obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915482 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5761 autorů a 391358 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zrada - část 7. ::

 autor ivanka.suhinka publikováno: 02.01.2011, 18:44  
 

„Dnes je to tady, jak v návštěvní den…“ Větu však dívka nedokončila. Ihned poté, co zvedla svou skloněnou hlavu od kolen, měla pocit, že sní. Před ní stál muž jejího života. Muž, kterého tolik milovala a kterého považovala za mrtvého. Adam Black.
„Žiješ? Ale jak to? Viděla jsem tě…,“
„Žiju,“ odvětil prostě muž a stále na ni jen hleděl.
„Ale, můj Bože, Adame!“ S nadějí a pocitem nefalšované radosti se k němu rozeběhla. Jakoby ani necítila odstup a chlad, který z muže vycházel. Dřív však, než její ruce objaly jeho pevné tělo, ji vší silou prudce odstrčil od sebe.
„Skončilo to, Samanto. Už nemusím nic předstírat. Už se nemusím přemáhat. Takže se na mě laskavě nesápej, buď tak hodná.“
„Adame?!“ Její hlas byl plný nepochopení. Dívčinou myslí projela neblahá předtucha, ale doufala, že se mýlí. Její obavy však potvrdil mužův hlas.
„Adame? Umíš taky něco jiného, než se pitvořit a klást připitomělé otázky? Asi ne, soudě podle toho, že ty sama jsi připitomělá. Nekoukej na mě takhle, Samanto. Zíráš, jako bys to snad nechápala. Archibald ti snad neřekl, že pokud nebudeš s ním, tak s nikým? Měl štěstí, že si se zamilovala do mě, umím být vážně okouzlující, když se mi chce. Co bychom dělali, kdyby ses zamilovala třeba do Daniela, ať to zůstane v rodině,“ a krátce se zasmál. „To tedy opravdu nevím.“ Pak na ni se zájmem opět pohlédl a čekal na její reakci. Když však Samanta nevydala ani hlásku, pokračoval.
„Už to chápeš, Sam? Jsem prvorozený syn Archibalda. Měl dříve pletky s mojí drahocennou matkou, budiž jí země lehká…, ale no tak, Samanto, vypadáš, jako bys po mě chtěla skočit.“ Zvučně se zasmál a popošel směrem k ní. Jeho smích nebyl takový, jak ho znala dívka. Nebyl to smích, který milovala.
„Kde jsem to skončil? Ach, už vím. Oplodnil ji a zplodili mě. Vzhledem k tomu, že otec byl ženatý a matka vdaná, domluvili se na tom, že to nechají v utajení, ale že jednou převezmu organizaci. No a dostáváme se k finiši. Po tolika letech si se objevila ty. Legenda vyrůstající v Japonsku. Učená do čtrnácti let od samotných mistrů zen buddhismu. Vynechal jsem něco?“
„Proč?“ zašeptala dívka, aniž by se jakkoliv pohnula z místa, kde celou dobu stála.
„Víš, že přesně takhle se mě zeptala má matka předtím, než jsem jí prostřelil srdce? Je to jednoduché. Neposlechla si mého otce, a tudíž si zasloužíš trest.“
„Trest? Tím, že zabiješ svojí rodinu? Sestru, která tě zbožňovala? Matku, která ti dala život? A otce? Muže, který tě vychoval a považoval tě za vlastního?“
„Vždycky si byla strašně patetická. Míváš sklony k dramatičnosti, víš to? Ale abych se vrátil k tvé otázce. Ano, trest spočíval v tom, hodit na tebe všechny ty vraždy. Víš stejně dobře jako já, že nemáš žádnou šanci, jak se z toho dostat, než že poprosíš mého drahého otce, který bude tak milosrdný a vyhoví ti. Jinak zemřeš.“
„Je mi to fuk.“
„Jistě, myslel jsem, že to řekneš, ale asi bych tě měl upozornit na to, že se nechystají, ti to nějak zpříjemnit. Tuším, že mluvili něco o poruše přívodu vody, či co.“
„JE MI TO FUK!“ vykřikla na něj a chystala se otočit k lůžku, když v tom jí Adam sevřel hrdlo a zprudka přitiskl na stěnu.
„Víš, jak jsem se musel přemáhat, když jsem poslouchal ty tvý kecy o spravedlnosti a míru? No tak, nešij sebou,“ reagoval na dívčinu snahu, se dostat z ocelového sevření, které jí znemožňovalo přísun kyslíku. Pak ji zhnuseně odhodil na zem a otočil se k ní zády. „Víš vůbec, jakou bolest mi způsoboval kontakt s tebou? Když jsem ti vyznával lásku. Líbal tě, nebo se s tebou miloval? I když milování bylo to jediné, co mi na našem vztahu nevadilo. Nemluvila si přitom.“
„Ty svině!“ vykřikla na něj a vrhla se proti němu.
„Chceš se prát?“ odhodil ji opět muž ihned potom, co po něm skočila. „Víš moc dobře, Samanto, že nemáš žádnou šanci. Ale proč to nezkusit, že?“ Dodal, jakmile se dívka opět postavila do bojové pozice.
Rychlé pohyby a údery rukou spolu s několika výpady Adam bleskurychle zablokoval. Pak jí stejně rychle zkroutil levou paži za záda a dívka ho v tom okamžiku, prudce kopla do holeně. Sevření povolilo a ona na něj zaútočila pravým hákem. Těsně předtím, než však její paže dopadla na jeho tvář, se Adam shýbl a podkopl jí nohy. Její tělo tvrdě dopadlo na zem. Adamovy ruce jí opět stiskly hrdlo a její prsty vystřelily k jeho zápěstí ve snaze uvolnit sevření.
„Jsi vyřízená, víš to?! Mrtvá! Vlastně míň, než to! Nikdo si na tebe raději ani nevzpomene. Nula. Nicka! Nemáš jinou možnost, než poprosit mého otce. Teď to budeš vzdávat?!“ A povolil stisk, aby se dívka mohla nadechnout. Samanta okamžitě začala prudce lapat po dechu a překulila se na bok s chrčivým kašlem.
„Koukám, že jsi ztratila úplně všechno, takže ti to řeknu naposledy a pak raději zmizím, protože je mi zle, když se na tebe jen dívám. Popros a umožníme ti útěk a svobodu.“
„Váš plán má trhlinky. Jak chceš převzít SIO, když máš být mrtvý?“ Promluvila na něj a opět se chrchlavě rozkašlala.
„Jednoduché. Byl jsem dlouho v bezvědomí a nikdo se to nesměl dozvědět, protože věděli, že je ještě pár osob, které by rádi dokončili práci za tebe. A Samanto,“ přešel k ní a předtím, než se dívka stačila zvednout, jí botou šlápl na krk a přitlačil ji k zemi. „Máš jen pár dní, takže bych přemýšlel rychle, být tebou.“ A s těmi slovy od ní odešel.
„Klečela jsem u tvého těla! Viděla jsem tvé mrtvé tělo.“
„Pustili mi záznam a bylo to opravdu… dojemné.“ Zatvářil se jako pravý opak toho, co právě řekl a dodal: „Asi si při chemii nedávala dost dobrý pozor, viď? Existuje pár látek, které na několik hodin otupí dýchání a tepovou frekvenci, takže člověk vypadá jako mrtvý. Vlastně jsem chtěl, aby sis myslela, že jsem mrtvý do té doby, než bys poprosila mého otce o milost, ale… Nemohl jsem si pomoct, měj se, Sam,“ a obrátil se ke dveřím.
„Byli to nevinní lidé, Adame.“ Zastavila ho ještě.
„Těch na světě je. Zatím,“ pronesl s neochvějnou jistotou a odešel.

„Chtěla si se mnou mluvit?“ položil otázku následující ráno Daniel, jakmile vešel do její cely. „Kruci Sam, co ty modřiny?“ a rukou se jí jemně dotkl namodralého krku.
„To nic není. Dostaň mě odsud.“
„Cože?“
„Slyšel si, dostaň mě pryč. Jsem nevinná a nemám možnost odvolání, takže zbýváš jedině ty.“
„Byl tady, že jo?“
„Ty o něm víš?!“
„Jo, ale jen chvíli. Snažil jsem se ti to říct, ale nenechala…“
„To je teď jedno. Zařídíš to?“
„Počkej do večera, vymyslím přesný plán.“ A s těmi slovy odešel.
„Danieli?“ zastavila ho ještě. „Takže víš i to, že je to tvůj bratr?“
„To ti řekl?“
„Ano.“
„To je teď vedlejší. Budeme to řešit později.“ Nedal na sobě znát, jak moc ho to zneklidnilo a chystal se projít ven.
„Děkuji.“
„Jsi nevinná, Sam. Nemusíš mi děkovat, je to moje povinnost.“
„Já vím, ale… Chci,“ usmála se na něj a rukou ho pobídla, aby šel.

„Hoď to na sebe.“ Hodil po ní pár vězeňských hadrů sloužících za účelem pobytu venku.
Jakmile na své oblečení Samanta hodila mikinu a bundu, obrátila se vyčkávavě na muže, který k ní přistoupil s pouty.
„Teď tě spoutám a netvař se tak dychtivě, Sam, nebo to praskne.“
„Netvářím se dychtivě.“
„Jasně, jde ti vidět na očích, že se nemůžeš dočkat, až odsud vypadneš a s někým si to vyřídíš.“
„Au, musí to být tak utáhlé?“
„Alespoň se budeš tvářit bolestivě.“
„Díky za jemnost a ohleduplnost.“
„Nemáš za co. Jdeme“ A vyvedl ji ven, kde prošli několika bezpečnostními dveřmi. Před těmi posledními je však zastavil Peter, na kterém bylo vidět, že celou cestu utíkal.
„Kam si ksakru myslíš, že jdete?“
„K otci, kam jinam? Chce ji vidět. Něco proti tomu?“
„Ne, ale…,“
„Hele, jen plním rozkaz, jasné? A znáš ho, víš, že nerad na něco čeká.“
„Dobře, ale bacha na ni. Jestli ti zdrhne.“
Při těch slovech se s lhostejným výrazem obrátila na Daniela spoutaná dívka a poznamenala: „Tak ať jde tvůj přítel s námi, ne? Když ti nedůvěřuje.“
„Hele, já jsem neřekl, že k němu nemám důvěru, jasné?“
„Jasně, jen to na tobě jde vidět, nic víc.“
„Fajn, je to na tobě. Jen si dej prosím bacha, jo?“ Poplácal ho po rameni a vzápětí na to odešel. Daniel, táhnoucí před sebou Samantu, prošel posledními dveřmi a vydal se ke svému autu.

„Kam chceš jet?“
„Někam, kde vypustí do světa tohle,“ a kývl na kastlík.
„Klidně to i vyndám, ale bude to dost těžké, protože mám stále spoutané ruce.“
„Jo, promiň, tady,“ vytáhl jednou rukou ze zadní kapsy klíčky a vložil jí je do klína. „Za chvíli zastavím a odpoutám tě, jen musíš vydržet.“
„Není důvod, to zvládnu,“ a za několik vteřin si už jemně masírovala načervenalé zápěstí.
„Vzadu máš nějaké normální oblečení.“
„Kolik máme času, co myslíš?“ zeptala se ho poté, co přelezla na zadní sedadlo a začala se soukat z vězeňského mundůru.
„Dost málo, jak znám Petera. Půjde to okamžitě prověřit a možná si i přejede záznamy z kamer. Pak zjistí, že jsou vymazány a bude to.“
„Není náhodou tvým přítelem?“
„Jo to jo, tedy možná spíš kolegou. Každopádně mi nevěří, nebo spíš tobě. Myslí si, že jsi vychytralá ženská, která zblbne každýho chlapa,“ a mrkl na ni do zpětného zrcátka, kde Samanta byla jen v podprsence a natahovala si světle hnědé tričko.
„Super představa, kéž by byla pravá… Myslela jsem si to,“ vyprskla najednou, a když na ni Daniel pohlédl, zjistil, že si prohlíží mikinu s nápisem DC.
„Co?“
„Že nemáš ženskou, kdyby si měl, nekupoval bys úplně nové oblečení, prostě bys ho vzal své přítelkyni.“ Dořekla a odtrhla několik cedulek.
„Na ženský nemám čas a vůbec, způsobují až moc komplikací. Podívej se na sebe.“ A znovu na ni pohlédl. „Sluší ti to.“
„Díky, i když upřímně, musím přiznat, že převlíkat se na sedadle tohohle super velkýho auta, je vážně paráda.“
„Hele neurážej ho, jo? Nabízí ti svobodu.“
„Jak si odhadl mojí velikost?“ odvedla řeč Samanta od, pro ni, citlivého tématu.
„Mám oči.“
„Takže sis mě prohlížel?“
„Každej si tě prohlíží, Sam. Viděla ses někdy v zrcadle? Asi nevíš, jak na lidi působíš, co? Vsadím krk na to, že spoustu chlapů, zatímco si byla zavřená, plánovali, jak tam vtrhnou a vezmou si tě… Jsi v pohodě?“ optal se jí, když viděl, jak zbledla.
„Nic to není. Jen špatné vzpomínky, řekla bych.“ A začala přelézat na přední sedačku, přičemž se nepatrně otřela o mužské rameno. „Promiň.“
„V pohodě, jsem zvyklý, že se na mě ženský lepěj. Nic to není. Navíc vím, že to bylo schválně, takže až to budeš chtít udělat příště, prostě se zeptej. Že si to ty, dovolím ti to… Směješ se,“ poznamenal, jakmile její smích proťal prostor celého automobilu.
„Jsi cvok, už ti to někdo řekl?“
„Jsi první a beru to jako kompliment… Sam?“
„Ano?“
„Jak je možný, že si o Adamovi mluvila tak dobře? To si nevěřila té kazetě?“
„Jaké kazetě?“
„No přece té, co si mi chtěla ukázat ve stanu, hned po tom tanci. Je v kastli.“
„Tak takhle to myslela,“ zašeptala spíš pro sebe dívka a zadívala se ven do městských ulic, kudy zrovna projížděli. Když se po několika minutách obrátila zpět k vyčkávajícímu Danielovi, řekla: „Neviděla jsem jí. Vanesa mi ji dala pár minut předtím, než jsem se vypravila pro tebe a řekla, že si ji mám pustit, až na to budu mít klid a budu v dobré psychické kondici. Teď už asi chápu proč.“ A vyndala z kastlíku pásku, chvíli si ji prohlížela v ruce, ale pak ji zastrčila pod tričko.
„Je mi to líto.“
„To nemusí, Danny. Nemůžeš za to.“

„Tak to bylo rychlý,“ prohodil Daniel, ostře zabočil do leva, až to s dívkou hodilo na jeho bok a sešlápl plyn.
„SIO,“ pronesla jen Samanta a pátravě sledovala prostor za sebou.
„Připrav se,“ prohodil k ní ve chvíli, kdy zatočil do městského parku a v plné rychlosti jím projížděl, nevnímajíc vyděšených výkřiků občanů.
„Na co?“
„Na opuštění tohoto vozu. VYSKOČ, Sam!!“ křikl na ni a jako první, v plné rychlosti, vyskočil z auta, ihned následovaný dívkou. Oba dva se chvíli kutáleli z menšího kopce dolů, až se zastavili před několika stromy a dřevěným plotem, který přelezli a rozeběhli se opět směrem do centra.
„Musíme se dostat k Emě.“
„Ke komu?“ za běhu na něj vykřikla Samanta. A ihned poté se zastavila.
„K Emě, je to má přítelkyně, pomůže nám. Potřebujeme auto.“
„Kolik lidí o ní ví? Kolik lidí ji zná?“
„Nikdo kromě mě, nemá ráda naší organizaci a nemá ráda mého otce, a to jsem ještě mírný.“ Pak ji vzal za ruku a opět se rozeběhli k tyčícím se budovám v centru.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.01.2011, 18:43:47 Odpovědět 
   Zdravím!

Naše hrdinka to nemá lehké. Její milý není mrtvý, dokonce se dozvěděla nějaké ty informace o jeho rodině (pro ni určitě šokující). Zrada je slabé slovo, spíš bych vybral slůvko "spiknutí". Jsem zvědavý, jak dopadne další útěk, zda se podaří a jaké důsledky bude mít. Starý pán - šéf SIO - bude zřejmě pěkně zuřit. A to nemluvím o Adamovi, který si byl jistý, že jeho tajemství zůstane utajeno - přeci jen si brousí zuby na vedení organizace. Určitě to ještě bude zajímavé!

Dialogy i popisy jsou dobré (sázíš víceméně na dialogy, které také dovedou zajímavým způsobem popohánět děj vpřed), chybek jsem si víceméně nevšiml, jen několik maličkostí. Vše jsem vypsal níže:

-- Pak jí stejně rychle zkroutil levou paži za záda a dívka ho v tom okamžiku, prudce kopla do holeně. -- (bez čárky v druhé větě) -- ...a dívka ho v tom okamžiku prudce kopla do holeně.

-- protože věděli, že je ještě pár osob, které by rádi dokončili práci za tebe. -- ...které by rády dokončily (pokud jde o TY osoby) ???

-- Vsadím krk na to, že spoustu chlapů, zatímco si byla zavřená, plánovali, jak tam vtrhnou a vezmou si tě… -- ...spousta chlapů... ...plánovalo... ??? (tady si nejsem jistý a určitě mne někdo ze čtenářů, či kolegů - opraví, pokud jsem šlápl vedle - "spoustu chlapů" jen v případě: Viděl jsem spoustu chlapů. - "spousta chlapů" něco dělá: plánuje /přítomný čas/, plánovalo /minulý čas/ - vs. chlapi plánovali - zřejmě záleží na tom, na jaké slůvko chceš vložit důraz)

Tož tak...
 ze dne 03.01.2011, 11:23:12  
   ivanka.suhinka: Paráda :)
Já jsem tak ráda, že je tam tak málo chyb :D
Tenhle server mi opravdu dává spoustu důležitých rad a moc za to děkuji :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Hádala se duše ...
dufka
Vyznání
Járuš
Žena Blažena
MarkízDeSade
obr
obr obr obr
obr

RaDOST smutku!
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr