obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Barbora M ::

Příspěvek je součásti workshopu: Na svatou Barboru
 redaktor čuk publikováno: 22.12.2010, 23:11  
Příspěvek pro WS. O životě Barbory M, která si říkala Barbara.
 

Když v pajzlu U milosrdného samaritána se některý nový návštěvník s chtivýma očima upřeně podíval na ženu středního věku sedící u stolku v rohu, načež se vazbič Lojza začal výhružně zvedat se židle, žena ho zarazila pohybem ruky.
„Já se jmenuji Barbara, řečená svatá, takže má svatost mě ochrání.“
„Barbora byla svatá, Barbora! Ne Barbara, jak si říkáš ty! Ty nejsi svatá. Děvče, zase kecáš.“
„Díváš se nesprávnejma očima, Lojzíku.“

Tahle slova občas mumlala v nejvyhlášenější putyce městečka B nazrzlá Barbora M (nazývaná Barbara), útlé postavy a s vizionářskýma očima, povoláním městská prostitutka. Usmála se světácky, přihnula si piva a zapálila si další cigaretu. Muži se na ni zašklebili. Žertovali. S trochou pohrdání, neboť ji považovali za bláznivou. I dobrák Lojzík. Nikomu však neublížila, protože žádné prostitutce do rajonu nevandrovala, žádného amanta žádné nepřebírala. Jestli chlapi dělají něco nekalého, to ji nikdy nezajímalo.
Barbara byla tichou a neškodnou bláznivkou, plnou dobré vůle. Měla jediného přítele, o mnoho desítek let staršího vousatého Nicholase, který na sex s ní nikdy ani nepomyslel. Tu a tam se objevil, aby s Barbarou popil pár pěnivých sklenic a filozoficky podebatoval. Většinu času však byl pryč, neznámo kde. Náhle mizíval a náhle a nečekaně se objevoval. Najisto se vracel začátkem prosince. V jeden určitý den byl k nepoznání. Vousy měl odbarvené doběla, oblečen byl v dlouhé zlacené říze, na hlavě mu trůnila vysoká mitra. S mohutnou berlí v ruce vypadal jako posel přicházející z nebes.

Pokaždé když se Nicholas s Barbarou setkal, kroutil nevěřícně hlavou.
„Já tě, Ba, obdivuju, jak proplouváš tímhle světem, bez úrazu, jako bys byla obestřena neznámým kouzlem. Bez rvaček a bez pasáka. Snad k tomu přispívá i tvá křehkost a uzavřenost pod maskou lehký holky.“
Tiše se usmála. Neměla ve zvyku hovořit o sobě. Jednou však řekla:
„Má ochránkyně je daleko, vysoko, za tou nekonečnou modří.“
„Modří oceánu? Nebes?“
Neodpověděla.
„Co se to v tobě skrývá za sílu, milá Barbaro?“
„Měl bys uhádnout, příteli.

Barbara se chránila modlitbami a pokřižováním se, a kupodivu lidské zlo se jí vyhýbalo. Žádný kunčoft ji neokradl, žádný policajt nesebral, ani jednu z možných chorob přenášených pohlavním stykem nechytila. A tím ji ani nepředala dál. Třeba měla schopnost vytvářet kolem sebe dosud neznámé sofistikované magnetické pole. Namlouvala si však, že svatá Barbora, ochránkyně prostitutek, vykonává charitativní akci nablízku a nedá jí ublížit.
Ve své prosté, lehce pomatené mysli se považovala za následovnici Svaté Barbory, vžívala se do její povahy a snažila se jednat podobným dobro působícím způsobem. Jako by na sebe přejímala část osudu a mučednictví své svaté jmenovkyně.
V dětství si Barbara prožila krušné chvíle. Rodiče jí záhy zemřeli, to přispělo k její vnitřní rozjitřenosti, po matce pak zdědila svérázný vztah k náboženství.

Mnozí pravověrní věřící a svatouškové se Barbaře vyhýbali. Jako kdyby v sobě měla notnou dávku čarodějnictví. A přitom se jen pokoušela sloučit oheň a vítr, přízemní sex a nezemský ideální cit.
Mezi zákazníky si vybírala muže, u nichž šestým smyslem objevila nějakou vnitřní ránu nebo pochroumanost. Kteří byli schopni náboženského zanícení. Takových však nebylo mnoho.

Před vlastním sexuálním aktem prý Barbara vyžadovala malý náboženský obřad. V jejím čisťounkém pokojíku s křížem na stěně se musel kunčoft svléknout donaha a sepnout ruce před svým srdcem. Barbara se pak modlila:
„Hříšníku, skloň hlavu k zemi a nyní, očištěn, pozvedni svou hlavu vzhůru.“
Mnozí setrvali v pokoře a sklonu, a v zahanbeni raději prchli. Barbařiny štíhlé prsty poletující jako dvě holubice vytvořily před mužem svaté znamení.
Načež obřad pokračoval: „A nyní přijmu část tvého těla jako dar, ó pane. Nech mi ho vychutnat.“
Do třetí fáze postoupili jen ti nejvytrvalejší.
Barbara k nim takto promlouvala: „A nyní do mne vstup, můj pane, dej mi pocítit své tělo, dej mi poznat vše dobré, co z něho vyprýští.“

Barbara si ve chvílích sblížení neuvědomovala své společenské ponížení, ale naopak plula povznesena na vlnách porozumění a soucitu.
Vyřčená zaříkání myslela vážně a podle toho i konala dílo lásky. Málokdo z mužů však dovedl spojovat akt těla s aktem duše a pociťovat alespoň na chvíli čistou lásku k ubohé prostitutce, tak zmatečně promlouvající a milující. Jen velice potřeštění básníci to svedli.
Se zahanbeným srdcem a nejistým svědomím si později vyčítali svou pošetilost a kroutili hlavou nad kouzly, kterými byli při důmyslné rozkoši omotáni. Ať si to chtěli přiznat nebo ne, zakusili však bezčasí podivného štěstí, a cítili se alespoň na chvíli jinými, snad lepšími a milosrdnějšími. A Barbaře bylo nevýslovně smutno, když je potkávala a oni odvraceli zrak.

Barbara toužila poznávat a milovat i ty, které ochraňovala patronka Svatá Barbora.
Podle profese zákazníků zabarvovala svůj slovník do poetické podoby.
S matematiky básnila o číslech. Jejím oblíbeným tématem byla prvočísla, úvahy zakončovala vtipem: „Prvočísel v matematice je mnoho, u ženy jenom jedno.“
S havíři se bavila o kutání štol a to tak, že zaujetí pracovní problematikou bylo aplikováno nejen na milostnou techniku, ale i na lásku hloubící v srdcích milenců zářezy jako na starodávných soubojových pistolích.
Od architektů si nechávala vyprávět o kráse svých linií (což bylo poněkud přehnané), oni však věděli, že Barbara bude na oplátku vyprávět o jejich mužské architektuře a lichotivě ji srovnávat s pravzorem muže, Adamem z ráje. Vyprávění ve chvílích počínající extáze byla doprovázena rituálem snímání fíkového listu. Měla jich v malé skřínce v zásobě.
V monologu s dělostřelci se vyhnula laciným vtipům, tématem bylo přirovnávání lásky k zážehu rozbušky, aby pak zamilovaní vzlétali do oblak rozkoše.
U námořníků tišila obavy z bouří a blesků, dovedla vtipně hovořit na téma Jonáš a velryba, kdo koho vlastně spolkne, a jak neporušen vystoupí Jonáš z velryby. Což poněkud odtažitě ilustrovala tím, že nechala dotyčného nahlédnout do své zdravotní knížky.

Jak pečovala o děti? Tady leží jeden z klíčů k Barbařině sladkobolné až exaltované povaze a chvílím hořkosti. Nemohla mít děti, nebylo jí dopřáno se o ně starat, ač tolik o tom snila a tolik po dětech toužila. Ani věnovat lásku cizím dětem nesměla. Povolání prostitutky i způsob řeči a mlčení by vzbuzovaly u rodičů nedůvěru, těžko by jí svěřili své potomky k opatrování.

Nicholas jednou řekl:
„Kdybych toto, milá Ba, o tobě napsal a někomu dal číst, bylo by mé líčení označeno za kýč, za sentimentální romantiku a hledání perel v bahně.“
„Nepiš, Niku. Jinde se o mně píše kniha mého života a skutků.“
Nicholas se dál nevyptával. Věděl, že někdy se to tak semele, že u vybraného jedince se spojí protichůdné vlastnosti. A stud brání o výsledku hovořit, snad z obavy ze znevážení. Vždyť stereotypy škatulkování lidí jsou příliš rozšířené a tak neodbytně a surově roztrubované.

Barbara žila skromně, do jisté míry i asketicky. Jedině po hospodách dosyta jedla a pila. Dlouhé období smutku a mlčenlivosti prokládala výtrysky veselí, záměrně vytvářejíc drsnější krycí štít své osobnosti.
Ze skromnosti i pocitu viny se stavěla horší než ve skutečnosti byla, chtěla odradit hrubiány a náfuky. Neměla je ráda, nechtěla jim ani sebemenší poskytnout.
„Sami sobě jsou kurvou. Samolibě si vybírají mladičké naivní holky, tolik rozdílné od jejich zkaženosti. Herečky, které umějí zalichotit penězům, postavě i zdánlivé inteligenci projevující se v podobě jalových plků. Zkazí vše, na co sáhnou.“
„O tom bych mohl, já Nicholas, vyprávět! Ve svém převleku vídávám mnohé.“
„Obšourníku plesnivý.“
Barbara dovedla bravurně nadávat, ovšem jen na veřejnosti v malém kroužku známých. Při intimním styku se zákazníky byl její hlas měkký a tvář usměvavá, když je oslovovala nebozí klienti a milí přítelíčkové a později pak moji miláčci těla a duše.

Nevydělávala příliš. A přitom hodně šetřila. Aby měla na obětiny v kostele své jmenovkyně.
Zprvu se modlívala, aby se jí dostalo milosti otěhotnění. Dvakrát do roka vykonávala pouť do katedrály svaté Barbory v městě K. H. Po hrbolaté dlažbě se unaveně, pokorně i s nadějí sunuly její drobné nožky, z jejichž nehtů oprýskával rudý lak. Nikdy se jí přání mít dítě nesplnilo. Nepoužívala antikoncepci, nevyžadovala pánskou ochranu (a muže nenapadlo svou použít, tak se cítili bezpeční). Přitom Barboře bylo jedno, kdo by byl otcem jejího dítěte. Vždyť ono bude jenom jejím, jí vychováváno k obrazu patronky svaté Barbory.

Při jednom setkání se Nicholas zeptal:
„Zklamala tě, Barbaro?“
Neopětovala přítelův pohled vzhůru, kde sídlila Ona. Povzdechla si a odpověděla zadrhlým hlasem:
„Má svíce dosud plápolá. Snad Ona chystá se mnou jiné záměry.“
„A jaké?“
„Nevím.“
Tehdy to nikdo z nich nevěděl.
Pak už se k tématu předurčení nevrátili.

Ač neztrácela naději ve své početí, úporně Barbora šetřila i z jiného důvodu. Až bude mít dost peněz, přestěhuje se tam, kde ji neznají. A adoptuje dítě. Nebo ještě lépe dvě. Najde si práci někde ve slušné rodině nebo v některé diecézi na faře.

Čas plyne rytmem, o kterém si myslíme, že ho známe. Málokdy předvídáme, že se něco zvrtne, a vůbec už si nepřipouštíme, že by to bylo trvalé nebo konečné.

Toho dne klečela poutnice Barbara před oltářem v katedrále svaté Barbory v městě K.H. a vroucně se modlila.
Venku se ozval hluk, dveře se rozlétly a jimi vběhl do chrámu muž. Doběhl až k oltáři, jeho vytřeštěné oči v zarudlé tváři se dívaly na Barbaru. V ruce držel nůž.
Tři policisté se zastavili s napřaženými pistolemi a chvíli váhali. Mužova ruka s nožem se pohnula, nejmladší z policistů vystřelil.
Nikdo si nedovedl vysvětlit rychlost, s kterou Barbara vstala a vrhla se před mužovo tělo. Nůž zazvonil na kamenné dlažbě. Barbara se sesula za ním, na levé straně kartounových šatů s drobnými kvítky vyrostla velká růže, z níž odkapávaly rudé kapky, jako rosa, jako slzy. Muž zvedl ruce a sklonil se k mrtvé. Políbil ji na čelo. Nikdo z policistů už nevystřelil.
Muž byl zatčen. Posléze se prokázalo, že byl pronásledován na základě mylného udání, zrovna když v řeznictví porcoval vepřové. Byl propuštěn zpátky k rodině, ke svým třem malým dětem. Také i proto se mlčelo, že střelba v kostele musela být ututlána.

Mrtvá žena Barbora, jejíž oči dostaly po smrti nebeský jas a dívčí rty letmý úsměv, byla pohřbena v cizím městě K.H., bez rozruchu a obřadů. Na prostém hrobě neměla napsáno žádné jméno.

Jedině Nicholas se o hrobu dověděl, ale nikomu nikdy nevysvětlil, kam Barbara zmizela a proč se městečko B náhle stalo chudším a smutnějším.
Třetího dne se zpil do němoty, v putyce na místě, kde sedávala Barbara. Nikdo nerozuměl, co blábolil:
„Tak tohle chtěla její patronka Svatá Barbora. Dopřát své jmenovkyni za odměnu mučednickou smrt jako vykoupení. Snad Barbara splnila svůj poslední úkol na tomto světě. V jiné době by se stala světicí. Dnes upadne v zapomnění. Jen já… V hrobu u zdi však není její duše přítomna, jen prázdná slupka těla tam spočívá… Tam kam odešla, si budou obě Barbory ještě blíž a naše Barborka se snad na zem vrátí v jiné podobě. Anebo kdesi v krásném neznámu se splní její sen.“

Lidský svět je tak široký a přitom tak malý. Je v něm tolik skrytých zákoutí, v nichž se děje jiné, než bychom si mysleli. Barbora žila v jednom takovém zákoutí, odkud vedlo mnoho cest. Jedna přímo vzhůru. Touto cestou odešla.

Už nevím, kdo mi o Barboře M zvané Barbara vyprávěl. Snad to byl někdo nehmotný, snad ke mně tichým hlasem hovořil ve snu. A dal mi příkaz, abych o Barbaře - Barboře napsal. Což tímto činím, aniž bych si vymýšlel nebo Barbořin osud krášlil či dokresloval. Snad v příkazu stálo, že text musí být neúplný.

Každoročně čtvrtého prosince se na jednom opuštěném hrobě ve stínu vysoké věže katedrály v K.H. objevovala nádherná kytice rudých růží. A kdoví odkud se vzal lidový zvyk trhat v tento den višňové větvičky a nechat je přivést do květu. Za měsíčních nocí byl slýchán z chrámové lodě tajemný, tichounký, úpěnlivě se modlící ženský hlas. To prý Svatá Barbora sestupuje po měsíčním paprsku, aby orodovala za ubohé a ohrožené.

Tato pověst se do dnešních dnů bohužel v písemné podobě nedochovala.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 48 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.01.2011, 17:52:34 Odpovědět 
   Zdravím!

Občas Ti "svatí" nejsou "svatí", nebo mají podobu světců! Že je tento komentář tak trochu na palici? Jak je to vůbec se svatými? Dokud je církev neprohlásí za svaté, jsou jen obyčejnými smrtelníky? Pak by měla být i Barbara prohlášena za svatou, protože obětovala svůj život za život jiného člověka (o tom, že měla ono nejstarší povolání v malíků - se vší parádou, raději pomlčme, nakonec i ono bylo pro ní určitou řeholí)! (mrk) Textík se mi líbil, pobavil a ukázal nám sv. Barborku z docela jiného pohledu (toho lidského)! Tak...
 ze dne 07.01.2011, 20:01:06  
   Šíma: Zajímavá myšlenka... Tuším, že jedna žena, která kdysi byla také prostitutkou, se stala svatou... Tedy skoro, nejmenovala se Máři Magdaléna? A byla prohlášena za apoštolku?
 ze dne 07.01.2011, 19:54:11  
   čuk: Díky za přečtení. Co když Barbara M žila dřív než se vůbec objevila svatá Barbora? A světice byla modelována jako její kopie?
 sepotvkorunachstromu 31.12.2010, 9:36:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: sepotvkorunachstromu ze dne 27.12.2010, 16:31:51

   :))))))))))))))))..to je běžná váha..:)))
 Joa 30.12.2010, 20:55:15 Odpovědět 
   Velice dobře napsaná legenda - tvůj styl psaní nepostrádá lehkost a je bez pravopisných chyb a kostrbatých obratů. A to se cení. :-) Ze začátku jsem ale měla pocit, že je text příliš vysvětlující a popisný, ale uznávám, že vše, co jsi v něm sdělil, mělo za úkol přiblížit nám tvé pojetí Barborky, a tudíž by to ani moc zkrátit nešlo. Zvláště se mi líbil závěr - svým způsobem tak smutně poetický. :-)
 ze dne 30.12.2010, 21:48:11  
   čuk: Děkuji ti za hodnocení, potěšilo, konec mě samotného taky dojímal.
 phaint 30.12.2010, 15:29:23 Odpovědět 
   Ačkoli nevěřím na to, že mučednická smrt může vykoupit hříšný život, povídka mě zvláštně dojala. Už ta představa, že by muži odcházeli od prostitutky o fousínek lepší a toužící po dobru, je krásně pohádková. Takových bezejmennch hrobů krásných lidí je určitě mnohem víc, než ten jeden v K.H. Děkuji.
 ze dne 30.12.2010, 16:15:50  
   čuk: Hezky jsi text vystihla, díky.On hřích je, lidsky vzato, věc relativní. Měj se fajn.
 Leontius 30.12.2010, 0:05:52 Odpovědět 
   Vytříbeně napsáno a zajímavý rozjezd, snad jen od konce jsem čekal něco jiného, nežli mučednickou smrt jako pointu. Zpočátku jsem byl zaujat (opravdu originální až inspirativní charakter), ale konec mě nějak zanechal kladným. Tudíž onen muž s nožem hledal nejspíš v kostele ochranu? Určitě. A co se týče Nicholase (= Mikuláše), byl to jen obyčejný přítel, či měl se svým svatým jmenovcem společného ještě něco víc, než jen biskupské oblečení na začátku prosince? Znaků mi to vyhodilo přes 12 000.
 ze dne 30.12.2010, 8:05:48  
   čuk: Znaky jsem nepočítal. Psal jsem text trochu jako hádanku. Nicholas, mohl být různou osobností: Mikulášem, mužem dělajícím Mikuláše, předobrazem Mikuláše. Nebyla Barbara právě ona Svatá Barbora, která uskutečnila fikci, dosáhla svatosti právě obětováním života? Konec byl zlomový, melodramatický, mě naopak při psaní dost dojímal. Díky za koment.
 Lyrie 29.12.2010, 9:32:32 Odpovědět 
   Velice přesvědčivě napsaná povídka. Něžně, s utajeným sarkasmem, s jakousi měkkou ironií, kterou mám u Tebe moc ráda. Nic zde není prvoplánové, příběh plyne lehce, nutí k zamyšlení i k trpkému, bolavému úsměvu.

Až na tu rudou růži, která Ba vykvetla na prsou (fuj, takové klišé!) nemám co vytknout. :-)
 ze dne 29.12.2010, 13:21:09  
   čuk: Díky za pochvalu. Akorát v praxi jsem často ironik excentrický. Příběh jsem myslel i jako položení hádanky (která S.B je pravá?)
Máš pravdu: v závěru jsem podlehl sentimentalitě, ale ten obraz mi tam kvůli barevnému kontrastu a symbolu pasoval.
 Aini 28.12.2010, 13:58:52 Odpovědět 
   I lechtivější situace popsány navýsost decentně. Znalecky vyjádřen komunikační šum v důsledku vžitých stereotypů jakékoliv doby či situace. Pod maskou hrubosti lze spatřovat citlivou bytost, zde jako by autor na tento fakt apeloval ve snaze polidštit společnost. Ta by neměla opomíjet skutečnost, kdy čest a srdce existuje i tam, kde se neprojevuje okamžitě. Otázkou zůstává, zda cíleně či ruku v ruce s charakterovými vlastnostmi jedinců.
V tomto bych osobně spatřovala moudrost poučného textu: „nelze hodnotit a jednat pod nátlakem prvního dojmu" (je-li tomu tak?).
Zajímavá povídka, velice dobře napsána. Snad svět odloží svá přestrojení a masky, hry na víru a spravedlnost...
Děkuji
 ze dne 29.12.2010, 13:16:08  
   čuk: Děkuji ti. Úplně souhlasím s tvým názorem. Moc hezky jsi to napsala a pro mne potěšitelně. První dojem je potvora. A k maskám: ano: je to podtext. Ale odstraníme-li je? Ne vždy budeme mile překvapeni.
 sepotvkorunachstromu 27.12.2010, 16:31:51 Odpovědět 
   čuku..jsi laskavý člověk..vážím si tě..
 ze dne 29.12.2010, 13:05:18  
   čuk: Děkuji ti. Ale k tomu vážení bys potřebovala váhu přes 110 kg.)
 Leontius 27.12.2010, 12:26:20 Odpovědět 
   Přečteno, zhodnoceno a komentář mám již připraven. Zašlu co nejdříve po vyhlášení.
 Carolina 25.12.2010, 7:53:59 Odpovědět 
   Ahoj. zajímavý příběh, k zamyšlení. zvláštní to žena, byla ta Barbara. Tvé psaní se mi líbilo a nemám mu ani co vytknout.
 ze dne 25.12.2010, 12:26:10  
   čuk: Díky za ohodnoceni, neboť příběh je dost podivný.
 salvator 24.12.2010, 22:41:26 Odpovědět 
   Nutno říci, že mne tvůj, v písemné podobě nedochovaný příběh vskutku zaujal. Má svoji pointu, svou rovinu a svébytnost, jakou by jeden od takového, řekněme, smyšleného příběhu snad ani nečekal. Je to tak trošku z jiného úhlu pohledu, což však ve tvém případě myslím, je zdá se častěji a vždy to zanechává, tedy předpokládám, ve čtenářích více, než by vůbec čekali.
Díky za milé čtení. S.
 ze dne 25.12.2010, 12:25:10  
   čuk: Děkuji za přečtení, známku i pochopení
 Šíma 22.12.2010, 23:37:06 Odpovědět 
   Přelouskáno, vyjádřím se až po ukončení hlasování! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Na Šumavě svítí...
fossil
Kapitán Smrt - ...
Siggi
Nový život
walac
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr