|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Mezi dvěma světy ::
| Je to o Barbaře? Svým způsobem určitě. Vycházím přímo z legendy (jedné z mnoha verzí), ale snažím se o jiný pohled. Možná bude někdo zhnusen, jaký úhel jsem vlastně zvolil, ale dělám to čistě z experimentálních důvodů. Ne se vším vyřčeným bych plně souhlasil, ale vás se ptám: Nemohlo to tak skutečně být? |
| |
|
|
Stojím v drobné zámecké kapli a dívám se na velký obraz nad oltářem. Tento svatostánek na Frýdeckém zámku je zasvěcen svaté Barboře. Výzdoba je skromná a všemu vévodí tento obraz.
Je na něm velký shon lidí a v popředí se sama Barbora, krásná a čistá, snaží utéct svému otci, který se po ní vrhá s mečem. Obraz jen hýří barvami a působí na lidské emoce svým jasným sdělením.
A přitom je tak černobílý. Černobílý jako většina legend. Kdo z návštěvníků se zeptá, jak to skutečně bylo? Jaká byla Barbora, jaký byl její svět a co vlastně cítil její otec? Prý to byl vzdělaný a bohatý muž, jeden z dědiců staré řecké a římské moudrosti. Proč tedy udělal tak hroznou věc? Čím byl zaslepen a co cítil ten jedinec na rozhraní dvou světů? Kdo byl ten řečený pohan?
Zaoblené vrcholky hor se táhly kam jen oko dohlédlo. Bledé slunce ve svém zimním deliriu už nedokázalo zabránit sněhové nadílce a kdysi zelené hřbety hor byly pokryté bílým závojem. Vrstva sněhu byla souvislá a nepřerušovaná, jakoby se jí nikdy nedotkly ziskuchtivé ruce člověka. Zde by i bohové dovedli najít svůj druhý Olymp. Zatím si ovšem jen zuřivý vítr pohrával se sněhem a vířil jím do všech stran. Drobné částečky se třpytily a tančily a zdálo se, že jsou jedinou živoucí věcí na světě.
Přesto však touto bezútěšnou krajinou projížděl osamělý jezdec. Hnědý kůň neochotně klusal kupředu a snažil se ve sněhu najít nejschůdnější cestu. Sněhová bouře se na chvíli ztišila a muž si posunul jezdecký klobouk na hlavě. Zpod hustého prošedivělého obočí hleděly výrazné a poněkud zasněné oči. Opatrně se rozhlédly kolem a našly lepší stezku pro koně.
Nakonec se však jezdec rozhodl zastavit a dát zvířeti trochu času na odpočinek. Seskočil ze sedla a na okamžik bylo možno pod hrubým vlněným pláštěm zahlédnout bohatě vyšívanou tuniku váženého aristokrata.
Urazil už mnoho stádií od Nikomédie a doposud si neodpočal. Od pasu si odepjal kožený vak a krátce se napil vína. Na okamžik si sundal klobouk a odhalil pomalu plešatící hlavu a zastřižený plnovous. Oči pozdvihl k nebesům a chvíli jako socha pozoroval Slunce. V mysli si tiše uvědomoval jeho dráhu a jemné nuance. Za chvíli se zlatý kotouč tiše odrazí od obratníku kozoroha, nastane zimní slunovrat a nekonečný koloběh bude pokračovat tak, jak ho popsal už Ptolemaios ve svých knihách.
Kozoroh, ovládaný Saturnem, planetou tak vzdálenou od Slunce, je chladný, osamocený a plný překážek. Saturnu říkali Helénové Krónos, Diův otec a překážka na cestě k moci. Přesto je zimní slunovrat velkým svátkem. V Římě se slaví Saturnálie a probíhají bezuzdné orgie. Jeden z největších náboženských svátků…
„Náboženství…“ odplivl si muž a tvář mu potemněla. Byl vychováván v duchu řecké a římské filosofie a teď viděl, jak se celý jeho svět hroutí. Ne, on se nehroutí, ale srazil se světem jiným. Světem, který starému učenci přišel temný, zatuchlý a nebezpečný.
Tímto pohořím prošlo už tolik významných osobností. Nejeden významný Řek nedaleko odsud překročil Helespontos a kráčel dál na východ. Ať už jako dobyvatel nebo jako uprchlík. Kráčel tudy Alexander Veliký, stejně jako jiní slavní vojevůdci řecko-perských válek, kteří byli z Athén vyhnáni proradným demokratickým zřízením. Tam, kde slunce ráno stoupá nad obzor, ležela bohatá Perská říše a na jih od ní tajuplná Egyptská země se svou božskou řekou. A někde mezi nimi leží ten zhoubný Jeruzalém.
„Co si ti cizáci vůbec dovolují?!“ otázal se muž sám sebe. „Když Herodotos vkročil na Egyptskou půdu, nikdy neřekl jediné křivé slovo proti jejich víře. Ve své moudrosti pochopil, že tito lidé uznávají stejné principy, stejné bohy a nazývají je svými jmény. Ach kam se tahle moudrost poděla?“
Zmateně se rozhlížel kolem, jakoby doufal, že mu bohové sešlou znamení své podpory. Chtěl vidět satyry tančící na lukách ve vysoké trávě, chtěl vidět vodní nymfy koupající se v horských potůčcích. Snad by byl vděčen i za útok hrozivé chiméry jen proto, aby se před smrtí konečně dozvěděl, že má pravdu.
Ale viděl jen sníh, pustinu a hroutící se starý svět. Přesto tomu světu rozuměl mnohem lépe. Rok od roku prožíval rozkvět a radost jara, horečnatost a sílu léta, ochlazení vzduchu i vlahost citů na podzim a stejně tak i krutou zimu. Vnímal čas jako věčný cyklus, vše, co tu jednou bylo, přijde znovu. Jenže oni tvrdí, že svět byl stvořen a že stejně bude i zničen!
Dávní bohové byli jen nezbednými lidmi s nesmírnou mocí, zasahovali do světa lidí, ale nikdy by se nechovali jako prohnaní spisovatelé tragédii a neurčovali by lidem bědné hříchy a těžké tresty. Člověk je a má být svoboden. Má hledat dokonalost v sobě, ne v nějakém jediném a nelidském bohu!
Všechno to začalo tam na jihu v Jeruzalémě. Tamním lidem nejspíše přeskočilo z toho horka a přemíry slunce. Procházeli se po poušti, široko daleko jen písek a teplem se líně tetelící vzduch. Nekonečný a prázdný horizont je obkružoval a oni se cítili sami. Sami jako jejich bůh.
Ale jak můžete chtít po člověku lesů a kopců, aby věřil jen v jednoho boha? Když je kolem tolik krás, tolik zázraků a tolik bohů! A teď jejich odštěpenci přicházejí do Říma a dalších center staré civilizace a kážou rovnost a lásku! Oni? Není to ten národ, který před staletím dovedl tak mohutně povstat proti římské nadvládě? Celých dvanáct legií muselo potlačit tu ozbrojenou vzpouru v čele s mužem, který si říkal Syn Hvězdy! Národ, jehož svatá kniha je plná krvavé pomsty a zabíjení? A z tohoto národa, že se odštěpí sekta, která káže lásku a rovnost? Však se teprve vybarví!
Římská říše už dlouho pociťovala infiltraci tím zhoubným myšlení a od základů se hroutila. Jak může být jeden bůh tak pyšný, aby vytlačil ty, které si lidstvo pěstuje už po tisíciletí!
A tento vzdělaný muž, jménem Dioskuros z Nikomédie, si to vše uvědomoval. Žil počestný život ve svém městě, patřil mezi uznávané učence a před mnoha lety se dobře oženil. Jeho milovaná žena ovšem záhy zemřela a zanechala mu mimo jiné malou holčičku.
Dioskuros se dlouho nemohl vyrovnat se smrtí své manželky a jedinou útěchu našel ve své dceři. Byl snad přespříliš opatrovnický a to se mu teď vymstilo. Znal ty zkazky o tom, jak svou dceru krutě vězní a týrá. Ale on se z ní jen snažil vychovat vzdělanou ženu, která bude připravená pro svět, ze kterého se vytrácí veškera lidová moudrost!
A teď, zdrcen osudem své rodiny a celého svého světa, pronásledoval to, co mu bylo v životě nejdražší a bylo mu tak zákeřně ukradeno tím, čeho se v hloubi duše nejvíce bál. Tím cizím, podivně konečným světem spokojených otroků.
Dioskuros se s těžkým srdcem vrátil ke svému koni a sáhl do zavazadla. Vytáhl smotek jemné látky a pomalu ho odbaloval. Uvnitř byl zdobený meč, pečlivě vyleštěný a ostrý. Nikdy ho nepoužil. Dosud.
Při pohledu na zbraň, se v jeho očích zalesklo šílenství.
„Čekáš, má drahá, na soudný den jako tví svůdci? Ach jak špatně jste to pochopili! Každý den, se na tomto světě soudí, každý den se rodí a umírá! Pořád a stále! Je to věčný a nekonečný boj, koloběh osudů. Však uvidíš…“
Připjal si meč k pasu a vyskočil na koně. Přitáhl si plášť a zahleděl se do dáli. Musí spěchat, jestli ji chce dohnat a poučit.
„Ach, Barbaro…“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 22 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 40 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
