obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915454 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391166 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: O Hřívákovi ::

Příspěvek je součásti workshopu: Z pohádky do pohádky
 autor Annún publikováno: 23.10.2006, 8:45  
Pohádka
 

O Hřívákovi.

Kdysi dávno v jedné malé zemi žil mladý princ, který se rozhodl, že je již dost starý na to, aby se vydal do světa na zkušenou. Sbalil si malý raneček, ve kterém si nesl buchty co mu napekla hodná kuchařka a vydal se na cestu.

Dlouho chodil křížem krážem po světě, až došel na velkou louku s ohradou a malým dřevěným domkem. V ohradě se prohánělo plno krásných koní, ale jeden z nich byl jen krásnější. Černý jako uhel a s dlouhou bílou hřívou, jak čerstvě napadlí sníh. Tak nádherné zvíře princ ještě neviděl. Hleděl na ně, když tu se vedle něho zjevil dědeček.
"Copak, copak mládenče, prohlížíš si koně?" zeptal se.
"Ano, dědečku, jsou tak krásní." odpověděl.
"A co tě k nám přivádí chlapče?" otázal se znovu dědeček.
"Inu jdu do světa na zkušenou dědečku a hledám nějakou službu." řekl princ.
"Jestli by jsi chtěl, můžeš se o ní ucházet u mě. Jsem už starý a sil mi ubývá, potřeboval bych mladého pomocníka." pronesl dědeček.
"Moc rád dědečku u vás zůstanu a pomohu vám." odpověděl princ.
Pak společně s dědečkem odešel do malého domku, kde mu stařík ukázal jeho lože. Princ postavil na stůl svůj raneček a rozvázal ho.
"Pojďte si vzít dědečku." nabídl mu.
"Copak to ta máš chlapče?"
"Buchty dědečku, jsou dobré, ale musí se sníst, jinak už takové nebudou."odpověděl princ.
"Buchty? Ty já nejedl již mnoho let. Rád si od tebe nějakou vezmu, bylo by škoda je vyhodit. Máš dobré srdce mládenče v životě se ti jistě dobře povede."

Princovi se služba u dědečka líbila, protože měl rád koně, ale ze všech nejvíce si oblíbil právě toho černého koně s bílou hřívou a který se jmenoval Hřívák. Čas utíkal a než se princ nadál sloužil u dědečka již přes dva měsíce. Každý den koně na pastvu vyháněl a hlídal je již od brzkého rána až do večera. Však jednou v noci přišel černokněžník a celé stádo i s Hřívákem si odvedl pryč. Princ to zjistil ráno, když šel opět koně vyhnat na pastvu. Tehdy k ně mu přistoupil dědeček a pravil.
"Mílí chlapče, musíš jít do služby zase o kus dál. Já už nemohu déle tě u sebe držet a nemám nic co bych ti mohl na cestu dát. Snad jen dobrou rádu. Vždy se řiď svým rozumem, ale dej i na rady druhých. Můžou ti zachránit život."
Princ dědečkovi za vše poděkoval, rozloučil se s ním a vydal se na cestu. Šel dlouho, přes pole, louky, údolí, hory až dorazil do hlubokého temného lesa, kde v jeho středu stál černý zámek. Prošel otevřenou bránou na nádvoří, pak po kamenném schodišti a mohutnými dřevěnými dveřmi, které vedli rovnou do velkého sálu. Vešel do zasedací síně, kde na vysokém trůnu seděl černokněžník. Princ k ně mu přistoupil a žádal ho o službu. Černokněžník se na prince zadíval a pak řekl.
"Nu dobrá, vezmu tě tedy do služby. Po tři dny budeš hlídat mé stádo koní. Pokud to zvládneš smíš si z mého zámku za odměnu odnést jednu věc, ale věz, jestli se jen jediný kůň ze stáda ztratí přijdeš o hlavu."
Princ s tím souhlasil, vždyť do nedávna hlídal koně u dědečka a nic se nestalo.

Hned ráno na druhý den, vyhnal princ všechny koně ze stájí ven a odvedl je na louky, jenž se rozprostíraly kolem černokněžníkova zámku. Přitom zjistil, že celé stádo koní již dávno zná, neboť to bylo to stejné stádo jako pásl u dědečka, ale mezi koňmi zpozoroval i jednoho bělouše, kterého dosud neznal. Byl tu i jeho oblíbený kůň Hřívák. Když prince spatřil, hned k ně mu přicválal, aby ho pozdravil. Byl krásný den a princ měl radost, že se sešel se svými zvířecími přáteli a tak pásl a pásl, až nastalo poledne. Sluníčko teple hřálo, na prince přišla únava a on usnul. Když se probudil, zjistil, že ze stáda se ztratil bílý kůň. Tak zavolal na Hříváka a povídá mu.
"Můj milí koníčku Hříváčku, nevíš kde pak by mohl být ten běloušek?"
Černý kůň zafrkal, pokýval hlavou a zavedl prince k malému jezírku na kraji louky. Po jezírku plavala krásná bílá labuť. Princ zapřemýšlel a uvědomil si, že černokněžník zná kouzla a určitě bělouška začaroval, aby nemohl splnit svůj úkol. Tak vstoupil do vody, chytil labuť a postavil ji na břeh. Sotva tak učinil, bílá labuť se proměnila v koně a ten odcválal zpátky ke stádu. Princ vylezl z vody, nasedl na Hříváka a společně s ním zahnal koně do stájí.
Večer, když černokněžník prohlížel stáje a zjistil, že všechny koně jsou na svých místech, velice se rozzlobil. Nelíbilo se mu, že princ splnil svůj úkol, ale řekl si, že ještě má dva dny. Též si uvědomil, že si musí na prince dát pozor.

Další den ráno princ vesele vyhnal stádo koní ze stájí ven, ale tentokráte si sebou vzal hůl a řekl si, že si nesedne a bude neustále chodit, aby ho nepřemohl spánek. Nastalo poledne, přese všechnu snahu zůstat vzhůru, se princ posadil a zmožen únavou usnul. Když se probudil, bílý kůň byl ten tam. Zavolal k sobě Hříváka a zeptal se ho.
"Můj milí Hříváčku, příteli nejdražší, nevíš kde by mohl být bílý koníček?"
Hřívák zafrkal, pokýval hlavou a dovedl prince k velkému stromu. Prince se zamyslel a pak si uvědomil, že ten strom tam ještě před polednem nestál. Tak vytáhl svůj meč a seknul do kůry stromu. Po té co tak učinil, se strom proměnil v bílého koně a ten se navrátil ke stádu. Děkovně pohladil věrného Hříváka, na sedl na něj a zahnal koně do stájí.
Večer opět černokněžník se procházel stájemi a počítal, zda jsou zde všechny koně. Velice se podivil, protože přes jeho snahu byl koní stejný počet jako ráno. I znovu se rozzlobil, neboť princ svůj úkol splnil. Musel mu tedy na třetí den vymyslet něco mnohem těžšího.

Třetí den po východu slunce princ s veselým zpěvem vyhnal koně na pastvu. Dnes si sebou vzal píšťalu, aby se hraním na ni udržel v bdělém stavu. Však jen přišlo poledne, i když se princ snažil a písně veselé si pískal, dosedla na něho dřímota a on usnul. Dlouho spal a když procitl slunce se pomalu schovávalo za lesy a on zjistil, že bělouš zmizel. Hledal, pátral, ale nenacházel nic co by ho přivedlo na stopu, kde mohl bílý kůň být. Tak k sobě opět zavolal Hříváka a položil mu otázku.
"Koníčku Hříváčku, pomoz mi prosím. Nevíš, kde by mohl běloušek být?"
Hřívák se na prince podíval, ale nezafrkal, ani hlavou nepokýval, neboť nevěděl, kam se bílý kůň poděl. Princ z toho smutný byl, protože věděl, že dnes prohrál svou hlavu. Došel k jezírku, posadil se na břeh a mlčky hleděl do vlnek, které se čeřily na hladině. Tak zarmoucen upíral svůj zrak do vody, když tu náhle se na dně něco zalesklo v posledních sluneční paprscích. Princ neváhal, skočil do jezírka a vylovil překrásnou perlu. Pak s ní mrštil o zem. Rázem se perla proměnila v bělouše a ten se změnil v krásnou plavovlasou princeznu.
Hned princi děkovala za vysvobození a radila mu.
"Zlý černokněžník nás sleduje ze své zámecké věže a pokud neodjedeme potrestá nás oba. Pojď milí princi, nasedneme na koně a ujedeme pryč, abychom se dostali z moci jeho zlých čar."
Princi s princeznou na sedli na Hříváka a ujížděli s větrem o závod.

Černokněžník je opravdu sledoval ze své černé věže, když viděl jak princ odjíždí na Hřívákovi i s princeznou, byl vzteky bez sebe. Proto nasedl na svého rychlého koně a rozjel se za nimi. Dlouho je pronásledoval, ale Hřívák, i když nesl velkou zátěž, byl rychlejší než kůň černokněžníka.
Zlost jež černokněžník vůči uprchlíkům cítil ho neustále dopalovala a zžírala, až nakonec vzteky prasknul. Když se tak stalo, celá jeho Černá zem si šťastně oddechnula a proměnila se v úplně jiné krásné království. Princ s princeznou a Hřívákem ujeli dlouhou cestu a překročily daleké kopce, až přijeli do princezniny rodné země. Tam v královském zámku zavedla prince k svému otci a představila jej jako svého zachránce. Král jako odměnu za záchranu milované dcery mu nabídl její ruku. Princ jeho nabídku přijal a pak s princeznou odjeli do jeho zámku. Za nedlouho po jejich návratu oslavili svatbu. Hosti na trvala tři dny a tři noc, veselé se zpívalo, tančilo a všichni provolávali slávu mladému králi a královně.
Dlouho spokojeně žili a měli plno dětí. I Hřívák se u nich měl dobře. Postavili mu krásnou zlatou stáj s velkým travnatým výběhem a jejich děti mu nosili koňské laskominy a on je za to rád vozil na svém hřbetu.

A pokud jsou všichni zdrávy, tak tam šťastně žijí do dnes. Na zámecké věži zazvonil zlatý zvonec a naší pohádky o Hřívákovi je konec.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Luciena 25.10.2006, 12:47:02 Odpovědět 
   Pohádka sama o sobě je velice zdařilá, vyprávěná příjemným jazykem - jen se tam vyskytuje od začátku do konce strašně moc drobných chybek. To je taky jediná vada.
 amazonit 23.10.2006, 17:00:01 Odpovědět 
   je to taková ta erbenovská klasika, co nezklame:o))ovšem nějaké chybky tam jsou..třeba hned to "pokud jsou všichni zdrávY "(teda myslím, že má být měkké i-čím víc o tom dumám, tím míň jsem si jistá správnou variantou:o))a potom se nějak topím ve větě:"ale jeden z nich byl jen krásnější!
jinak pohádka potěší malé i velké:o))
 ze dne 23.10.2006, 18:18:43  
   Annún: Ale jeden z nich byl nejkrásnější. Takhle by to mělo být, nejak se mi přehodily písmenka. Jinak děkuji za komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Oslava výročia ...
Beduín
Nekropotence42
kilgoretraut
Sbohem pane Vác...
guru
obr
obr obr obr
obr

Povídka
florinka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr