|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Neocortext43 ::
| Atp: |
| |
|
|
Padám. Už dlouho jsem to nezažil, je to ohromná zkušenost – vřele doporučuji, zvláště máte-li duševní příhodu. Volný pád způsobuje další přeskupování orgánů, nyní ale eraticky, bez nijakého účelu či řádu, což může být fatální, rozhodující rána z milosti. Řekli byste si: „Už to končí, už konečně budeme moci svobodně odejít a jít si po svých, pomalu a bezpečně.“ Tak rychlé to ale nebude, a proto ohleduplně mlčte, prosím. Nemělo by to smysl, byl by to zoufalý zásah shůry. Jsa stále v deliriu, neschopen libovolné vyšší duševní činnosti, jsem v centru dění, impotentní pán situace, šlehán vzduchem, cítil-li bych ho, vnímal-li bych rychlé přibližování věcí, chodníku, silnice nebo zkrátka jakékoliv lehce představitelné plochy.
Chcete vědět, jaké to je být nestejnorodá plocha čehosi organického? Jen si to zkuste sami – skončete pod několika prosvištěnými patry, tu nějaká bdící noční můra, tam pauza na občerstvení, tu legrácka vyslovená pro uvolnění mravů, tam nášlapná-ne-dopadová past, totiž zem. Abych byl po dlouhé době srozumitelný, představitelný vypravěč, napíšu tuto věru pozoruhodnou větu: zřítil jsem se. Pád nebyl nepříjemný, nebojte se, byl vzrušující, celý rej představ se mi v mozku vybavil, skoro jsem to nestíhal registrovat. Nezúčastněnému, škoda že nepřítomnému, divákovi by se i zazdálo, že jsem si radostně výskl, jako bych se už těšil na další bolesti. V celém tom našem podezřelém příběhu je masochistická náruživost přítomna, od všech postav žádána, u čtenáře či posluchače vítána. Pády jsou ve Městě častými jevy: skloňují se ve všech pádech, napsali by žurnalisté, vyskytují se se všemi možnými předponami, přiřazují se ke starým i mladým občanům různých hodností, náležejících k rozličným kastám. Každou chvilku někdo skáče, je inspirován či donucován ke skoku – se trochou škodolibosti lze toto místo označit za město skokanů. Neskáče se do dálky ani do výšky, jen a pouze do hloubky – přeborníci v této disciplíně žijí své jepičí životy, zaplňují je kteroukoliv nesmyslnou činností, jež jim je přisouzena od malička, aby podali svůj životní výkon. Kategorie nejhlubšího seskoku, nejlegračnějšího kostýmu soutěžícího, nejradostnějšího pokřiku při závodění, nejnepředvídatelnějšího výrazu tváře, nejrychlejšího mizení v temnu ulice, příkopu, podzemního komplexu, nejprazvláštnějšího smrtelného zranění. Nevyhrál jsem ani jednu z těchto kategorií – jednoduše proto, že se v té památné chvíli nikdo nedíval. Teď se na mě podívejte, vážení: ležím tu rozprostřený po chodníku, pár vyražených zubů se sebírá a uniká mé lačnící dásni, hledá si nový domov v cizí čelisti; pánev-vyklepaná-placka tak tak držíc mé tíhou zkoušené klouby, kosti, svalovou hmotu se stydí za svou dvojrozměrnost; stokrát proražená lebka – kdybych jen mohl, v bazaru si koupil něčí oči (je úžasné, že někomu zorničky nikdy neumírají – očima žije po smrti, dokud je nerozežere čas, neodnesou brouci, nenahlodá červ – a tu zdánlivě odnikud přijde čiperný obchodník lidskými orgány a s veselým šlágrem na rtech si očička odnese), ale už nemám peníze, a nainstaloval je do čerstvě vyhloubené jamky – nervy si svými drátěnými pohyby čidlo najdou coby dup; krev už nevytéká, nestříká a netřísní, beztak nemá co a odkud. „Jsem tu celý váš, sběratelé podivností, přijďte a vemte si mě část po části,“ řekl bych, avšak nemám čím.
Myšky mě zachránily. Nejdřív mě zuřivě očichávaly, zdali nejsem k snědku, pak ale usoudily, že jim budu prospěšný či co – jinak by to nedělaly, že? – a počaly mě slepovat. Všetečnými pacičkami shromažďovaly to, co vypátraly citlivými čumáčky a o čem smýšlely, že bude patřit mému tělu. I myšky se mohou mýlit, a tak jsem získal i nespočet orgánů a údů, o nichž jsem při hodinách anatomie nemohl slýchat, patřily totiž do inventáře pouličních prodejen nic-za-něco, kam rádi chodívají hladovci po zážitcích ducha i těla. Zatímco jsem získával dávno ztracenou hmotnost zdravého pašáka, vracelo se mi i vědomí, díky čemuž jsem začal vnímat i pobíhající hlodavečky, začínal je mít rád pro jejich nevysvětlitelnou píli a oddanost cizinci. Když jsem byl konečně schopen se postavit, k radosti všech jsem tak učinil a stál zase jednou nový a sám sobě cizí, protože už po sběžné prohlídce jsem tak, aby mě kdokoliv nablízku slyšel, prohlásil: „Takhle si se nepamatuju. To bude nějakej omyl,“ ale nikde ani pozorného ouška, jen myšky se na mě rozpačitě dívaly, jako by nevěděly, zda jsem ten, za kterého mě měly, nebo si nebyly jisty mou reakcí na jimi odvedenou sešívací práci, ale ve skutečnosti to byla jen prostá zvířecí výčitka: „Co si stěžuješ? Můžeš být rád, že jsme tě oživily. Za jakoukoliv cenu – copak jsi člověk?“ Ó, kdybych jen věděl, že tohle znamenaly jejich pohledy! Mohl bych jim tehdy odpovědět: „Necítím se jako člověk, milé myšky, a omlouvám se za svou rozmazlenost,“ avšak tak to věru nebylo, a proto jsem jen bezradně zavrčel cosi nezaznamenatelného a toporně odešel do tmy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
