obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392673 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Vyprávění staré paní ::

Příspěvek je součásti workshopu: Na svatou Barboru
 autor Joa publikováno: 22.12.2010, 23:11  
Povídka do Workshopu aneb takhle si představuji svatou Barboru.. :-)
 

Stará paní vejde na dvorek před maličkým nevzhledným domkem a leknutím se jí téměř zastaví srdce. Adélka, její sotva šestiletá vnučka, visí hlavou dolů z letité jabloně. Vlasy jí poletují kolem rudých tváří a rozesmátých rtů, babička však nic z toho nevidí. Pro ni je v centru dění větev, která pod koleny toho nezbedného dítěte přízračně vrže a ohýbá se. Pro ni to rozhodně není žádná legrace.
„Adélko!“ vykřikne a její hlas zní podivně pisklavě.
„Babičko, babičko, jen se podívej, co dokážu,“ směje se Adélka a vzhůru nohama na babičku zamává.
„Okamžitě dolů!“ zavelí babička, která se snaží opět nad dítětem získat kontrolu.
„Vždyť je to sranda, bábi,“ řekne Adélka a úsměv jí trochu povadne.
„Dolů!“ opakuje babička rázněji, ale pak zvolí jinou taktiku. „Jestli hned neslezeš, přijde si pro tebe Barborka.“
„Barborka? To je něco jako Polednice?“ Adélce zmizí úsměv z tváře úplně a vystřídá ho znepokojení.
„Tak trochu,“ přikývne babička, ačkoli ví, že to není pravda.
Adélka urychleně sleze ze stromu. Větev výhružně zapraská, ale nezlomí se.
„Už nepřijde, viď?“ ptá se pro jistotu Adélka a kradmo se rozhlíží kolem sebe. Když nespatří žádný podezřelý stín či postavu, obrátí se k babičce. „Co je ta Barborka zač?“
Babička si povzdechne a ztěžka se usadí na lavičce pod okny domku. Adélka se k ní připojí s dychtivým výrazem v očích a babička začne vyprávět.
„Víš, Barborka se vlastně Polednici vůbec nepodobá. Já se s ní kdysi dávno setkala, takže ti to můžu klidně potvrdit.“
„Ty ses s ní setkala?“ ptá se Adélka zvědavě.
Babička přikývne. „Když jsem byla ve tvém věku, podobala jsem se ti víc, než by ses odvážila pomyslet. Navyváděla jsem spoustu rošťáren a byla jsem k nezastavení. Nikdo na mě neplatil, ani mí ubozí rodiče, ani prarodiče, ani učitelé. Nikdo.“
„Co to povídáš, bábi? Ty a rošťárny?“ zahihňá se Adélka.
„No snad si nemyslíš, že ti lžu?“ usměje se uličnicky babička a pokračuje: „Na ten den se pamatuju, jako by se to stalo dnes…
A opravdu, zase tak mnoho věcí se nezměnilo. Jen její obličej a ruce jsou vrásčité a poseté stařeckými skvrnami a hlas se jí třese a poskakuje mezi jednotlivými tóny jako vyděšené ptáče. Ale paměť jí slouží stejně dobře jako tenkrát.
Pokud si vzpomíná, stalo se to v létě. Určitě bylo horko a slunce stálo vysoko na obloze. Vybavuje si, jak dospělí čpěli potem a muži si neustále otírali orosená čela kapesníkem. Ona se však cítila jako v ráji. Byly přece prázdniny.
Potulovala se po okolí a v té chvíli jí skočit z vysokého dubu do rybníka připadalo jako ten nejbáječnější nápad pod sluncem. Představovala si, jak letí vzduchem jako pták a teplý větřík ji hladí po tvářích, a pak hladce vklouzne do osvěžující studené vody, klesne skoro až na dno a nakonec se s cákáním vynoří nad hladinu. Usmívá se, když si v mysli připravuje, jak potom o všem povypráví dětem ve škole. Ti budou koukat.
Oblečení nechá na zmuchlané hromádce v kořenech dubu a šplhá se po větvích co nejvýše. Zastaví se, až její šaty vypadají jako bezvýznamný flíček dole na trávě, a pomalu postupuje po jedné z větví dál, dokud se neocitne nad hladinou vody. Je opravdu vysoko, možná až příliš, ale to ji přece nezastraší, není se čeho bát. Dole pod ní mírumilovně šplouchají maličké vlnky a lákají ji, aby se k nim připojila.
Chystá se skočit, a v tu chvíli se jí za zády ozve hlas: „Myslíš, že je to dobrý nápad?“
Otočí se a uvidí mladou dívku nebo snad ženu, která sedí na vedlejší větvi a rozverně houpe nohama ve vzduchu.
„Kdo jsi?“ ptá se té neznámé.
„Barborka. Už jsi o mně někdy slyšela?“
„Jestli jsem o tobě slyšela? Jak bych mohla? V životě jsem tě neviděla.“
„Ale já nejsem jen tak obyčejná Barborka, přesněji řečeno svatá Barbora jméno mé.“
„Svatá?“
„Svatá. Koukám, že ani to ti nic neříká. Tak já ti pomůžu. Jsem ochránkyně dětí, havířů, dělostřelců, a ehm, prostitutek a vůbec mnoha dalších takových…

„Babi? Proč jsi přestala vyprávět?“ ptá se netrpělivě Adélka. Všimne si, že babička poněkud zrudla v obličeji.
„Promiň, Adélko. Tak tedy…
„Aha, takže ty jsi tu, abys mě ochránila?“
„Přesně tak,“ přikývne vážně Barborka. Není jednoduché určit její věk. Vypadá jako dítě, obličej má kulatý s dvěma dolíčky ve tvářích a určitě hebký na dotek. Vlasy má spletené do copů ozdobených červenými mašlemi. I šaty má dětské, barevné s volánky. Přesto je na ní něco dospělého. Snad je to výraz v očích, které jako by spatřily víc než kdokoli jiný. Nebo jsou to její pohyby, na dítě tak nezvykle rozvážné, kdy i houpání nohama ve vzduchu působí tak vyspěle.
„Tak to můžeš jít zase zpátky tam, odkud jsi přišla. Já do té vody totiž skočím, ať si říkáš, co chceš.“
„Tohle já slýchám tolikrát denně, Maruško,“ povzdechne si Barborka smutně.
„Vážně?“
Barborka přikývne. „Víš, objevím se vždy tam, kde někomu hrozí velké nebezpečí. Celé dny nedělám nic jiného, než rozmlouvám lidem jejich nerozvážnosti. Už jsem unavená, Maruško, tak mi prosím ulehči práci a slez dolů.“
„Copak mi hrozí velké nebezpečí? Dole pode mnou je přece voda! Nic se mi nemůže stát.“
„A vzala jsi také v úvahu, jaká je tam hloubka?“ Barborka na ni pohlédne svýma smutnýma dospělýma očima.
„Ne, to ne,“ přizná se.
„No vidíš. Abys věděla, voda pod námi je hluboká ani ne metr a dno je navíc plné balvanů.“
„To sis vymyslela.“
„Nikdy si nevymýšlím. Však se můžeš přesvědčit, ještě než se rozhodneš skočit dolů.“
Maruška zaváhá a říká si, že na tom, co Barborka říká, přece jen něco je.
„Ach, už musím jít,“ vyhrkne náhle Barborka a oči se jí rozšíří strachem. Únava je náhle pryč. „Nějaký ubohý horník se právě chystá svou nepozorností zavalit celý tunel. Slib mi, prosím, že slezeš dolů.“
Barborka pohlédne Marušce do očí a v tom pohledu se zračí naléhavost situace. Je v něm vše, co Maruška potřebuje vidět – je to pohled dospělého, který vidí dál než jiní, a je to zároveň pohled dítěte, které ví, že je konec hrátek. Je to pohled, který se Marušce zapíše do srdce a zanechá jí v paměti veliký vykřičník. Je to pohled, který ji navždy změní.
„Slibuji,“ říká Maruška. „Slibuji.“
Barborka se pousměje a náhle je Maruška ve větvích dubu úplně sama. Bez rozmýšlení sleze dolů, obleče se a rozběhne se domů. Ani se nepodívá, zda je voda pod stromem opravdu tak mělká.

„A od té doby jsem nikdy, nikdy nezlobila. Barborka má přece důležitější věci na práci, než rozmlouvat dětem jejich rošťárny,“ zakončí babička s úsměvem své vyprávění.
Adélka jí pohlédne do očí a náhle má pocit, jako by se na ni dívala Barborka. Vidí, co tenkrát spatřila její babička, a ví, že od tohoto okamžiku už nic nebude jako dřív.
„Babi…,“ vydechne Adélka, „já…taky slibuji.“
Babička ji pohladí po vlasech a ví, že už se o ni nemusí bát.


 celkové hodnocení autora: 93.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Black Cherie 26.06.2013, 19:52:35 Odpovědět 
   Moc hezká povídka, asi ji na svou Adélku taky použiju, až bude vyvádět alotria :-)
 Šíma 07.01.2011, 17:55:21 Odpovědět 
   Zdravím!

Milý příběh, naše babička tak trochu svou vnučku strašila onou Barborkou, ale jak se zdá, účel světí prostředky. Také nevěřím, že by ta malá rošťanda už nezlobila! ;-) Zase jiný pohled na sv. Barborku, takový milý, lidský a malinko výchovný. Ale líbilo!
 ze dne 07.01.2011, 20:16:25  
   Joa: Díky za komentář, jsem ráda, že se líbilo. :-)
 phaint 30.12.2010, 15:34:12 Odpovědět 
   Myslím, že babička trochu "kecá", že už nikdy, nikdy nezlobila - to by musela už být taky na seznamu svatých :)) Ale jako mravoučný příběh pro dítka i dospělé je to moc hezké, a až budu jednou potřebovat vysvětlivku na téma "proč si nehrát s elektrickým vedením (na kolejích, s kyselinou sírovou atd.), tak si na tuhle povídku určitě vzpomenu a s dovolením použiju!
 ze dne 30.12.2010, 20:43:17  
   Joa: Díky za komentář. No nevím, jak tvoje babička, ale ta moje má vždycky pravdu a nikdy nelže. :-) Samozřejmě, že máš moje svolení aplikovat tohle dílko na jakékoli zlobivé dítko. Jestli to pomůže, bude to malý zázrak. :-))
 čuk 30.12.2010, 10:01:21 Odpovědět 
   Jednoduchý reálný příběh s poučením (což už bylo přede mnou řečeno). Nad dobrými babičkami většinou čtenáři jihne srdce. Fiktivní vzpomínkové setkání mladé "babičky" Marušky se S,B.je symbolické.
Nejvíc se mi líbila věta "Adélka jí pohlédne do očí ( babičce) a náhle má pocit, jako by se na ni dívala Barborka". Projevení ochranitelské činnosti S.B. se přeneslo do babičky ( babiček). Svatá Barbora takto v metafoře sestoupila na zem a uplatnila svou ochranitelskou funkci, zprostředkovaně. Tento text se mi zdá být k tématu WS nejpřiléhavější (a zřejmě v duchu legendy nejpravděpodobnější) a nejčistěji napsán- ( v mém žebříčku byl první).
 ze dne 30.12.2010, 20:41:31  
   Joa: Děkuji za komentář. Jsem moc ráda, že se příběh líbil. :-)
 Leontius 30.12.2010, 0:09:08 Odpovědět 
   Prostý příběh s prostým sdělením. I takových je třeba. Napsaný hezky. Nápaditá přímá řeč i zobrazení Barborky jako patronky. Chudák, nejdříve vězněna někde ve věži, pak na útěku, posléze mučednice a nakonec? Nekonečná a nevděčná robota. Není moc co dodat. Milá povídka zcela jasně zacílená na lidské city.
 ze dne 30.12.2010, 20:39:46  
   Joa: Děkuji za komentář. Nu, je pravda, že jsme ve WS dali Barborce pořádně zabrat. :))
 Aini 28.12.2010, 13:56:22 Odpovědět 
   Tak tahle povídka se hodně dobře četla a ještě více líbila. Věk – nevěk, věřící – nevěřící, lze se z ní poučit. Rošťárny se děly a dít budou, pohádky vyprávěly a vyprávět snad budou. Historie i v tomto ohledu snad jednou znovu osloví. Dnešní děti žijí totiž v docela jiných podmínkách. Bohužel?
Bohudík? Takovýmito „pohádkovými" poučeními naše doba právě znovu začíná (?)…
Povídka má své kouzlo.
Děkuji
 ze dne 28.12.2010, 18:24:23  
   Joa: Já také děkuji - za přečtení i komentář. Nevím, nevím, ale co se týče dnešních dětí, mám pocit, že v dnešní době, kdy člověk nemůže bez internetu a facebooku existovat, jsou poněkud ochuzení o dětství. Ale kdoví, co bude a nebude.. :-))
 Lyrie 28.12.2010, 10:05:29 Odpovědět 
   Moc milé vyprávění, živě a barvitě vylíčeno, nechybí ani poučení, takový příběh by si někdy mělo vyslechnout každé malé dítě. Ï když pochybuji, že by pak náhle zcela přestalo zlobit :-)
 ze dne 28.12.2010, 18:21:26  
   Joa: Díky za komentář. No, kdoví, děti jsou stejně nevyzpytatelné jako dospělí - třeba jí ten slib vydržel na týden, rok nebo taky možná navždycky. :-)
 Leontius 27.12.2010, 12:26:40 Odpovědět 
   Přečteno, zhodnoceno a komentář mám již připraven. Zašlu co nejdříve po vyhlášení.
 čuk 25.12.2010, 18:02:06 Odpovědět 
   Přelouskáno, vyjádřím se až po ukončení hlasování.)
 Carolina 25.12.2010, 8:03:17 Odpovědět 
   pěkný příběh, dobře psaný i pro děti, není mu co vytknout:)
 ze dne 25.12.2010, 19:17:04  
   Joa: Děkuji moc za potěšující komentář. :-))
 salvator 24.12.2010, 22:47:11 Odpovědět 
   Opravdu, skutečně, moc milé. Líbí se mi celkově vlastně všechno. Umíš hezky vyprávět. A já tedy ani nemám co víc dodat, což je možná škoda, protože bych rád a ani nevím proč...
Měj se a snad někdy příště.
 ze dne 25.12.2010, 19:15:45  
   Joa: Děkuji za přečtení a komentář. Dodávat nemusíš nic, protože mě tvůj komentář potěšil nejvíc, jak mohl. Zvláštní je, že bych taky ráda něco dodala, ale nějak nemám slov. :))
 Šíma 22.12.2010, 23:36:19 Odpovědět 
   Přelouskáno, vyjádřím se až po ukončení hlasování! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Šťastný den...
Droom
Nanoboti kat a ...
Tomáš Marák
Mávnutí křídel ...
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr