» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Dveře do času X - čtvrtý díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dveře do času X

sevoo	publikováno: 21.12.2010, 21:45

Díl byl publikován na www.dveredocasux.unas.cz (omlouvám se za tak dlouhou pauzu mezi díly)


	Franta Vešli jsme do hradu, který byl velmi temný a chladný. Nikde nebyly žádné obrazy, výzdoba, prostě nic. Vedle mě šel starší pán s velkou jizvou přes obličej, který se najednou rozpovídal. „Tento hrad je tajuplný a kouzelný,“ začal, „kdo se tu ztratí, už se nikdy nevrátí zpět. Dejte si pozor, já už se tu málem ztratil a byla to hrůza. Tolik chodeb, dveří, nechápu, jak je to možné. Tak co, už se bojíte? Ne? Tak já budu pokračovat. Chodí tudy různá strašidla a mají hlad.“ Pane bože, proč zrovna já musím poslouchat takového blázna? Najednou mě někdo popadl za límec a hodil ze dveří pryč. „Prima, jdeme domů, toho ignoranta už nechci poslouchat,“ pronesl jsem na adresu toho pána s jizvou přes obličej. Vždyť ani nevím, co vyprávěl průvodce. Začali jsme hledat východ, ale ten hrad byl nějaký velký. Šli jsme nekonečně dlouhou chodbou, navíc zde bylo hrobové ticho, což taky není úplně normální. Že by ten pán měl pravdu? Pepa něco pronesl, ale já mu nevěnoval pozornost. Jen jsem tupě šel dopředu a čekal, kdy nás něco hladového sežere, jak říkal pán s jizvou. Z ničeho nic se za námi vydal podivný čvachtavý zvuk. Ne, ten pán si dělal srandu. Určitě. Tohle je jen nepovedený žert místních zaměstnanců. Pomalu se ten zvuk přibližoval. Nedalo mi to, otočil jsem se a vykřikl. Za námi šlo něco, co připomínalo hroudu bahna. Kamarádi se rozutekli, ale já na to nevěřícně zíral. V životě jsem nic podobného neviděl. Pomalu se to ke mně přibližovalo a něco nejspíš povídalo, protože ta věc vydával podivné mlaskavé zvuky. Začal jsem pomalu couvat, ale za chvíli nebylo kam. Za mnou se objevila zeď. Za zdí se ozývalo hlasité vrzání a dupání. Vydal jsem se tedy tomu bahnu vstříc. Nevypadalo nepřátelsky, ale ani moc sympaticky. Bahno začalo couvat, asi se bálo. „Počkej, neutíkej,“ pronesl jsem potichu. Najednou zmizelo. Prostě tu nebylo, jako kdyby se na místě propadlo. „Haló, kde jsi?! Kam si utekla, ty potvoro,“ volal jsem na tu hroudu bahna, ale už nic nemlaskalo, zase jen to hrobové ticho. Pomalu jsem se vracel zpět na křižovatku, jedinou široko daleko, ale chodby se nějak změnily. Vedly úplně někam jinam, než před tím. Dokonce se objevily i dveře. Zkoušel jsem je otevírat, ale všechny byly zamčené. Došel jsem až na konec chodby k oknu. Teprve teď mi došlo, že toto je jediné okno, které jsem v hradu spatřil. Venku se stmívalo, což jsem nechápal. Hodinky totiž ukazovaly 9:15. Otočil jsem se a opět ta samá podívaná. Chodby byly jinak rozmístěny než před tím, dokonce na stěnách visely obrazy! Došel jsem ke schodům a opatrně začal scházet dolu. To, co jsem spatřil mě donutilo změnit názor. Dole zrovna jedla nějaká rodinka podivných tvorů. Navíc průhledných! Opravdu jsem se nehodlal účastnit hostiny s tvory, přes které je vidět na druhou stranu místnosti. Tak jsem šel po schodech nahoru. Než jsem se stačil zorientovat, začal po mě někdo házet různé předměty. Nejprve letěla bota, pak pánev, naštěstí mě netrefily. Rychle jsem utíkal pryč, dolu to nešlo, schody už tu nebyly. Za mnou začala utíkala smečka opravdu obrovských psů. Neměl jsem šanci utéct, museli mě za chvíli dohnat. Ale když jsem se pootočil, nikdo nikde, jen ten štěkot. Zastavil jsem se a odpočíval. Štěkaní postupně přešlo v bečení, pak v mňoukání a nakonec utichlo. Šel jsem dál a našel další schody, vypadaly jako z papíru. Zkusil jsem se na ně postavit a opravdu byly z papíru. Protrhly se. Co je to za výmysl, schody z papíru? Už jsem chtěl odejít, ale schody jako by zabručely, srolovaly se a zmizely. Byl jsem opravdu hodně zmaten. To, co se tu dělo, se vymykalo zdravému rozumu. Nevěděl jsem, kudy dál jít. V uších mi zněly slova toho pána. „Kdo se tu ztratí, už se nikdy nevrátí zpět.“ A já se nejspíš ztratil. Ale přeci jenom jsem měl trochu štěstí. Našel jsem otevřené dveře. Za nimi bylo vlakové nádraží. Sice nechápu, kde se tu vzalo vlakové nádraží, ale podle cedule a nádražních hodin by měl vlak přijet za pět minut. Ale kam jede, to jsem nemohl přečíst. Bylo to napsáno nějakým zvláštním písmem. A prodejnu jízdenek jsem taky nikde nenašel. A opravdu, za chvíli přijel vlak. Byl tak dlouhý, že nebylo vidět na poslední vagon. Měl krásnou modrou barvu, velká okna a táhlo ho neuvěřitelných pět lokomotiv, což jsem v životě neviděl. Začalo se z něj hrnout spousta lidí, různých oblud, příšer a dalších individuí. „Vystupovat, rychle, rychle, ať stihneme přestoupit,“ ozvalo se. To bylo to jediné, čemu jsem rozuměl. Hledal jsem toho, kdo to řekl, ale bylo to marné. Tak jsem prostě nastoupil do vlaku a čekal, co se bude dít. Uvnitř to vypadalo jako v klasickém rychlíku, jen vagony byly mnohem delší a sedadla pohodlnější. Našel jsem si prázdné kupé a posadil se k oknu. Vlak se pomalu rozjel. Z vlaku byla vidět krásná příroda, ale zase byl den, což mě trochu mátlo. Přišel někdo, kdo vypadal jako průvodčí. Dal mi do ruky leták. Našel jsem si tam svůj jazyk a přečetl pokyny. Napište na papír rok, planetu, zemi, ze které pocházíte, bylo na letáku. Půjčil jsem si tužku a vše napsal. Průvodčí se na to podíval a odešel. Za chvíli přišel jiný. „Dobrý den, tak kam to bude?“ zeptal se příjemným hlasem. „A kam to vlastně jede?“ „Kam chcete.“ „No já bych rád do Prahy, na hlavní.“ „Já myslel rok, ne konkrétní místo,“ usmál se na mě. „Jak jako rok, to nechápu, já byl na prohlídce hradu a teď sedím ve vlaku, který se do něj dostal asi zdí nebo co...“ „A jejda, vy jste se ztratil, co? A na kterém hradě jste byl?“ přerušil mě průvodčí. „Zapomenutý čas.“ „Tak to mi je líto, tam nejedeme, někdo poničil koleje.“ „A odkud tedy jedu když ne z hradu?“ podivil jsem se. „Z mezičasové zastávky Mohelnice, ale jak jste se tam dostal, to fakt netuším. Jediné, co pro vás můžu udělat je, že vás pošlu za paní Bětou, která se stará o ztracené cestovatele. Nic víc,“ řekl průvodčí a už chtěl odejít. „A je to normální člověk, ne nějaké strašidlo?“ „Nebojte, sice pro vás bude mírně zvláštní. Pochází z baroka, ale jelikož se naučila váš jazyk a stará se o období, do kterého spadáte i vy, tak už je docela moderní. Tedy pro vás moderní. Pro některé by byla stále zastaralá. Takže za chvíli si pro vás přijdu,“ s úsměvem pronesl průvodčí a odešel. „Počkejte, já to nechápu. Co se tu děje?“ Ale už byl pryč. Tak jsem se pohodlně usadil, koukal z okna a vesele nechápal, co se stalo, kam jedu a jak se dostanu zpět domů.


celkové hodnocení autora: 90.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	21.12.2010, 21:43:57

Zdravím! Tak a další díl je tady. Dobrodružství v "šíleném hradě" pokračují. Jakoby toho nebylo málo, náš hrdina nasedl do vlaku a jede bůh ví kam (v prostoru i čase), uvidíme, kde jej vlak vysadí! ;-) Vyložených chybek jsem si nevšiml, nevím proč máš rozházené věty na více řádcích, ale tento podivný jev mi zmizel, až tehdy, když jsem text Tvé povídky v prohlížeči zmenšil do takřka nečitelné podoby (velmi malý font). Nepoužíváš při psaní na konci řádku klávesu ENTER? Možná by bylo lepší "odentrovat" až na konci odstavci, či té části textu, kterou používáš za odstavec - například i dva, tři, řádky. Netuším, proč tomu tak je... Občas bych dopiloval popisy (pozor na opakování slov a slovních spojení, pokus se najít k určitým slůvkům výrazy - slova - s podobným významem), jinak je pokračování o něco výše, než předchozí části. Děj se i mírně zpomalil a jeden se začíná zajímat, jak to celé vlastně dopadne... ;-)


ze dne 21.12.2010, 22:36:18
Šíma: P.S. Možná je chyba v prohlížeči (Firefox, MSIE), kdo ví?


ze dne 21.12.2010, 22:35:21
Šíma: Tak to je zajímavé a zvláštní, ono to totiž dělá i jiným autorům... Uf! Netuším proč, natož, co s tím... Zatím přeju hezký večer! ;-)


ze dne 21.12.2010, 22:21:12
sevoo: Děkuji za komentář. Proč jsou ty věty oddělené, také netuším. Nepoužívám ENTER na konci řádku, jen na konci odstavce a v náhledu při publikování mi to nedělalo. Kdyby si náhodou přišel, čím to je, dej mi prosím vědět.