» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Srdce ::

maja3	publikováno: 09.01.2011, 6:50


	Seděl u stolu. Nemohl spát. Rušily ho zvuky, které vycházely snad ze všeho, co ho obklopovalo. Nemohl se na nic soustředit, tak moc byl unavený. Zžíralo ho to zevnitř. Čím dál víc. Už kolikátou noc. Chtěl spát, jenom spát. Ale nemohl přes všechny ty příšerné zvuky, které neustále slyšel. Odstěhoval se až do nejhořejšího patra jeho domu, utěsnil okna. Nepomáhalo nic. Pořád slyšel nějaký šustot, který ho rušil od spánku. Nikdo nevěděl co s ním je, ani jak se cítí, a už vůbec ne co ho trápí. Nikdo se o tom ani moc nestaral. Bylo jim jedno proč spí až nahoře. Spí… Všichni si mysleli, že spí. Nikdy nespal. Nikdy. Slyšel každý hlas. Slyšel všechno, co se o něm říkalo v dolních patrech. Slyšel i když neříkali nic a taky ho to rušilo. Slyšel. . svým výborným sluchem slyšel úplně všechno. I tu nejmenší zvukovou frekvenci, nejtišší pohyb. A potom eliminoval všechny zvuky tak, že mohl konečně spát. Usnul hlubokým a bezděčným spánkem jakým spí jenom hodně unavení lidé. Prospal dvě noci a dva dny. Poté, když se vzbudil a zjistil kolik je hodin, uvědomil si, že se mu stále chce spát. Ale už nemohl. Opět uslyšel zvuk, který ho rušil. Dlouho nemohl přijít na to, co to je. Až po pár probdělých nocích si uvědomil, že to je tlukot jeho vlastního srdce. Neodbytně, hluboce, rytmicky. Tak tlouklo. Pořád dokola. Opět se stával unaveným a letargickým. Po tísícáté takové unavené noci při koukání do prázdna vlastního života si náhle uvědomil, co musí udělat. V klidu, jak ležel na posteli, natáhnul se a vybral si nejlepší nůž. Potom si pomalu vyříznul orgán a zanechal po něm jen krvavou díru. Nůž systematicky zajížděl do tkáně a odděloval maso od tepen a žil. Vyndal svoje srdce a položil ho do zvukotěsné skříně. Potom ulehl a spal klidným spánkem dva dny a dvě noci.


celkové hodnocení autora: 90.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nikopol	10.01.2011, 14:39:50

Pointa - to je to, co drží celej tenhle kusanec slov pohromadě. Bohužel nic víc.

Lyrie	09.01.2011, 18:47:56

Příběh je i na svou krátkost dlouhý, dost slov je nadbytečných, nicméně moc se mi líbí zakončení, ta pointa se zvukotěsnou skříní je fakt dobrá, mrazivá.

čuk	09.01.2011, 6:49:30

alegorická miniatura. Osamělý člověk, jehož podstata je redukována na jeho vztah ke spánku. Byl sám a jediný, ovládaný zvuky, základní rušič byl v jeho těle: srdce. Absurdita přichází, když si sám vyoperuje srdce, a nerušen pak spí klidným spánkem. Probudí se po dvou dnech už bez zátěže nespavosti, nebo zemře? Metaforické poučení: musíte být v souladu se svým srdcem, naučit se ho poslouchat, nevyčítat mu, že vás probouzí k činnosti, to vše je podáno dost skrytě a kostrbatě. Činnost srdce je přehlušena plastickým líčením nepříjemné nespavosti. Srdce ji může způsobovat, ale není to jediný důvod, v textu není jediný náznak souvislosti, snad asi jen drásavý pocit osamělosti a izolovanosti. Próza se spíš chýlí k uchýlenosti. Kafkovské vykolejení nemá velkou hloubku, pro rychlou faktografickoui kadenci slov. Srdce nás drží při životě, trápí, nicméně zjednodušeni je příliš odbyté a absurdně nelidské, pointa nedotažena. Hororovitost je dána nenormálností situace a jejího řešení, že by nespavost vedla až takovému skoku do zabijácké sebedestrukce, tímto způsobem je téměř nepravděpodobné. Zdá se hrdina je ve fázi přechodu mezi člověkem a robotem, Text však asi možné varianty nezamýšlel a šel po nabízejícím se hororovém řešení příliš rychlými absurdními kroky. Ovšem takto drsně a bez okolků podáno má text sugestivní účinek, nezkoumáme-li okolnosti a jen sledujeme klouzavý posun nespaním zdevastovaného mozku a hrůzu, o které se nepřemýšlí.