vazba mezi čtenáři a autory), budou publikování až na konec! Tak, nic proti, ale pokud Ti někdo pod textem napíše svůj dojem z přečteného textu, mohla bys aspoň napsat pár slov! ;-) Co mi padlo do oka! -- „Je jich hodně Sam," vykřikl předtím, než se za ní rozběhl. -- před "Sam" chybí čárka (oslovení) -- Téměř vzápětí padli dva muži v ratolišti krve k zemi. -- tratolišti ? -- Pusť jí, tohle se jí netýká. -- Pusť ji, tohle se jí netýká. (první "ji" krátké, druhé "jí" dlouhé - pokud se nepletu) -- Pusť jí a vzdej to! -- ji -- (kdyby šlo o něco, co patří JÍ, pak by to bylo správně -- Pusť jí ruku!) -- „Polož tu zbraň Samanto, nebudu to opakovat." -- „Polož tu zbraň, Samanto, nebudu to opakovat." (oslovení) -- Její tělo se svíralo pod silnou vahou muže, který je všechny zradil. -- se svíralo ? (chtělo by to vypilovat) -- Její tělo se svíjelo pod silnou vahou muže... -- otočil se k muži, který jí stále svíral a pak k přihlížejícím mužům. -- otočil se k muži, který ji stále držel a pak k přihlížejícím mužům. (svíral - držel ?) -- „Jdi k čertu!!" -- stačí i jeden vykřičník -- „Zabil si jí?" -- ji (jí jen v případě, že by zabil někoho z jejích blízkých: Zabil jsi jí syna! - přiklad) -- "Zabil jsi ji?" ??? -- „ Varuji tě!" -- nadbytečná mezera na konci přímé řeči -- No myslím, že ti stejně neuvěří. -- chybí čárka za "no" Uf a je to! (mrk)


ze dne 14.12.2010, 10:36:02
ivanka.suhinka: Ha, tak to je chyb ...až do teď jsem si myslela, že je to ratoliště a né tratoliště :D Moc děkuji za komentík, tady to sice přepsat nejde, ale u sebe jo a budu tedy ráda, když to budu mít bez pravopisných hrubek. Jinak co se týká spádu, s tím mám tak trochu problém, občas mě to totiž tak vtáhne do děje a chci to mít co nejakčnější, že to pak je asi až moc akční a strašně rychle spádový, takže slibuji, že s tím něco udělám :)