» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Rajče a já ::

Whoozie	publikováno: 15.12.2010, 22:57

Krátká povídka


	Sedělo samo u baru a popíjelo mochito. Ihned upoutalo mou pozornost. Bylo kulaté, masité a červené, s malinkou zelenou stopečkou, vyrůstající z jeho krvavě rudého oblečku. Vycítil jsem svou příležitost a sedl jsem si vedle něj. Pozdravil jsem. Otočilo se ke mně a upřelo na mne své temně modré oči. Zůstal jsem sedět jako očarovaný, nemohl jsem se ani pohnout. Jako by mě svým silným parfémem přikovalo k barové židli. Vyfouklo na mě svými smyslnými rty cigaretový kouř a já byl v sedmém nebi. Cítil jsem se jako smyslů zbavený, chtěl jsem něco říci, ale místo slov z mých úst vycházely samé bláboly. Rajče se jen lehce pousmálo a dále se bavilo mou snahou, navázat s ním rozhovor. Byl jsem zoufalý. Najednou však promluvilo. Ten hlas si budu pamatovat až do konce života. Zněl stejně úchvatně, jako bylo ono samo. Zeptalo se, jestli se s ním nechci projít a já souhlasil. Seskočilo z židle a pomalu kráčelo ke dveřím baru. Vyzývavě na mě zavrtělo pozadím. Poslušně jako pejsek jsem vstal ze své stoličky a přiběhl mu otevřít dveře. Asi za deset minut jsme se ocitli u něj doma. Pozvalo mě dál. Svlékl jsem si bundu a svetr (mělo doma docela horko) a posadil jsem se na postel. Předmět mé touhy na okamžik někam zmizel. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Na stěnách ložnice visely fotky rajčete v různých pózách a rozmanitých polohách. To mě vyburcovalo ještě víc. Ta malá chvíle bez něj mi připadala jako celý život… Konečně překročilo práh ložnice. Svůdně se na mne usmálo. To jsem už ale nemohl vydržet. Skočil jsem na něj a povalil ho na postel. Rajče se vylekalo a tlumeně zavýsklo. Pak už mi jen lehce zašeptalo do ucha: „Jsem celé tvé!“ Neváhal jsem už ani minutu a zakousl jsem se do něj. Rajče jen vykřiklo: „ANO!“. Zuby jsem ho pomalu trhal na malé kousky, každou částí svého těla jsem si vychutnával, jak mi jeho lahodná šťáva teče po bradě. Jeho drobná semínka, která se mi zasekla mezi zuby, mi působila neskonalou slast. Bylo po všem. Z rajčete zbyla jen jeho malá, zelená stopečka, kterou jsem si vzal s sebou. Abych nezapomněl.


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

animovaný medvídekPú	09.01.2011, 21:33:47

Dobrý, pobavilo :)

KroowSagira	21.12.2010, 18:53:20

Článeček se mi moc líbil. Je to hezké shrnutí lidských vztahů :) Doufám, že bude něco podobného :) (třeba s paprikou ;-))

Radmila Kalousková	17.12.2010, 10:10:25

Ahoj, to je moc úsměvný textík. Líbil se mi. Škoda, že při barvitém popisu pojídání onoho masitého rajčete si to nemohu užít jako ostatní, ale dívat se na to spíš jako na něco zvrhle nechutného, protože jsem bohužel na rajské alergická a musím se jim vyhýbat obloukem! :-) Ach jo.¨ Hezké a posílám jedničku RK P.S. Nemohl by to být příště raději meloun? Ten můžu, ten mám ráda :-)

Šíma	15.12.2010, 22:56:46

Zdravím! Pěkný textík. Je zajímavé, jak se z nezdaru může vyklubat za chvíli (za nějaký ten čas) pravé vítězství. Ne nadarmo říká jeden partner druhému: "Láskou bych tě snědl(a)!" Ono rajče bylo velmi zajímavé, přímo metaforické a obrazné. Neláká červená barva nás muže stejně vyzývavě jako býky? A pokud se s touto barvou spojí krásné oči, smyslná ústa (i hlas), nedá se odolat. Jen netuším, kdo koho chtěl ulovit, zda náš hrdina ono rajče, nebo rajče hrdinu, ale možná dotyčné rajče trpělo nějakou tou úchylkou (třeba i ještě nepojmenovanou) a nechávalo se pravidelně "sežrat", než znovu dorostlo, aby se opakovalo v jednom nekonečném cyklu... Měl jsem strach, aby se z rajčete nevyklubal chlap! Naštěstí se mé obavy nevyplnily! Že jsem čekal také nějakou recesi? Ano, čekal... ;-) Jak se zdá, nemám k textu žádné výhrady, četl jsem jej asi 4x a kdybych nemusel jít dál, ještě bych tu i na chvíli zůstal. Dílko má v sobě určitou poetiku, hezky popisuje ony malé prohry i vítězství v nekonečném tažení za láskou a uspokojením... Čtenář šíma si (z dovolením) tento malý textík uloží do oblíbených... Snad nebude ani to rajče nic namítat, je prostě kouzelné a kdybych byl na místě Tvé postavy, také bych jej nejraději sežral! P.S. Abych jen nechválil, tady jsem trochu váhal (zda si vychutnává své tělo, nebo tělo toho rajčete, které tak vášnivě "pojídal"): -- Zuby jsem ho pomalu trhal na malé kousky, každou částí svého těla jsem si vychutnával, jak mi jeho lahodná šťáva teče po bradě.


ze dne 16.12.2010, 9:54:18
Whoozie: Moc děkuji za pozitivní kritiku :-)


ze dne 15.12.2010, 23:03:03
Šíma: A také bych zapomněl: "Vítám na SASPI a přeji mnoho úspěchů v psaní!" A pořád jsem si říkal, abych na to nezapomněl...