» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Dlaně ::

Ziriant)	publikováno: 15.12.2010, 8:58

Všem dlaním, které ve sněhu hledají své protějšky (psáno v létě)


	Jsou dlaně, kterým dotek nestačí. Dlaně vyprahlé představou cizí pokožky. Dlaně rozevřené jako kapesníček promoklý slzami, zmuchlané a zarudlé. Dlaně zastavené před cílem, ctitelé horkých lící, tajnůstkářky troufalých pohlazení. Jsou dlaně nemotorných básnířek, tak rozkošně k zulíbání ve slovech a tak zakřiknuté tichem noci. Tak obyčejné. Tak chladné v rukavičkách tajících vloček. Dlaně otupělé pevnými stisky a vydrážděné jakýmkoli ucuknutím od sevření. Dlaně čekající na svou budoucnost. Jsou dlaně, kterým neznámo připisuje poetičnost, přitkává do polštářků samet a do čár vlévá hedvábné vůně. Jsou dlaně jako kolemjdoucí svedené inspirace, které si žijí vlastním životem, když sebou jejich majitelé v spánku hážou v posteli, a ony hledají pod polštářem milující protějšky. Jsou dlaně jako skřípnuté přeludy ze sna, nasliněné tajnými zpověďmi, které se bojíme pošeptat člověku z očí do očí. Jsou dlaně jako do skla vyřezávaná zima, panicky škrábající zvnějšku okna, ale jakmile jim otevřeš, zmizí. Jsou dlaně posmutnělých iluzionistek. Dokud se jich nedotkneš, slibují touhu zadržet u úst tvoje vzdechy... a touhu je vyvolávat. Dokud je nepolíbíš, věříš, že v nich už navždy můžeš zanechat otisk svých citů. Ale pak si jednu z nich přiložíš k srdci a lhostejný tep ti prozradí, že se vlastně nic nestalo. Jsou zázraky, které zůstávají zázračné, dokud se nestanou. Jen další kategorie nedotknutelných snů. Jsou impozantní noci roztroušené v klenotech rosy a přesycené štiplavým pachem sazí. Noci, v nichž se vedou rozhovory mezi čtyřmi dlaněmi ...nebo mezi čtyřmi stehny. S impresionistickými šmouhami světa. Čím dál ode mě stojíš, tím se ti zdám půvabnější. A čím jsi blíž, tím víc mě nechápeš. Dlaněmi pulzuje krvavá melancholie a dusí výkřiky múz. Průměrné lidské pudy nás táhnou za teplem, okouzlení se ale noří do hlubin mrazu, jen aby tady zůstalo co nejdéle. Aby se co nejdrásavěji zničilo a zanechalo tak co nejvíce hmatatelných vzpomínek. Šrámy štěstí. A tak při svých procházkách dlaně schovávám za zády, ale v zimě a v noci, kdy to nejvíc studí a dech zůstává odkrytý, klekám si poblíž vybělených chodníků a nořím své dlaně do sněhu. Do sněhu, kde se chvějí jako tělo v neklidném prvním objetí. Znecitlivělé a procitlé. Jsou dlaně, kterým dotek nestačí.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

salvator	16.12.2010, 0:41:49

A jsou dlaně, pro jejichž něžný dotek, stojí za to snít, dlaně, pro které stojí za to, schovávat své teplo, aby se mohly zahřát, když budou chtít. Proplétat prsty divokých nocí zmeškaným pohledem chladného měsíčního svitu, do posledních objetí slunečních pohledů, na střeše rozpálených pouličních lamp, kterým, jen pohled nestačí, aby si celou věčnost mohly povídat o okamžiku, kterým je přítomnost. Ať psáno v létě, či v zimě, ve tvých slovem vždycky najdu svoje jaro s nádechem podzimu. D.


ze dne 16.12.2010, 10:51:51
Ziriant): Dlaně toho mají ještě hodně co říct... nebo jak mlčet vstříc pulzujícímu tichu pouličních lamp, rušenému jen zvuky rozježděného sněhu u kraje chodníků. A Ty, Ty bys mohl zcela průzračně pokračovat za mě. Dlaním nezáleží na ročním období, možná i v létě potřebují zahřát a pokrvit se svými i cizími sny, stejně jako v zimě jejich rozpálenost musí chladit průvan z otevřených oken do duše. Děkuju.

Dědek	15.12.2010, 16:46:41

Dávám velkou jedničku.


ze dne 15.12.2010, 23:27:01
Ziriant): A já velký dík!

40	15.12.2010, 9:50:43

Nádherné zamyšlení, za něž by se nemusel stydět ani Jaroslav Durych (větší poklonu vyseknout už neumím).


ze dne 15.12.2010, 23:28:02
Ziriant): Pokud jde o Durycha, je to pro mě opravdu poklonou. Děkuju za přečtení.

čuk	15.12.2010, 8:57:20

Hezká lyrická próza. Autorka do nich koncentruje pocity a city,v mnohotvárnosti lidských projevů. Poetizaci sice chybí kontrasty (protože dlaně dovedou být potvory, poručí-li jejich pán). V básni jsou dlaně promítací plochou sensibility, tichým společníkem pro rozhovory. Jsou i čekatelkami na sny a jejich vyplnění. Dlaně jsou prvními kontaktními místy, prvními toužebně čekajícími. Nejsou však jen nástroji dotyku a stisku. V básni se objevuje milostný motiv. Autorka nás učí objevovat v jednoduchém "objektu" složitost světa, potěší svou poetikou, která cvičí čtenářovu fantazii a citlivost. Psáno je tak, že téměř každá věta či několik vět tvoří ucelenou báseň v próze, minipříběh k procítění i k zamyšlení. Čím je člověk starší, tím je pohled do dlaní konkretnější, realističtější a skoro vždy vyčítavější. Text potěšil kombinací poznání, poetické stylizace i reflexí pocitů. I tím, že ukazuje jak hluboce a krásně lze proniknout do jednoho tématu "objektu všedního dne". Objektu kontaktů se světem, ale i sebou samým a svými láskami.


ze dne 15.12.2010, 23:26:23
Ziriant): Ani jsem nečekala, že text bude zařazen do poezie, ale jelikož to nejblíže vnímám jako báseň v próze, tak jsem ráda. Děkuju za Tvá slova, je z nich znát, že je text vnímán tak, jak bych si přála.