obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Dnes večer: „Drákula“ ::

 autor Leontius publikováno: 16.12.2010, 13:10  
Upírská tématika není zrovna můj žánr, příliš je nemusím a četl jsem nanejvýš Stokerova Drákulu. Ale slíbil jsem napsat povídku s upíry, tak jsem ji napsal. Budu rád za zhodnocení a kritiku.
 

Kamenné zdi starého Transylvánského hradu byly porostlé zelenkavou plísní. Ze stropu tiše kapaly stříbrné kapky vody a tvořili na zemi mělkou kaluž. Drobná ženská postavička se krčila v koutě a obličej, lemovaný zlatavými vlnitými vlasy, skrývala v dlaních. Pár kroků od ní stál odhodlaně jakýsi muž v hnědém obleku a v rukách svíral dlouhý zahnutý nůž, jehož ostří se třpytivě blyštilo. Bránil onu dámu před temnou siluetou s rudýma očima a dlouhými zuby. Černá postava v plášti natahovala ruce s ostrými pařáty a chystala se každou chvíli zaútočit…
Nad děsuplným výjevem bylo plamenným písmem napsáno „Drákula“. Drobnější text dole ohlašoval premiéru inscenace slavného románu od Brahma Stokera. Význačný režisér spolu s hvězdným obsazením zaručoval velkolepou podívanou.
Plakát se nacházel vedle ozdobného vstupního portálu do divadla a úzká stříška ho chránila před deštěm. V hlubokých kalužích se zlatavě odrážela zář pouličního osvětlení. Páteční večer byl deštivý a sychravý. Přesto byly všechny lístky vyprodány.
Odbyla zrovna desátá hodina a představení bylo v půlce. Patnáctiminutová přestávka zrovna končila a diváci se pomalu vraceli na své místo. Skupinka mužů u vchodu odhodila nedopalky cigaret, poupravila si motýlky a zamířila do sálu. Společensky oblečené dámy už povětšinou čekaly na svých místech.
Prošedivělý zasloužilý režisér seděl v první řadě nalevo a velmi živě se bavil s jedním z pomocníků. Zdálo se, že je velmi rozčílen a nebohý kulisák měl co dělat, aby si zachoval důstojnost.
Světla v sále potemněla a opona znovu vylétla nahoru. To vše podmalovávala živá orchestrální hudba. Šepotavý ruch v sále se pomalu utišil a všechny zraky se znovu upřely na jeviště.
Scéna otevírající druhou část představení se odehrává v ložnici. Uhlazený herec s knírkem, představující Johnatana Harkera zrovna ukládá ke spánku svou snoubenku. S teatrálními gesty krouží po divadelních prknech a nakonec kvapně odchází do zákulisí. Kritici by určitě ocenili jeho herecký výkon. Nepoznali by ovšem, že Johnatanova nervozita nebyla pouze hraná.
Půvabná herečka, ztvárňující postavu Míny, se zrovna chystala ke spánku. Několikrát přešla po jevišti tam a zpátky a odříkávala svůj monolog. Její zrak chvílemi zabloudil do míst, kde diváci mohli tušit průchod do zákulisí.
Mína domluvila a konečně usedla na postel. Neobtěžovala se s převlékáním dlouhých šatů a rovnou se natáhla na nadýchanou peřinu. Většina reflektorů se ztlumila a hudba přešla nejprve v klidný, kolébavý tón, do kterého ovšem po chvíli pronikl temný zvuk basy a dunivý rytmus bubnů upozorňoval na blížící se hrozbu.
Osvětlovač zapnul sledovací reflektor osazený matně červeným filtrem a namířil ho do pravého rohu jeviště. Gradace hudby dosáhla vrcholu a všichni napjatě čekali. Tmavá opona se jen zavlnila a do světla se vynořila postava.
Vysoký muž v černém plášti toporně vkročil na jeviště. Zdálo se, že si každý krok náležitě užívá. Na okamžik se zastavil a s jistou noblesou otočil obličej na diváky. Na obličeji měl zdobenou bledou škrabošku, která mu zakrývala většinu tváře. Byla záměrně ozdobena tak, aby vzbuzovala hrůzu. Pod škraboškou byly vidět jen plné, tmavě rudé rty stažené do krutého a trochu pobaveného úsměvu. Kolem obličeje mu splývaly dlouhé černé vlasy.
Diváci tajili dech a pochvalovali si tu dramatickou scénu. Byla o tolik působivější, než všechna předchozí zjevení démonického hraběte. Režisérův výraz byl nerozluštitelný. Když herec stanul na scéně, jakoby ho zaplavila nevýslovná úleva. Jenže proč tak křečovitě svíral opěrky sedadla?
Drákula za tichého šustění pláště a pomalé, zlověstné hudby došel až k posteli. Spící Mína zatím jeho přítomnost netušila. Zato její mladá představitelka se zdála být potěšena a uklidněna.
Hrabě se naklonil nad lůžkem a chvíli zkoumal svou oběť. Vychutnával si ten moment a jakoby se na okamžik nechal vést hudbou orchestru. Pozvedl ruku a chvíli ji koupal v záři světel. Pohyboval dlouhými úzkými prsty jako jakýsi pouťový kouzelník a diváci si tak mohli všimnout jeho dlouhých, ale pečlivě zastřižených nehtů.
Konečně se zlehka dotkl tváře spící ženy. Pak dlaň opět zvedl a Mína ji následovala jako loutka. Se zavřenýma očima se líně zvedla na rukou, jakoby ji táhla jakási neviditelná síla. Ústa pod démonickou škraboškou se čím dál tím více usmívaly.
Všichni diváci hleděli jako zhypnotizovaní. Nikdo tak nepostřehl režiséra, který se prudce zvedl ze sedadla a ztěžka oddychoval. Pokud chtěl scénu zastavit, nedokázal to. Byl taky omámen tou tajuplnou atmosférou výjevu.
Mína se posadila na posteli, ale přitom se stále nacházela v říši snů. Hrabě se jí znovu dotkl, nejprve ji položil ukazováček na holé rameno a zlehka po něm sklouzl ke krku. Tam prst ohnul a dotknul se ženiny kůže ostrou špičkou nehtu. Se zalíbením stopoval pod kůží a šlachami jemnou linii krční tepny.
Poté do dlaně jemně uchopil Míninu bradu a jemně ji zaklonil hlavu a úplně tak obnažil její krk. Opět pohlédl přímo do diváků, jako by ho neoslepovaly reflektory zamířené přímo na něj, a vítězoslavně cosi zašeptal. Slova se však k divákům nedonesla.
Pak sklopil hlavu a nejprve bílý krk cudně políbil. Poté uchopil ženiny paže železným stiskem a hltavě se zakousl. Mínou projela křeč. Trhla sebou, prohnula se v pase a bezhlasně otevřela ústa. Jakoby si chtěla ze smrtícího objetí napůl vymanit a napůl se svým trýznitelem splynout.
Drákulovy oči byly zavřeny a celý byl dokonale nehybný. Zdálo se, že si ten okamžik výsostně užívá. Ohryzek v krku poskakoval nahoru a dolů, jakoby herec skutečně polykal teplou krev prýštící z prokousnuté tepny.
Diváci byli jako z kamene. Téměř nikdo se neodvažoval ani pohnout. Pouze několik dam se slabšími žaludky se nervózně rozhlíželo, jakoby chtělo utéct z divadla. Režisér se bezduše zhroutil zpátky na sedadlo. Vlasy měl úplně bílé a oči rozšířené strachem.
Z obličeje vysávané ženy se postupně ztrácela veškerá barva. Nohy sebou bezvládně trhaly a ruce se marně snažily vymanit ze sevření. Zároveň se natahovaly po Drákulově obličeji. Hudba orchestru náhle utichla. Na takovou improvizaci nebyl dirigent připraven.
Mínin odpor postupně ustával a v jakési závěrečné křeči se jí podařilo natáhnout prsty a dotknout se démonické škrabošky. Zcela náhodou se ženiny nehty zachytily pod maskou a prudkým pohybem ji strhly. Prasknutí tenké gumičky bylo slyšet v celém sále.
Hrabě pomalu zvedl obličej. Celé rty a ústa se leskly krví. Z Mínina krku vytékaly už jen dva tenké líné pramínky životodárné tekutiny. Připomínaly vysýchající potůčky. Hlava ji spadla dopředu a tělo už jen bezvládně viselo za ruce v Drákulově úchopu.
Hercova tvář pod škraboškou byla mladá a smrtelně bledá. Kruté oči pod černým obočím se rozhlížely po obecenstvu a zdálo se, že se všem v sále vysmívají. Jeho ústa se zkřivila v temný úšklebek a odhalila dlouhé špičáky, přesně takové, jaké by diváci od upíra čekali.
Po nekonečně dlouhé chvíli vyhledal Drákula očima režiséra:
„Snad příště už budeš při výběru herců opatrnější, drahý příteli. Je mi líto, že to došlo tak daleko.“
Starý muž zaúpěl a sesul se ze sedadla na zem. Rukou se držel za hrudník a za chvíli jen nehnutě ležel s vytřeštěnýma očima.
V tu chvíli se ozval vyděšený křik ze zákulisí a na tento pokyn se do diváků vrátil život. Divadelní sál se změnil v děsivou kakofonii řevu, pláče, hrozeb a hysterického, šíleného smíchu. Ze zákulisí se vyřítil jeden z hercu s nožem kukri v ruce.
Upír zkřivil tvář odporem a vrhl bezvládné tělo dolů do propadla mezi hudebníky. Ozvalo se tříštění hudební nástrojů a děsivý řev. Pak se nemrtvý vrhl na nerozumného útočníka. Herec vůbec nestihl zareagovat. Postřehl jen zavíření černého pláště ve své blízkosti a pak ho nadlidsky silný úder odhodil přes celé jeviště. Ozvalo se suché křupnutí.
Většina diváků se už chaoticky drala k východu. Osvětlovač nejspíš zděšeně uprchl z budovy a ani se neobtěžoval rozsvítit. Lidé na svém útěku v nevhodné obuvi a naprosté tmě zakopávali a šlapali po sobě.
Upír stál na jevišti a užíval si pohled na ten zmatek. Připomínalo mu to vyděšené mravence opouštějící hořící mraveniště. Zvedl obočí a pohlédl na poslední svítící reflektory. Vztáhl ruce a něco zašeptal. Světla zajiskřila a pak zhasla úplně.
Zůstala jen neprostupná tma divadelního sálu a nikdy nekončící křik vyděšených lidí, prolínající se s bolestnými výkřiky těch, kteří byli pomalu ušlapáváni. Někde nad tou hrůzou se zatřepotala netopýří křídla.
Když se policie vydala prozkoumat potemnělý divadelní sál, našli šest ušlapaných diváku a tři, kterým se hrůzou zastavilo srdce. Odvážný herec, který se neznámému muži postavil, měl zlomený vaz. Tělo mladé herečky záhadně zmizelo a zkušeného herce, jenž měl roli hraběte Drákuly, našli schovaného v rakvi, sloužící jako divadelní rekvizita, s roztříštěnou lebkou.
Ještě dlouho po půlnoci se centrem města neslo vlčí vytí.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 17.12.2010, 11:24:18 Odpovědět 
   Buď pozdraven, Leontie.
Tento krátký úryvek o dvou dějstvích má ve tvém podání velice slušnou úroveň. Samozřejmě, být to delší, dostalo by to ještě další rovinu, ze které by jsi zajisté vytěžil maximum pro případné čtenáře.
Osobně, mám tyto příběhu docela rád, ale v poslední době je už vlastně nečtu. Jen o nich ještě občas přemýšlím. Něco na tom všem přece jenom je, to je jisté. Otázkou je samozřejmě, jako vždy, v těchto případech, kolik pravdy se v nich ukrývá.
Ale na tom zase až tak nesejde. Jde hlavně o to, aby se lidé báli a potažmu bavili, což tento žánr splňuje.
A že se na scéně objeví skutečný upír, bylo zřejmé už z hlubokých kaluží vody.
Přeji hezký den. S.
 ze dne 20.12.2010, 14:28:42  
   Leontius: Zdravím, tož je to problém, už tak mi dalo nějakou práci dokopat se k těm upírům :-D A spravil to vlastně především nápad zobrazit děj na ploše divadla. Nějak mě tohle prostředí poslední dobou v literární tvorbě láká...

Díky za zastavení a koment :-)
 Doll 17.12.2010, 11:15:28 Odpovědět 
   Skvělá povídkla. A že tělo "Míny" záhadně zmizelo beze stopy ve mě vyvolává dojem, že by se mohla stát upírkou a možná by mohlo být i další pokračování!!! A já si ani nemyslím, že ten upír byl opravdu Dracula. Možná nějaký jeho pokrevní potomek nebo posluhovač. Možná, že pravý dracula všemu pobaveně přihlížel z patricijské lóže a řehtal se na celé kolo. Každopádně povídka přepychová. :)
 ze dne 20.12.2010, 14:26:51  
   Leontius: Pokračování... no! :-D Musím přiznat, že jsem k němu tlačen, ačkoliv rozhodnut ještě nejsem. Není to mé téma. Díky za zastavení a komentík :-)

P.S. Když se tak dívám, že máš ráda Lovecrafta a Kinga, tak zkusím nějaký horor z tvé tvorby :-P
 Radmila Kalousková 17.12.2010, 9:10:13 Odpovědět 
   Ahoj,
mě se to moc líbilo. Je to zase trošku jiné a vstup pravého upíra je takový nenásilný.
Pobavila jsem se a posílám jedničku.
RK
P.S. Je vážně zvláštní kolik mají upíři obdivovatelů a milovníků a přitom prostě jen zabíjí lidi. Takový normální sériový vrah to pak má pěkně těžké, ten oblíbený není snad nikdy. To bude asi to tajemno, člověka to láká, to nepoznané a záhadné, a to i přesto, že jde vlastně o život. Divné...
 ze dne 20.12.2010, 14:25:11  
   Leontius: No nevím, mě zrovna upíři vůbec neberou :-D Byla to jen taková zkouška a jsem rád, pokud je upír trochu jiný než v dnešní moderní tvorbě. Díky za návětěvu, koment a známku :-)
 Šíma 16.12.2010, 13:10:16 Odpovědět 
   Zdravím!

Pěkný příběh plný tajemna a napětí. Kdo by čekal, že se namísto herce v divadle při hře o nejslavnějším upírovi objeví v jedné z hlavních rolí samotný hrabě Dracula? Alespoň za sebe můžu prohlásit, že se Ti povedlo napsat zajímavou povídku o tomto nesmrtelném nemrtvém, který možná i děsí naši mysl od doby, kdy se tato postava poprvé dostala na stránky románu. Jeho autor (Bram Stoker) zřejmě věděl své a o to více se náš tajemný a nelítostný hrdina objevuje v dalších textech a upíři se dostali do žebříčku oblíbených postav... Ono asi nic nenahradí tu nasládlou (takřka železitou) chuť ještě teplé krve! Hm...
 ze dne 17.12.2010, 10:23:06  
   Šíma: ;-)))

Tak mi to řekl v mé fantazii: "Šímo, nikomu to neříkej, ale jsem pravý upír Dracula!" Hihihi... Pěkný textík!
 ze dne 16.12.2010, 22:41:54  
   Leontius: Díky za vydání, Šímo! :-)

Apropo.. nikde jsem nenapsal, že onen upír je ten pravý Drákula, ale zkrátka je to na fantazii čtenáře. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Šeromor
Liesko_vec
JEDNA noc
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr