|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Vánoční nadělení ::
 phaint |
publikováno: 16.12.2010, 12:54
|
| Žádní rodiče nejásají, když jim dcera v patnácti oznámí, že čeká miminko a neví s kým. Opravdu, žádní. |
| |
|
|
Byl teplý dubnový den, přesněji řečeno odpoledne teplého dubnového dne.
Skoro celá vesnice až na pár rozjívených harantů se oddávala sladké siestě. Pokojné ticho doplňovaly svým crescendem jen hejna much a občas někde za plotem kvokla ze spaní slepice.
Tuto mírumilovnou chvíli pročíslo v ložnici jednoho z domků přidušené zaskučení.
„Cože?“ zasípal Jáchym. Vztyčil se na lůžku a nabral dech, aby mohl za tutéž otázku přidat pořádný vykřičník. „Cože?!!“
Jeho žena Anna ho chlácholivě hladila po rameni. Už od rána se chystala na tuto nelehkou chvíli. Ochotně vyslechla manželovu nekonečnou litanii stran sporů se sousedem, k obědu připravila jeho zamilované jehněčí, po jídle ho dostrkala do postele, a přitom všem číhala na vhodný okamžik, kdy s tou novinou vyrukuje. Takhle to šlo už týden, ale dál čekat nemohla.
„Hlavně klidně, muži,“ hovořila tichým, vemlouvavým hlasem, „nebo se ti zase vyrazí horkost.“
Jáchym na ni pohlédl lehce nepřítomným pohledem, v němž pro horkost nebylo místa.
„Pocem´!“ zahřímal kamsi do útrob domu tak, že slepice ve vsi se přitiskly těsněji na svá bidýlka.
Jeho žena mu uštědřila herdu do zad. Chlácholivý tón hlasu nahradilo téměř kobří zasyčení: „Neřvi tu jak na lesy! To už rovnou běž a vytrub všechno na návsi! Tohle musí zůstat v rodině!“
Obratem pak zavrkala kamsi do domu: „Holčičko, tatínek s tebou chce mluvit.“
Volaná osůbka se dostavila prakticky neprodleně. Snědá patnactiletá dívka s velkýma očima, plnými rty a těžkými vrkoči černých vlasů kolem tváře. Mlčela a zarytě hleděla do podlahy, evidentně nenadšená nadcházejícím rozhovorem.
Jáchymovi naskočily na krku provazy a zaťal pěsti. Zachytil výhružný pohled své ženy, a tak svůj řev raněného tura zkrotil do jakéhosi zasípění.
„Který z těch parchantů to byl? Já z něho nadělám fašírku!“ udělal směrem k dceři pár výhružných kroků. „Jestli to byl ten David, co za tebou pořád leze, tak ho umlátím jeho vlastníma sandálama!“
Anna zaštítila roztřesenou dívku vlastním tělem.
„Jo, to by ti šlo, někoho mlátit! To nám tak asi pomůže, ty chytráku! Vdávat se musí, to naše trdlo, to je teď hlavní.“ Vzápětí však stejně zhurta udeřila na dceru: „A ty už konečně kápni božskou, s kým jsi byla. A žádný řečičky o andělech a podobně, nebo ti vážně jednu vrazím!“
Děvče konečně zvedlo uslzené oči a potáhlo nosem: „Když já fakt nevím, kdo to byl! Přišel v noci. Ale tak hezky mluvil a… a prý to malý bude jednou slavný a já taky… a… a…“
„… a potom práskl do bot, že jo?“ zachroptěl Jáchym. „Že zrovna krev mojí krve skočí na ten nejotřepanější trik v historii, že se nechá ukecat prvním obejdou, který jí vleze do postele! Di mi z očí nebo se neznám!“
Ruka napřažená k ráně vyburcovala dívku k rychlému ústupu a vyčerpaný otec se sesunul na lůžko jako hromádka neštěstí.
„Káča jedna hloupá!“ odplivl si na podlahu a potřásl hlavou.
Anna si k němu přisedla a nepřítomně ho poplácávala po paži.
„No jo, ale co teď s tím? Narodit se to podle všeho má v prosinci, tak je nejvyšší čas na svatbu,“ uvažovala nahlas. „Jenže kdo si ji teď vezme? Ze slušné rodiny asi nikdo, to je jednou jistý… Nějaký vdovec by moh´...“
Podívala se s jistým opovržením na manžela, který jen tupě zíral před sebe a pořád dokola mumlal cosi, z čeho se občas dalo vyrozumět „… jako hada!“ nebo „… sandálama!“
Dobrák od kosti, povzdechla si Anna v duchu, ale v téhle situaci k ničemu. Po usilovném přemýšlení dloubla do Jáchyma loktem.
„Co ten starý tesař, co nám dělal vloni kurník?“ nadhodila.
Její muž se probral ze samomluvy: „Myslíš Josefa?“
„No, toho. Jak furt mlel o tom, že by se měl ještě oženit.“
„Na to ti neskočí ani on. Holku s outěžkem si nikdo normální nevezme do baráku.“
„To bych se na to podívala! Večer za ním zajdeš…“
„Co já? Proč já?!“
Anna už ho neposlouchala. Přimhouřila oči, aby mohla líp zaostřit na nápad, který se jí zamlouval čím dál víc. Holka musí z domu, to je jistý, ale ten člověk si dá jistě říct… Budou sice muset ze vsi, to jo, ale třebas se upíchnou v hlavním městě, tam je stejně každýmu jedno kdo, s kým a jak…
A zatímco rodiče spřádali plány do budoucna, dívka Marie seděla na svém prostém lůžku a dlaní si něžně hladila břicho.
„Povídal, že jednou budou lidi na celém světě slavit tvé narozeniny. To by se mi líbilo...“
Pak přejela pohledem výš a na čele jí naskočila malá ustaraná vráska.
„No snad mi po kojení aspoň narostou prsa,“ napadlo ji a ta představa ji rozradostnila.
Možná nebude úplně k zahození mít tady toho mrňouse…
(Chápu, že pro někoho je tohle téma natolik vážné, že tudíž nevhodné pro podobné lehkovážnosti. Pokud jsem se někoho dotkla, omlouvám se. Jen jsem chtěla poukázat na to, že i velké věci začínají naprosto všedně).
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
