obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915784 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Královna Temnoty - 1/2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy sira Williama Windshella
 autor Garth publikováno: 26.12.2010, 15:09  
Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod. - William Shakespeare
 

"Všichni mají stopy po tesácích na krku?"
"Ano, sire."
Sir William Charles Windshell se otřásl. Zachumlal se ještě více do deky a dál zíral do ohně, jenž poklidně plápolal v krbu. Byl tak unavený. Z obvykle jasných, modrých očí se značila vyčepanost, a jeho dlouho neoholené strniště dávalo znát, že by se potřeboval oholit a umýt. Z krásných, nových šatů, které před měsícem koupil na Aberdeenském tržisti, toho moc nezbylo.
"Zatraceně..."
"Prosím, pane?"
"Nic. Doneste mi čaj, buďte tak hodný."
"Jistě." pobledlý mladík se prkenně uklonil. "Hned to bude."
William si povzdechl a složil ruce na prsou. Myslel na svojí rodinu, na svojí milovanou ženu a dvě děti. Všichni zavražděni, před třemi měsíci. Byla to tmavá noc a on sám byl dlouho v práci. Když vešel do domu, leželi v potocích vlastní krve, s krucifixem zabodnutým v srdci, a s vysátou krví.
Několik slz mu pomalu stékalo po obličeji. Slíbil si, že toho netvora chytí. Že mu oplatí stejnou mincí utrpení, které způsobil jemu a jeho nejbližším. Vzal sklenici od vína, která ležela poblíž. Zlostně s ní mrskl o stěnu, takže se roztříštila na tisíc malých kousků.
"Ehm, sire... to byla naše poslední," ozvalo se nesměle z kuchyně.
William na to nereagoval. "Dnes je znovu temná noc, můj příteli. Myslíte, že udeří?" optal se poklidným hlasem. Jako pravý anglický gentleman na sobě nerad dával znát emoce.
"Nevím, sire. Co chcete udělat, pokud ano?"
Zarazil se. Vlastně nad tím ještě neměl čas přemýšlet. Rozhodl se odpovědět jednoduše.
"Zabiji ho."
V místnost se náhle rozzářilo a za krátkou chvíli se ozval hrom. Nesnášel bouřku.
Sluha pomalu nakráčel do skromného pokoje a položil hrnek s teplým čajem na noční stolek. William z něj rozvážně upil.
"Je to ten správný čas, Nathanieli. Je to ten den, kdy vykonám svojí pomstu."
Nathan zamrkal. Na sluhu byl velmi mladý – sotva kolem třiceti. Sir William byl o dost starší, ale z neznámého důvodu si z velkého výběru poddaných jako svého osobního pobočníka zvolil právě jeho. Nikdy nepochopil proč. "Sire, máte horečku. Venku je bouřka a prší, teplotu odhaduji tak na tři stupně nad nulou. K tomu je naprostá tma a vaší jedinou zbraní je starý revolver a obřadní meč, který tu zanechal váš ctěný, dej mu Pánbůh lehké odpočinutí, otec. Vím, že jste romantik, ale prosím..."
William se rychle zvedl ze svého oblíbeného křesla a gestem Nathana umlčel.
"Normálně bych vám řekl: ano, máte pravdu, příteli..." než dořekl větu, rozkašlal se. Pořád ho ještě pálilo v krku, stejně tak, jako v něm hořelo odhodlání. "Ale ne, ne tentokrát. Nenutím vás jít se mnou, je to vaše volba. Já půjdu vykonat spravedlnost."
"Sire, kdybych vám mohl zabránit, abyste odešel, udělal bych to."
"Proč to tedy neuděláte?"
Nathan se zatvářil neurčitě. "A co mohu udělat? Jste můj pán, a má slova by nezabrala. Nebo se mýlím?"
William rozhodně zavrtěl hlavou. "Ne, určitě nemýlíte."
Zklamaně svěsil hlavu. Na škole ho učili, aby se nikdy nepokoušel násilím zadržet svého zaměstnavatele, i kdyby se hnal na vlastní, předčasný pohřeb. Neměl by to však přece jen udělat? Hlodaly v něm pochybnosti. Když začalo být ticho a Williamův pohled nesnesitelné, rozhodl se. Mlčky přešel k velké truhlici vedle postele a vytáhl z ní pěknou, ornamentální pochvu. Mírně se uklonil a smutně ji předal do rukou Williama. Ten z ní vyndal meč. Prohlédl si ho, pohladil mu rukojeť a prsty přejel po čepeli. Ač pouze slavnostní, byl ostrý jako břitva. Upevnil si ho k pasu.
Nathan mezitím sundal z police stařičký Colt 1911.
"Nádherná zbraň, nemyslíte?" střelné zbraně ho vždycky fascinovaly. Jako malý si rád četl o taženích velkých vojevůdců, obzvláště Napoleona měl v oblibě. Snil o tom, že jednou bude jezdec v jeho armádě, a bude mít vlastní jezdeckou pistoli, kterou bude opečovávat jako nic jiného. Při vzpomínce na dny svého mladí se usmál. Předal ji do rukou pána.
William naproti tomu pušky i pistole ze srdce nenáviděl. Rád si vyřizoval účty zblízka a osobně. Cold si prohlédl, svraštil čelo a následně ji zahodil.
"Ne, nemyslím," řekl stroze a s pohledem plným opovržení se vydal směrem ven. Nechal si Nathanem nandat kabát a chvíli vyčkával. Když se ujistil, že jeho sluha ho doprovázet nehodlá, otevřel dveře a rozvážně vykročil ven.
"Zbabělče!" vykřikl ještě, než naštvaně práskl dveřmi a zmizel do tmy.


 celkové hodnocení autora: 88.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.12.2010, 15:08:34 Odpovědět 
   Zdravím!

Pěkně napsáno, z textu je cítit ona "stará a dobrá Anglie", škoda, že je tato část poměrně krátká, o to více se však těším na pokračování. Dílko vypadá mírně "křížené" s hororovým žánrem. Už samotný název povídky hovoří za vše. Atmosféra by se dala krájet, jen co ten sluha, proč se nevydal za svým pánem, aby spolu s ním čelil kdejakému nebezpečí? Uf, už ani sluhové nejsou tím, čím bývali... ;-)

Jen několik maličkostí:

-- "Jistě." pobledlý mladík se prkenně uklonil. "Hned to bude." -- (po tečce na konci přímé řeči následuje na začátku uvozovací věty velké písmeno) -- "Jistě." Pobledlý mladík se prkenně uklonil. "Hned to bude."

-- Když začalo být ticho a Williamův pohled nesnesitelné, rozhodl se. -- nesnesitelný ???
 ze dne 26.12.2010, 20:27:57  
   Garth: Zdravím,
Děkuji za rychlou publikaci a zhodnocení. Jsem rád, že se mi povedlo navodit správnou atmosféru, což bylo mým cílem.
Pár šotků koukám uteklo, dám si pozor. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Život je dál...
Karule
Nedostižná - 9....
Anne Leyyd
Othello
ropnej vrt
obr
obr obr obr
obr

Má píseň jako jepice
jiřička
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr