obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915080 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39004 příspěvků, 5688 autorů a 387546 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Zrada - část 6. ::

 autor ivanka.suhinka publikováno: 19.12.2010, 17:17  
 

„Našel jsem další kazetu, ale věř mi, nebude se ti líbit.“
„Co na ní je?“ Otázal se Petera se zájmem jeho přítel.
„Raději se na to koukni sám, být slabší povahy nebo ženská, brečel bych. Našel jsem jí vlastně náhodou, pracuju teď na případu Scotta Malbora, byla zastrčená úplně vzadu ve fochu a na krabici bylo napsáno S. M. Jasně, že mě napadlo, že se jedná o další nahrávku.“
„Co na ní je, Petere?“
„Jak říkám, pusť si to a uvidíš. Já už se ale nedivím, že se o nás občas tvrdí, jaký jsme svině, měj se, Danny.“
Daniel se chvíli díval na kazetu, kterou mu Peter položil na stůl a pak vytáhl ze spodní zásuvky kazetu, kterou vzal ze stanu poté, co se probral z omráčení a položil jí vedle přehrávače. Věděl, že to nemůže odkládat příliš dlouho a vložil do přehrávače nejprve tu od jeho kamaráda.
Na monitoru se objevila ponurá místnost, ve které bylo několik lehátek. Daniel si uvědomil, že místnost zná, i když jí příliš často nepoužívá. Odvážely se do ní těla členů SIO. Mrtvá těla, která čekala na převoz. I nyní byla čtyři lehátka obsazená těly, ukrytých v černých pytlích.
Ve chvíli, kdy se Daniel zamyslel nad tím, co se Peterovi nezdálo, se s trhnutím otevřely dveře a dovnitř byla násilím vtažena vzpouzející se spoutaná Samanta.
„Jen se podívej na dílo, co jsi způsobila, ty čubko,“ plivl na ní jeden z mužů ze SIO, kterého Daniel nepoznal. Pak ji silou nakopl do žeber a ke kuckající se dívce se sklonil a hrubě ji popadl za vlasy.
„Víš, kdo tady leží, co?! Tvůj miláček, kterýho si spolu s jeho rodinou před pár hodinami rozstřílela. Máš možnost se rozloučit, a protože jsme takový gentlemani, tak ti dáme tři hodiny,“ a prudce ji od sebe odstrčil. Pak jí k nohám hodil klíč a spolu s druhým mužem, který celou dobu mlčel, odešel.
Dívka se chvíli potýkala s pláčem, ale pak ho přemohla a vzala si klíč. Odemkla pouta a přistoupila k prvnímu ze zakrytých těl, tolik odlišného od těch dalších. Tělíčko spočívalo sotva do poloviny lehátka. Eleanor. Třesoucíma rukama rozepnula zip černého pytle a očima stanula na smrtelné tváři Adamově šestileté sestřičce. Slzy jí opět zmáčely celou tvář. Rukou přejela po její tváři a vláskách a Daniel měl v tom okamžiku pocit, že zapomněl, jak se dýchá. Pak se Samanta otočila k druhému lehátku, kde jak brzy zjistila, leželo tělo otce Adama – Norberta.
„Tohle jsem nechtěla,“ zašeptala a sklonila se nad třetím vakem, ve kterém spočívala jeho žena.
„Tohle opravdu ne,“ její pláč nabral plné obrátky a Daniel měl pocit, že se dívka co nevidět zhroutí. Ona se však silou vůle sebrala a přistoupila k poslednímu pytli. Jakmile se objevila Adamova tvář, Samanta klesla na kolena a na obrazovce byly vidět pouze její ruce, které pokrývaly nánosy zaschlé krve, jak se dotýkaly těla a slyšet hlasitý vzlykot. Pak se zvedla a opět se sklonila nad jeho tváří. I přesto, že byl mrtvý, měl v sobě stále to kouzlo. Jeho pleť nenesla žádnou stopu stárnutí či zranění. Byla bezchybná, stejně jako zbytek těla. Bělostný odstín jeho mrtvé pokožky pokrýval jeho svalnatou postavu a jen na pár chloupcích na hrudi byla krev, která dávala znát, že je muž mrtvý. Jinak vypadal, jako kdyby spal.
„Odpusť mi, lásko. Prosím tě odpusť, já …Tohle jsem nečekala, tohle ne, můj Bože, tohle …,“ její hlas opět selhal. Pak se jen s tichým vzlykotem naklonila nad jeho obličejem a krátce ho lípla na rty. Poté se skulila u jeho boku, jednou rukou ho objala a hlavu položila na jeho hruď.
„Kéž mi alespoň Bůh odpustí,“ zašeptala jen a páska v těch místech skončila. Daniel nyní chápal, proč měl Peter takovou náladu. Viděl již mnoho, ale v tomto se SIO překonalo.

Jen kratičký okamžik uplynulo, než Daniel vložil do přehrávače i druhou kazetu se záznamem ze stanu. Chvíli trvalo, než se na monitoru objevil prostřený vánoční stůl spolu se Samantou a ostatními. Páska však nekončila v místech, kdy na kolenou klečící Samanta byla uhozena pažbou pistole a omdlela. Záznam pokračoval dál. Adamův otec se vrhnul od stolu na muže stojícího nad Samantou, byl však zastaven palbou. Jeho tělo zasáhlo pět výstřelů a on s nevěřícným pohledem klesl čelně k zemi. Adamova matka s Eleanor začaly zděšeně křičet a starší žena se svým tělem snažila zakrýt tělíčko své malé dcerky. Přistoupilo k nim však několik mužů v černých kuklách a prudce jí odstrčili. V tu chvíli se Adam zvedl a přistoupil k muži klečící nad Samantou.
„Proč?! Říkal si, že už se nikdy nepotkáme, říkal si…,“ vyhrkla Adamova matka a pak si jednou rukou zakryla plačící obličej.
„Jen jste se s ní svezly, to je vše. Adam vás snad neupozornil, s kým máte tu čest?“ obrátil se k muži, který stále stál nad nehybným ženským tělem své ženy. Na jeho zamítavý pohled jen poznamenal: „Ne? To ale opravdu není můj problém,“ promluvil na ní muž a přistoupil blíž k ní. Nyní už ho bezpečně poznal. Byl to jeho otec. Archibald William McFeerson.
„Nechtěl jsem je zbytečně rozptylovat,“ promluvil poprvé od tebe chvíle Adam. Jeho hlas zněl však úplně jinak než na předešlých páskách. Tak studeně a cize.
„Adame …,“ ke svému bratrovi se nyní se vzlykotem rozeběhla Eleanor. Ten však bez jakékoliv stopy zaváhání, napřáhl ruku, ve které svíral zbraň a několika ranami jí zabil. Mnohonásobně vyděšený řev jeho matky ani jednoho z mužů nepřekvapil.
„Promiň, matko, ale lhala jsi mi,“ promluvil na ní ještě předtím, než jí dobře mířenou kulkou, projel srdce.
„Víte, jak to tu máte udělat, že?“ zeptal se ostatních přihlížejících mužů McFeerson a jednomu z nich podal svou zbraň. Pak spolu s Adamem, který zvedl Samantu ze země, odešel. Poslední záběry na pásce ukazovaly čtveřici mužů, kteří jeden po druhém s jedinou zbraní, začali střílet na mrtvou trojici nevinných lidí.

Dlouhou chvíli seděl zamyšlený muž v křesle a pozoroval spící Samantu. Pak jakoby mu tělem projel blesk či klíčová myšlenka, prudce vstal a spolu s videokazetou vyběhl ze dveří. Věděl, kdo zjistí, jestli jde o podvrh či ne. Věděl, že na světě je pouze jediný člověk, který mu může pomoci. Erik Marshall. Musel tedy za ním. Do Seattlu.

„Kazeta je pravá!“
„A co je mi do toho?“ mdlým hlasem se ho otázala dívka, jakmile vstoupil do její cely.
„Ta kazeta je pravá, měla jsi pravdu, jsi nevinná.“
„Chci zemřít, jasné? Už nezemřeli jen čtyři lidé, které jsem milovala. Zabil mi i Vanesu.“
„Ale …“ chtěl jí přerušit Daniel a poukázat na to, že Adam ve skutečnosti žije.
„Ale vypadni!“ dokončila za něj Samanta. „Ty si mi nevěřil, a já teď zase nedůvěřuju tobě. Takže vypadni předtím, než tě prohodím tím sklem!“
„Proboha, Sam! Jestli u soudu přiznáš svoji vinnu, odsoudí tě k smrti, zemřeš.“
„Já vím. A chci to.“
„Proč bys to chtěla? Co pomsta?“
„Jediné co on nechce, je, abych zemřela. Myslí si, že to neudělám. Že mám stále strach ze smrti a že se od něho nechám osvobodit. Takovou radost mu nedopřeju. Vzal mi všechno. Nenechám mu ale i svoji čest. VYPADNI!“ slzami se jí zlomil hlas. V ten okamžik se k ní Daniel chystal sklonit a obejmout. Ona však prudce vyskočila na nohy a vztekle procedila jediné slovo: „VEN!“
Daniel jen zavřel ústa, která jí chtěla přesvědčit o chybě, kterou dělá. Pak si ale uvědomil, že na to bude mít ještě nějaký čas a odešel.

„Samanto Montgomeryová. Jste uznána vinnou ve všech bodech obžaloby. Přiznání, že jste zabila Adama, Norberta, Sarah a Eleanor Blackovy porotu nepřesvědčila o tom, že činu litujete. Navíc to, že jste nepřiznala vraždu bývalé členky organizace SIO Vanesy Parkerové při svém útěku…, “ při slovech soudce Maxe Whitea se Samanta jen nepatrně pohnula a pohledem zalétla na tribunu, kde se sevřenými rty seděl Archibald spolu se svým synem.
„…svědčí o tom, že jste nebezpečná svému okolí a reorganizace zpět do normálního života je nemožná. Vzhledem k tomu, že vraždy byly naplánovány, byly provedeny obzvlášť brutálním způsobem a nejmladší oběti bylo pouhých šest let …“ Hlas soudce Whitea začínal znít rozhodněji, jak sílil k závěrečné řeči.
„…Jste odsouzena k trestu smrti elektrickým křeslem. Poprava je stanovena na 5. 9. 2011.
"Týden", problesklo Samantě i Danielovi hlavou.
„Vzhledem k vašemu přiznání, nemáte právo na odvolání. Odveďte jí.“ Dokončil přísným hlasem soudce White a odešel. Téměř vzápětí na to byla z velké soudní síně, kde se sešlo na dvě stě členů SIO, v poutech na rukou a nohou, odvedena i Samanta.

„Jaké jídlo si budeš přát?“ promluvil na dívku opět sedící na zemi Daniel.
„Asi řízek,“ smutně se na něho usmála.
„Máš strach?“ zeptal se jí, ale ona jen na znamení nesouhlasu zakroutila hlavou.
„Smrt už není to, čeho bych se měla bát.“
„SAKRA, Sam, dostanu tě odsud.“
„NE!!“
„Jsi nevinná!“
„Ne, nezmáčkla jsem sice spoušť, ale byla jsem to já, kdo tu zbraň nabil.“
„Sam, nesváděj na sebe něco, za co nemůžeš.“
„Je to moje vinna.“ Vykřikla na něj, zvedla se a začala přecházet z jednoho rohu do druhého.
„Byl nádherný slunečný den. Jako malovaný, řekl by básník. Seděli jsme na skále, jen já a on. Pár měsíců poté, co jsme se seznámili. Pár měsíců předtím, než jsme se vzali. Já …řekla jsem mu, že mám strach z mé minulosti. Že se bojím toho, že se mě Archibald nikdy nevzdá. On mi řekl, že pokud nebudu navždycky jeho, tak nebudu ničí. Bála jsem se učinit v našem rozhodnutí nějaký závažnější krok. Měla jsem strach ze zloby tvého otce, ale Adam… Adam mě podpořil. Řekl, že se nemusím bát, že mě ochrání. Byl, strašně odvážný, víš? Byl jedním z nejlepších SIO. Vlastně si myslím, že nejlepším. Nevěřím tomu, že kdyby nebyl po tom úrazu a neměl nohu v sádře, přemohli by nás na Vánoce. On …zamilovala jsem se do jeho síly, odvahy, ctnosti.“
„Sam!!“popuzeně přerušil tok jejích myšlenek Daniel. „On takový nebyl.“
„Co to plácáš? Jistě, že byl. Vždyť si ho ani neznal.“
„Ale…“
„Víš co? Běž už raději ano?"
„Samanto.“
„Myslím to vážně, Danieli.“
„Fajn,“ vztekle procedil a odešel z cely. Věděl, že musí něco udělat. Tušil, že to nemůže nechat jen tak. Pomocí telefonu se spojil s Peterem a domluvil si s ním schůzku v jedné hospůdce, kam s oblibou chodívali.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.12.2010, 17:10:26 Odpovědět 
   Zdravím.

Děj se vyvíjí docela zvláštním způsobem. Proč se Samanta rozhodla nesvědčit ve svůj prospěch a nechala se odsoudit k smrti? Videokazety ukazovaly jasně, jak to bylo. Nebyly dostatečně průkazné? Nebo se bála šéfa SIO? Či trpěla takovou vinou, že již nechtěla žít? Netuším... Situace se zdá být zoufalou a nezvratnou, uvidíme v dalším díle. Škoda těch zbytečných chyb v textu, vypsal jsem je níže...

--> „Odpusť mi, lásko. Prosím tě odpusť, já …Tohle jsem nečekala, tohle ne, můj Bože, tohle …,“ --> „Odpusť mi, lásko. Prosím tě odpusť, já… Tohle jsem nečekala, tohle ne, můj Bože, tohle…,“ --> (mezery před třemi tečkami navíc)

--> Pak se jen s tichým vzlykotem naklonila nad jeho obličejem a krátce ho lípla na rty. --> líbla (od slovesa: líbat)

--> promluvil na ní muž a přistoupil blíž k ní. --> promluvil na ni (na koho co)

--> promluvil poprvé od tebe chvíle Adam. --> od této chvíle ???

--> „Adame …,“ --> „Adame…,“ (mezera navíc je fuj)

--> promluvil na ní ještě předtím, než jí dobře mířenou kulkou, projel srdce. --> promluvil na ni ještě předtím, než jí dobře mířenou kulkou prostřelil srdce. --> (na ni a prostřelil zní lépe a logicky)

--> „Ale …“ chtěl jí přerušit Daniel a poukázat na to, --> „Ale…“ chtěl ji přerušit Daniel a poukázat na to, --> (opakující se chybky)

--> Ty si mi nevěřil, --> Tys mi nevěřil,

--> Jediné co on nechce, je, abych zemřela. --> Jediné, co on nechce, je, abych zemřela. --> (dal bych čárku před "co")

--> Daniel jen zavřel ústa, která jí chtěla přesvědčit o chybě, kterou dělá. --> která ji (koho co) + nevhodně formulovaná věta (stylistika)

--> "Týden", problesklo Samantě i Danielovi hlavou. --> Týden, problesklo Samantě i Danielovi hlavou. --> (bez uvozovek?)

--> Já …řekla jsem mu, že mám strach z mé minulosti. --> Já… řekla jsem mu, že mám strach z mé minulosti. --> Já…řekla jsem mu, že mám strach z mé minulosti.

--> „Sam!!“popuzeně přerušil tok jejích myšlenek Daniel. --> „Sam!“ popuzeně přerušil tok jejích myšlenek Daniel. --> (chybí mezera za přímou řečí, nestačil by jen jeden vykřičník?)

--> Běž už raději ano? --> Běž už raději, ano? --> (chybí čárka před "ano")

Nu, tož tak... Snad to bude příště lepší... (mrk)
 ze dne 20.12.2010, 19:36:41  
   Šíma: Zakopej, nebo vykopej od stolu, jen své šotky a já se těším na další díl! ;-)
 ze dne 20.12.2010, 19:27:26  
   ivanka.suhinka: Jupí, jenom jediná chyba v ji, jí :D
Ale těch ostatních chyb... Jdu se zakopat a před tebou hluboký obdiv, já bych to opravovat nechtěla :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážník
(19.2.2019, 15:02)
Lodník
(5.2.2019, 19:04)
Maryen
(5.2.2019, 12:53)
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
obr
obr obr obr
obr
Niečo fakt múdr...
aegitalos
Slíznutej
diprimalex
Miluju ji
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Otázka
Dír
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr