obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915784 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Královna Temnoty - 2/2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy sira Williama Windshella
 autor Garth publikováno: 31.12.2010, 15:07  
Vitae animum nobis est - Krev je tvá duše.
 

Pršelo. Byla mu zima. Vlezlá mlha ho studila až do morku kostí, jako kdyby jeho oblečení byl jen papír. Nacházel se poblíž osamoceného srubu v nepříliš hustém, ale velice rozlehlém lese. Právě tady vrah chodil a zabíjel. Nikdo nepřišel na to, podle jakého pravidla, vypadalo to, že čistě náhodně. William však něco zjistil. Nikomu to neřekl, chtěl si svojí pomstu vykonat sám.
Vytáhl z kapsy kabátu přeložený papír, na kterém byl nakreslený pentagram. Většinu bodů měl zakřížkovaných, jen jeden ještě zbýval. A právě tam teď ležel, zablácený a ztuhlý zimou ve křoví.
Vyčkával.
Rozjímal nad tím, jak se nepříteli postaví. Jeho romantické srdce si představovalo, jak počká, až se objeví přede dveřmi, zezadu k němu přijde, chytne ho pod krkem, plivne mu do obličeje, poníží ho a pak mu udělá to, co on dělal všem svým obětem.
Rozum však radil, aby byl opatrnější. Rozhodl se počkat, než vejde do domu, a pak až se za ním vydat. Vyřídí si to s ním rychle, bez mučení. Jinak by byl stejný, jako on.
Myšlenky ho zavedly zpátky k Nathanovi. Byl na toho chlapce příliš tvrdý. Nemůže se mu divit, sám by se v jeho situaci zachoval podobně. Chvíli váhal, jestli se za ním nemá vrátit a omluvit se, pak však rázně zavrtěl hlavou. Nesmí se nechat odlákat od svého cíle.
Pečlivě naslouchal. Teď něco zaslechl. Nebyl to zvuk bot? Ne... to jen veverka seskočila pro ořech a zase se vrátila do vykotlaného kmene dubu.
Něco mu cvaklo těsně u spánku. Rychle se otočil a spatřil obličej ženy, který by za normálních okolností nebyla ničím zvláštní... kdyby se její kůže nejevila jako čistě bílá.
Měl pocit, že mu srdce vyskočí z těla a uteče pryč, nohy měl ale ztvrdlé hrůzou. Strach mu koloval tělem, přesto však nekřičel. Ani jeho vlastní hlas ho neposlouchal. Jako kdyby byl jen pozorovatelem ve svém těle, jako kdyby byl bezmocný. Zděšeně hleděl střídavě na obličej a na pistoli ženy.
"Muž. Jak naivní stvoření," zasmála se. Odhalila tak dlouhé, upíří tesáky.
William vytřeštil oči, na nic jiného se nezmohl.
"Mohu přečíst veškeré tvé myšlenky a vzpomínky, přesně vím, o co ti jde a proč tu jsi. Neboj, nezabiji tě, ty hlupáčku." Svraštila rty do chabého úsměvu. "Jsou věci horší nežli smrt jest."
Na chvíli strnula.
"Ah, zabila jsem tvoji rodinu. Chceš se mstít." Mírně přivřela oči. "Špatný nápad."
Blesk prořízl oblohu. Pokusil se alespoň pohnout rukou a pořádně uchopit meč. Žádná odezva. Uvědomil si, že je v koncích.
"Mám tě zastřelit? Ne, to by nebylo k ničemu. Raději bys zemřel než..." V očích jako by jí zaplanulo. "Než aby ses na věčnost utápěl v žalu a litoval sám sebe. To je ono."
Nerozuměl jí.
"Udělám tě jedním z nás, hlupáčku," A po těchto slovech se mu s chutí a divokostí sobě vlastní zakousla to krku.
V tě chvíli upadl do bezvědomí.

***

Když znovu otevřel oči, viděl všechno rozmazaně. Pokusil se zaostřit. Povedlo se. S námahou zvedal postupně nohy a ruce, aby se ujistil, že je v pořádku. Pak si náhle rozpomněl na vše, co se událo v lese. Zasténal.
"Sire? Jste vzhůru?"
Byl rád, že vidí svého sluhu. Vlastně ještě nikdy nebyl tak rád.
"Snad," řekl tiše. "Nathanieli... bude to znít divně... ale byl jsem včera někde?"
"Pane? Vy si nevzpomínáte?"
Vzpomínal si až moc dobře, ale doufal, že to byl jen zlý sen.
"Všechno je příliš zamlžené."
"S horečkou jste se odebral na lov toho šíleného vraha. Až včera večer vás našli, jak ležite ve křoví poblíž domu, kde nalezly další zavražděné."
Třeštila mu hlava.
"'Až' včera večer...? Jak dlouho jsem byl, ehm... pryč?"
"Tři dny, sire."
William neodpověděl, jen zíral před sebe. Ohmatal si krk. Měl tam obvázanou ránu. Kdo proboha byla ta žena a co mu provedla?
"Nathanieli... podejte mi prosím můj kabát."
"Jestli hledáte ten kus papíru, co jste měl v kapse, máte ho na stolku vedle sebe. Nebojte, nečetl jsem ho."
"Děkuji. Máte na zbytek dne volno, můžete jít."
"Sire, prosím, neblázněte..."
"Máte volno. Můžete jít," pronesl výhružným tónem.
"Ale..."
"Máte volno. Jděte." řekl ještě jednou, velice zřetelně a pomalu.
Nathaniel pokrčil rameny a tiše odešel.
William chvíli hledal papírek na stole. Když ho nahmátl, pevně ho sevřel a podíval se na něj. Pentagram zmizel. Místo něj tam drobným písmem stálo napsáno "až pochopíš, přijď." A vedle toho adresa. Znal ji. Byla to adresa hotelu v Praze, kde byl na dovolené minulý rok. Dokonce sedělo i číslo pokoje. Ještě něco tam bylo. Maličký podpis.
"Královna Temnoty."
Povzdychl si, pečlivě papír složil a následně vložil do kapsy košile. Velmi špinavé košile.
"Tak nad tímhle se budu muset zamyslet. Až se najím. Nathani..." Začal, avšak následně si uvědomil, že svého sluhu poslal domů.
Přišel na velice nepříjemnou skutečnost.
Bude muset vstát.


 celkové hodnocení autora: 88.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 31.12.2010, 15:06:27 Odpovědět 
   Zdravím!

Náš hrdina se vydává na lov onoho sériového vraha (jako jakýsi rytíř bez bázně a hany), aniž by tušil, do čeho že se to vrhá! Setkání s upírem jej dokonale vyvedlo z míry a než by se nadál, nachystala pro něj ona žena (upírka) osud ještě horší než nikdy nekončící noční můra (smrt by byla pro něj vysvobozením). Příběh končí trochu neurčitě, přestože je všem jasné, jak bude pokračovat život tohoto šlechtice.

Škoda jen, že je povídka trochu nedodělaná. Místy bych textík dopiloval, dodal více té "temné" atmosféry strachu (obav a tajemna). Víc popisů by nezaškodilo - zejména při setkání s tou ženštinou, která nebyla tím, za co se ve skutečnosti vydávala - člověkem byla jen od pohledu. Do mysli se mi vkrádá pocit, že jsi trochu spěchal s dokončením povídky, pokud je tato část opravdu druhou částí (ze dvou) a povídka již dál pokračovat nebude. Mne by však docela zajímalo, jak si povede náš hrdina a jak "rozdýchá" svůj zcela nový život (i životní styl).

Všiml jsem si i několika drobností:

-- "Mám tě zastřelit? Ne, to by nebylo k ničemu. Raději bys zemřel než..." V očích jako by jí zaplanulo. -- malé písmeno na začátku uvozovací věty (velké je jen po tečce na konci přímé řeči)

-- "Udělám tě jedním z nás, hlupáčku," A po těchto slovech se mu s chutí a divokostí sobě vlastní zakousla to krku. -- po čárce na konci přímé řeči pokračuje uvozovací věta také malým písmenem (čárka, otazník, vykřičník, tři tečky = malé písmeno na začátku věty, která na přímou řeč navazuje; tečka = velké písmeno)

-- Až včera večer vás našli, jak ležite ve křoví poblíž domu, kde nalezly další zavražděné. -- (konec tohoto souvětí se mi nezdá, chtělo by to jinou formulaci) -- ležíte

-- Místo něj tam drobným písmem stálo napsáno "až pochopíš, přijď." -- Místo něj tam drobným písmem stálo napsáno: "Až pochopíš, přijď." -- (není to tak lepší?)

Tož tak, tato část mohla být vychytanější, jako takové vyvrcholení celého příběhu. Budou dobrodružství lorda pokračovat?
 ze dne 01.01.2011, 0:41:59  
   Garth: Mimochodem, mít poslední příspěvek "starého" roku je zajímavý pocit. :)
 ze dne 31.12.2010, 16:00:17  
   Garth: Zdravím,
Původně jsem to chtěl opravdu ukončit druhým dílem, protože už mám něco jiného rozpracováno...
Ale po přemlouvání od jednoho mého fanouška jsem si řekl "ale co" a rozhodl jsem se pokračovat v příběhu sira Williama.
Máš pravdu s tím, že jsem trochu spěchal. Chtěl jsem stihnout povídku uveřejnit ještě do začátku nového roku, což se mi nakonec povedlo.
Vyvrcholení jsem chtěl připravit o něco epičtější, toto je takové nepatřičně ... nudné, vzhledem k atmosféře příběhu, ale vzhledem k přípravě na další pokračování jsem se nakonec spokojil s tímto.
Děkuji za rychlé zveřejnění, půjdu přemýšlet nad tím, jak se s tím hrdina vypořádá. :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Za to, co jsem ...
kokynek
Kalich života: ...
Trenz
Velikonoční
Marek Bouchal
obr
obr obr obr
obr

Má píseň jako jepice
jiřička
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr